V sobotu proběhl už 5., pod současným názvem pak 4., ročník fotbalového turnaje Globus Cup. Jaký byl? Kdo přebral poháry pro nejlepší celky? Kdo se nejvíce opil? Kteří zajímaví hráči byli k vidění napříč jednotlivými týmy? Splnil turnaj očekávání, kor když laťka byla nasazena ukrutně vysoko? O tom všem si můžete přečíst, o tom všem pojednávají následující řádky, atmosféru prestižních bojů pak pomohou naladit desítky fotek. Bavte se. 

Poslední roky bývá tradicí, že sobotní turnajový den začíná lehce pošmourným počasím. Stejně je tomu i dnes. Zatažená obloha, všechna hřiště, na kterých se bude hrát, jsou nasáklá vodou. Děvčata z Globusu staví svůj stánek, který za pár hodin bude centrem společenského dění v tomto moc pěkném sportovním areálu, týmy se postupně rozcvičují.

Ten fanouškovský dnes nastoupí pod názvem DC & friends, kdy zhruba z poloviny je tvořen aktivními fanoušky AZetu ze skupiny DC, slůvko „friends“ pak v týmu zastupují jejich kamarádi, vesměs amatérští futsaloví hráči. Slovíčko „friends“ však není nijak podstatné, hlasatel Krč zřejmě nebude žádný lingvista a tak tým je od samotného počátku nazýván jako „DC a frinc“, kluci si pak sami začnou říkat „DC a princ“ :-). Fanouškovský tým sází na jednoduchou taktiku. Nikdo v modrém dresu Orel Havířov není světoborným fotbalistou (nikdo velkou kopanou nehrál na nějaké úrovni), který by si dnes odnesl zlatý míč pro nejlepšího kopáče turnaje, však sází na to, na co by v sezóně mohl sázet náš hokejový AZet Havířov. Tedy pokud bude fungovat kabina, protože ta je základ. Kluci sází na srdíčko a maximální soudržnost týmu, a ačkoli je to pro mnohé prázdné klišé, tak kdo dnes vidí nějaký zápas fanoušků, musí mi dát za pravdu. Druhu devízou je pak naprosto poctivá a zodpovědná obrana, kterou když podrží brankář v kanárkově zeleném dresu, kdy pamětníci vzpomenou slavného mexického gólmana Campose, tak je jasné, že „dýsíčkám“ se bude jen velmi těžce dávat gól…

Fanoušci se postupně utkávají s týmem Stramisu, který to hraje na jednoho sólistu a ještě nedávného hráče MFK Havířov, tahle „taktika“ nenese ovoce a DC & friends vyhrávají 2:0, v dalším utkání pak uhrají ubojovanou a opět poctivě odbráněnou remízu 0:0 s týmem legend, kdy největší šance zápasu zazdí jak Robert Říčka, tak i z metru hlavičkující Kuba Kotala, San DC v bráně svého týmu inkasuje poprvé až ve třetím utkání, však i tak je z toho výhra, tentokrát 2:1 nad týmem Kopřivnice, který je už dvojnásobným vítězem turnaje a i letos má v bráně Víťu Stránského. Ve čtvrtém utkání ve skupině rozhodne hattrick Pepy DC a fanoušci porážejí 3:1 Baloňáky (tým postavený kolem Martina Piechy), aby celou základní skupinu zakončili výhrou 1:0 nad týmem Euroline. Neskutečné! 2 inkasované branky za 5 zápasů a postup z prvního místa do semifinále! V něm změří tým fanoušků síly s AZetem Havířov, kdy vesměs mladým puškám AZetu, postaveným kolem Honzy Maruny, se hned na úvod turnaje zranil brankář (ihned z turnaje jel do nemocnice, aby se vrátil se zlomenou nohou v sádře a o berlích). Do brány tak jde Patrik Luža a proti Sanovi z DC absolvuje klíčový duel. Opět defenzivní poctivá kopaná nápadně se podobající týmu Řecka na tom legendárním EURU, po základní hrací době je stav 0:0 a následují penalty.

Nevím, zda na hráčích AZetu je vidět větší klid, třeba i díky tomu, že těch rozhodujících samostatných nájezdů absolvovali mraky, však fanoušci jsou možná lehce nervózní, jsou blízko životnímu úspěchu, svou roli nezvládnou a aniž by Patrik Luža v bráně nějak výjimečně zasahoval, tak AZet Havířov slaví vítězství 1:0 na pokutové kopy… Kdo se v týmu AZetu raduje z postupu do finále? Patrik Luža v bráně, v poli jsou pak k vidění Honza Maruna, Radek Pořízek, Kuba Kotala, Lukáš Bednář, David Chroboček, Kuba Matai, Honza Bambula, Dominik Cihlář, kolem týmu se pak v civilu „motají“ i Danek Kurovský nebo Kamil Šimeček.

