Nemám rád takové to sezení se založenýma rukama a čekání na to, co přijde. Už několik let se mi v hlavě honí myšlenka, přesunout kotel, třeba jen na jeden zápas, či dokonce pouze na jednu třetinu, kotel aktivních fanoušků, na místa, aby na nás tribuna A viděla, abychom se po mnoha a mnoha letech viděli navzájem, zkusili si i tuto spolupráci, abychom ti, kteří nás na „áčku“ roky podporují, měli z hokeje i malinko jiný zážitek, abychom jim takto na dálku poděkovali…

Zápas proti Karlovým Varům mi přijde ideální. Kluci na ledě tahají šňůru vítězství, přijít by mohla solidní návštěva, nečekám příjezd karlovarských fanoušků, kdy právě prázdný sektor hostí je pro tuto realizaci maximálně důležitý… Svůj návrh přednesu lidem v Organizační skupině, kdy pokud na věc nebude jednotný názor, nepůjdem do toho a budeme čekat třeba dalších pár let. Probíhá živá debata, kdy je nutno říct, že né všichni k tomu mají zpočátku kladný postoj, však během několika hodin se názory všech jakž takž sjednotí a ačkoli k tomu někteří stále mají určité výhrady, budeme postupovat jednotně…

10 minut poté, co naše záměry sdělíme veřejnosti, ozývají se nám karlovarští fanoušci s informací, že k utkání přicestují, přibližně v 15 kusech. Sakra. Komplikace. Začínáme přemýšlet kam s nimi, kontaktuji staré z TfH, abychom se společně dohodli, jaký postoj k hostům zaujmout, protože tím, že nebudou v sektoru hostí, mohou být pro některé lačné radikály snadnou kořistí. Nehledě na to, že v tuto chvíli, tedy několik desítek hodin před zápasem, vím, že karlovarští budou v Havířově nocovat… Slovo dá slovo, stačí chvilka komunikace na trase Havířov – Vary (člověk z K.V. není hokejový fanoušek), načež se shodneme na tom, že fanoušci Karlových Varů nebudou nikým z Havířova napadáni, nějak provokováni apod., na oplátku by hosté údajně měli vědět, co by od nich v den utkání nebylo zrovna vhodné…

Další jednání o přesunutí našeho sektoru pak vedeme s klubem, kdy člověk by nevěřil, co vše je nutné řešit. Kontaktovat Městskou Policii, státní Policii, domluvit se se šéfem Security, nikdy by mě nenapadlo, že tohle všechno je kvůli jednoho blbého utkání nutné. Však i tahle jednání dovedeme do zdárného konce, klub nám v mnohém vyjde vstříc a ve dvou lidech se tak mžeme sejít v tělocvičně, abychom namalovali jednoduchý transparent, kterým ozdobíme kotel pro středeční zápas…

Necelou hodinu před jeho začátkem se scházím s karlovarskými, abych jim ukázal kudy na zimák, kudy do provizorního sektoru, kudy pro pivo či destiláty apod.. Tohle řešení situace s nimi je pro nás důležité, protože čím víc budou hosté vědět co a jak, tím úspěšnější může být naše akce v hostujícím sektoru. Jsou to spojené nádoby. Karlovarští nevypadají na nějaké blbce, černé bundy, absence dresů, jednání s nimi na profi úrovni, mám-li to takto popsat… Navíc, jsem rád, že se třeba něco dozvím o tamní scéně, protože ta je pro mě, kor když Vary jsou nováček soutěže, zatím stále velkou neznámou… 

