První utkání v době koronavirové, kdy vše je jiné. Cítím, že lidé k tomu, aby navštívili zimák, mají mnohem menší chuť, vidím to na návštěvách na všech stadionech. Začíná nám těžká doba. Kdyby byla „normální“, věřím, že havířovský fanoušek by se na utkání těšil mnohem víc, nyní, s jistou dávkou nadsázky, se těší jen ti nejaktivnější a nejvěrnější… 

Právě ti se scházejí v den zápasu v sedm hodin ráno v jedné „garzónce“, aby vyrobili 3 transparenty. Ano, ultras aktivity jsme posunuli zase o kus dál, opravdu dnes tvoříme a kreslíme v garsoniéře, pro naše potřeby naštěstí dostatečně velké… 

Zhruba 7 fanoušků se u stadionu schází hodinu a půl před zápasem, debatuje se, plánuje, vymýšlí se, jak důkladná budou nová opatření, která jsou zakotvena do Návštěvního řádu haly, jsou mírné obavy, jak se k fanouškům bude chovat ochranka (později se ukazuje, že ta je absolutně v klidu a nedělá žádné naschvály, její přístup je dobrý).

Mezitím se na dvou havířovských policejních služebnách, v různých časech, tak, aby se fanoušci na stanici co nejméně potkávali, pomalu schází 8 trojbarevných, kteří zákazem na hokej pykají za své rok a půl staré setkání s Motoráky, na stanici tráví hodinu až hodinu a půl ze zápasu. Další dva AZeťáci jsou nyní ve výkonu trestu, jiní dva se hlásí na služebně v Ostravě, potažmo v Hradci Králové, no a abychom měli šestnáctku lupičů kompletní, tak 4 nejmladší, kteří mají zvlášť svůj proces jako mladiství, se zatím na stanici hlásit nemusí, protože jejich soudy ještě nejsou u konce…

K samotnému utkání je pak třeba zmínit, že v okolí kotle se vyvěšují 4 zástavy (další dvě věší RBH), v kotli samotném se, stejně jako na zimáku, schází poměrně málo fanoušků, počet je fakt slabý. Zde chybí třeba 30 těch, kteří nejen že sedí na stanicích, ale k nim připočti i ty, kteří jsou na ně „napojeni“, kteří za situace „bez nich“ na hokej zanevřeli… Navíc nehledá se jen Nemo, ale i bubeník a tak v úvodu zápasu dochází k tak absurdním situacím, že spíkr plní i roli bubeníka…

Během první pauzy se střádají plány, jakým způsobem vyvěsit připravené transparenty, o záměru celé „akce“ je informován i člověk z RBH sektoru, transparenty jsou nakonec vytaženy v polovině 2. periody. První je vyvěšen na zábradlí („Pane Vlčku, odstupte.“), další dva („Pane Vlčku, stydíte se?“ a „#podporaproklaru“) pak drží fanoušci přímo v kotli. Všechny tři transpoše se daří roztáhnout velmi pěkně a čitelně, pěkné malé tiskací písmo je po delší době zase zpět :-), efekt prezentace umocní fakt, že „celá“ tribuna A velmi hlasitě skanduje VLČEK VEN. Jasné znamení. Kauza, kterou začalo bolševické chování pana Vlčka, není kauzou pěti lidí, kteří se primárně ozvali na diskuzním fóru, tato kauza zasáhla mnoho fandů AZetu, kteří jasně a velmi hlasitě projevili svůj názor! Pane Vlčku, jaký jiný důkaz, že jste pochybil, chcete?  

