Mám rád to období mimo hokejovou sezónu, kdy od hokeje je chvíli klid, kdy jsou víkendy volné, kdy je čas navštěvovat i jiné sporty. Speciálně mám rád nižší fotbalové soutěže, kdy na takových zápasech panuje zvláštní atmosféra. A teď nemyslím atmosféru co se fandění týče, ale taková ta sounáležitost, nebo jak to nazvat, mezi lidmi, kteří se při příležitosti víkendového fotbalu sejdou…

Myslím si, že právě na vesnicích je tohle, o čem píšu, cítit mnohem víc než na velkých zápasech před plnými tribunami. Čím menší město, obec či víska, tím víc cítím ve vzduchu to, co mě na těch návštěvách fotbalů tak baví… To vidíš. Každý se s každým zná, fotbal je pro ty lidi víc společenskou než sportovní akcí, lidé mezi sebou si povykládají o svých strastech i slastech během týdne, dají si pivo…

Petřvald, sedmitisícové město, která ze severozápadu přímo sousedí s Havířovem, od kterého jej dělí jen petřvaldský les. Až nedávno jsem zjistil, že právě v Petřvaldu, ze kterého jezdí spousta fandů jak na Baník, tak na Vítkovice (i proto není z Petřvaldu tolik fandů AZetu, kolik by být mohlo), sídlí hned dva fotbalové kluby! A když jsem vyčetl, že v sobotu hrají oba svůj domácí zápas, oba navíc ve stejný čas, byl plán na sobotní podvečer jasný.

Obloha je černá, někde za petřvaldským lesem hřmí, já chvíli přemýšlím, zda vyrazit, nebo zda s kamarádem radši nejet do Dolních Datyň, kde tamní fotbalisté dnes zřejmě budou slavit postup do vyšší soutěže. Však šance, že oba petřvaldské kluby budou hrát své domácí zápasy ve stejný čas, přijde zase bůhví kdy a tak i přes nepříznivou předpověď počasí sedám na kolo a mířím na první zápas.

Po deseti minutách jízdy míjím petřvaldskou základní školu, za nějakých 12 minut už jsem na hřišti TJ Petřvald, však zdejšímu klubu neřekne nikdo jinak než HEPO. Areál fajný, před hrozící bouřkou je většina návštěvníků schována na malé útulné tribunce. Sice zde chybí sedačky, i tak je však lepší sedět na betonových schodech než na sebe nechat dopadat první kapky, které černé mraky přináší…

Šlágr kola. TJ Petřvald 3. v tabulce, Horní Bludovice druhé. Kurva, mám já na ty Bludovice štěstí. Jsou klubem, který snad navštěvuji více než všechny ostatní okolní kluby dohromady, podle popisu hráčů bych jejich jedenáctku dal dohromady :-). Dle dresů obou mančaftů to vypadá, že se odehrává další díl družebního zápasu GieKSa – Baník, zpoza tribunky už vidím dým z grilu, klobásky se chystají. Usadím se na kraj hlavní tribuny a koukám na docela líbivý zápas. Jeho úroveň, na to, že se jedná o Okresní přebor, mě mile překvapuje. Po několika minutách už k tribuně míří dva páni v rozlišovacích vestách, vybírají vstup a prodávají bulletiny. Dvacku za vstup dávám, koupi „bylténu“ za 10,- oželím.

Blíží se konec první půle, fotbal mě opravdu baví a v tuto chvíli se mi moc nechce přejíždět na Slavoj. Objednávám si klobásu, cena 40,-, pochutnávám si na ní a přemýlším, zda jet na ten Slavoj. Když tu ke mě přijde starší pán s otázkou, zda právě na Slavoj vyrážím, protože o těchto svých plánech jsem veřejně psal. Tohle mě vyhecuje a ačkoli na mě padají drobné dešťové kapky, otřu si mastná ústa od paprikové klobásy a pomalu šlápnu do pedálů. Ale jak říkám, opavdu pomalu, protože ještě poslouchám losování přestávkové soutěže. Právě ti, kteří si zakoupili bulletin, mohou vyhrát, mezi cenami jsou například klobása s pivem, láhev vína či los.

