Středeční výjezdy lidi netáhnou, navíc program dalších dní je nabitý zajímavými zápasy a tak o našem počtu na horké prostějovské půdě si neděláme iluze. Výjezd řešíme na poslední chvíli, ani to nenahrává tomu, abychom zlákali další výjezďáky do té prostějovské jámy lvové, přesto je několik odhodlaných AZeťáků připravených vyrazit, i když je jim jasné, že…

Posádka našeho auta se schází před havířovským zimákem zhruba 2 hodiny před utkáním a první otázka, která padne, je jasná. „Bereme vlajku?“. Tušíme nějaký náš počet (ještě nižší, než kolik nás za pár desítek minut bude), který vyhodnocujeme jako příliš malý na to, abychom šli do rizika vozit zástavu a tak se rozhodujeme, že vyrazíme dnes velmi nalehko…

Cesta probíhá v pohodě, v autě si přehráváme všechny možné scénáře dnešního střetnutí, čímž samozřejmě nemyslím střetnutí na ledě, které v našem dnešním počtu zřejmě nebude tím nejzajímavějším, co v Prostějově zažijem. Náš přechod do útoku, tedy pokud myslím chlapce s holí, není ideální, útok kostrbatý, něco mi říká, že mnohem efektivnější v útočném pásmu by mohli být domácí fans bez holí, za to s radikálními choutky… Je asi pouze otázkou, zda budou důrazní v zakončení a promění své šance, i proto, že budou hrát drtivou většinu zápasu v přesilovce.

Do města na Hané přijíždíme asi 15 minut před utkáním, krokem jedeme městem, doprava v ucpaných ulicích občas stojí a tak se šouráme jen velmi pomalu. Kousek u stadionu stojí před jednou z restaurací velmi zajímavá skupina domácích, vizuálně podobného ražení jako ta, která si zde na nás brousila zoubky loni den před Silvestrem. Jak naschvál se ocitneme v dopravní zácpě, však domácí si nás nevšímají. Neděláme si iluze, že jsme pro ně mnohem větším lákadlem než chuťovky mistra kuchaře nabízené v šenku…

Tolik štěstí jako my nemá druhé vozidlo s posádkou Havířovské Zvěře, domácí jej zpozorují, ihned vchází do vozovky a bedlivě zkoumají fanoušky uvnitř vozu, tahají za kliku, vůz lehce blokují, tomu se však po pár vteřinách podaří odjet a parkuje vedle nás u brány, kterou se vjíždí do sektoru pro hosty…

Jaké je naše překvapení, když je brána zamčená. Ano, zamčená. Z přistaveného policejního vozu vylézají dva uniformovaní strážci pořádku a hlásí nám, že sektor pro hosty dnes nebude otevřen, že si máme halu obejít a jít dovnitř vchodem pro domácí… Ty vole, děláte si prdel? Policisté nechápou, z čeho jsme tak vyjevení, opět nám ukazují, kudy do haly a nabádají nás, ať naše současné pozice vyklidíme… Vysvětlujeme jim, že chápeme, že se příliš neorientují ve světě fanoušků, kor ve světě na trase Prostějov – Havířov, ale že je pro nás nemyslitelné, abychom šli na stadion vchodem mezi domácími, že bychom šli prakticky kolem jejich kotle, abychom se do našeho sektoru dostali… Sci-fi scénář. A ještě více sci-fi je scénář našeho případného pozápasového odchodu, pokud bychom měli stadion opustit stejnou trasou… Představuji si, jak by se něco podobného asi dělo u nás, kdy by pár hostů přijelo a museli jít do svého sektoru na tribunu B kolem Plechárny, kolem sektoru A1 zaplněného lačnými radikály, přes celou tribunu A… Haha!

