V pátek v poledne mi zvoní telefon. Ha, kolega, se kterým jezdím do Polska. Byli jsme už v Katovicích na MS v ledním hokeji skupiny B a taky dvakrát za poslední dobu na hokeji v nedalekém Jastrzebie. Nyní mi volá, zda-li bych do stejného města nechtěl jet na volejbal. Za pár hodin. Ligový šlágr. Neváhám ani chvíli, ostatně, už v reportu z hokeje v Jastrzebie jsem psal, že bych zde chtěl zavítat také na volejbal. Slovo dá slovo, za pár hodin vyrážíme, já jdu zatím „prolistovat“ webové stránky obou klubů, abych na zápas jel svým způsobem trochu připraven…

Jsem však zaskočen, když na stránkách hostů vidím, že utkání je vyprodáno. Ihned píšu kolegovi, ten mne však ujistí, že se nemusím strachovat, že lístky už máme zajištěny přes jakousi PR manažerku domácího klubu. Dáme si sraz hodinu a půl před začátkem střetnutí na velkém parkovišti u havířovské haly Slavia a ve čtyřech lidech se vydáváme na docela krátkou cestu do Jastrzebie, které je už léta partnerským městem města Havířov. Pozorně koukám z okna, zda-li někde u cesty neuvidím vekou ceduli „Tady je Lenďákovo“, však ničeho takového si nevšimnu, my přijíždíme k hale, kde už se to hemží stovkami lidí. Utkání je velkým volejbalovým svátkem, střetne se 4. a 1. tým tabulky, navíc se jedná o derby utkání, které živě přenáší jeden z programů polské televize…

Hala pro volejbal se nachází hned vedle té hokejové, obě jsou jen pár let staré (volejbalová postavena v letech 2010 – 2011), už na první pohled je jasně patrné, že hokej je chudým příbuzným. Volejbalová hala je opravdu moc krásná a já si kdysi, když jsem jel před několika lety poprvé do Jastrzebie na hokej, naivně myslel, že volejbalová je hokejová. Tehdy mě totiž nenapadlo, že právě volejbal by se mohl hrát v tak velké hale :-).Nicméně, volejbal je v Polsku ohromně populární sport, Poláci jsou v něm nedávní mistři světa, popularita volejbalu a hokeje se nedá vůbec srovnávat… Kor zde v Jastrzebie, kde místní klub v letech nedávno minulých sbíral úspěch za úspěchem, několikráte byl polským mistrem, téměř každý rok se pak umístil na pomyslných stupních vítězů, dva roky zpět byl navíc 3. ve volejbalové Lize mistrů…

Jak už jsem psal výše, zápas je vyprodán, běžná cena lístku je 25 PLN, což je v přepočtu nějakých 160 kaček, my máme lístky odloženy, dáme za ně zlotých jenom 10. Procházíme útrobami velmi moderní haly, čučím okolo sebe, míříme do bufetu, tam hned hltnu jedno Tyskie za 5 PLN. Mám možnost si za jednu zlotuvku k tomu nechat dolít nějaký ovocný sirup (v Polsku velmi populární kombinace s pivem) a pivo si tím ochutit, stejně jako se to dělá třeba v Bavorsku, ale s radostí tyhle vychytávky oželím…

Míříme do hledišti, budeme sedět v jeho horní části, tribuny jsou tu velmi příkré, na palubovku je parádní výhled snad z každého místa v hale. Jsem docela v šoku, kolik se na zápas vypravilo volejbalových fajnšmekrů z České republiky, může jich být klidně několik desítek. Ono se asi není moc čemu divit, polská liga je v rámci evropských soutěží obrovsky kvalitní, dnes se v ní střetnou velmi silné týmy, bude se prostě hrát špičkový volejbal a Jastrzebie je kousek za hranicemi, ideální příležitost pro milovníky tohoto sportu…

Ten sice nepatří k mým nejoblíbenějším míčovým, raději mám, asi jako většina, basket i házenou, ale také volejbal sleduji a docela se v něm orientuji, holt sport je mým celoživotním hobby a snažím se udržovat si přehled o každém větším sportovním odvětví, i proto se na zápas i po této stránce těším…

Hala se sice neplní do posledního místečka, chybí zřejmě nějací permanentkáři, majitelé volných vstupenek apod., však opravdu je oficiálně vyprodáno, z kapacity 3 005 míst může být v hale třeba 2900 fanoušků, včetně zhruba stovky hostů…

