V utkání proti Prostějovu mne bude hodně zajímat jedna, pro mou fanouškovskou duši hodně podstatná věc. V poslední době se nám daří plnit sektor fandících fanoušků nad ta největší očekávání. Kdy například při minulém utkání proti Motoru zavítalo do kotle skoro tolik lidí, kolik jich tam chodilo v naší zlaté éře. Žasneme nad tím a jsme zvědaví, jak dlouho nám to vydrží. Navíc, všichni víme, že středa a sobota, to je jako den a noc. Máme se středečního počtu lidí v kotli opět bát? Tohle je pro mne zásadní otázka. Pro budoucnost naší scény 100x zásadnější, než jestli uhrajeme nějaké přiblblé body na ledě…

Pro některé Slezany začíná utkání už o několik hodin dříve, to když se dozvídají, že v Prostějově je vyhlášený podnik, ve kterém servírují kebab. Svou chutí známý široko daleko. A tak Slezané nelení a ani více než stokilometrová vzdálenost je od cesty pro dobrůtky neodradí. Pošmáknou si, kvalitně se naladí před utkáním, které na havířovském zimáku začne za pár hodin…

V okolí zimního stadionu jsme už hodinu před zápasem velice ostražití, protože poměrně brzký sraz Prostějováků ve svém městě v nás budí myšlenky o tom, že by, třeba jako nedávno fotbaloví Slávisté, mohli do Havířova zavítat s velkým časovým předstihem. V tuto chvíli, oproti zvyklostem, tedy zatím nevěšíme vlajky a s trochou nadsázky očekáváme, ze které strany na nás soupeř vyletí…

Čas utkání se blíží, náš zvěd zahlédne bus Hanáků v obklopení dvou policejních tranzitů u Elánu, naše „černé“ scénáře se nenaplňují, hosté tráví čas do zápasu jinde než pochůzkami po nejmladším městě republiky. Havířovští fanoušci se pomalu schází, velmi příkladně pak s dostatečnou časovou rezervou míří do kotle… Do toho svého míří i první příznivci, kteří vyznávají především červenou barvu, jeden ze šlágrů WSM ligy může pomalu začít…

Fanoušci AZetu věší celkem 6 vlajek, hosté pak jednu. „Hm, jenom jednu?“, mohli by si říct mnozí… 100x lépe vypadá, když hostující ekipa k nám doveze jednu velkou a parádní flagu, než když Motoráci vyvěsí 3 takové, s dovolením, šmudly. Velké vlajky jsou to, co miluju. Hned ty sektory aktivních vlajkonošů nějak vypadají…

Ještě než samotné utkání začne, hlásí nám jeden člověk z ochranky, že právě securitce se před zápasem zřejmě zatoulal minimálně jeden Prostějovák a že bude někde mezi domácími. Není šance ani čas na sestavení identikitu, tak aspoň dostáváme echo o černé bundě a černé „kabelce“. Naše ostražitost je ještě mnohem vyšší než před zápasem, ještě v živé paměti máme událost, kterak se před lety Prostějovák infiltroval do našeho kotle, aby při naší vstřelené brance a zhasnutých světlech uzmul jednu z našich tehdejších vlajek… Ke všem zástavám jsou dnes tedy postaveni schopní mladíci, kteří se od vlajek nehnou…

Najednou to není vítězství našich kluků na ledě, co bychom si dnes nejvíce přáli, najednou to je sen o dopadení tohoto (těchto) Hanáka (Hanáků), kdy s úsměvem na tvářích si malujeme ve snech, jak bychom jej odvlekli do tělocvičny a tam jej pomocí činek, švihadel a různých medicinbálů minimálně dva dny mučili… Kurva, kéž bychom jej našli…

To už ale začíná samotné utkání, já se koukám do našeho sektoru a nestačím se divit. I dnes je parádně zaplněn. Na to, že je středa? Báječné! V sektoru je také několik kluků z Poruby, za což jim patří mé poděkování. Nejen, že v sektoru stojí, ale oni se, i přesto, že nehraje jejich klub, snaží i fandit.

