První domácí zápas v sezóně, sobota, atraktivní protivník, to vše dává tušit, že právě tento špíl by mohl být jakýmsi hokejovým svátkem, špílem, který si snad všichni pořádně užijeme. Je proto škoda, že ze dvou venkovních utkání dovezeme pouze bod, dokážu si představit, že jsou totiž tací, které taková bodová sbírka odradí už od tohoto prvního zápasu…

V týdnu začínáme s výrobou chorea, pracujeme jak ve středu, ve čtvrtek i v pátek, ale vzhledem k problémům s tvorbou musíme pracovat ještě v sobotu, zhruba hodinu před zápasem. Problémem je nízký počet lidí, kteří v týdnu chodí tvořit. Mnoho hodin proto makáme jen ve dvou, je to hodně obtížné a způsobuje nám to nemalé komplikace… Jo, choreografie se lidem líbí, mnohdy se líbí médiím, klubům samotným, televizi, která často fotky choreografií nabízí, je to vděčné téma. Na druhou stranu, lidé o tvorbu chorea příliš nemají zájem. Nevím, asi je to nebaví… Není to jen u nás v Havířově, nedávno jsem četl rozhovor se spíkrem fotbalové Slavie, kde na počet lidí také hodně skuhral, kdy mne udivilo, že takto velký klub tvoří v podobných počtech jako my. Nebo když vím, v jakých počtech často tvoří Baník, tedy ekipa v Česku nejsilnější a v umělecké tvorbě nejlepší, říkám si, že není až tak překvapivé, že s tímto máme problém my. Kdybych měl myslet pozitivně a porovnat velikost a sílu obou zmiňovaných fotbalových ekip, ještě bych měl být vlastně nadšený, kolik nás chodí. Ale ne, to nemění nic na tom, že nás naše počty štvou!

V den zápasu mě zaujme „školení“ sekuriťáků, to když k nim dobrých 30 minut promlouvá jejich šéf. Tak si říkám, jestli budou i pro mě, jakožto pravidelného návštěvníka utkání, viditelné nějaké změny v jejich práci…

Před halou staví pivovar Ostravar několik svých stánků, kde je možné posedět a dát si třeba i pivo zdarma jako odměnu za vlastnictví permanentky, na stále ještě novém marketingovém manažerovi je jasně patrné, že je před zápasem docela nervózní. Nedivím se mu. Se svým týmem toho spoustu vymysleli a teď potřebují nějakou zpětnou vazbu od lidí, že nic z toho nebylo a není zbytečné…

Nevím, jak je tomu za zimákem, ale před ním a v jeho blízkém okolí vidím jen velmi málo uniformovaných policistů, před halu postupně přichází plno českobudějovických dresařů, nikdo si jich však moc nevšímá a ti tak nemají jediný problém. Je jasné, že jiná situace by asi nastala, kdyby se před halou procházela jiná sorta fanoušků z jihu…

Do haly vcházím jen chvíli před utkáním, nahoře máme vyvěšeny dvě velké hlavní zástavy, pod kotel věšíme cca 11 metrový transparent „SPONZOR do názvu či znaku NEPATŘÍ“. V kotli je přípraven spíkr, je připraven bubeník, spolu s nimi se v nejhlučnějším sektoru schází nějakých 60 lidí. Když jsem se díval na fotky kotlů našich tradičních soupeřů, je to téměř stejný počet, kolik bylo například fanoušků Prostějova ve středu v kotli proti Litoměřicím, my však hrajeme v sobotu, hrajeme proti Motoru, tento náš počet je ostudný… Ostudný, né však překvapivý. S tímto problémem se potýkáme už třeba 3. rokem a je to stále stejné, už to nikoho asi nemůže překvapit.

Vývoj počtu lidí v kotli je závislý od toho, že taková ta „zlatá“ generace, která v něm začínala v bájném roce 2010, už dávno odešla nebo pomalu odchází (obrovská čest výjimkám), tu novou se nám nedaří získat. A když jsou v kotli hodně mladí lidé, banda nadává, že v něm jsou děcka… Já sám jsem dnes v kotli, nebo tedy metr od něj, a nikdy by mě nenapadlo nadávat, že vedle mě fandí třeba 13 letý kluk. Kurva, ba naopak. Tak jak zabudovávají týmy mladé hráče do sestavy, musí se to dělat i na tribunách, ty fanoušky si musíš vychovat. Jen obtížně se totiž najde fanda, který do kotle přijde poprvé až v devatenácti, ve dvaceti… Když se na tu výchovu vysereš, za pár let budeš totálně v prdeli. Pamatujte, že takto dopadnou v Přerově. Scénu tam táhne banda „fotrů“. Obrovský respekt k nim, mají mé velké sympatie, ale pokud to jednou položí a nebudou mít za sebe náhrady, co pak?

