Už několik týdnů je po sezóně, ti, kteří ji prožili naplno, teď zaslouženě odpočívají a o hokeji mnohdy nechtějí ani slyšet. Když však zjistím, že v době mé pražské „dovolené“ bude probíhat kemp našeho hokejového nároďáku před blížícím se MS v ledním hokeji, když si to spojím s účinkováním Roberta Říčky mezi těmito nejlepšími hokejisty, kteří jsou trenérům momentální k mání, neváhám ani chvíli a rozhodnu se, že takový trénink si nemohu nechat ujít…
Vyrážíme i přes znatelnou únavu, já po noční cestě vlakem z Havířova, kolega po noční směně v práci, sedáme na autobus, poté na tramvaj, kolem půl jedenácté dopolední se vynoříme před holešovickou sportovní halou, která psala Československé hokejové dějiny. Počasí venku nenapovídá, že v plném proudu je stále hokejová sezóna, teplo, slunečno, nádhera. Obcházíme halu a vrátnicí vcházíme dovnitř. Nepotvrzují se naše očekávání, že se nás na vrátnici budou ptát, kam jdeme a tak kráčíme dál, za tolik známým zvukem hokejek a puků, které narážejí do plexiskel a mantinelů.
Najednou se vynoříme téměř na střídačce, mančaft už trénuje, vcházíme do hlediště a hledáme nějaká dobrá místa. Ve zdejším svatostánku, do kterého se v době zápasů vešlo na 14 000 lidí, jsem poprvé a je pravděpodobné, že možná a bohužel i naposled a tak úvodní minuty spíše očumuju tu historickou nádheru, která byla svědky mnoha památných hokejových bitev…
Národní tým pod vedením trenéra Jandače a jeho dvou asistentů už naplno maká, dvě pětky v bílých a dvě v červených dresech, aby byly 4 formace kompletní, je zde na doplnění, mimo oficiální nominaci, sparťanský bek Piskáček.
Robert trénuje ve formaci se svým zlínským parťákem Petrem Holíkem, tím třetím je nepřehlédnutelný Lukáš Kašpar, u které mne hned zaujme, jak je velký, mohutný, což mi v telce nikdy tak nepřišlo. Obranný pár za touto trojicí je dnes ve složení Adam Polášek a Jan Kolář…
Kolega vytahuje fotoaparát a cvaká a cvaká, zatím jsme v hledišti sami, což mě docela překvapuje, avšak posléze se od Roberta dozvídám, že předchozí dny bylo v hale mnohem více lidí, kteří trénink české reprezentace chtěli vidět…
Hned po chvíli zbystřím, to když slyším anglické pokyny od trenérů směrem k hráčům. Zdá se mi to nebo slyším dobře? Po tréninku mi Robert mé domněnky potvrzuje, celý trénink, myslím tím hokejové pokyny, je veden v angličtině! Toto nóvum bylo zavedeno před Světovým pohárem a trenéři usoudili, že by to takto mohlo zůstat. Robert mi říká, že první dny to pro něj byl hodně velký nezvyk, ale jak praví stará otřepaná fráze, hokejová mluva je všude stejná… A nejen trénink je v angličtině, i pokyny na tabuli pro tým jsou anglické, i co se týče mimo ledovou plochu. A tak se hráči třeba dočtou o tom, že 8:00 breakfast, 10:00 bus to the Tipsport Arena apod. Zajímavé!
Po zhruba polovině tréninku odjíždí mužstvo do kabiny, rolba upravuje ledovou plochu. Této situace využiju k bloumání hledištěm, jsem hodně překvapen, jak je ta hala stará, v mnohém zanedbaná. Ale mně se to líbí! Nemusím moderní arény, zdejší stařeček je přesně podle mého gusta. Procházím jednotlivé sektory, zjišťuji, jaký je odkud výhled na ledovou plochu apod. Procházím i chodby v útrobách, zkoumám štítky na dveřích, za kterými sedí trenéři jednotlivých mládežnických týmů. Při jménech jako Pavel Geffert, Richard Žemlička či Jirka Kročák si v hlavě vybavím mnohé památné zápasy rudých, které jsem v televizi nadšeně sledoval. Z haly jsem nadšen! Kéž by se zde Sparta ještě někdy vrátila…
Na druhou polovinu tréninku se vracíme zpět na svá místa a opět pozorujeme vysoké tempo hokejistů v bílých a červených dresech. Když se Roberta ptám, jestli se i v nároďáku jezdí třeba tolik oblíbený „dřevák“, čili nájezdy hráčů na brankáře na závěr tréninkové jednotky, je mi řečeno, že ne, že tohle se trenérům nelíbí, že je to příliš stojaté, bez tempa, zdlouhavé a tak trenér Jandač vymýšlí různé soutěže a zajímavosti na závěr každého tréninku… Dnes je to například střela z brankové čáry směrem přes celé hřiště tak, aby se kotouč na druhé straně ledové plochy dotkl plexiskla. Je to nesmírně těžké takto hodně zvednout puk, z 20-ti hráčů jich to dokáže asi jen 8, jeden z nich dokonce příklepem!