Ti jsou oděni do fanouškovských triček, mikin či dresů, vyvěšují jednu vlajku na zábradlí, připravují si také několik menších mávacích vlajek. Jaká je to sorta lidí? Jasně, žádní mladí fanoušci to nejsou, spíše takoví pánové, dámy, věkový průměr výrazně vyšší než třeba když my vyjedeme do Přerova apod. I proto jsem hodně zvědav, jak moc a zda-li vůbec budou fandit… Zápas za malý okamžik začne, na svých místech je už i kotel domácích, ten se nenachází na jedné ze dvou hodně velkých tribun, ten je jakoby kousek od hřiště, na úrovni palubovky, v hokejové terminologii lze říct, že za bránou. Může v něm být zhruba 80 lidí, všichni jsou oděni do jednotných triček. Před kotlem mají rozestavěny 4 hodně velké bubny, krom nich jsou v kotli umístěny i elektronické klávesy. Složení kotle je stejné jako u hostů, jsou to spíše starší lidé, holt mládež chodí v Polsku fandit asi především na fotbal… Nedělám si iluze o tom, že to budou takoví ti klasičtí fanklubáci, jaké je známe z Česka a tak jsem zvědav, jak moc a dobře budou či nebudou fandit, fanouškovsky se chovat… Hlasatel představuje jednotlivé hráče, fanoušci kousek od nás roztahují velké sektorové vlajky, na každé sedačce je umístěna reklama na kostce tvrdého papíru, ze kterých si lidé „vyrábějí“ tleskátka, v hale to už vře, opravdu parádní hukot… Jedeme na to!

Od úvodních míčů jsem docela pohlcen atmosférou. Ano, lidé těmi tleskátkami valí hlava nehlava a dělají tím obrovský rachot, ale čumím, že s fandícím kotlem alespoň takto, a od první chvíle, spolupracují. Opravdu se najde jen málo takových, kteří netleskají… Třeba já :-). Kotel sice není nikterak hlučný, mám dojem, že i akustika v této moderní hale není ideální, ale obrovskou výhodou jsou ty zmiňované elektronické klávesy, na které hraje v přerušené hře jeden z fanoušků přímo v kotli. A tím, že přerušená hra je tak polovina času zápasu a že dotyčný hraje takové ty chytlavé melodie, na které se dobře tleská do rytmu, je to pro atmošku v hale velká pomoc. Domácí překvapivě vedou, lidé se dostávají do varu, já místo sledování hry více koukám na tribuny, na úvod jsem v němém úžasu a jen fotím a točím videa :-). Jsem nadšen.

Tahle atmosféra panuje celé dva sety, které domácí vyhrají, po těchto dvou setech jdu bloumat útrobami haly, abych si to zde pořádně prohlídl. Očíhnu místní fanshop, který nabízí nepřeberné množství suvenýrů, na chvíli se dostanu i na protilehlou tribunu, abych vše viděl i z druhé strany…  V neposlední řadě zavítám také do bufetu, je to prostorná místnost velikosti asi 8 x 20 metrů, v té jsou televize, aby Vám při čekání ve frontě nic důležitého ze hry neuniklo… K dostání jsou párky v rohlíku, smažené hranolky, nějaké smažené kuřecí maso, nutno říct, že během hry, po celou dobu zápasu, je v bufetu velká spousta lidí, kteří ten volejbal možná až tolik nežerou…

Vracím se zpět na tribunu, na které sedí mí přátelé, je tu hrozné horko, možná ještě tepleji než v pražské O2 Aréně, ve které jsem nedávno sledoval zápas hokejové Sparty, ideální by to bylo v tričku s krátkým. A tak nejdu na své místo, ale chodím jakoby nahoře nad ochozy, mířím až k sektoru hostů, kdy od fanoušků ZAKSY (tak se říká fandům hostujícího celku) jsem vzdálen tak 5 metrů. I přes nedobrou akustiku v hale fandí prakticky bez přerušení, hecuje je spíkr, takový straší strejc… Je podobně zpocený jak jeden náš bývalý legendární spíkr :-). V sektoru je nějaká ta mládež kolem 20. věku života, ale jak říkám, především sousta lidí, kterým je třeba 40, klidně i 50. Vidím i dvě paní, každé z nich může být třeba 60 let. Ale pozor, ony neustále fandí! A co víc? Fandí tak, jak to neumí drtivá většina českých fanoušků – každý pokřik s rukama nahoře, nad hlavou. Takhle já to miluju! Nespoléhají se na to, že jejich ekipa má buben, ony prostě tleskají maximálně příkladně. Fakt 60-ti leté ženské! Tady k tomu hecuješ a vybízíš náctileté a divně se na Tebe dívají…