Drtivá většina kotle jsou hodně mladí kluci, v sektoru je také mnoho holek. Má to své velké zápory, kdy sektor třeba nezní tak, jak by znít určitě měl – čili patřičně mužně. Kdo chce, ten bude kritizovat, ale kdo také chce, ten se na tohle bude dívat pozitivně. A právě pozitivní se budu snažit být i já. Jasně, chtěl bych v sektoru staré kluky a chlapy, na druhu stranu, ta skladba kotle musí být vyvážená… V tomto směru často zmiňuji Přerov. Tam se na mladou generací trochu vysrali a nyní, když by to asi chtěli dohnat, je možná pozdě. Aby to právě v tom Přerově nedopadlo tak, že za 3 roky tam mladá generace úplně vymizí a nebude nikdo, kdo by Meoptě doma aktivně fandil. Protože ti staří ti nebudou fandit donekonečna… Zdá se, že my nyní máme opačný problém. Do sektoru nám chodí obrovské množství mládeže a trochu chybí ta stará krev, která už radši postává a posedává jinde. Však i nadále budu pozitivní. Je snazší, aby se do kotle vrátili staří pardálové, než abys do něj dostal ty mladé. Ještě před půl rokem se nám ty mladé nepodařilo nalákat. Do kotle nechodili. Nevěděli jsme, kde jsou, kde je hledat, na co je lákat… Boom havířovské mládeže si nyní neumíme vysvětlit, tápeme, kde se ti lidé vzali a co je tam dostalo, ale jsme za to neskutečně rádi! Kotel Havířovské Zvěře zažívá boom a je jen na nás, jak si teď ty mladé vychováme. Jestli s nimi dokážeme náležitě pracovat a třeba z těch 100 mladých dozraje aspoň 30 fanatiků, kteří tomu za 5 let dají to, co tomu dnes chybí, tu mužnost… Je to jen na nás. Každé dítě ve škole potřebuje učitele.

I proto, i kvůli faktu, že ten kotel je nyní hodně mladý, se nám z něj absolutně nedaří vymáčknout potenciál. Tihle nováčci kotle ještě pořádně neví, co je to fanatismus a že řvát a řvát je velký rozdíl. A my dnes nedisponujeme takovým spíkrem, který by to z nich, s nadsázkou řečeno, vymlátil. Který by je zmrdal na entou, že kurva naproti je výborně fandící ekipa Hanáků a že my musíme přidat… A ano, musíme, není to ono. Je to stejně jako minule takové ospalé… A jak říkám, přičítám to té nováčkovské dani, kterou za tu omladinu platíme… Na srdci tak zahřeje alespoň výborně znějící pokračovačka s pravou stranou: „ZKURVENÝ – PRSOTĚJOV!“. Fakt dobré! 

Právě ekipa Prostějova, která dojela v počtu 46 kusů, není věkově nijak extrémně starší, ale soudě dle pohledu na ně mají ve svých řadách několik otřelých a zkušených fanoušků a výjezďáků, mají pak především to, o čem píšu, co tu mládež donutí se vyždímat. Mají jednoho z nejlepších spíkrů v republice, který nikomu nedovolí otvírat hubu jen aby se neřeklo, který dohlíží na to, aby každý, kdo vyjel klub z Hané podpořit, tomu dával 100%. I proto, nebo právě proto, předvádí Fans of Prostějov výborný doping od první minuty. Jejich hlasové představení je opravdu na velmi vysoké úrovni a já si nedovedu představit žádný jiný tábor v republice, který by tohle v tomto počtu dokázal… Není to tak dávno, co u nás hrál Motor. Jsou to 4 dny… Slyšíte ten rozdíl? Ne, Motoráci nejsou ligové jedničky jen proto, že jich na hokej chodí 6000, na to jim seru, to není zásluha těch, kteří tu scénu tvoří. Chodit na hokej ještě neznamená FANDIT. Co mají hráči z oslů v dresech, kteří ten hokej přijedou pozorovat? V sektoru Protějovanů nevidím ani jeden dres, nevidím tam ani příliš šaliků, čili dle myšlení některých z vás to nejsou příkladní fanoušci. Ba ne, dres nedělá fanouška. Fanouška dělá to, jak FANDÍ…