Do semifinále překvapivě neproklouzl tým Legend, možná i proto, že v jejich sestavě chyběli frýdeckomístečtí Rysi Klimša s Krislem, kteří bývají rok co rok oporami tohoto možná nejsympatičtějšího týmu na turnaji, tým byl letos složen kolem bratrů Danečků, k vidění byl také Robert Říčka, Petr Prokop, Patrik Rimmel, Robin Pavlas, Marek Sikora a další. Pokud jsem zmínil, že na turnaji chybí Jura Krisl, který si v těchto dnech lebedí u moře, je třeba podotknout, že si na něj všichni účastníci turnaje vzpomněli, to když fanoušci nad jedním z hřišť roztahují velký transparent „Kapitán opouští loď jako poslední! #26“, kdy transparent je věnován lidem z klubu, kteří by se díky němu třeba mohli zamyslet nad tím, že… A právě někteří lidé z klubu jsou pak těmi, kteří se nechtějí fotit v místech, kde transparent by na fotce byl vidět… Ale zpět k druhému semifinále, v tom K-Club, v jehož středu je velká spousta bývalých výborných fotbalistů (vypíchnu bratra od sparťanského Miroslava Baranka či otce od také sparťanského Dana Holzera), porazí tým Kopřivnice, čímž je jasno o složení jak finálového, tak i semifinálového klání…

Na všech účastnících turnaje je patrné, že tak jako při úvodních zápasech bylo pěkně zaplněné hlediště, protože po ránu neměl na dobrého Koníčka nikdo moc chuť, tak čím víc turnaj postupuje a směřuje do finiše, tím více se účastníci přemisťují z tribuny ke stánku, pivo teče proudem, k zakousnutí je výborná klobáska či gulášová polévka, vše za příjemné „sponzorské ceny“, panuje velká pohoda, svítí sluníčko, ideálně strávená sobota… No a kdo k pěkné sobotě potřebuje přítomnost sličných dívek a dam, je spokojen také. Je jasné, že pěkné dívky a fotbalisté, to jde odjakživa k sobě a tak i pohled na tribuny, na právě ty sympatické dívky, se dnes účastníkům turnaje nabízejí… 🙂 Tým fanoušků porazí i podruhé na turnaji Kopřivnici, tentokrát v souboji o třetí místo, a právě třetí flek v konečném účtování vybojuje, což je parádní a obrovský úspěch kluků v modrých dresech. Ve finále je to pak souboj generací, větší zkušenosti potvrdí tým K-Clubu, který porazí mladé pušky z AZetu Havířov…

Na chvíli se odloží půllitry piva, tácky s klobásama, u pana hlasatele Krče, který turnaj dobře odmoderoval a dohlédl na jeho bezproblémové konání, se nyní předávají ceny… Odměněny jsou všechny zúčastněné týmy, i letos jich bylo 12 a hrálo se na třech hřištích, kapitáni jednotlivých výběrů si tak odnášejí kvádry tlačenky či sekané, soudky piv, poháry, diplomy nebo poukázky na čepovaná piva do různých havířovských hospod…

Spousta účastníků se rychle přemisťuje do Vítkovic, aby podpořili Baník v souboji s Libercem, ti zbylí se přesunují k výčepu s pivem, pije se a hoduje, pilo by se ještě déle, ale je čas na vytočení závěrečného zlatavého moku. Ti nejotrlejší pak berou zavděk hospodou na stadionu, v televizi sledují Baník, k tomu zakusují na kousky nakrájenou sekanou, kterou vyhrál jeden z týmů… Pohoda. Do pozdní noci je pak slyšet halekání „Es ká Slezská, z hornického města“, ale to už další ročník príma akce s názvem Globus Cup můžeme považovat za ukončený…

Víte, Globus Cup, to není jen přehled vytříbené fotbalové techniky či naopak „pouhé“ bojovnosti. To není jen o zábavě, legraci, vypitých pivech, ústech od hořčice a předaných diplomech. Globus Cup je i o vzpomínce. O nostalgické vzpomínce, když na tribuně vidíte všechny ty Říčky, Danečky, Pavlase, Prokopy, Klimši, Zientky, Stránské, Hegegy, Sikory, v minulosti třeba Haase a spoustu dalších, tedy naše hráče, které jsme milovali a jako osobnosti našeho hokeje bychom je milovat a uznávat stále měli… Něco pro nás, pro naši zábavu a hrdost v minulosti udělali. Nezapomínejme! Letos ta vzpomínka byla ještě vyšperkována tím, že kolem hřiště jsme mohli vidět pobíhat jejich následovníky. Malé Maruny, malé Danečky a některé další… AZ HAVÍŘOV by měl být takovým štafetovým během. Z generace na generaci. A tak budu doufat, že až se bude konat 20. ročník tohoto turnaje, že právě ti malí Marunové, Danečkové, Klimšové, Krislové či Sikorové budou k vidění. A vlastně nejen tady na zeleném pažitu, ale o pár kiláků dál na ledové ploše… Že v té době budou reprezentovat náš klub. Protože jsou to kluci z Havířova, tak měli by to své město, ve kterém dostali život, reprezentovat. Tak ať se jim, ale i jejich otcům, daří! Dívejme se na Havířováky jinak. Jinak než na sebevíc oblíbené hráče odjinud. Havířovák je přidaná hodnota k tomu, co vlastně ten náš AZet je… Za tu přidanou hodnotu bychom měli dát pár kaček navíc, i když nebude na dva jiné plejery odněkud z Rakovníka či Strakonic. Hráči přicházejí a odcházejí, však nechat odejít ty, pro které tohle město a tenhle klub něco znamená, to není vážení si té přidané hodnoty, kvůli které si před lety AZet zapamatoval skoro každý v této hokejové zemi…

Sepsal J.R. from B.K.

P.S. Podívejte se ještě na spoustu fotek, které na povedené akci vznikly. Tak za rok zas. Ahoj…