Play-off, sobota, čeká se fajn návštěva, po delší době chceme hokej zase něčím ozvláštnit, chceme malovat, tvořit, lidé to mají rádi. Týden před zápasem vybíráme návrh, vybíráme ze dvou variant, vybíráme tu těžší. Kousneme si obrovský krajíc, pro někoho je to absolutně nemožné namalovat, však jdeme do toho…
Klub, v osobě prezidenta Petra Malíře, nám svolí k využití klubové tělocvičny, za což moc děkujeme, velmi si toho vážíme, vážíme si také přístupu lidí ze SSRZ, především těch, kteří mají služby na vrátnici. Jsou k nám milí a vstřícní, velmi nám to pomáhá. Díky!
V pondělí nakupujeme, obrážíme mnoho obchodů, kupujeme role papírů, spreje, fixy, izolepy, nůžky, metr, špagát, hlavním nákupem je cca 30 plechovek barev, investujeme něco přes 12 000 Kč. Jsou to vaše peníze, to vy jste nám na tyhle věci v minulosti přispěli, moc vám děkujeme.
Poprvé se scházíme v úterý. V pěti lidech. Dnes je to jen o lepení plachty o stech metrech čtverečních. Plachtu upravit, použít špagát, tužku, fix a metr, plachtu složit, je připravena na další den, na začátek samotného malování.
Ve středu mícháme barvy. Chceme být originální, chceme takové odstíny barev, které prostě nekoupíš. Chceme, ať třeba obloha na plachtě je naprostým originálem. Poté se jen předkresluje. Jen černou barvou. Není to nic snadného, v tělocvičně strávíme několik hodin. Však jde nám to dobře, jsme spokojeni, věříme, že by vše mohlo klapnout…
Ve čtvrtek už vybarvujeme. Velké plochy, malé kousky, začínám také různě stínovat, ve hře už nejsou jen barvy, ale i štětce či spreje… Nám, starým harcovníkům, kteří na AZetu malují a kreslí už 14 let, pomáhají i mladí kluci. Třeba i čtrnáctiletí. Jsou s námi dlouho do noci. Mají od nás veliký respekt, tohle je skvělé…
Ze čtvrtka na pátek odcházíme ze zimáku v 0:29 hod., v pátek se scházíme v 18:00 a končíme v 1:20. Jsme hrozně unavení, rozbití, zničení, však máme hotovo. Obrovsky náročný proces je u konce. Byla to fuška, ale máme splněno. To nejtěžší je za námi. Jsme moc spokojeni, tohle bude super! Však ještě jeden obtížný úkol na nás čeká. Choreografii odprezentovat…
Do klubové tělocvičny míříme 70 minut před utkáním. Ještě se v ní rozcvičují hráči, proto počkáme, mezitím si na zimáku připravíme půdu. Část tribuny opáskujeme „ZÁKAZ VSTUPU“, aby nám po brzy přinesené plachtě nikdo nešmajdal, neničil ji. V tomto to máme hrozně těžké. Málo místa, hodně lidí, v tomto třeba hrozně závidím klukům z Baníku, celkově z fotbalu, kteří na vše mají kupu místa a prostoru…
Hráči míří do šatny, nabíháme do tělocvičny, těžkou plachtu náročně skládáme tzv. do „harmoniky“, to aby se nám poté dobře vytahovala. Plachtu i transparent přemisťujeme do hlediště. Plachta je položena pod RBH sektorem, je vycentrována na střed, o řadu níž si položíme transparent, ten je vycentrován, aby „ladil“ s plachtou…
Rozdáme si úkoly. Kdo se při vytažení bude o co starat. Dva lidé jeden roh plachty, dva lidé druhý roh, dva lidé jeden konec transparentu, dva lidé druhý konec… A tak dále. Celkem zapojíme nějakých 15 lidí…
Je vhozeno úvodní buly, plachta jde nahoru, roztažení se povede. Máme vždy sice nervy, když lidé pod plachtou mají pocit, že do ní rukama musí drncat, aby ji měli co nejvýše nad hlavou, ale… Ne, prosíme, pokud jste pod plachtou, nijak si jí nevšímejte…
Plachta je nahoře, zvedá se transparent, při prvním přerušení hry je puštěna hudba. S dýdžejem jsme domluveni, že zatímco je na plachtě kosmonaut a na transparentu nápis RAKETOU NA MARS, tak zimákem zní stejnojmenná píseň od Věry Špinarové, která hraje po každém vítězství. Super, tohle parádně ladí. Možná první choreografie, která je doplněna tematickou hudbou!
Plachtu držíme několik desítek vteřin, následně jde dolů, je to za námi, jdeme fandit. Já jsem však nervózní. Mám dojem, že to možná nevyšlo. Něco mi říká, že dole v chodbě pod sektorem jsme něco posrali. Čekám, až z protilehlé tribuny přijde kolega a sdělí, jak vše dopadlo. Ten přichází a já už z dálky vidím, že je zle… „Ty vole, na hovno, nevyšlo to…“
Zjišťujeme, že se stala chyba. Chyba, na kterou jsme hákliví. Kterou 90% lidí neřeší, mnozí ji ani nevidí, však nás to neuvěřitelně sere. Neuvěřitelně. Chuť do zápasu je pryč…
Transparent nemáme vycentrovaný zároveň s plachtou. A i když jsme si na to dávali pozor, tak… Tak selhal lidský faktor. Jeden z nás udělal chybu. Školáckou chybu. Kterou nevezmeme zpět…
Nebudeme na něj ukazovat prstem, nebudeme jej kritizovat, však jsme z toho obrovsky přešlí. Mnoho hodin práce přišlo vniveč, celá ta sranda, která trvala pár vteřin, stála cca 8000 Kč a… Nejsme s tím spokojeni… Je to v prdeli… Pár chvil po prezentaci nám sice z druhého konce světa píše třeba Petr Malíř, píší nám i další lidé, jsou nadšení, chválí nás, tleskají, však my jsme z toho špatní…
Na druhou stranu… Nechceme se chlácholit, ale… Mnohé hokejové ekipy, když malují různé plachty, tak absolutně rezignují na transparent. Na jeho tvorbu. Serou na to. My si s ním vyhráli, ladili jej s plachtou a… A nepohlídali jsme si jednu z lehčích věcí…
Však chybami se člověk učí. Poučíme se z nich i my. Neschováváme hlavu do písku, před chybami neutíkáme, stavíme se k nim čelem, píšeme o nich. Budeme díky nim příště lepší. Budeme silnější! I když už nyní jsme silní! Však nynější smutek to samozřejmě nespláchne…
Děkujeme všem, kteří nás jakkoliv podpořili, jakkoliv nám pomohli, jakkoliv při nás stáli a drželi pěsti. Vážíme si toho.
Sepsal J.R. from B.K.