Často se i stává, že lidé dospějí do nějakého věku, kdy mají pocit, že být v kotli, stát a aktivně fandit, že je to ostuda. Pche, taková píčovina… Myslím si, že dnes jsem v kotli nejstarší. No a co? Nestydím se za to. Fandím svému klubu a připadá mi to naprosto normální. Furt všichni slintáme nad fotkami kotlů v Evropě a lajkujeme něco, za co se pak „doma“ sami stydíme. Lajkujeme fotky, na kterých se nestydí fandit chlapi, nestydí se ukázat svoje emoce, pro svůj klub otevřít držku, stát a mít ruce nad hlavou… Občas se zamýšlím také nad tím, proč člověk nefandí doma a nepřijde do toho kotle, ale proč s tímto nemá problém na výjezdu. Určitě to tak je v každé ekipě. Proč to tak je? Přemýšlel někdo nad tím? Já mnohokrát. Jo, třeba se pletu, ale… Frajer ve 30 letech bude fandit venku, bude stát v kotli, mávat vlajkou a točit šálou, ale doma to neudělá proč? Že si venku připadá více anonymní? Že se na něj doma někdo dívá, třeba jeho sousedka, a říká si „Bože, má to ten starý cap zapotřebí?“ Může být tato má hypotéza pravdivá? Nebo se pletu a je to celé jinak a více prosté? Že prostě když už jedeš na výjezd, chceš si to užít se vším všudy? Jednou za čas? Nebo jak se na tohle díváte vy?

Ale ještě zpět k té „zlaté generaci“ kotelníků AZetu. Banda si odfandila své, někdo rok, někdo dva, někdo tři, někdo 5 a z kotle odešel. Jasně, je to přirozený vývoj, lidé odchází z kotle do jiných sektorů, kde po těch odfanděných letech si už chtějí užít zápas „v klidu“, je to jejich svaté právo, nikomu jej neberu, je to logická proměna fanouška. Mrzí mě však, že na zimáku je spousta takových, kluků ve věku od 15 do 30 let, kteří do toho kotle nikdy nepřišli. To je obrovská škoda. Nedaří se nám je získat, je to asi nejpalčivější problém, nad kterým často přemýšlím… Pokud jsme stovky lidí získali do kotle tím, že se v roce 2010 stal neskutečný boom, který byl obrovským lákadlem pro všechny ty mladé, kdy být v kotli bylo víc in než být na Havířovských slavnostech, teď nemáme nic, co bychom mohli nabídnout… Je to začarovaný kruh. Kdybys teď do kotle přišel Ty, Tvůj kámoš, jeho kámoš, kámoš kámoše Tvého kámoše, nabalili by se další. Je to jednoduchá psychologická řetězová reakce. Člověk chce být tam, kde jsou ostatní. Když mi někdo řekne, ať jdu zítra do Orionu na pivo, že tam pije 8 lidí, nebude to vypadat tak vábně, jako když mi řekne, že tam těch lidí pije 40. Nyní nemáme co nabídnout, abychom lidi do kotle přitáhli. A věřte, a sami to mnohdy vidíte, že zkoušíme všechno možné. To je pro mě daleko větší strašák, než kdybychom hráli o sestup, než kdybychom šli od porážky k porážce. Potřebujeme nějaký impuls. Ten první z roku 2010 jsme už dávno vyčerpali… Bude další? Nebo se zadaří tehdy, až to po nás vezme někdo, kdo je daleko schopnější než my a ty potencionální kotelníky nějak a něčím zaujme a do toho A1 červeného je dostane?