Policisté nám odvětí, že v týdnu poslali požadavek na prostějovský klub, aby byl otevřen sektor pro hosty a aby byla otevřena i ta brána u které stojíme a následně i průjezdová cesta k sektoru, však domácí klub, který je pořadatelem akce/utkání, policistům odvětil, že tohle neudělá, že tohle není potřeba, že tohle jsou pro ně zbytečné výdaje… Kurva, Luňáku, ty pičo, jaké výdaje? Postavit k sektoru pro hosty o chlapa navíc s několika lístky k prodeji? Domácí klub argumentoval policii také tím, že hostů z Havířova přijede málo a nemá cenu jim otevírat vchod do sektoru… Jasně, nečekalo se, že nás tu budou mraky, ale tyhle Luňákovy dedukce jsou taky zajímavá věc. Nevěříme svým uším a v 11 lidech řešíme jak dál. Ve skateparku, který je vedle stadionu a ze kterého je dobrý výhled jak na sektor hostů, tak na naše současné pozice, vidíme podezřelého mladíka, který nás bedlivě pozoruje a píše SMS-ky, situace není nijak vábná, protože víme, že po městě se pohybuje ona skupina prostějovských tanečníků. K naší nervozitě je opačným extrémem úsměv policistů, kteří jen suše konstatují: „Se nedivte, tohle je Prostějov…“. Náš většinový názor je jasný. Jak z principu, tak z důvodu respektování soupeřovy síly a jeho pozic, jsme rozhodnuti nejít na hokej… Tedy nejít vchodem, kterým chodí domácí, jít kolem nich přes celý zimák až do „klece“. No a v tuto chvíli se nám nenabízí jiné řešení…

Čas ubíhá, zápas začíná, však fanoušci ze Slezska stále postávají a řeší nesmyslné a nemyslitelné věci. Situaci rozlousknou dva z nás, to když zvítězí plán, že do haly mezi domácí opravdu půjdou a v samotném sektoru pro hosty budou apelovat na ochranku, ať ty dveře otevře. Tak se po několika minutách také děje. Sláva.

Už ani nevím, ve které minutě do haly vcházíme, postupem času se nás sejde přesně 20, jsme bodání pohledem prostějovských, kteří stojí v těsné blízkosti našeho sektoru. Ten je obestoupen asi osmi sekuriťáky, no nic lákavého nás příští dvě hodiny nečeká :-). K tomu všemu, aby byly všechny Luňákovy činy kompletní, není v sektoru pro hosty otevřeno jediné okýnko s občerstvením, prostě nic… A tak se dohodneme s ochrankou, ta s velmi sympatickou a milou slečnou, která roznáší piva, aby nám zde, po souhrnné objednávce předem, vždy nějaká piva a klobásy donesla. Jak říkám, slečna je milá, naše tužby plní, stejně mile se na nás neusmívá zdejší Litovel… Ty vole, fuj, zlatý Ostravar! Ale jak říkám, pivo na hokeji nepiju z důvodu chuťových požitků a vjemů, kousnu dvě, něco mi říká, že na kuráž se budou hodit :-).

Mé první pohledy nemíří na ledovou plochu, ale na prioritu v hale, čili na sektor domácích vlajkonošů. Když píši vlajkonošů, je škoda, že vyvěšují jen jednu svou velkou zástavu, sektor může být určitě ovlajkován lépe. Spíkr je na svém místě a před ním velice dobře zaplněný kotel Prostějovanů, mnohem více zaplněný, než kolik aktivních fanoušků z něj fandilo při domácím utkání před týdnem. Mobilizaci si Hanáci vzali k srdci, jejich sektor vypadá kvalitně… Neméně kvalitní je pak support, který kotel produkuje.

Pokřiky, chorály, to vše od domácích fandů zní výborně, díky sektoru Fans of Prostějov je atmosféra v hale velmi dobrá. My se poprvé ozveme několik málo minut po svém příchodu, když už nic, aspoň víme, že jsme se ozvali ve vhodnou dobu, kdy náš pokřik je dobře slyšitelný. Usuzuji z toho, že „celá hala“ začne pískat… Dobré přivítání. Takovou nenávistnou atmosféru, kdy navíc musíme být neustále ve střehu, mám tuze rád… Vše jen doplňuje reklamní banner vedle našeho sektoru. „Přijďte si zaboxovat!“. Jak idylické…