Několik minut před zápasem věšíme pod kotel asi 10 metrový transparent HZ 2010, když chceme věšet hlavní vlajky nad místa, ze kterých chceme fandit, s hrůzou zjistíme, že zde není stejná konstrukce, jakou máme na áčku, čili obě největší zástavy musíme vyvěsit netradičně pod kotel… Do něj se lidé scházejí pomalu, však o dost rychleji než jak je tomu v běžnou středu zvykem, nakonec se sejde takový počet, se kterým jsem já jakž takž spokojen a kdyby takový počet kotelníků chodil na každý středeční zápas, kdy středa a sobota je nebe a dudy, bral bych to… Ještě k tomu pozdnímu příchodu lidí na zimák, kdy mě zaujme, že karlovarským to přijde hrozně pozdě… Ono je důležité si uvědomit, že hala ve Varech a hala v Havířově, to je nebe a dudy. V mnohém. A tak není s podivem, že člověk havířovský nechce být ve studené haly příliš dlouho před zápasem. Jednoduché jak facka :-). Stejný problém, dá-li se to problémem nazvat, mají třeba v Prostějově, kdy často o tom čtu, kdy i tam to ještě 5 minut před zápasem vypadá, že dojde 500 lidí…

Vinou pracovních povinností dnes pocítíme absenci našeho hlavního spíkra, už od minulého domácího utkání je proto školen člověk nový, hodně mladý, však s patřičným elánem. Jsem si maximálně vědom, jak je pro nováčka tato práce náročná, jsem si vědom, že dnes v tom sektoru nesmíme propadnout, protože možností na nápravu mít moc nebudeme (vlastně žádnou), proto nebudu remcat, že v kotli není víc lidí, proto nebudu remcat, že drtivá většina je o generaci mladší než já a k tomu spíkrovi, do jeho první řady, si sám stoupnu… I proto, abych mu byl maximálně nápomocen a ladil s ním celozápasový repertoár.

Je to tu, na tribuně B, takové jiné, nezvyklé, nevidíš ty známé tváře v okolních sektorech, mnozí na Tebe po tom přesunutí čučí jak na zjevení, ale není čas se tím zabývat, protože zápas právě začíná… Pravá strana na svých klasických místech, kotel naproti v sektoru pro hosty, no a hosté na tribuně za bránou, kde jsou z každé strany od domácích odděleni páskou… Zní úvodní Zvěř.

Od prvních vteřin je cítit, že je to jiné, synchronizace s „praváky“ mnohem těžší, než když stojíme vedle nich, přesto obě tribuny (tedy na béčku pouze my) fandí od prvních okamžiků velmi solidně, od prvních vteřin je patrné, že „áčko“ je dnes moc dobře naladěno. V takovém elánu, v jakém je vidím dnes, jsem je ve středu neviděl ani nepamatuju….

Na nějaké první odpovídačky obou tribun čekáme dobrých 8 minut, poté se do toho opřem. Takhle jinak, napříč ledovou plochou, to má úplně jiný zvuk, jiný dojem, je to moc dobré, hodně nás to v kotli baví a mám pocit, že to baví i ty fanoušky, kteří s námi takto na dálku fanouškovsky laškují. A tak nezůstane jen u odpovídačky jedné, pravou, dneska vlastně druhou stranu, vyzkoušíme několikrát, pokaždé je jejich odpověď jasná, zřetelná, hlučná, na jiné, mnohem vyšší, úrovni než při běžném utkání, kdy stojíme bok po boku. Už v tuto chvíli se do mé mysli vkrádají myšlenky o tom, že čím to je, že zrovna dnes… A není to jen o odpovídačkách, sektor RBH, ale i menší sektory vedle něj, fandí opravdu výborně, téměř neustále se přidávají ke kotli, tu a tam rozjedou i něco svého… Jejich dnešní forma je k nepoznání od té, kterou se letos povětšinou prezentují, takto by to mělo vypadat pořád. A né že by to nešlo, protože byly časy, kdy takhle hlasitá a stálá podpora od nich byla věcí samozřejmou…

