Poslední severočeský výlet v první polovině soutěže čeká AZet v Litoměřicích. Během týdne plníme auto a dostává se nám zpráv, že by nemuselo zůstat jen u ekipy výjezdníků z Prahy. Já osobně jsem ještě v Litoměřicích nikdy nebyl a těším se, že poznám čtyřicet let starý stadion, který ještě pět let zpátky neměl střechu. Náladu mi navíc umocňuje jev, pro mě dosud nevídaný. Před odjezdem na sraz spatřuji ve výtahu mého pražského obydlí havířovskou vlepku!

Cesta je velmi rychlá a za necelou hodinku jsme na místě. Před stadionem se potkáváme s šestičlennou skupinkou putující z Mladé Bonzoslavi. Už zvenku, 25 minut před zápasem, slyšíme domácí mlátit do bubnů.

Rozprodáváme si lístky a náš počet se ustaluje na čísle 10. Pár minut před utkáním, když už tento počet vypadá finální, vstupujeme do haly. Hala voní novotou. Stadion má jen jednu tribunu, ale vůbec mi to nepřipomíná starý známý Valmez či Techniku. Tribuny jsou velmi vysoké a strmé, líbí se mi tu. Volíme klasické místo nalevo. Věšíme zástavu Gastarbajtrů, když v tu chvíli za námi přijde člen ochranky se slovy „Prosím Vás, nepoužívejte dnes pyrotechniku, máme tady totiž požární senzory a ty by mohly udělat problémy“.

Ještě před startem utkání domácí gratulují svému kapitánovi k 300. startu. Kališníci si připravují prezentaci, vytahují menší plachtu a k tomu zhruba 15 prskavek. Co na to požární senzory? Mlčí! Po úvodní zvěři se k nám začínají připojovat další skupinky havířováků. Někteří přijeli vlakem až ze Slezska, někteří zase bydlí už nějaký ten pátek v Litoměřicích. Od prvních minut svádíme boj s dvěma bubny a hlasitou muzikou v pauzách. Celkově je nás 21 a během první třetiny fandíme na svůj počet více než dobře. Na ledě moc vzruchu není. Jedinou velkou šanci lapil naprosto famózním přesunem Steve. Po této šanci se začínáme dohadovat, zda mu nepomáhá velká modrá žirafa stojící za plexi. Kouká totiž celou třetinu přímo na našeho golmana. Žirafa je pečlivě hlídána a má svého pořadatele.

O první pauze mířím okouknout domácí sektor. V něm visí přehozené dvě nepříliš hezké vlajky. Všímám si, že domácí disponují megafonem, čemuž naprosto nerozumím. Možná, aby šlo slyšet pomyslného spíkra přes dva jejich bubny. U občerstvení žasnu nad párkem ve slaném rohlíku a typickým hokejovým pokrmem – popcornem.

Ve druhé části hry domácí fans vytahují zhruba 5 menších mávaček. Náš velmi kvalitní support i nadále pokračuje. Hrajeme většinu třetiny v oslabení a ne vždy zásluhou naši nedisciplinovanosti. Neskutečné penzum práce v brankovišti dnes odvádí Steve. Ačkoliv je ve druhé periodě vzdálen od své modré žirafy, chytá několik tutovek Severočechů. Když už něco nechytí, pomůže mu branková konstrukce. V duchu se směju všem kverulantům, kteří ho po 3. kole vyháněli z města. Nelze opomenout výkon zbytku týmu, který opravdu bojuje, padá do střel a svádí urputný boj se soupeřem. Několikrát nastřelujeme tyčku a říkáme si, že by se mohl opakovat výsledek ze zápasu s Třebíčí.
Na začátku třetí třetiny kouzlo modré žirafy na chvíli mizí a my inkasujeme. Ačkoliv je pro nás stav nepříznivý, náš support neupadá – ba naopak!

Odpovídáme si s pravou stranou „Kdo vyhraje zápas“ a fanděním se bavíme. Kališníci vytahují namalovanou dopravní značku „Obora u Karviné“. Když neskórujeme ani při závěrečné power – play, je nám jasné, že si ze severních Čech povezeme další prohru v této sezóně. Na závěrečné děkovačce hráče vítáme vítězným pokřikem „hoši děkujem“, což hráči oceňují. Vyvoláme Steveho, sbalíme věci a opouštíme halu. Venku si popřejeme šťastnou cestu a míříme k autům či na nádraží. Cesta zpět utíká velmi rychle a jako za starých dobrých časů jsme doma z výjezdu po 8 večerní.Sepsal Host DC