Na druhou stranu, naděje nikdy neumírá. Pamatuju si, jak jsem v roce 1998 přišel na Baník a byl u vytržení z toho, že v utkání proti Drnovicím se zformoval kotel v počtu cca 25 lidí a začal fandit. Bylo to skvělé. Proč? Baník do té doby doma NEMĚL KOTEL. Ten Baník, jehož kotel má nyní renomé a zvuk (i když je jasné, že jeho vůdci by vzhledem k potenciálu Baníku chtěli ještě víc). Podobným příkladem je slávistická TRIBUNA SEVER, kdy po stavbě nového Edenu, což byl ten potřebný impuls, kdy kult Tribuny Sever by na Strahově nikdy nevybudovali, to vzali za správný konec a nyní sklízejí ovoce. Kdy lídři Tribuny Sever dokáží v lidech přiživovat pocit, že být její součástí je in. Stejně jako bylo in být v havířovském kotli před pár lety…

Ale zpátky k dnešku, kdy navíc v kotli nevidím ani ty, kteří v něm ještě loni byli, to vždycky zamrzí… Tohle všechno, věci kolem kotle, jsou problém, který zde řešíme často, 100x do roka mě trápí a přivádí k depresím, ale přiznám se, že nevím, jak tento problém řešit, ba co víc, zda je vůbec řešitelný… Píšu to stále a pořád dokola, jenže je to krutá pravda, před kterou bychom měli být všichni na pozoru stejně, jako by svět měl být na pozoru před jaderných programem Severokorejců. Až to lidi v kotli přestane bavit, protože nebudou chtít už dělat čuráky, zatímco ti, kteří mají potenciál fandit, jsou opření o zábradlí, a vyserou se na to, bude se spílat právě těm, kteří jsou nyní u mě ti největší borci. Lidem v kotli… Díky vám!

To už ale zápas začíná. Na to, že v sektoru je málo lidí, tak fandí výborně! Od první minuty panuje v hale báječná atmosféra, obrovsky aktivní je pravá strana, ta nám kotelníkům velmi pomáhá, třeba takové ruce nahoře a „AZet“, to zní neskutečně. Praváci jsou výborní, kotel taktéž, zatím to šlape!

Je jasné, že díky tomuto, když to kolem mě řve a burácí, nemám moc šancí slyšet hosty. A tak se směrem, kde jsou seskupeni, alespoň čas od času kouknu. Může jich být, postavených docela příkladně u sebe, asi 30. V první třetině je jejich fandění na úrovni, o které lze tvrdit „jakž takž“, čili že občas se snaží… Při našem přechodu z jednoho chorálu na druhý, když je krátká promlka, je také slyším, ale nic světoborného. Přijet v tomto počtu Prostějov či Přerov, je to den a noc. Proč? A jsme u toho zas. Fanklubácká vemena jsou pro mě prostě vemena, která ti nebudou fandit v oslabení či v přesilovce, protože láme se zápas a oni nechtějí přijít ani o jeho kousíček. Fanklubácká vemena ti až na výjimky nebudou fandit tehdy, když se na ledě nedaří… Fanklubáckým vemenům, jde primárně o to, užít si dění na ledě. No a těch fanklubáckých vemen je dnes v kotli Motoru většina. Normálních kluků se za jednou vlajkou BUDĚJCE schází asi 5 nebo 6, je mi jasné, že v této dnešní sestavě českobudějovických fans si nedělají moc velké iluze o tom, jak bude support Motoru vypadat. Je mi jich možná až trochu líto, kluků jedněch černomikinatých… Trochu předběhnu v čase a napíši, že pokud jihočechy v první periodě tu a tam slyším, v dalších fázích hry je to horší a horší, až se nabízí vyslovit, že to hraničí s bídou a ostudou. S pokračující hrou je fandění, až na výjimky, téměř nulové, vidím i taková vemena, která si po gólech AZetu raději sednou a takto dokoukají zápas. Jako diváci. Ano, jasně, mají velkou pravdu v tom, když křičí, že kolik nás na jihu bude, v počtech se s takto silnou ekipou nemžeme rovnat, ale říkám si, že když už vyjeli, tak primárně asi né proto, aby u nás byli, ale především, aby svému klubu fandili. A to se u hosté dnes spíše neděje. No nic, shrnout bych to mohl tak, že pokud u nás byli budějovičtí ultras v solidním počtu, byli vždy dobří. Pokud kotli vládla vemena ve žlutém, byl to tábor, který bych mohl přirovnat k Litoměřicím nebo Ústí nad Labem.