Od druhé třetiny je už v kotli také zkušený bubeník, úroveň supportu jde nahoru. Ačkoli se většinu zápasu prohrává, tak podpora a fandění, na to, kolik je na stadionu a v kotli lidí, není vůbec špatná. Mnohdy se ke kotli připojuje i pravá strana (díky!), často to má grády, hodně lidí na tribuně A fandí, zvedá ruce, mnoho těchto lidí se zapojuje i do dalších pokřiků proti Mgr. Vlčkovi. Z fandů, z jejich celkového přístupu k hlasité podpoře AZetu, je cítit, že se na sezónu, na to pořádně si zařvat, těšili. Jen škoda, že „co nás tak málo“…

Atmosféra je zhruba stejná až do konce zápasu, jak říkám, není vůbec zlá. Pomáhá jí i kouzlo našeho zimáku, kdy čím méně lidí na něm je, tím více se fandění od kovových sedaček odráží a rozléhá.

Po utkání probíhá „děkovačka“, na které zazní „nic se nestalo“, hráči si s fanoušky navzájem zatleskají a odjíždí do kabiny… Hosté svou děkovačku nemají, protože, pro někoho překvapivě, pro jiné zcela pochopitelně, žádní fanoušci sokolovského Baníku přes celou republiku nedorazili…  

Fanoušci hlediště jen tak neopouštějí. V prosklené kukani naproti totiž stále vidí sedět pana Vlčka, který z dnešního utkání psal onlajn přenos (a už 24 hodin v něm svítí, že za nás hraje jakýsi Mrkva) a tak jej častují ještě několika pokřiky. „Vlček ven“, „Za dopisy vyhazovy hej hej“, „Nejsi fanoušek, Vlčku nejsi fanoušek“, to vše ještě dlouho po zápase zní halou. Kouzelné je vidět, že k těmto pokřikům se přidávají i lidé mimo kotel, kteří opouštějí zimák, skandují různě na schodech či dokonce na ochozu za tribunou. Je opravdu jasně vidět, že tato kauza, kdy se šéfredaktor webu zachoval jako prase k 18 leté fanynce, oslovila širokou fanouškovskou veřejnost, nejen křiklouny z kotle, nejen ty s pokřivenými fanouškovskými názory, jak by muž, který má dnes Heru na hlavě, jistě prohlásil.

Co se mezitím děje na dvou havířovských fízlárnách? Příznivci, kteří na nich musí trávit čas, mají jiné zkušenosti, kdy ti, kteří zápas tráví ve Městě, jsou z přístupu policistů trochu rozhozeni, kdy muži v uniformách jim mnohdy důrazně dávají najevo, proč a za co tu jsou, naopak na Šumbarku, kde mají hlášení vesměs zkušení harcovníci, vládne pohoda, klid. Fanoušci se občerstvují, žhaví data, očima tlačí AZet, policisté jsou velmi korektní, slušní, trochu i vyzvídají, jak to chodí za katrem apod. :-). Skoro idylka…

Ale stejně, je to smutné… Vesměs jsou trestáni ti, kteří na AZetu nechali život, kteří na AZet chodili 10, 20, 30 let. Jasně, pochybili. Na druhou stranu své si vytrpěli, odpykali, však nyní ještě tohle, tento „příjemný“ bonus. Nedovedete si představit, jaké to je, když svůj tým tlačíte jen očima a né hlasem, jen na dálku, na displayi svého telefonu. Více než hodinové sezení na policejní služebně, údajně aby ty zlobivce nenapadlo, konat na zimáku jakési zlo. Jaké? Za posledních 10 let se na staďáku prakticky nic nestalo. A kdyby dotyční chtěli (říkám to s nadsázkou), stejně by do nějaké Pizzerie Max mohli po utkání dorazit. Proč by to ale dělali? Mají svých problémů málo? Nepoučili se? Ale chápu, smysl tohoto trestu je primárně jiný. Tenhle trest nemá něčemu zamezit, má za úkol působit jako nemoc Covid, má za úkol vzít chuť. Aby příznivec zapomněl, že AZet je jeho klub. U mnoha z nich se to soudům jistě podaří… Však u jiných to bude stejné jako u toho Covidu. U něj, po nějaké době, se Ti chuť zase vrátí, zase jsi zdráv… Ne, fanoušci se nevrátí páchat trestnou činnost, protože ví, že ta byla hloupá a zbytečná, však vrátí se, protože AZet milují. A návrat po takové době bude u většiny z nich důkazem, že láska i hory přenáší, že na tom stadionu a v jeho okolí primárně nepáchali neplechu. Ano, mnozí minimálně jednou uletěli a bude jim to 1 000x připomínáno, ale nemůžete po nich přece chtít, aby kvůli tomu zapomněli na své mnohdy celoživotní hobby, kterému dali tolik pozitivního, kdy fanouškovskou scénu v Havířově posouvali od roku 2010 mílovými kroky vpřed, kdy konali drtivou většinu dobrého, i když lidská paměť je spíše nastavena na to negativní…  

