Výjezdů ve slušné vzdálenosti v sobotu letos moc není a proto je třeba využít každé příležitosti. Do Třebíče se čtyřmi dalšími kamarády plníme auto a doufáme, že podobně si řeknou i ostatní a sejde se nás na místě více. Cesta probíhá v poklidu, od havířovského zimáku vyrážíme něco přes hodinu po poledni, cestou si dáváme pauzu na kafe, jízda po dálnici ubíhá v pohodě, žádné pijatiky neprobíhají.
K třebíčské hale dorážíme hodinu před zápasem, parkujeme a jdeme se kousek projít a vyzvednout lístky, které nám předává Matějda, pozdravíme se s trenéry týmu a postupně se přesouváme do sektoru pro hosty. Při vstupu jsme důkladně prohlédnuti, obsahy všech kapes ven, nejdříve je problém s pronesením vlajky, který se nakonec vyřeší. Ochranky je celkově hodně, pár antonů státní policie je k vidění pak před stadionem. Po příchodu do sektoru vidíme právě se otvírající se stánek, v němž jsou 2 pěkné dívky, které jistě zpříjemní dnešní zápas. 20 minut před začátkem pak do rohu stadionu spojující domácí fanoušky se sektorem hostí přesunují také těžkooděnci tamní městské policie.
Sektor se bohužel neplní, a tak je nás v něm pouze 8, přičemž o dalších 4 kouscích víme, že stojí na proklaté D1 v zácpě.Na zábradlí věšíme jednu vlajku. Domácích se v jejich sektoru schází kolem 80, přičemž aktivně fandících jen větší polovina. Používají jeden buben, který je na tento počet moc hlasitý, ale bubnovat umí. Pod sektorem věší 3 pěkné vlajky a v průběhu zápasu mávají velkou vlajkou na prutu. Celkově si najde na stadion cestu něco přes 1000 lidí, tudíž je stadion takový prázdnější.
V první třetině se hlasově moc neprojevujeme, krom nízkého počtu nás trápí i všemožné rýmičky. Párkrát povzbudíme chlapce, kteří bohužel na ledě nic extra nepředvádí a Třebíč se tak poměrně jednoduše dostává do velkého vedení, což samozřejmě vlévá energii do žil domácím. Ti fandí na svůj počet průměrně, není to nic, o čem by se mělo psát domů, ale takový jejich standard z těch všech návštěv, kdy jsem tu byl, si odvádí. Pokřiky a chorály jsou pěkné, škoda toho hlasitějšího bubnu.
V druhé třetině doráží čtveřice opozdilců, předáváme jim lístky, věší si svou vlajku a je na nich vidět, že mají dnes náladu k fandění. Proto ihned po začátku třetiny poškádlíme domácí, kteří nás slyší a ihned reagují. Druhá třetina je z naší strany nejlepší a fandíme s mezerami v celém jejím průběhu. Domácí používají menší vlajky na tyčích, fandí v podobné kvalitě jako ve třetině první.
V prostřední části hry se pak stává jediný incident na stadionu, kdy si oba tábory chtějí vyměnit recepty na vánoční cukroví, ze strany domácích reaguje především jeden z radikálněji smýšlejících fanoušků. Velice slušně vypadající ochranka má však vše pevně v rukách a domácího fanouška poměrně nekompromisně vyzývá slovně i fyzicky k tomu, aby se vrátil na své místo. Tyto vánoce prostě populární vanilkové rohlíčky nebudou.
Po zlepšeném výkonu hráčů na ledě v druhé třetině je stav zajímavější a tak doufáme, že do poslední třetiny bude i naše hlasová podpora nahoru. Ačkoliv ve 12 lidech, přičemž skoro polovina je zdravotně indisponovaná, to neslibuje nic extra. Domácí po incidentu sundávají vlajky, stejně jako mizí i jedna z našich. Důvodem je vyvěšení transparentu “Stadion není divadlo” pod domácí sektor, který je reakcí na nesmyslné pokuty za vulgární pokřiky a pyrotechniku.
Třetí třetina je taková nemastná z naší strany a tak občas zařveme něco na podporu našich kluků, ovšem hlavním tématem jsou pokřiky o českém hokeji pro fanoušky a pokřiky proti Svazu. Jsou věci, kdy jde rivalita stranou a musí se táhnout za jeden provaz. Takže si řekneme, že ve Svazu sedí čuráci a měli by se jebat. Na ledě se neschyluje k dramatu a tak našim hráčům poděkujeme, ujistíme je, že budeme vždy s nimi a sledujeme děkovačku domácích.
Ti krom klasické děkovačky roztahují sektorovou vlajku a pod ní zapalují něco málo pyrotechniky. Jsme zvědavi, jak razantně bude reagovat Security, kdy precedens z prostřední části by mohl naznačit, že poměrně nevybíravě. Naštěstí se tak neděje a dochází jen k odebrání pyrotechniky ze strany hasičů a žádnému většímu konfliktu. Nedokážu si představit, jak by to nyní vypadalo u nás. Při současné skladbě kotle by si vesty tak akorát honily ega. Kde jsou ty časy, kdy si nedovolili do kotle vstoupit.
To už nás ale ochranka vyzývá k opuštění stadionu, my si ovšem ještě jednou chceme zařvat proti Svazu, přičemž stejný nápad mají i domácí. Po krátkém ujištění, pro koho by měl být český hokej a že pánové ze svazu jsou údy, opouštíme stadion, kdy před ním jsou nastoupeni těžkooděnci a po naložení se do auta poklidně opouštíme Třebíč. Čtveřice opozdilců si ovšem chce nahradit čas strávený v koloně na D1 a tak si návštěvu města zařazeného na seznam památek UNESCO prodlužují.
Na závěr bych si dovolil jisté zamyšlení. Dnešní počet je ostudou. Můžeme hledat výmluvy, že lidé využívají volného čtvrtku a prodlužují si víkend a užívají počasí, ale těch dobrých sobotních výjezdů není letos mnoho. Stejně tak je ostuda, že se ani nepokoušíme o autobus, protože mnoho fanoušků nevyrazilo kvůli toho, že nemají do Třebíče jak dojet. Za vinu to dávám i proklatým přenosům, které bych zrušil a zakázal. Já chápu, že ne každý může vyjet, ale těch 40-50 lidí, takové to jádro, které tu fungovalo velice dobře první 4-5 let po roce 2010, by mělo existovat i nyní. My jej máme výrazně menší a je jen na nás, jak se nyní postavíme k tomu, abychom nabrali mladé lidi a nadchli je k fanouškovskému životu. Radši než krásná kreslená chorea a desítky nových chorálů se snažme udržet ty mladé v kotli, nenadávejme na ně a snažme se o to jim předat toho co nejvíce. Pokud budeme mít volná místa v autě, berme mládež třeba i zdarma nebo s výraznou slevou na výjezd. Je to s dnešní mládeží těžké, ale zkusme to!
—————————————————————————————————-
