Ahoj, jsem Daniel a chtěl bych se s Vámi podělit o zajímavý zážitek z mého života. Jak možná většina z Vás tuší, tak v termínu od 1. do 9. prosince se v Bratislavě konalo mistrovství světa žen ve florbale. Česká reprezentace v tomhle sportu patří do světové čtveřice, jak v mužské, tak i v ženské kategorii. Mezi další top týmy patří Švédsko, Finsko a Švýcarsko.
A jak jsme se na tuhle událost vůbec dostali? Byla to obyčejná soutěž na instagramu T-Mobilu, který je partnerem reprezentace, a jednalo se o pouhé okomentování fotky a označení přítele, se kterým by jste se na MS vydali. Tak jsme to s kamarádem zkusili a ono to vyšlo. Vyhráli jsme tedy lístky na zápasy v pátek a sobotu, kdy se konala semifinále a zápasy o umístění. K tomu všemu bylo součástí výhry také ubytování v luxusním hotelu v centru Bratislavy.
Nastal pátek a my se brzy ráno vydali na cestu aby jsme stihli již zápas domácího celku Slovenska. Cesta, která vyšla zhruba na 350kč na osobu, bylo to jediné co jsme si za ten víkend museli zaplatit sami.
Přijeli jsme do Bratislavy, nijak moc jsem se necítil, že jsem někde v cizině. Všechno na mě působilo tak nějak domácky. Šli jsme se ubytovat a v momentu kdy jsem spatřil obří hotel, který měl být evidentně náš (NH Gate One), jsem zůstal stát s otevřenou pusou a zíral jsem na to obrovské prosklené monstrum. Po příchodu na recepci se k nám všichni chovali neskutečně s úctou a respektem. Aspoň jednou v životě jsem se cítil jako milionář :-). Výbava hotelu a ostatní věci si asi umíte představit a když ne, tak si ten hotel vygooglujte.
Poté jsme se vydali na cestu na obrovský stadion Ondreje Nepely, na kterém hrají své domácí zápasy hokejisti Slovanu Bratislava, kteří působí v KHL. Stadion z venku působí velice moderně a svou rozlohou budí odstrašující dojem. Nejdříve jsme si prošli jeho okolí, zjistil jsem, že se v jeho prostorech nacházejí i různé obchody nebo fanshopy a dokonce i tréninkové hřiště. Je to tedy obrovské zázemí a stadion který pojme zhruba 10 110 diváků na mě udělal neskutečný dojem.
První zápas, který jsme sledovali, byl mezi domácím Slovenskem a Norskem. Vítězný tým poté bojoval o 5. místo. Co si budeme nalhávat, návštěvnost nebyla taková, jak jsem očekával. Přeci jen se hrálo ve 13 hodin a většina lidí byla v práci, ale i tak se pár domácích fanoušků našlo a udělali kotel. Ale samotné fandění už nebylo takové jaké bych si představoval. Možná jsem velice zaujatý fanoušek havířovského hokeje a jsem zvyklý na širokou škálu zpívánek v našem kotli. Ale takové zápasy na mezinárodní scéně jsou z pohledu hlediště takové…no…přišel jsem si jako v divadle… Jednou za pět minut se ozvalo obyčejné skandování “Slovensko” a nebo “Pojďme baby, pojďme” a to bylo vše. Slovenky po výhře postoupily do boje o 5. místo, když Norky porazili v poměru 7:4.
Poté následovaly semifinále, nejdříve mezi Finskem a Švýcarskem a poté mezi Češkami a Švédkami. Finky vyhrály v poměru 3:1 a Češky bohužel výrazně nestačily na dominující Švédky a podlehly v poměru 1:7.
Nyní pár věcí, které se mi z organizačních důvodů nelíbily. Po našem prvním příchodu do hlediště jsme si chtěli s kolegou sednou trochu výše, abychom lépe viděli na celé dění na palubovce. Díváme se, všude kolem nás už byly spodní sedadla poněkud plná a nechtělo se nám mačkat mezi cizími fanoušky. Tak se díváme nad nás, kde byla další část hlediště, ale bohužel k ní nevedly žádné schody. Tak jsme se zeptali pána, který pracoval pro security službu, jak se dostaneme nahoru, protože tam už nějací diváci seděli. Ten na nás hodil nepříjemný pohled a odpověděl, že to je pouze pro VIP. Tak jsme na něho hleděli a šli si nakonec sednou dolů. Další špatnou organizací bylo to, že pořadatelé vůbec neotevřeli protější tribunu. Sedělo se jen na jedné straně v dolních patrech tribun. Možná i proto aby to na hlavní kameře naproti bylo lépe vidět a opticky to vypadalo jako plně obsazený stadion.
Poté jsme zjistili, že si nesmíme s sebou vzít žádné pití a ani jídlo. Nesmělo se dokonce ani pití, které jsme si zakoupili tam a měli ho v pet láhvi. Slováci se očividně starají o jejich nově polstrované sedačky. Co se týče těch sedaček, tak byly skvělé, pohodlně se sedělo a bylo i dost místa na nohy, což je při mé výšce hlavní atribut.
Další den se už hrály zápasy o umístění. Češky si to rozdaly se Švýcarkami a dokonce po druhé třetině vedly 2:1. Tak jsem si na live sázkách v jedné nejmenované společnosti vsadil neprohru Česka s krásným kurzem za stodolu. Dostali jsme gól na 2:2, což se dalo po velkém tlaku před naší bránou čekat. Ale poté rozhodčí odpískal nepochopitelný nájezd proti české brance. Ve zpomaleném záběru na kostce bylo jednoznačně vidět, že bylo všechno v pořádku a celý stadion začal vřískat a pokřikovat na rozhodčího ze Švédska, který nám naše nadávky stejně nerozuměl. Dokonce i česká kapitánka mu ukazovala ať se podívá nahoru na kostku, ale on to prostě udělat nemůže a tak naše protesty byly zbytečné a Švýcarky nájezd proměnily. Konečné skóre bylo 3:2 a já prohrál vsazenou stodolu. Při předávání cen hráčkám, poté i rozhodčím, byl celý stadion na nohou a všichni bučeli a pískali. České hráčky smutně zatleskaly publiku a následovalo velké finále.
Ve finále se utkaly týmy dvou velikánů Finska a Švédska. S kolegou jsme zůstali sedět po zápase Česka a mezi nás se začali tlačit žluto-modří fanoušci. My jsme si však řekli, že zůstaneme sedět a snad se i přiučíme nějaká slova. Vikingové seděli všude kolem nás. Na jedné straně tribuny bílo-modré vlajky a na straně druhé zase ty žluto-modré. Oba dva kotle byly skvěle vybaveny a překřikovaly se snad celý zápas. Mnohdy byl zápas i tak vyhrocený, že jsem si s nimi jeden chorál zakřičel i já :-). Jako správný finálový zápas dospěl až k nájezdům, kde hráčky ukázaly své individuální dovednosti. Nakonec po dvou úspěšných nájezdech vyhrál tým Švédska a my se společně s kotlem vikingů radovali taky.
Byl to neskutečný zážitek. Florbal jsem hrál možná párkrát na škole a chodil se sem tam dívat na domácí Pegres (Torpédo) Havířov. Ale tohle bylo úplně něco jiného. Už teď se nemůžu dočkat a doufám, že si příští rok zajedu právě na MS mužů, které se bude konat v Praze.
Alespoň mi to čekání na domácí zápas AZetu rychleji uteklo. Všem přeju příjemné prožití Vánočních svátků a všechno nejlepší do nového roku.
Sepsal Danone