Je ráno, po snídani a pořád by to ještě něco chtělo. Trochu si spravit náladu. Hokejem, to je ono. Přemýšlím a možná i proto, že jsme tipovali v Tipovačce zápas v této sérii, mi přijde na mysl, zkusit se stavit na utkání do Přerova. Ještě jsem na tomto zimáku nebyl, nikdy se mi to nějak nepovedlo tam zajet když hrál AZ a navíc dnes by to mohl být zajímavý hokej, možná poslední zápas série předkola a navíc místní derby snad nabídne i zajímavosti na tribunách.
Je rozhodnuto, dnešní večer budu na zápase v Přerově a navíc si zase zkusím zápas jako divák, což je nezvyklá role. Trochu si nastuduju rozmístění tribun, kde je sektor domácích a hostů, cíl je, koupit lístek tak, abych měl dobrý výhled na oba sektory. Včera bylo vyprodáno, tak doufám, že se dnes na mě lístek dostane. Zjišťuju, že předprodej je dopoledne a pak od 13h. Sázím na ten odpolední. Cesta do Přerova taková klasika, až na to, že v Grymově (taková vesnička u Přerova) v té pravoúhle zatáčce, která by spíš byla na kloubový autobus než na normální, potkávám autobus s hokejisty Zlína, kteří míří opačným směrem. Hned si vzpomenu na Roberta Říčku a říkám si, kam že to jedou. Extraligu nesleduju, jen minimálně a to právě a výhradně úspěchy našich odchovanců, pokud ji hrají. Jedou do Vítkovic, tak hodně štěstí Roberte, pomyslím si.
Za chvíli jsem už dostatečným předstihem v Přerově a lístek na sezení se mi podaří koupit. Protože do zápasu ještě zbývají dvě hodiny a hlady už nevidím, hledám nějakou restauraci, kde bych se dobře naobědval. Nacházím takovou restauraci-bufet, kde mi ještě v pozdním odpoledni nachystala příjemná paní menu, nadlábnul jsem se velkou polívkou, výpečky a jedním Birelem, vše do kilča. Paráda, jsem připraven na konzumaci hokeje.
Zpět na stadion dorážím přibližně hodinu před utkáním, takže mám dostatek času sledovat přípravy. Zatím se nic zajímavého neděje, takže si procházím stadion. Nastoupena a připravena je ochranka v dostatečném počtu. Zhruba půl hodiny před začátkem utkání přicházejí do sektoru první hosté. Ti nakonec přijíždějí v dostatečném počtu na to, aby svůj sektor zaplnili. Hned na začátku věší na zábradlí papírový transparent, který pravděpodobně bude součástí prezentace.
Domácí se objevují později a nad sebe v sektoru věší svou klasickou vlajku.
Těším se, kdo si co na dnešní důležitý zápas připravil a jakou vytvoří atmosféru. Zápas začíná a oba tábory začínají fandit, příkladně používají ruce, je to dobré, dobré je ale za 3. Co bude dál? Lepší dojem na mě zatím dělají hosté, pravda, jsem jim o něco blíž, ale snažím se vnímat fandění obou táborů stejně. Známku si podstatně zlepšují hosté už v první třetině, když vytahují choreo. Nápis na zábradlí tak doplňují dvěma typy obouručných vlajek.
Bohužel, a to je pro mě zklamání, je to jedna jediná optická prezentace tohoto utkání. Domácí si totiž nepřipravují vůbec nic, ani pro případ výhry v zápasu a tedy postupu. Co se týče fandění, tak je to takové nastejno. Domácí se více probouzejí a lépe využívají svůj potenciál až vstřelením třetí branky. V tu chvíli jsou hosté trochu zaskočení vedením domácím, ale jdou během chvíle opět do toho a fandí dál. Nejlepší atmosféra je v poslední desetiminutovce, k domácímu kotli se více zapojují i okolní tribuny, často fandí celý stadion, několikrát za zápas proběhne odpovídačka s protilehlou tribunou MEO-MEO. Hosté jsou v této části velmi aktivní a ženou své borce za vyrovnáním. Několik infarktových situací na ledě atmosféru a napětí gradují. Stav 3:2, co víc si přát. Nyní přichází na řadu tajná zbraň hostujících hráčů a to když se při střetu dvou plejerů u mantinelu láme hokejka hostujícího hráče a ulomená lopata ve tvaru bumerangu letí vzduchem do útoku na Zubry. Bohužel tato zbraň se jeví neúčinná a nikterak neovlivňuje utkání, hostům nepomáhá.
V závěrečné fázi bylo několik neproměněných šancí a tak výhru na svou stranu definitivně strhli domácí a to až při hře hostí bez brankáře. Raduje se celý stadion, domácím se evidentně ulevilo. Dohrává se několik desítek sekund a propuká definitivní radost domácích z postupu. Hráči přijíždějí pod kotle svých fanoušků, domácí se společně radují klasickým způsobem. Hosté odpalují několik stroboskopů bílých a červených, ale hasiči hned konají, takže žádná větší pyrošou se nekoná. Hosté se se svými hráči loučí. 
Oba tábory se v klidu rozcházejí, kromě snad jednoho skandování domácích v průběhu zápasu proti hostům, které spíše bylo reakcí na zásah hostujícího hráče na domácího, jsem žádné štengrování obou táborů nezaznamenal. Venku připraveny bezpečností složky, oba tábory jsou velmi dobře odděleny, takže fanoušci se v klidu rozcházejí do svých domovů. Ještě musím zmínit sudího Trombíka, který opět nezklamal – šoumen. Třeba když vysvětloval směrem k domácímu kotli, že fakt musel písknout, když zasáhnul gólman (myslím, že šlo zrovna o to, že nebylo zakázané uvolnění) a jiné gestikulace směrem k tribunám.
Sepsal Jazda