V sektoru nás je přesně 20 a víc než hru sledujeme možné trasy, kudy bychom mohli být domácími napadeni. Protože víme, jak to zde probíhalo loni, jaké tajné cesty a skrýše jsme zde objevili, navíc vidíme, jak „kvalitní“ je zde security… Třetina končí, všech 20 HZ vychází mimo stadion, naše přestávkové debaty, jejich téma, jsou jasné…

Během pauzy se také shodujeme, že bychom měli začít produkovat hlasovou podporu našemu klubu, jelikož perioda první, teda ta část, kterou jsme na zimáku byli, byla spíše taková rozkoukávací… Však domácí nás hned od úvodu příliš nepouštějí ke slovu, pokračují ve velmi kvalitním představení, stehenní svalstvo prostějovského spíkra zažívá další z pravidelných zatěžkávacích zkoušek, je až neuvěřitelné, kolik dřepů při hecování lidí pod ním, ten chlapec udělá. Jeho entuziasmus je podobný entuziasmu kokešem kvalitně nafrkaných chlapců, podává standartně nadlidský výkon… To je pak pro kotelníky radost fandit, ti tak také činí, fanděním se vyloženě baví, mnohokrát za zápas zní zpěv nového prostějovského chorálu, který je chytlavý a dobrý…

My zjišťujeme, že v našem počtu, s akustikou zdejší haly a s výborným představením bílo-červených, nemáme příliš šanci, už vlastně ani ambice, více než repertoár svých pokřiků řešíme ten banner „Přijďte si zaboxovat“ a tak ambice na naše fandění berou za své, během třetiny se ozveme snad jednou. To když odpovíme prostějovským na jejich urážky směrem k nám a spíláme jim, ať chcípnou… Jinak jsme rezignovali. A nemá s tím nic společného výkon našich hráčů na ledě, který je jednoduše řečeno katastrofální…

O přestávce mezi prostřední a závěrečnou třetinou probíhá domluva přes plot mezi zástupcem prostějovských radikálů a klučinou z Mladé Zvěře, padnou určité nabídky, aby Zdeněk Chlopčík či Tatiana Drexler, coby členové poroty Stardance, mohli opět udělovat vysoké známky, padnou také nějaké podmínky či požadavky, žhaví se telefonáty na trase do Slezska, kdy důvody zde nebudu psát, ale vsadím Palmovy boty, že jen málokdo by je tipoval. Ale neprozrazujme, nepředbíhejme, třeba se něčeho dříve či později dočkáme…

I v závěrečné dvacetiminutovce probíhá výborné představení prostějovského kotle, ten si tu a tam odpovídá s protilehlou tribunou, tu a tam si sedá a zase stoupá při chorálu majícím grády, urážejí nás, vysmívají se, že jsme nedovezli zástavu, zvedají ruce, zpívají potichu, aby pak hurónským řevem krájeli vzduch v hale, prostě výborné… Co mě trochu udivuje, to je velmi malá, mnohdy nulová, aktivita zbytku diváků na prostějovském zimáku. Těch se tu schází zhruba 14 stovek, ale třeba při výzvách kotle, aby celý stadion zvedal ruce, jej kromě právě toho kotle zvedne jen naprosté minimum diváků, příliš hlasité nejsou ani odpovídačky kotle s protilehlou tribunou. Kdyby stejně parádně křičela tribuna, na které jsme my, tu známou odpovídačku „Táhneme na hokej“, kdy kotel ji řve opravdu na maxa, byla by to paráda… A propo, při tom „Táhneme na hokej“ si vždy vzpomenu na propracovanou odpovídačku „MEO – MEO“…