A jak výborně fandí tribuna A, která je tribunou fanoušků, tak si říkáme, že ruku v ruce s dobrým a napínavým hokejem na ledové ploše bychom mohli zkusit i tribunu B, která je dnes naší levou stranou. Odpovídačka jednoduchá, zvládne ji každý a tak se kolegů ptáme, kdo že to dnes vyhraje zápas. Odpovědi se nám nedostává. Ticho. Jestli zařvali 3 lidé, tak to bylo dost… Pamatujete si, není to tak dávno, kdy nějaký chytrolín psal na naše diskuzní stránky, abychom na „béčko“ poslali spíkra, že to tam vyhecuje a rozfandí? Kecy… Protože co víc, než tuhle naši pobídku, by tribuna B chtěla? Jasně, sedí tam spousta fanoušků, oddaných fanoušků, však jsou ztraceni v moři diváků, mudrlantů, kritiků… Když jsem kdysi nad aktivitou tribuny B lámal hůl, byl jsem peskován, že tamní diváky urážím. V těchto chvílích, kdy béčkaři absolutně nereagují na výzvy k fandění, kdy fandit sami od sebe nezačali mnoho let, jsem ve svém názoru opět a jen utvrzen… Ne, nemá to být urážka, pouze suché konstatování faktu. Tribuna B je tribunou diváků a dostat ji do varu, s tím by měl problémy i Pavel Kolář, kdyby chtěl našeho pana prezidenta učit chůzi vzpřímenou…

Krom fandícího kotle a fandící tribuny A je tu ještě jeden spolek, který zápas netráví mlčky. Jsou to karlovarští příznivci, kteří k nám dorazili v počtu 14 lidí. Na první pohled žádná fanklubácká vemena, ale evidentně lidé, kteří přijeli fandit. Na zábradlí pod sektor vyvěšují svou vlajku Carlsbad Ultras, která je však na škodu trochu utopena za bránou, jsou dirigování spíkrem i člověkem obsluhujícím buben, fandí téměř nepřetržitě, po chvíli nás vyzývají ke společnému pokřiku o českém hokeji pro fanoušky, avšak o tomto se třeba já dozvídám až u piva po zápase a myslím, že takto to má každý, kdo je dnes v kotli, k nám je prostě slyšíme jen velmi málo. To však nemění nic na tom, že zeleno-černí fandí neustále, jejich snaha je docela příkladná a sympatická.

První třetina je u konce, byla moc fajná, jdu ven. Dnes mám na AZetu nějaký 252. zápas v řadě bez vynechání, často se přistihnu, že když jdu o pauze slídit za zdi tribuny, vím přesně, kdo kde z fanoušků stojí, kdo si dává jakou cigaretu, kdo jak ukusuje chleba ke klobáse, kdo s kým debatuje a tak. Na „áčku“ to znám prakticky nazpaměť. Stejné tváře, stejné situace, stejné zvyklosti… Dnes? Já si fakt připadám jako na výjezdu. Tím, že jsme na druhé tribuně, je to tu jiné. Ačkoli se to nezdá, tak úplně jiné. Lidi, které neznám, vidím je prvně apod. 🙂 Celé je to naruby, o to víc mě to baví… Je to jako pro útočníka gólman chytající v opačném gardu, kdy musíš si uvědomit, že tam, kde bývá lapačka, je dnes vyrážečka a místo přemýšlení nad tím, kam to dát, bys měl automaticky a poslepu mířit mezi nohy… Tam je plodné místo.