Když jsem v úvodu článku zmiňoval „školení“ sekuriťáků a přemýšlel, zda na zimáku bude ohledně jejich práce něco nové, zaujme mě pohled právě na sektor hostů. Dnes není nijak oplocen, dnes kolem Budějovičáků sedí Havířováci téměř na dostřel, dnes domácí fanoušci třeba stojí i přímo pod kotlem hostů, což je hodně netradiční podívaná… Do budoucna dobré vědět! 🙂

Ve druhé třetině slábne support Havířovské Zvěře, zase je to ten průběh zápasu, kdy lidé jsou jakoby nervózní a více se zabývají hrou než fanděním, už ani pomoc pravé strany není taková, jako v periodě první. Jo, jasně, fandění je pořád na velmi solidní úrovni, ale kvalit z části první to nedosahuje.

V polovině této třetiny vytahujeme plachtu přes celý náš sektor, na které je vyobrazen starý dobrý historický znak AZetu. A pakliže tvrdím, že sebelíp nakreslená plachta bez pořádného transparentu je jen poloviční choreo, tak na našem dnešní transpoši jsme si nechali opravdu záležet a paradoxně nám jeho tvorba zabrala skoro stejně času, jako namalování celé plachty… Transparent, jehož délka je 12 metrová, hovoří jasně a ještě se věnuje novému názvu našeho klubu. „NOVÁ SEZÓNA, STARÉ ZVYKY!“

AZet se na začátku třetího dějství dostává poprvé v této sezoně do vedení, rázem je zpět obrovská euforie ze třetiny první, opět je zde výborný support, opět se na maximum probouzejí „praváci“, které dnes celý zápas bravurně diriguje Bradka (který premiérově vyvěšuje novou vlajku své přespolní ekipy) a já bych mu chtěl vyseknout poklonu. Výborný výkon! Neméně dobrý však celý zápas podává i spíkr v kotli, dnes se mi moc zamlouvá, dnes to dělá příkladně a má lví podíl na aktivitě sektoru. Jasně, je tam pár drobností, které se dají řešit jinak, ale netřeba se nad nimi vztekat, když sami bychom těch chyb nakupili ještě víc.

Rozebereme si zhruba dvacítku vlajek na tyčích a oslavně jimi máváme nad hlavami, zatímco hlediště se baví. Baví se tak, že vycítíme zájem o fandění i z mnohdy mrtvé tribuny B, fanoušci „odnaproti“ nám s chutí odpoví na naši otázku, že kdo to dnes vyhraje ten dramatický zápas, v těchto okamžicích si to všichni užíváme a je to skvělé. Spíkr se dokonce nebojí vyzvat „praváky“, aby společně s kotlem povstali a držíc se za ramena skákali, běžné tohle děláme pár vteřin před koncem velkých zápasů, dneska do závěru střetnutí chybí ještě několik minut, přesto lidé ze sektoru RBH vstávají a naše tužby vyslyší. Výborné!

Všechny ty dnešní emoce ještě vyšperkuje děkovačka, na té zas zůstává spousta lidí, takže zase to má ty správné parametry. Vyšperkuje ji Bum Bum Marcel, který tribuny přiměje k obrovskému řevu. Děkovačku natahujeme, baví nás to, posadíme hráče na led, posadíme celou tribunu A, aby ta, společně s hráči, se zvedla jako jeden muž a zase to byl parádní rachot. Stadion opouštím v emocích. Tohle mě baví. Pro takové zápasy, byť je jich do roka jen pár, budu asi furt tak nějak „dohlížet“ na kotel Havířovské Zvěře, pro takové zápasy vytrpím spoustu těch těžkých, které berou veškerou energii, chuť a elán. Asi… Asi jsem debil. No jo, ale když je pro mě fanouškovství pořád 100x víc než nějaký „přiblblý“ hokej?

Cestou z tribuny mám nutkání se zastavit u Plechu. Je tam tma. Smutné. Náladu mi vylepší Orion. Šenk, který tradiční plechárenské posezení dnes nahrazuje. Je dobře. Jsme nadšeni z dnešního mače, pivo hned jinak a lépe chutná… Jsme opojeni nejen tím pivem, ale i pocitem z dneška. Vyhrálo se, to je jedna věc. Ale pro nás magory, kteří krom bodů řešíme i jiné věci, je na duši pocit, že tribuny dnes neskutečně burácely. Burácely i přesto, že nejen v kotli, ale i v jiných sektorech, chyběla spousta těch, kteří tomu burácení mohli dát ještě víc. Neva. Bylo to skvělé! Pro takové soboty stojí za to žít. Žít i AZetem…

Sepsal J.R. from B.K.