Sobotní zápas v Porubě slibuje zajímavou podívanou. A to jak na ledě, kde se oba celky rvou o to, kdo 1. ligu opustí, tak i v hledišti. Domácí klub stanoví dobrovolné vstupné, jeho fanoušci mobilizují lidi jak na stadion, tak i do kotle. Dění v porubském kotli, potažmo na porubských tribunách, mě hodně zajímá, čili na porubské představení se těším. Od zlínských nic moc nečekám, vlastně je pořádně neznám…

Spleteme si začátek zápasu a tak přicházíme jen chvíli před úvodním buly. Vcházíme bočním vchodem, můj první pohled míří do sektoru, kde čekám domácí Porubany. Jaké je mé překvapení, když celý sektor za bránou, kde měla Poruba ještě před nedávnem svůj kotel, obývají příznivci Zlína. Těch přijelo opravdu hodně.

Zatímco hledáme místa na tribuně, tak zároveň hledám i domácí kotel. Ne a ne jej najít, chvíli si říkám, zda příznivci červené a bílé třeba narychlo nemají nějaký bojkot. Že nemají, zjišťuji za pár desítek vteřin. Obcházíme stadion, hledáme místa za zlínskou střídačkou, nyní si konečně všimnu nového místa pro organizovaný porubský kotel. Zvláštní, hodně zvláštní, pár kluků namačkaných v rožku haly. Netuším, co domácí ke změně sektoru vedlo. Do Poruby jezdím pravidelně více než 15 let a pamatuju si, že zdejší kotel snad vystřídal už všechna místa na zimáku. Jsem proto zvědavý, jaký výkon kotel podá na místě dnešním. Zároveň si, při uvědomění si, že domácí neustále mění místo svého působiště, pobrukuju song od Nedvědů, ve kterém se zpívá, že „Kočovní herci tu jsou…“

Zápas začíná, můj zrak míří do sektoru pro hosty, protože ten je od prvních vteřin výrazně hlučnější. Zlín dnes podporuje asi 150 fanoušků. Ano, počtem jsem udiven, kor když hosté hrají o sestup, jsou předposlední. Zlínští však dokazují, že jsou hokejovým městem, za tento počet obrovská pochvala. Ještě lépe by udělali, kdyby šli více k sobě, nebyli tak roztahaní, mohli vypadat ještě daleko lépe. Veliký průšvih je absence jakékoliv vlajky, přitom sektor na zimáku v Porubě si o vlajku vyloženě říká. Bez ní, nebo bez jakéhokoliv transparentu, vypadá zlínský kotel velice smutně. Hosté tím prakticky dokazují, že jsou tábor spíše fanklubáckého ražení, vidím spoustu dresařů. I proto zvědav, jak se popasují se supportem, jaký bude.

Velikým překvapením je pro mě pohled do sektoru domácího. V něm se schází asi 40, možná 45 fanoušků, přiznám se, že já osobně jich dnes, když mobilizují lidi do kotle, když v hale je 2000 lidí, čekal víc. Poruba si však letos prochází určitými krizemi, tuším, že během sezóny bylo x zápasů, kdy prakticky nefungoval její kotel, s trochou nadsázky lze říct, že nejlepší support Ostravané předvedli při letním přípraváku s AZetem.

Oba sektory se snaží fandit a i když domácím občas pomáhají ostatní lidé v hale, tak za delší provaz tahají – docela logicky – hosté. Na to, že čekám fanklubácky laděný sektor, tak jsou poměrně dobří. Především proto, že support neúnavně vede klučina s megafonem, vedle je schopný bubeník. A byť repertoár třeba chorálů není bůhvíjaký, tak hlasová podpora zlínských příznivců je velmi dobrá. O to víc mrzí ten ošklivě vypadající sektor bez vlajky. Trestuhodné.

Dvě vlajky mají vyvěšeny domácí, nějakou dobu jim moc nevěnuji pozornost. Vidím větší, černou zástavu, kterou dobře znám, vidím pak ještě jednu menší, ale tu moc nezkoumám. Zkoumat ji začnu až ve chvíli, kdy domácí sektor spustí pokřik „Frýdek-Místek“. Zbystřím, do sektoru se zadívám, ta malá vlajka je příznivců frýdecko-místeckého Slezanu. Jsem trochu v šoku. Nabízí se, že oba tábory spolu uzavřely družbu či jakékoliv jiné přátelské vztahy, je to samozřejmě jejich věc a lidem z jiných táborů je po tom hovno, ale zrovna tohle bych nečekal. Nečekal bych to mezi dvěma nedávnými rivaly, kdy rivalita došla tak daleko, že po útoku porubských, pár let zpět, to byli příznivci Frýdku-Místku, kdo na Policii vypovídal a několik porubských tím dohnali až do soudních lavic. Zvláštní, přiznám se, že pro mě nepochopitelné a trochu komické, ale proti gustu…