Domácí si pro dnešek nepřipravují žádnou optickou prezentaci, možná to mnohé z nás trochu překvapí, na druhou stranu je jasné, že fanoušci zde mají nyní jiné starosti, než malovat pěkné plachty. Jejich boj proti vedení, byť zatím pro nás zvenčí nepříliš viditelný, je jistě stojí mnoho sil, hlavně těch psychických… Domácí dnes Luňákovi ukázali, že bez nich to půjde jen horko těžko, ukázali, že oni jsou těmi, kteří KVALITNĚ dělají prostějovský hokej, že s jejich vzestupy či pády bude přímou úměrou fungovat klima kolem zdejšího hokeje… Luňák je pičus, mnohými činy to ukazuje už dlouho a pokud se s ním místní ultras pustili nebo teprve pustí do velkého boje, budu jim samozřejmě držet palce. Proč? Jsou tím, čím jsem já, jsou aktivními nadšenými fanoušky a ač to třeba zatím tolik neventilují, Luňák je tím, kdo jim to nadšení bere či minimálně kalí…

Zápas končí, zklamaní hráči přijíždějí pod kotel, my však máme myšlenky úplně někde jinde a tak nic neprotahujeme, hráčům zatleskáme a míříme ven z haly. Jasně, není to ideální, mohli jsme na hráče houkknout něco o věrnosti, ale situace si žádá konat jinak. Během přestávky jsme všechna naše auta přeparkovali na jedno místo, abychom šli po zápase společně, což je dnes základ. Čekáme, odkud domácí vyběhnou, protože kolem cesty je to pro tyto hrátky jako stvořené, míříme k autům, asi 50 metrů od nás kráčí stejným směrem asi šestice policistů… Nasedáme, po domácích ani památky, což je velké překvapení. Opouštíme tahle nevábně vypadající místa…

Na první benzínce za městem se napijeme, najíme a bilancujíc dnešní výjezd míříme do Slezska. Nepotýkali jsme se s pofidérně (ne)kvalitním videopřenosem, nepotýkali jsme se s hrozným onlajn zpravodajem, neřešili nemohoucnost našich útočníků si nahrát, my jsme se potýkali s odhodlanými Prostějováky, kteří toužili po našem skalpu. Jak se po zápase nechali sami slyšet, možností nás chytit měli údajně dostatek, leč po taktické stránce to údajně prokaučovali… No nic, my i přes vědomí těchto nástrah na horkou hanáckou půdu vyjeli, přesto, nebo někteří právě proto, že domácí nás vyzvali, ať už přímo či nepřímo, abychom si přišli zaboxovat…

Teď jen doufat, že stejné podmínky vytvoří náš klub hostům, až přijedou v podobném počtu, v jakém jsme my dojeli do Prostějova. Že budou muset chodit uličkami našeho lynče… Ne, kecám. To, co dnes předvedl domácí klub, v čele se svým vedením v podobě pana Luňáka, je ostudné a někteří lidé píší, že to je na nějaký protest apod., že tohle by se určitě nemělo dít a že bychom se měli ozvat. Však ctím zásady fanouškovského světa. Když oni k nám, to ještě neznamená, že my k nim… Luňák je pičus. Buďme rádi za vedení, jaké u nás máme.

Diametrálně lépe než Luňák se předvedli domácí kotelníci, od nich to dnes bylo výborné představení. My jen sekundovali a během zápasu se nejvíc ze všeho věnovali myšlenkám, jakou vlastní taktikou otupit jejich přesilovou hru… A jako se mnozí fandové AZetu zamýšlejí, proč byl ten hanácký onlajnista takový kretén a proč jsme si vypracovali tak málo střeleckých příležitostí, já se spíše zamýšlím nad tím, proč jsme museli hrát tak výrazné oslabení, kdy každé oslabení stojí spoustu sil, byť někdy jen těch psychických…

P.S. Dopoledne, den po utkání, „nám“ volal jeden havířovský kriminalista, který chtěl nějaké věci ohledně pondělního výjezdu do Frýdku-Místku, bylo zajímavé poslouchat, kterak se také pozastavuje nad informacemi, které se píší na našem diskuzním fóru… „To je šílené v tom Prostějově. Nedovedu si představit, že by se něco takového stalo či dělo v Havířově. A kdyby jo, tak jak by to asi dopadlo…“

Sepsal J.R. from B.K.