Druhý zápas Play-off, první výjezd. Lidé starající se o organizaci havířovských fanoušků hecují širokou veřejnost k tomuto utkání, je zapotřebí co nejvíce nažhavených zvířat, abychom společnými silami porazili tu akusticky odpornou, frýdecko-místeckou halu! Podařilo se nám to? No, čti dál a uvidíš… 

Přípravy na tento zápas začínají už v sobotu, kdy se od ranních hodin schází partička lidí, aby nakreslila obří šalik. Kreslení jde od ruky docela dobře, s dobrou náladou vše zvládáme za zhruba 4 hodinky a teď už jen můžeme doufat, že vytažení tohoto chorea vyjde podle plánu.

Přichází pondělí a první fanoušci se od tří hodin odpoledních scházejí u piva. K lístkům do busu prodáváme za deset kaček i zlatavý mok, věnovaný před časem hráči. Panují mírné obavy, zda-li nakonec bude stačit kapacita busu, ale ve finále ok, mnozí sice musí překousnout stání až do Frýdku, ale to se dá zvládnout. Z Havířova vyjíždí čabajka se 122 pasažéry…

Přijíždíme k frýdeckému zimáku, banda se vyloďuje, s příjezdy mnoha automobilových to před stadionem vypadá jako v Havířově. Všude kolem havířovské šály, čepice, po domácích téměř ani památka. První nedočkavci míří do Mekáče, jiní dopíjejí pivka, včas však všichni míří na tribunu. U vchodu nám nejprve zabavují pruty na velké flagy, ale po naší intervenci nám je šéf ochranky opět povoluje a tak přenášíme vše, co jsme měli v plánu. Když jsem v minulém reportu psal, že jsem byl překvapen nízkým počtem ochranky v Porubě, tak tohle překvapení sdělím i nyní. I ve Frýdku asi lidem dochází, že vyhazovat zbytečně desetitisíce za ochranku v přilbách a mundůrech je hovadina. Po těchto šašcích, stejně jako po frýdecké zásahovce ani památky!

Pomalu se začíná plnit jak celá hala, tak především naše strana. Mnohokrát pomocí megafonu žádáme, aby šli lidé co nejvíce dokupy, sice se to nedaří na 100%, ale i tak panuje spokojenost, na středu tribuny tvoříme hezký, jednolitý celek. Pod sektorem vyvěšujeme TfH flagu, pod svým minisektrůkem pak svou zástavu vystavují i RBH. Je velmi těžké říct, kolik se nás na tribuně sešlo, avšak po důkladném počítání podle fotek, po analýze, že spousta lidí byla neustále v bufetu či Mekáči, si troufnu říct, že jsem se dopočítal úctyhodného čísla 445! Obrovské díky všem, kteří dorazili! MY JSME DOMA VŠUDE!

Od prvních minut začíná velmi dobrý dopping, u megafonu se během zápasu vystřídají všichni tři aktuální spíkři. Nechci nám lichotit, ale troufám si říct, že jsme včera porazili akustiku místní haly! Fandění bylo výborné především v první a závěrečné třetině, ta druhá byla malinko vlažnější (ale pořád velmi dobrá!), holt za daného stavu tomu chyběl náboj. Ale jak říkám, ve třetí třetině to opět bylo supr, zase rozdělujeme kotel na dvě poloviny a dáme opakovačky, dokonce zkoušíme i jednu novou. Nálada je výborná, hráči se baví na ledě, my v hledišti… Tak jak často chválívám sektor RBH na domácích zápasech za aktivitu, tak… Pochválit aktivitu musím i dnes, někdy je ale vhodnější, neřvat dva pokřiky najednou (hlavní část kotle a pak její pravá strana), ztrácí to trochu význam a pořádně pak nezní ani jeden… Ale v poho, chápu to, rum tekl proudem :-).

Co říci k domácím? Na úvod zápasu jich v sektoru bylo rekordně hodně, asi 40, z toho však polovina byly děti bez občanských průkazů. Vyvěšují asi 2 vlajky a snaží se fandit. Postupem času však předvádějí neskutečný trapas, je to jejich možná poslední domácí zápas sezony a oni sundávají vlajky, přestávají fandit a vyklízí svůj sektor. Ubohost, nic víc k tomu nemusím dodávat…

A teď v pár větách k vizuální prezentaci králů ligy. Ti nenechali nic náhodě a představili se ve velkém stylu. Od druhé třetiny mávají dvěma obříma vlajkama na tyčích , v prostřední periodě také představují hlavní choreo dne, když pod sektorem roztahují obří, cca 24 metrů dlouhou, šálu. Její vytažení bylo sice malinko náročné, ale výsledný efekt byl výborný. Díky moc lidem za pochopení, že museli vyklidit spodní 3 řady sektoru, začínám mít čím dál větší radost, když nám nejen nekazí naše „výtvory“, ale ba naopak, nám s tím ještě aktivně pomáhají! Co mám zprávy od lidí z protější tribuny, tak mnohým prý popadaly brady… V závěrečné třetině pak máváme 25-ti vlajkami na tyčích a na děkovačku zažeháváme nějaké ty žluté ohně. 

Děkovačka je klasicky fajná. Na prvně vyvolávaného Davida Klimšu chceme být hodní a tak volíme jeho křestní jméno, holt v kabině už zdomácněla jeho přezdívka a tak na jméno se sere a z úst fandů zní Davidova záliba. Po utkání balíme saky paky, asi 15 minut čekáme na bus (musel být odjet, aby nám jej, dle vyjádření policie, někdo nezdemoloval) , cesta do Havířova uběhne jako voda, na Plechu dáme nějaké to pivo a hurá do peřin, připravit se na další zápas, snad poslední v této sérii… Abych se v pár řádcích zmínil k ožehavému tématu McDonald :-). No, hladová zvěř tam stála frontu během celého zápasu, ale náš počet byl naštěstí takový, že to ani nešlo zaznamenat :-).

Od výjezdu jsem čekal mnohé. Né však výsledek 10:0 a už vůbec né tak skvělý náš počet a výbornou podporu z hlediště. Je dobře, že nás zachvátila hokejová horečka a ty vyřazovací boje si maximálně užíváme. Jen tak dále, čas KRÁLŮ LIGY je zde…

P.S. Závěrem pár slov, které bych chtěl za všechny fandy poslat jedné rodině…
DAVÍDKU, BOJUJ, VÍŤO, DRŽ SE !!!