Během úvodního dějství apeluji na všechny, abychom se, speciálně dnes, nedopouštěli nešvaru, který se s námi táhne jako alkohol v kariéře Oldy Kaisera. A sice, abychom na druhou třetinu přišli na tribunu včas. Tohle mě neskutečně sere, píšeme o tom a lamentujeme na to tak často, že už mě to ani nebaví… Druhá část začíná a opět na tribuně spousta lidí chybí, mezi nimi i ti, kteří by měli jít příkladem, kteří se vidí v nějakých rolích místní scény, kteří na Facebook vypisují, jak je pro ně náročné se starat o to a tamto. Kurva, vy nevíte, co to je se opravdu starat! Jsem tak nasraný, že nemám chuť k ničemu, odcházím z tribuny a jdu těm lidem vstříc, jelikož tohle se už musí řešit… Frajeři jdou z Kauflandu, jako by se nechumelilo, i když nějaká ta vločka vlastně spadne, jako by se žádný hokej dnes ani nehrál, někdy v 7. minutě třetiny. Šílené, pro mou cholerickou povahu nic jednoduchého. Dostanou zjebáno, že takhle tedy ne a pokud to zjebání je dotyčným málo, napíšu to i zde, i proto tento report píšu. Všichni, kterým není lhostejné, jak kotel vypadá, jsme rádi, že do něj tito lidé chodí. Ale pokud má být jejich přístup takový, oželíme je. Takhle kurva ne! Když já byl ve vašem věku, seděl jsem jak pecka na stadionu a těšil se na další třetinu. Bylo nepředstavitelné, aby mi pár sekund zápasu uniklo. Vy nejen, že se chováte, jako byste na tom hokeji byli vlastně omylem, ale když vás někdo slušně upozorní, ještě dáte najevo chybějící pokoru. Já tohle řešil už během zápasu s několika staršími, řešil jsem to s nimi i po zápase. Ať se to někomu může nebo nemusí líbit, tak v místech, které se v drtivé většině starají o atmosféru na zimáku, čili v kotli, nemůže panovat jakási demokracie. Prostě ne, nefungovalo by to. Však i ten spíkr je vlastně výrazem autokratického vedení. Kdyby si každý vyřvával co jej zrovna napadne, jak by to vypadalo? A je to tak se vším. Proto zcela jasně říkám, a může si o tom myslet kdo chce co chce, pokud by se tenhle nešvar dnešní mládeže měl nadále opakovat i v budoucnu, bude přístup těmto lidem do sektoru, ale klidně i na hokej jako takový, odepřen. A je mi u prdele, jestli nás tam bude méně než je, ale už budu mít pocit, že všichni tam jsou z nějaké důvodu, kterému obětují kus své zasrané pohodlnosti. Z důvodu, aby svými hlasivkami pomohl klukům na ledě, kteří hrají od 1. minuty každé třetiny. Z důvodu, aby svými hlasivkami dělali čest havířovským fanouškům. Kurva, jak by to vypadalo, kdyby se jako vy choval každý? Ne, dost, končím s tímto tématem, tohle si vyřešíme osobně, klidně i za cenu emočně vypjatých situací…

A proto zpět k zápasu, hraje se jeho prostřední dějství, i v něm se kotel snaží, byť po prvním nezdaru toto našeho hudební těleso absolutně rezignovalo na dnešní levou stranu a k supportu docela často vyzývá „jen“ lidi odnaproti. Ti jsou stále tvární a ohební, našim výzvám nakloněni, tribuna A tak i nyní pokračuje ve velmi dobrém fandění a já si opět a zas kladu na srdce otázku, proč jsou dnes o 100% lepší než během ostatních zápasů v letošním roce. Tuto otázku si klademe i po utkání v hospodě, sto lidí má sto názorů a tak já ten svůj, za kterým bych stál, nemám ani nyní, v době, kdy píšu tyhle řádky… Ještě jednou, a třeba né naposled, tak musím tribunu A pochválit.

Pochválím i spíkra, mladého klučinu, který se teprve učí. Ano, přistihnu se, že mnohokráte za zápas jej důrazně zjebu (až je mi jej třeba i líto 🙂 ), to když se mi zdá, že něco dělá špatně, zle a nedobře, však on sám ví, že za 10 sekund mu vždy říkám, že jej kárám proto, aby se zlepšoval, aby na sobě pracoval, že to nemyslím zle, ba naopak! Když mu zpětnou vazbu nedá nikdo, nebude se zlepšovat. Tak to prostě je. Přece i o trenérech se říká, že čím větší pes na hráče, tím lepší trenér… Tak klidně se navzájem kárejme, obviňujme se z toho, že ten a ten křičí voloviny, že ten se v sektoru nechová vhodně, však dělejme to na tom hokeji, na tom zimáku. Né jak největší hauři doma na internetu, kdy takováto zpětná vazba je naprosto k ničemu a ničemu neprospěje, protože v tu chvíli už to, co děláš špatně, nemáš možnost napravit a do budoucna to třeba zapomeneš… Kritika je správná věc, však jak s oblibou říkám, měla by být věcná a nalézat jiná, lepší řešení…