Domácí sektor je už od pohledu zcela jiného ražení než ten zlínský. Najde se v něm pár holek, vidím i nějaký ten dres, však drtivá většina sektoru – jak to z Poruby dobře známe – je oděna do černého. Když stojí nad černou vlajkou a na malém prostoru jsou i ve svém menším počtu docela namačkaní, je na ně optický pohled velmi hezký. Ze sektoru se line několik zpěvných chorálů, kvalitní je bubeník, však Porubané doplácejí na svůj počet. Ke mně, kde sedím, nejsou příliš dobře slyšet. A já si říkám, zda to krom počtu není i umístěním sektoru. Když jej domácí měli v místech, kde jsou dnes Zlíňané, moc se mi tam líbili, to místo mělo, a pořád má, obrovský potenciál. Přesun jinam nechápu, Porubané určitě ví, proč se tak rozhodli, myslím si však, že si velmi uškodili. Jasně, pokud by do nového sektoru najednou začaly chodit „davy“, tak asi to mělo smysl, ale když dnes vidím těch 40 lidí… A to jsou mezi nimi určitě i příznivci zmíněného Frýdku-Místku, když mají vyvěšenu vlajku…

Kdo mě na domácích tribunách hodně překvapuje, to je skupina fanoušků, která sedí nedaleko sektoru pro hosty, čili prakticky křížem naproti domácímu kotli. Většina z těchto Porubanů je v dresech, však jsem velmi udiven jejich fanouškovskou aktivitou. Vždy se přidávají ke kotli, mnohdy to jsou právě oni, kdo je aktivnější než kotel, mnohdy to jsou oni, kdo začíná fandit, až poté se kotel přidává. V těchto lidech měl svého času porubský kotel obrovskou výhodu. V době, kdy byl na svém starém místě, tak tito lidé kotli hodně pomáhali, odpovídali, přidávali se s fanděním apod. Dnes, když jsou kotel a tato skupinka tak daleko od sebe, už to není takové. I to je jeden z velkých důvodů, proč přesunu kotle nerozumím. Však nemění to nic na tom, že tyto Porubany musím opravdu velmi pochválit. Taková aktivita se od „obyčejných“ fanoušků mimo aktivní sektor nevidí často. A myslím tím na jakémkoliv jiném zimáku.

Ani jeden z táborů si nepřipraví žádnou optickou prezentaci, hosté jen vytahují a rozprostřou šály, má ji skoro každý, vypadá to moc pěkně, jedna zlínská šála, už od samého začátku zápasu, je jako kořist vyvěšena v porubském sektoru.Zápas končí. Ti, kteří atmosféru primárně tvořili, jsou smutní, jejich děkovačka je proto nemastná, neslaná, mnohem víc veselejší je ta od domácích. Porubský kotel s hráči křepčí, nyní to má hlasitost a zvuk, což však během zápasu moc nebylo. Hráči Poruby velmi dobře ví, kdo všechno jim během utkání fandil a tak nejednou poděkují i zmíněné skupině, která sedí ve druhém rohu haly.Zápas na ledě mě extrémně bavil, bavil mě i v hledišti, i když jsem čekal něco možná malinko jiného. Hosté mě výrazně překvapili, především jejich počet jsem nečekal, nečekal jsem ani, že se tak moc budou snažit, za to klobouk dolů. Jen škoda, že nemají malinko jiné myšlení, mohli by úplně jinak vypadat a navenek působit. S počty, které mají a jsou schopní dávat, by mohli být výborní, mohli by být ozdobou tuzemské scény. Porubané? Přiznám se, ti mě spíše zklamali, možná mají zcela opačný problém než hosté. Pokud hosté vystupují „fanklubácky“ a mírumilovně, tak z domácích čiší radikalismus. I proto je otázkou, zda tohle je směr, kterým k sobě přivedeš nové fanoušky, protože stávající porubská fans scéna je stagnující, potřebuje oživit. Nejsem si však jist, zda si domácí, kteří potenciál mají, vybírají pro oživení vhodné nástroje.

Cestou ze zimáku procházíme kolem té části stadionu, ze které vycházejí hosté, překvapí mě masivní dohled Policie, včetně těžkooděnců, nic zajímavého se však neděje. Možná malým překvapením je ještě přítomnost asi šesti velmi mladých zlínských, oděných do černého, na Svinově, šestice je samotná, zcela bez dohledu a dozoru, kdyby na ně „zpoza rohu“ vyběhli domácí, nedivil bych se. Na Svinově je však klid…

Sepsal J.R. from B.K.