Však vraťme se zase na zimák, nyní už definitivně před jeho brány… Po utkání se staří fans, kteří nyní mají nejvíc co říct, schází u svého skladu s fanynkou Klárou, která mindrák redaktora Vlčka odskákala nejvíc, té jako dar předávají permici na AZet a pak i nějaké sladké pochutiny, domů se jim ještě nechce, panuje příjemně teplý podzimní večer, nad chuligánskou Hálkovou ulicí zapadá slunce, fanoušci ještě poklidně debatují před zimákem. Když napadne je, že by mohli podpořit hráče, kteří z haly odcházejí směrem domů…

Ještě před nimi odchází pan Mrowiec, tam se nyní o nějaké podpoře bohužel nedá příliš mluvit, když ten koná tak, aby to fandům znechutil, však pak už zhruba desítka trojbarevných postává uvnitř haly u vrátnice a podpůrným slůvkem podpoří třeba trenéra Režnara, manažera Zdráhala, kapitána Marunu a další…

Průser začíná ve chvíli, když se fanoušci pustí do ostré názorové výměny s redaktorem Káňou, atmosféra vře, graduje, je velmi vypjatá, velmi hlasitá, konání pana Káni připomíná příjmení jednoho českého olympionika, po kterém jsme si dovolili pojmenovat dnešní report (ta sprcha byla opravdu výživná), důrazná hádka přiláká na místo činu pány Zdráhala, Bambulu, Kozla, Mrowiece juniora, celou při dlouho pozoruje Dominik Sklenář a mnozí další. Do názorové strkanice se připlete i pan Vlček, oheň je na střeše, nechybí málo k ruční výměně názorů, však k tomuto naštěstí nedochází, film s Markem Vašutem „Pěsti ve tmě“ se přihlížejícím nepromítá, fanoušci, i když jsou jednáním jednoho z redaktorů maximálně frustrovaní, zachovají chladnou hlavu, odmítnou i výzvy redaktora a provokatéra Káni, aby násilí užili. Ne, takto by se konflikty neměly řešit…

Je překvapivé, že k celé situaci nikdo nezavolal hlídku Policie, překřikovaná totiž trvá dlouhé minuty, fanoušci ji nakonec ukončují a míří do své hospody na pár sobotních piv. U těch debatují, jak dál…

Protože mají mít po tom všem, kdy ze všech stran cítí házení klacků pod nohy, aroganci, egoismus a pohrdání jimi, další chuť? Mají fandit modrobílým, jak tým pan Káňa nazývá? U druhého piva panují emoce, u čtvrtého opadávají a je otázkou, jaké budou za týden. Protože právě za týden se odehraje další domácí zápas. Opět v době koronavirové, takže opět svým způsobem divný. Doba je zlá, žijme naplno, však obezřetně, bude líp… Na půdě naší, na půdě kolem našeho klubu, však bude líp jen tehdy, pokud budeme táhnout za jeden provaz. Což se nyní zdá nemožné… Nebo jo? Máme na to týden. Obě strany barikády. Protože to není jen o nás, kteří…      

Sepsal J.R. from B.K.