V závěrečné části pokračuje vlna fandění ze třetin uplynulých, tribuna A je i nadále příkladná, kdyby si z ní aspoň 20% vzalo zakaboněné „béčko“, byla by to paráda. To my v našem sektoru, místo abychom se bavili fanděním, protože když chceme, tak to umíme, musíme řešit věci nepříjemné. Opilá mládež, která se neumí chovat. Ti stejní, kteří do třetiny chodí jako do houslí, ti stejní, kteří podobné pičoviny produkují co druhé zápas. Už tak velká nasranost na tyto jedince je stupňována a já se divím vám, kteří jste v tom kotli pravidelněji než já, že nemáte potřebu tyto lidi usměrňovat. Takovéto chování já nehodlám tolerovat, dotyční jsou vyvedeni z kotle, jejich demence pokračuje i za zdmi stadionu, což neunikne ochrance, ta dotyčné vyvádí úplně mimo areál. A jak jsem už nastínil o pár řádků výše, pokud by se tohle chování ještě jednou opakovalo, bude to vaše poslední návštěva hokeje, třeba i za cenu několika málo facek… Sobě ostudu dělejte, to je mi u prdele, kotli však nikoli!

A zatímco my řešíme vlastní sračky a během fandění tak máme i nepříjemné prodlevy, kdy to není ono a občas to zachrání „naspídované áčko“, 14 Varáků se ve svém sektoru baví po svém. Svlékají se do půl těla, produkují břišní mexické vlny, neustále fandí, místy mám pocit, že otočeni zády k ledu si možná i honí (nic proti tomu nemám), prostě jejich zábava je taková, jaká by na výjezdu, kor 500 kiláků od domova, měla být. Blíží se konec zápasu, ten vygraduje v prodloužení, ve kterém už dumám, třeba i na úkor užívání si hokejového dramatu, jak uspořádat děkovačku, aby byla víceméně klasická i přesto, že jsme nyní tam kde jsme… Gól Radka Havla znamená propuknutí emocí, svým hráčům poděkují karlovarští, to už se ti naši však staví pod kotel. Chvíli možná váhají, kam se dnes otočit, jsou z toho mírně vyjančení :-). My nehodláme hrát takové ty nabubřelé egoisty, kterých na pravé straně běžně sedí až až, celý zápas jsme společně příkladně fandili s druhou stranou, je jasné, že bychom měli hráčům i SPOLEČNĚ poděkovat. Jsme přece fanoušci AZetu Havířov a já budu vždy ten, kdo se bude snažit o naprostou fanouškovskou jednotu. A když vidím či cítím, třeba čtu mezi řádky, že někdo stále dělí fandy AZetu na ty a tamty, je mi zle.

Havířovskou Zvěř si odzpíváme spolu, však jaksi „napřeskáčku“, kdy každá tribuna zpívá polovinu jedné a polovinu druhé sloky, tak jak to známe z některých zápasových odpovídaček. Je legrační pozorovat hráče, jak se vždy při dané části chorálu točí k té tribuně, která ji právě zpívá. Je to fajné, lidi to moc baví, užívají si to. Jsem rád, že jsme si tu dnešní děkovačku mohli zase takto krásně okořenit, zase ji udělat něčím jinou. Zaslouží si to jak hráči, tak všichni ti, kteří na děkovačky poctivě zůstávají…