To už však uháním z kopce dolů, ze stadionu HEPA do areálu Slavoje to na kole zvládnu za 6 minut. Stánek Slavoje se „schován“ v lese, kdybych si to tu nebyl v týdnu očíhnout, asi bych netrefil. Přijíždím ke konci přestávky, hráči se pomalu trousí na hřiště, na světelné tabuli svítí skóre 1:3.

Zatímco na hřišti TJ Petřvald jsem kromě dnešní návštěvy byl už několikrát, jednou, když tu hrál dokonce Honza Maruna, mnohokráte pak kolem areálu jezdím i na kole, tak zde, v areálu Slavoje Petřvald, jsem prvně v životě a nikdy mě ani nenapadlo, že právě v těchto končinách je fotbalové hřiště.

Dvacetikorunové vstupné už po mě nikdo nechce a tak se kolem venkovního posezení vydávám na tribunu. Tu tvoří docela příkrý svah, v tomto má Slavoj velkou výhodu. Stráň je osázena lavičkami, uprostřed stráně je pak postavena tribunka, taková spíše pergola :-), která má kapacitu tak 30 míst k sezení. Je zaplněna asi z poloviny, sídlí na ní také kotel domácích. Jak jinak si totiž vysvětlit pány v letech hned se dvěma bubny?

Právě dva muži v letech tu a tam bubnují, utkání se tak nehraje v absolutním tichu, i přesto jsou ke slyšení takové ty typické hlášky z fotbalů této kategorie, kdy právě tyhle hlášky jsou tím nejlepším fotbalovým kořením. Když hráč místních zakřičí na spoluhráče „Drž piču ty zmrde“, královsky se bavím.

Ačkoli jsem dostatečně najedený z klobásy na HEPU, povinnosti velí, dát si jednu i tady. Ceny jsou příjemné, za tu zdejší dávám jen 35,-, jedno pivko k tomu a zbytek zápasu pozoruji zpoza brány. Právě tady se nachází nejvíc fanoušků, mnoho z nich má na sobě černé trika „My jsme Slavoj“, která se dnes premiérově prodávají… Je moc fajn, že na takové úrovni (opět Okresní přebor) tím takoví nadšenci žijí…

Zápas je u konce, dopíjím pivko a pozoruji hráče, kterak se trousí do kabin. Sotva do té své vejdou, už je zase vidím venku, pěkně s cigárkem v jedné a pivkem v druhé ruce. Jasně, proč ne, zápas to byl náročný, i kvůli těchto „odměn“ to x těch pánů hraje…

Je už několik minut po zápase, přesto většina publika zůstává na lavičkách pod přístřeškem, jak už jsem psa výše, pro mnoho návštěvníků těchto fotbalů to není o těch dvaadvaceti hráčích a míči na hřišti… Já vrátím štucek, sednu na kolo a před hromy a blesky uháním domů. Jsme přežrán z klobás, do kopce mi to tak nejede, však jsem plný i zážitků. Bylo to moc fajn!

Nebudu zde psát doporučení, zda navštívit utkání TJ či Slavoje. Napíšu zde však doporučení, abyste si zašli na jakýkoli vesnický (byť Petřvald je městem) fotbal. Jsou to jiné fotbaly, než když Bale centruje, Ronaldu se věší do vzduchu a Cillessen se marně otáčí za míčem. Hvězdné plejery tady neuvidíte, dýchne však na vás takové to něco, co tihle borci nenabízí. Dýchne na vás i to něco, co nabízí jiní borci. Ti, kteří žijí fotbalem ve své vesnici či na malém městě, ti, díky kterým jsem mohl navštívit dva fajn sobotní zápasy. Díky každému, kdo takto malé kluby drží nad vodou. Protože vesnice = fotbal už není všude platící rovnice. Kopaná se už roky nehraje třeba v Domaslavicích, čert ví, kde ještě jinde…

Na závěr bych si dovolil porovnat oba petřvaldské kluby v několika aspektech… Pokud se v některých věcech spletu, omluvte mne. Petřvaldskou kopanou detailně neznám, však jedním z důvodů, proč jsme napsal tyto řádky, a proč jste je dočetli až sem, byl fakt, že jsem chtěl petřvaldský fotbal aspoň trochu zpropagovat…