Během první třetiny jdu na béčko, abych tam jednomu z fanoušků prodal tričko, po chvíli se vracím zpět, kráčím zrovna nad nejvyšší řadou tribuny za bránou, procházím kolem oken sekretáře Pavlase. Když najednou před sebou vidím kluka v černé bundě a s černou kabelkou. Jsou dva. Ihned si vzpomínám na hlášku securitky, že se nějací hosté toulají na nepřátelském území… Oba dotyčné zastavuji, ptám se, odkud jsou. Na mladším z nich je znatelná velká nervozita a tak po něm žádám občanský průkaz. Ne, nejsem policista, který by chtěl dotyčné lustrovat, ale mám podezření, že stojím tváří v tvář dvěma Hanákům… Odmítám je dál pustit a vzpomínám na ty sny o šikanování v tělocvičně. Už vidím to švihadlo a mám obrovské nutkání zkusit prvně v životě waterboarding. Mám chuť je vytáhnout ven, ale hosté se pochopitelně vzpouzejí, navíc na tohle „divadlo“ už zírá hrozně moc lidí. Prostějováci, nesoucí každý tak 4 piva, se řádně zlijou když s nimi casnuji, když je ani nyní nehodlám pustit, tak mladší z nich začne brečet. Jakože fakt brečet. Slzy po tváři. Až mě to zaskočí a nechávám jej jít. Starší z nich dostane výchovnou facku, to už, takřka přes celý zimák, nabíhá několik lidí z Mladé Zvěře, dotyčného Prostějováka si berou ven. Bůhví, zda proběhne lynč. Ne, nakonec ne. Venku je policie, nic se neděje, oba hosté míří zpět do svého sektoru… Oba oděni do kabátu, který za tu chvíli stihli ušít z ostudy.

Kurva, co jste si mysleli? Mezi oběma tábory panuje nevraživost, vzájemně se nenávidíme a hledáme jakoukoli příležitost si na těch druhých smlsnout a vy se budete promenádovat po našich tribunách? Neskutečná demence a já bych se lídrům scény na Hané nedivil, kdyby tyhle trumbery, hlavně toho staršího, trochu propleskli. Tohle je šílené… A argumenty o tom, že měli chuť na klobásu a ta se pro hosty neprodává? No, co si o tom myslet. Každý, kdo mě zná, tak ví, že vždy mám zájem na tom, aby vůči fandům hostů nebylo pácháno žádné příkoří. Jak ze strany našeho klubu, tak ze strany security. Vždy se fandům hostů, pokud jsem o to požádán a pokud to dává smysl, snažím vyjít vstříc. Protože jo, český hokej by měl být pro fanoušky. Ale odtud potud. Protože tohle jsou naše tribuny a naše území, pykat by měl každý, kdo nás uráží a kdo se naše zemí opováží navštívit… Krakonošovi se také nelíbilo, když mu tam lozil Trautenberk…

Druhá třetina začíná optickou prezentací hostujících příznivců, kdy během přestávky vyvěšují velmi dlouhý, velký a moc pěkně udělaný transparent na zábradlí. Je vidět, že kluci, kteří na Hané tvoří ultras scénu, myslí na vše. O čem to mluvím? „Odkoukal“ jsem tyhle podstatné věci, však pro mnohé nicotné detaily, od nejlepších ultras v zemi, vidím, že Hanáci to tak mají také… Udělat kvalitní prezentaci není jen o tom, že něco dobře nakreslíš, poskládáš, připravíš. Ty detaily, které však oddělují ty dobré ekipy od zbytku, jsou i o tom, že dopředu přesně víš, jaké rozměry má hostující sektor, ve kterém se budeš prezentovat :-).  K pěknému a na míru šitému transparentu pak hosté přidávají mnoho vlajek na tyčích. Prezentace na první pohled velmi jednoduchá, však velice efektivní… Jak často říkám, mnohdy stačí udělat „jen“ pořádný transparent a k tomu něco, čili i tohle, hlavně však, když si s tím transparentem vyhraješ, na což mnohé jiné ekipy serou. Hanáci tak i dnes potvrzují, že v optických prezentacích patří do nejužší špičky české hokejové fanouškovské scény a ani v nejvyšších patrech té fotbalové by se rozhodně neztratili. Ba naopak…