Hráči odjíždějí do kabin, jádro RBH ještě vyvolá Martina Růžičku, ten v sobě nezapře šoumena, díky němu má děkovačka pokračování, to už však ještě jednou vyzýváme protější stranu ke spolupráci. I v době, kdy už jsou hráči v kabině, si navzájem odpovídáme, druhé straně posléze děkujeme za dnešní naprosto příkladnou spolupráci, která ve mě vyvolává vzpomínky na ty nejlepší roky havířovských tribun. Báječné to bylo! I tenkrát, i dnes…

Večer po utkání, ale třeba i den po něm, se snažím získat názory lidí na to, jaké to bylo, když kotel byl výjimečně na jiném místě. Jasně, mám zprávy i takové, že to bylo horší než běžně, však naprosté většině se to moc líbilo. Jsou i tací, a není jich málo, kteří mě pobízejí k tomu, aby to takto zůstalo, že to tak bude lepší, že budou fandit obě tribuny apod. Zklamu vás, takto to nezůstane, před zápasem jsme jasně garantovali, že to bude jen jednodenní epizoda, na našem stanovisku nic neměníme. Ve středu to mělo svá mnohá velká pozitiva, svým způsobem to mělo své kouzlo, mnoho lidí, kteří byli na „béčku“ třeba prvně v životě, si to užilo, však z mnoha důvodů to takto bylo poprvé a naposled. Bylo to fajn, ale proto, aby to v našich vzpomínkách fajn také navždy zůstalo, se vrátíme k tradicím…

Co říct závěrem? Vrátím se k tématu, díky kterému jsem z hokeje, i přes vítězství, odcházel nasraný. Protože vždy pro mě budou tribuny víc než sebevětší vítězství na ledě. Tento report byl hodně o mládeži z tribun. O mládeži, které lze podle jednoho seriálu dát přívlastek mladá a neklidná. Povím vám, že za tyto mladé jsem rád. My je na tribunách mít musíme. Avšak, pozor! Na druhou stranu! Na druhou stranu tu mládež musíme učit. Je to jako když se ti narodí dítě, jsi za něj rád, protože je to třeba nějaké pokračování dynastie, však zároveň víš, že to dítě musíš vychovávat, musíš ho učit věcem, které nezná, neví, musíš jej vést životem a říkat mu, protože máš více životních zkušeností, co je dobré a co špatné. A vem čert, že to děcko mávne rukou, protože si myslí, že samo ví všechno nejlíp. Ty víš, že za pár let Tvé rady ocení. A já si myslím, že my na těch tribunách zažili takové chvíle, že máme právo někoho vychovávat a učit. Velmi podobné, jako s těmi dětmi, je to s těmi mladými na tribuně. A pokud nad nimi Ty mávneš rukou a řekneš si, že to není Tvoje starost, třeba i proto, že oni stojí v kotli a Ty sedíš 20 metrů od nich, tak za mě to není nic jiného než nezodpovědnost. Všichni jsme fanoušci jednoho klubu a i když se po skončení hokeje můžeme nemít rádi, nebo nemusíme být nejlepšími kamarády, věřím, že na hokeji bychom měli táhnout za jeden provaz. Silami společnými. Tak prosím neházejme odpovědnost na některé, odpovědní za to, jaké to na zimáku budeme mít, jsme my všichni. Stejnou odpovědnost, o které píšu, cítím já sám. Proto vězte, že ještě několik měsíců, nedej Bože let, budu ty mladé a neklidné peskovat, protože si myslím, že o tribunách vím víc než oni. Pokud si Ty myslíš, že to lze dělat ještě líp, protože samozřejmě lze, nikdy není nic dokonalé, přijď, já budu moc rád. Na mou duši! A když nepřijdeš, protože ctíš smě a vizi, s jakou jsme před lety přišli, budu ještě radši, když mně a lidem kolem, kteří se snaží, budeš pomáhat. Jsme přece AZťáci!

Sepsal J.R. from B.K.