Areál: HEPO! Ačkoli jsem čuměl jako péro z gauče, že nad hřištěm Slavoje je umělé osvětlení (je funkční?), tak areál má hezčí TJ. Větší tribuna, velká budova, ve které se hráči převlékají, ve které si koupíš pivo, oproti tomu zázemí pro vedení a hráče Slavoje je pouze v takové kůlničce na dříví…

Dívky: Remíza! Na obou zápasech byly k vidění petřvalďačky, které měly potřebnou kvalitu na to, aby se za jejich hýžděmi točil heterosexuálně orientovaný muž…

Dresy: HEPO! Mám rád mdrou, mám rád černou. Právě modré byly dresy TJ a černé pak Slavoje, však o trochu víc se mi zamlouvala ta dobrá modrá…

Zpravodaj: Remíza! Oba kluby prodávají na každém domácím utkání zpravodaj, je nádherné, že na takové úrovni si s ním dá někdo tu práci a pro lidi ten dvojlist připraví. Fakt super. Klub Slavoje na svůj slosovatelný zpravodaj dokonce lákal před zápasem na Facebooku, slosovatelný zpravodaj měli i na Hepu. V tomto velká podobnost obou klubů, když k tomu připočtu, že ani jeden jsem neprolouskal, musím tento aspekt vyhodnotit remízově :-).

Vstupné: Remíza! Na zápasech obou klubů zaplatíte dvacetikačku…

Klobása: SLAVOJ! Ačkoli klobása na Hepu byla o trochu větší, tu na Slavoji stavím o půl bodíku výše. Proč? Více propečená, taková ta kůrčička byla lepší, navíc klobása na TJ měla víc takových těch křupek uvnitř… Na obou fotbalech sis ke klobáse mohl dát jak hořčici, tak kečup, chlebu pak kolik bylo potřeba…

Baník: Remíza! Na obou stadionech jsem viděl fanouškovské symboly Baníku, kdy je jasné, že Baníku se zde fandí. Však je pro mě trochu s podivem, že v Petřvaldu není žádný organizovaný fanklub FCB, který by vystupoval jednotně. A budu spekulovat, návštěva petřvaldských na FCB je nižší než před lety, kdy z Petřvaldu jezdil bus č. 30 až pod Bazaly, kdežto nyní do Vítkovic…

Návštěvnost: HEPO! Na stadionu TJ Petřvald se sešlo 83 diváků, v tom i nějací hosté z Horních Bludovic, na stadionu Slavoje se těch diváků sešlo 72. Moc zajímavé bude sledovat derby obou petřvaldských klubů :-).

Atmosféra: SLAVOJ! Na Hepu ani na Slavoji se nefandilo, fanoušci se krom specifických hlášek, nadávání a krkání z piva nijak neprojevovali a tak rozhodujícím faktorem pro srovnání jsou dva bubny na Slavoji, na které fans bubnovali docela často… (po utkání bubny schovali kamsi do šatny či na klubový sekretariát)

Facebook: HEPO! To, že TJ Petřvald je zřejmě populárnějším klubem, dokazuje i počet fanoušků na facebookových stránkách obou klubů. Zatímco HEPO jich má cca 450, tak Slavoj zhruba 280.

Hospoda: Remíza! Mají u svatostánků svých klubů hospodu, kam mohou jít, když se pípa na hřišti vypne? Ze hřiště HEPA jsem v hospodě U Mokroše za minutu, ze hřiště Slavoje jste pak Na Valachovci za minuty 3. Obě hospody jsou útulné a pěkné, o malinko delší štreku do hospody Slavojáků vyvažuje fakt, že Valachovec je o trošku sympatičtější než U Mokroše :-).

Dopravní dostupnost: Remíza! Podobné jako s hospodou, byť tady má drobnou výhodu fanda Slavoje. Ten to má na zastávku (Petřvald Březiny) cca 300 metrů, kdežto příznivec Hepa jde na zastávku Pustky nějakých 720 metrů.

Nejlepší hráč obou zápasů: Michal Gorovič (HEPO)! Vynikající hráč, nejen proto, že vsítil dvě branky. Předváděl však velmi dobrou hru 1 na 1, navíc rychlost, kterou vynikal, jsem na této rovni moc neviděl, celkově se mi výkon tohot plejera moc zamlouval… 🙂

Sepsal J.R. from B.K.