Krom hezké prezentace pak také v právě probíhajícím druhém dějství výborně fandí, na obojí už si od Prostějovanů člověk tak nějak zvykl, Hanáci prostě potvrzují své nesporné kvality. Co mě ale zaráží, nebo ne že zaráží, ale lehce si ťukám na čelo, to je jejich skandování „Kolik vás bude, na Hané kolik vás bude?“. Tento pokřik znám od fandů českobudějovického Motoru, kterým nás mnohdy častují (a propo, pamatujete, kdo s tímto pokřikem na české scéně přišel úplně první a kdy? Já pamatuju moc dobře). Motor na to má „právo“, Motor ví, o čem křičí, proti tomu nemůže být námitek… Ale že to na nás křičí kluci z Prostějova, kdy pamatuju, jak jich zde dojelo 7 a drží tím pomyslný primát našich vzájemných nejnižších návštěv, kdy zprůměrovat naše výjezdy k nim a jejich k nám, možná bychom se divili, kdy… No, vem to čert, z úst Hanáků mi tento popěvek přijde hloupý… A druhá věc, která ve mě vzbuzuje až úsměvné rozpaky? Právě to, jak to ti Prostějováci křičí po vzoru Motoru… Není to tak dávno, kdy Baník přišel se svým chytlavým chorálem na hudbu Didi d´Agostina, Za chvíli to na stejnou melodii začal křičet Frýdek-Místek (Jebat AZ), po nich Prostějov (Jebat Motor), ve finále to řve i Vsetín (Jebat Motor). Tohle, kdy mnohé ekipy píší, jak se snaží nekopírovat to, co je v Česku sžité s nějakým jiným táborem, mi přijde dementní. Právě stejně jako ta dnešní prostějovská kopie motoráckého pokřiku…

Hosté dnes velmi dobře fandí i proto, že jsou na koni, že jim prakticky po celou dobu zápasu hraje do karet skóre na ledové ploše. Jejich výkon je tak po 60 minut konstantní, i když pro mnohé, a já je svým způsobem chápu, si to malinko mohou kazit tím, že se za každou cenu snaží zpívat a né fandit, kdy mnohé úderné pokřiky, kdyby je volili malinko častěji, mají mnohem větší grády než dlouhé a natahované zpěvné chorály. Ale ne, to není má výtka vůči soupeři, to je jen názor, třeba i samotných příznivců z Hané, se kterým jsem se mnohokráte setkal…

Snahou oplývá i kotel Havířovské Zvěře, snaží se fandit i za nepříznivého stavu, však dnes to nemá tu patřičnou kvalitu, kterou by to, vzhledem k výborným hostům, mělo mít… Kotel není fanatický tak, jak bychom všichni chtěli a navíc, třeba za stavu 2:4, je dnes pravá strana téměř úplně mrtvá. Když mířím něco vyřešit na tribunu B a na protější Áčko se dívám „odnaproti“, tak v sektoru Rumobys už v tuto chvíli tleská třeba jen 15 lidí ze 150. O fandění pak ani nemluvím. Velká škoda, holt stav skóre na světelné tabuli se naplno projevil. Až si říkám, kde jsou dnes ti fanoušci, kteří nám vyčítali, že jsme za stavu 4:6, 4:7 či 4:8 zpívali 25 minut nonstop a pravou stranu vyautovali. Co tu pravou stranu, prosím pěkně, vyautovalo dnes? Jo aha, my prohráváme, pardon já zapomněl… Ne, není to kritika pravé strany, sedí tam spousta těch, kteří se snaží fandit neustále, já si pomoci praváků nesmírně vážím, miluju, když společně kotel a praváci fandí, pravé straně mžeme být a také jsme mnohdy velmi zavázaní a vděční, ale bohužel jsem si zase vzpomenul na některé, jak by řekl agent Bureš, blábolení.

Třetí část hry nabízí konstantní fandění ze strany domácího kotle, kdy v prvních dvou třetinách jsem to označil za fandění podprůměrné, nyní jsem rád, že můžu použít to slovo konstantní, že to od nás není rezignované. Na těch mladých je patrné, že až tak moc neřeší výsledek zápasu, ale že mnozí se fanděním baví. A proto říkám poněkolikáté, z tohoto potenciáu musíme vytřískat co nejvíc! Je to jen na nás… Navíc si vezmeme zhruba třicítku mávaček na tyčích a trochu jimi čeříme vzduch. 

Na zimáku, když nepočítám sektor hostí, je smutno, tribuny na chvíli ožijí poté, kdy hlasatel oznámí, že ostravský Baník zvítězil v pohárovém utkání na Spartě. Se zájem se kouknu do sektoru hostů, protože ačkoli to né každý ví, tak není tajemstvím, že právě prostějovský spíkr byl dříve velmi oddaným a aktivním fanouškem pražské Sparty, však dnes jej ani tento výsledek nerozhodil…