Trénink pomalu končí, někteří hráči se ještě chvíli zdrží na střídačce, Lukáš Kašpar se u ní ještě vybavuje s kustodem týmu, směrem k nám přijíždí Robert a táže se, jestli ještě chceme pořídit nějaké fotky, o které jsme jej den předem poprosili. Několikrát jej vyfotíme, na přání zlínského dua vyfotíme i Roberta s Holasem společně, poté ještě našeho havířovského odchovance požádáme o krátký rozhovor. A i když má Říčan naspěch, protože tým ještě čeká tělocvična a trénink na suchu, kývne, souhlasí, rozhovor tak exkluzivně pro fanoušky probíhá přímo na střídačce českého nároďáku. Pokud jsi rozhovor ještě nezaznamenal, můžeš být cca osmistým fandou, který se na něj podívá… 😉
Na závěr tréninku, když si pan trenér svolal všechny hráče k sobě do středového kruhu, popřál všem svým svěřencům hezký víkend. Právě o víkendu má nároďák volno a hráči se rozprchnou do svých domovů. Tedy ti, kteří stejně jako třeba Robert, jsou během týdne v Praze na hotelu. Mnozí jiní, kteří bydlí v hlavním městě či v blízkém okolí, jsou totiž doma i mezi jednotlivými dny, ve kterých se trénuje a na tréninky z domu denně dojíždějí… 
Ale jak říkám, Robert v Praze tráví čas na hotelu, jeho parťákem na pokoji je Petr Holík a tak je jasné, že na každý víkend, kdy jede domů, se těší… Čeká ho to i dnes, za pár hodin. V pondělí se pak cyklus tréninků rozjede zas a znova…
Led zeje prázdnotou, halu opouštíme i my. Zde na Výstavišti v Holešovicích, kde se hala nachází, ještě stále probíhá Matějská pouť a tak jdeme očíhnout nějaké ty labutě. První sportovní program máme v Praze za sebou, jsme rádi a svým způsobem i hrdí, že jsme Roberta v dresu s českým znakem na prsou mohli vidět. A jsme moc rádi, že v reprezentaci je právě on, člověk nesmírně vstřícný k fanouškům, na které, ať už je jinde a mnohem dál než v Havířově, nezapomíná. I to dělá hráče hráčem, i to dělá velké hráče. Jakási vstřícnost k fandům, ale samozřejmě také k médiím. Protože když k Tobě lidé vzhlížejí, když máš tu vstřícnost v sobě a umíš s ní pracovat, budeš v očích veřejnosti mnohdy lepším. Tohle je důležitá vlastnost a ačkoli s ní umí pracovat i mnozí hráči klubu, kterému celoročně fandím, tedy našeho AZetu, jsem tu a tam vždycky zklamaný, že mnozí jiní s ní naložit neumí a nedokážou tak svou popularitu u fandů, která je pro každého hráče důležitá, posunout dál…
V dalších pražských dnech zavítáme na zajímavé fotbalové šlágry, ať už to bude derby slavných pražských „S“ nebo zápas 1.A třídy mezi Libuší a Stodůlkami. Čert ví, třeba nějaký zajímavý rozhovor, podobný tomu dnešnímu, kdy jsme se cítili jako novináři z nějakého respektovaného periodika, ulovíme i tam… 🙂
(zde pod článkem se ještě můžete podívat na mnoho dalších fotografií z tréninku)
Sepsal J.R. from B.K.
Fotky doplnil Dalibor Durčák