Ať je na světelné tabuli stav jakýkoli, ať se domácím daří nebo ne, ať zahrají skvělý míč nebo lehký balón zkazí, domácí příznivci je stále podporují. Kotel stále a neúnavně hraje na klávesy, k tomu zpívá, lidé tleskají do rytmu, během celého zápasu neslyším ani jednu nadávku. Ani jednu… Oba sektory pak také občas mávají vlajkami na tyčích, domácí jich mají 5 pěkně vypadajících, hosté pak 3 takové a k tomu asi 10 menších, tyto aktivity obou kotlů vypadají pěkně…

Zápas se protahuje, píše svůj nejdelší možný scénář, protože za stavu 2:2 na sety půjdeme do rozhodujícího dějství. Až nyní, po dvou setech camrání, se vracím na své místo. Výhru přeji klubu z Jastrzebie, to je jasné, těm lidem v hledišti to nejde nepřát, celý zápas si to parádně užívají, oslavy sladké výhry by si zasloužili. Dnešní publikum je mi velmi sympatické a já si říkám, proč lidé tady dokážou být takoví a třeba u nás, kdy na tribuně B je mnoho takových expertů, jsou tak neskutečně makoví… 

Hosté na oranžové palubovce, kdy oranžová je k vidění na každém kroku haly, potvrzují, že né nadarmo jsou na prvním místě tabulky a z 0:2 otáčí na 3:2 na sety. Ano, většina obecenstva vstane po posledním míči, halu opouští a mne tak trochu mrzí, že neuvidím nějakou pěknou děkovačku, na kterou jakoby čekáme, ani teď však neslyším jakýkoli pískot, nadávky, výtky. Takhle by to mělo vypadat, však povaze člověka, žijícího v jakémsi nepozitivním prostředí, stejně jako počasí, neporučíš…

Slaví hostující hráči, s nimi samozřejmě hostující kotel. Děkovačka je hodně netradiční, hráči se z palubovky přesouvají až ke svým fanouškům (jako kdysi Martin Balčík, když z děkovačky došel až do kotle Havířovské Zvěře), ti mají sektor téměř až u stropu haly, ale ani to nebrání tomu, aby radost z výhry byla takto sdílená. Moc pěkné gesto!

My pomalu opouštíme halu, před ní prakticky žádní policisté, prostředí na volejbale je mezi fanoušky přátelské, míříme k autu a vydáváme se zpět na cca 40-ti minutovou cestu do Havířova.

Návštěva volejbalového utkání mě nezklamala a kdyby byla příležitost, asi bych jel příště zas. Atmosféra je určitě jiná, než kdybyste v Polsku, nebo i u nás, navštívili fotbalový zápas, kdy v hledišti se střetnou dvě silné ekipy. Je to především tím, že na volejbal u našich severních sousedů chodí jiná sorta lidí. Nehledejte tam dvacetileté fanatiky, spíše takové fandy, kteří se chtějí bavit a užívat si sport, který mají rádi. A pro příjemný zážitek, který já si z Jastrzebie odvezl, je důležité, že i tahle sorta se po celý zápas v hledišti neskutečně baví a užívá si to. Jaký to rozdíl proti Česku, kde mám pocit, že lidé podobného ražení jsou často takoví zakabonění, kyselí, naštvaní, unadávaní, negativní… Já vím, může to vypadat, že Čecha tady po fanouškovské stránce pořád ponižuju před Polákem. Samotnému mi to není příjemné, protože i já jsem tím Čechem. Však kdo k našim sousedům na sport zavítá, uvědomí si to… Možná to bude úsměvný závěr, ale vzpomenu zpěvačku Ewu Farnou, která polovinu své kariéry zpívá u nás a polovinu v Polsku. Nikdy to neřekla na plnou pusu, ale v každém rozhovoru, kdy se jí ptali na rozdíl mezi českým a polským publikem, to naznačila všem, kteří umějí číst mezi řádky. Poláci jsou prostě jiní. Neříkám, že lepší než Češi, to ne, ale pro tribuny, ať už z nich sleduješ jakýkoli sport, se prostě více hodí, jakoby pro ně byli zrozeni… Proto na polské tribuny zavítám vždy rád, i když mnohý Čech se na Poláka dívá často skrz prsty. Jestli má k tomu důvod, ať se dívá. Ať se však dívá především tehdy, když Polák fandí a žije zápasem, protože tohle mu jde prostě mnohem líp než nám…

P.S. Zde si můžete přečíst report z hokeje ze stejného města – https://az-fans.net/2016/10/27/wszyscy-staja-i-spiewaja-aneb-gks-jastrzebie-vs-crakovia-krakow/

Sepsal J.R. from B.K.