Zápas se chýlí ke svému konci, to už na tribunách šmírují i staří pardálové z TfH, někteří se vydávají až k sektoru pro hosty, kde se s Hanáky pokouší domluvit nějaké to mecheche mimo zraky strážců zákona. Bez překvapení, ze strany hostů není zájem… Hanáci si mezitím připisují 3 body, hráči s Jestřábem na prsou sedají na ledovou plochu a užívají si děkovačku se svými fans. My svým hráčům zatleskáme, ujistíme je, že i po prohře se na nás mohou spolehnout a vybízíme je k odjezdu do kabin. To, co nás dále primárně zajímá, je totiž sektor hostů. Spíkr „nařizuje“ všem, že se závěrečnou sirénou pro nás zápas nekončí a tak dál čekáme na svých místech, především na to, čím nás počastují Hanáci. Když se ozve jejich známé „Kolik vás bude?“, odpovídáme tím, co nás pro dnešní zápas tak moc pobavilo a možná i na chvíli vyvedlo z rytmu a tempa… „Proč sem jezdíte, když potom stejně brečíte?“. Ano, můžeme mít v sektoru spoustu hodně mladých lidí, spoustu holek, můžeme tím být hostům pro smích… Neberu to jako ostudu, beru to jako naději pro růžové zítřky, pro kterého to fanouškovství děláme. Ostudou bych nazval to, když se fanoušek vydá na nepřátelské území, je odchycen, hrozí mu trest a jako obranu zvolí pláč. Ten fanoušek, který možná ještě 5 minut zpátky řve cosi o jebání Havířova. Obávám se, že na tohle jsou i ty havířovské holky krátké…

Ačkoli by si Hanáci chtěli své vítězství na tribuně užít ještě o chvíli déle, securitka je žene ven, míříme tam i my, několik Slezanů se vydává na legendární Hálkovu ulici, říkáme si, jestli to z pánů policistů nevyšumělo, jestli to dnes třeba nepodcení… V okolí silnice, kudy budou hosté odjíždět, je několik menších skupinek Havířováků, velmi překvapí a potěší zajímavá banda starých z TfH. Tohle se mi líbí. Moc! Doba je jiná. A tak zatímco mladí spíše dbají na to, aby na svém oblečení měli co nejvíce nápisů Baník a jejich aktivita je více facebooková a hospodská, tak staří, věkem takoví ti správní angličtí hooligans, chtějí „bránit“ své město proti těm, kteří jej uráží a prostě jen tak z principu, který tady byl i před 30 léty a který by neměl zahynout… Když už na několika místech čeká ve tmě několik skupin Slezanů a z bočních ulic vyjíždí první trojský kůň v podobě popelnice, vybíhají ze všech možných skrýší policisté. Šílené! Schovaní v křoví, ve zhasnutých autech, vybíhají zpoza rohů a z dalších zákopů či úkrytů. Najednou jsou Slezané obklíčení třeba třiceti uniformovanými, po cestě pobíhá kriminálka s teleskopy, vidím těžkooděnce se psy. Kurva, jaký to rozdíl proti tomu, když hrajeme v Prostějově… Psal jsem to mnohokrát… Někdy (mnohdy?, vždycky?) bych hostům přál, aby u nás zažili takové bezpečnostní opatření, které zažíváme my u nich… No nic, nastává patová situace. Slezané jsou držení v obklíčení (padnou i nějaké ty rány mezi nimi a policií), asi 50 metrů od místa činů stojí Prostějovský autobus. Stojí na místě. Snad 25 minut. Stejnou dobu pak stojí v zajetí i Slezané… Je legrační pozorovat nasranost policistů, kteří před fanoušky neváhají kritizovat a pomlouvat své nadřízené. Ta situace je vážně komediální… Věc se řeší až po půl hodině, bus Prostějováků se dává do pohybu, až je v bezpečné vzdálenosti, jsou propuštěni i Slezané… Těm se dnešní atak nezdařil, leč není všem dnům konec. To, že staří né a né vyrůst ze svých mladických kulišáren dává tušit, že třeba příště bude veselo…

Co říci závěrem? Utkání jak má být! Téměř nic mu nechybělo. Jo, vlastně jo, náš support mohl být o dvě třídy lepší! Každého to štve. Však važme si toho, že mladé můžeme vychovávat. Že dnes vůbec máme koho vychovávat! To je naděje větší, než hurónský křik tribun bez nulových vyhlídek na dny příští. A hosté? Špička… Nebýt toho, že jsme dva ztrestali za jejich demenci a ti nepotvrdili pověst prostějovských fanoušků, tak by mě až sralo, že hodně kvalitní špička… Sportovní mluvou si však aspoň můžeme říct, že do příštího klání nejdeme jako favorit a můžeme jen překvapit :-).

Sepsal J.R. from B.K.