Nebývá zvykem, abychom si nějakou větší prezentaci chystali zrovna na utkání s Mostem nebo s jakýmkoli podobně nudným soupeřem, leč výkony havířovského odchovance, Davida Pastrňáka, v nejslavnější lize světa, si o choreografii více než říkaly. Dáváme lidem na výběr, zda-li s tvorbou chorea souhlasí, nesmírně kladné reakce nás usvědčují v tom, že bychom do toho měli jít…

Ve dvou lidech se scházíme ve čtvrtek večer, za hodinu a půl práce máme slepeny dvě menší pachty o rozměrech 9 x 7 metrů, v tvorbě chorea pokračujeme také v pátek, asi v šesti lidech makáme od 20:30 do 1:00. Nikdo jiný, krom tradičních tváří, které tvoří takřka pět let neptřetržitě nedorazil, i když každý tu možnost měl… Ale chápu, v pátek je lepší se jít ožrat, choreo udělají jiní… Stejné je to s výběrem čapky. Na třech lidech to momentálně celé stojí, když se na to tihle tři lidé vykašlou, můžeme se vrátit o několik let zpět a zamávat všemu, co jsme zde pět let budovali… Ani po pátku ještě není prezentace zcela hotová, opět ve dvou lidech se scházíme 3 hodiny před zápasem a jelikož v tělocvičně se už prohánějí hráči AZetu, jsme nuceni dodělat transparent venku. Dílo se však i přes nepříznivé podmínky daří a my máme hodinu a půl před zápasem hotovo… Když do úvodu střetnutí zbývá hodinka, sejdeme se v asi sedmi lidech, za trestné lavice chystáme 18-ti metrový transparent a nanečisto vytahujeme všechny tři plachty… Vše se povede tak jak má, vše je nachystáno, můžeme jít na jedno, než začne zápas. Ten bude mít navíc zpoždění díky poruše na autobusu s hostujícími hráči…

Je 17:45, pomalu můžeme začít. V kotli dnes visí jen dvě zástavy (HZ a DC), kotel samotný je zaplněn tak nějak klasicky, co se zápasů v posledním půlroce týče. U megafonu je naše spíkrovská trojka, která má však letos odspíkrováno nejvíc. Je velká škoda, že naši dva hlavní spíkři jsou tak studijně a pracovně zaneprázdnění, jejich absence nás také neskutečně sráží. Náš třetí spíkr nedosahuje jejich kvalit co se organizování supportu týče, ale nedám na něj dopustit. Ač je to mladý kriminálník (zde neměl Patrik Rimmel pravdu v rozhovoru, když řekl že zástupci Zvěře nejsou žádní kriminálníci 🙂 ), jednou v té base bohužel skončí, pořád mu to říkám a snažím se jej od rozmarů mládí odradit, on si říct nedá, tak to, co dělá pro AZet, to nedělá skoro nikdo jiný. Nebýt jeho pomoci a jeho aktivity, jsme ještě o dva stupínky níže… Proto, než jej kdokoli z Vás bude morálně soudit…

Buly je vhozedno, lidé vstávají a tleskají, tak hlasitě, aby to šlo slyšet až za oceán. Zároveň jde nahoru choreo, nad hlavami diváků vydrží skoro minutu, vše vypadá na podrtženou jedničku… Ihned po této prezentaci mířím na béčko, abych obhlídnul, jak se nám na fotkách choreo povedlo, už z dálky na mě náš fotograf živě gestikuluje a klepe si na čelo, co že jsme to za chuje… Neskutečné, hlavní plachta vytažena naopak, jakoby naruby. Ani nyní, 3 dny po utkání, nevíme, jak se to mohlo stát, vše bylo připraveno a přichystáno… Zřejmě opravdu prostějovský špión, který několikakilovou plachtu o rozměrech 11 x 10 metrů stihl otočit… Když se dozvídám o našem trapasu, nevím, jestli zlostí do něčeho mlátit nebo se raději na vše nevysrat, nesednout si kamsi do rohu a brečet s hlavou v klíně… S kolegy, se kterými jsme vše chystali, se na sebe, jeden na druhého, nevěřícně díváme a nechápeme. Opravdu záhada… Zbytek zápasu je mi téměř ukradený, ani nemám chuť jej sledovat, tenhle omyl mi vše kazí… Beru si to osobně, jako kdybych zahodil penaltu, ve finále mistrovství světa… Rozhodujeme se, že plachtu vytáhneme znova, tentokrát už správně, ve druhé třetině. Leč plachta je po své prezentaci už vyhozena pod tribunu, na hlínu, prší na ni, no nic lákavého… Přesto ji ve dvou lidech o přestávce dolujeme, různě otáčíme, téměř omýváme bahno, no na hovno práce, co Vám mám říkat…

Ale přesto do toho jdeme a ke konci druhé třetiny je plachta s číslovkou 88, kterou nosí Pasta v Bostonu na zádech, vytažena… Tímto její slavná pouť po havířovských tribunách končí a my plachtu nadobro vyhazujeme… Tentokrát už v tom bahně může zůstat.Co říct k dalšímu průběhu zápasu? Asi to stejné, jako k několika posledním domácím utkáním… První třetinu je sektor jakž takž obstojný, poté se z něj lidé opět vytratí. Několik málo zbylých fandů v sektoru se srdnatě rve proti těm, kteří v sektoru nejsou a atmosféra na hokeji jim je téměř lhostejná… Zamrzí také to, když vidíte osoby, které na internnetu moralizují a často píší na různé facebookové hokejové stránky jako hrdí fanoušci AZetu, kterak jim je i po třech minutách, co už se hraje druhá část hry, přednější venku chlastat… To vaše chození ven o přestávkách a návrat v době, kdy už další část hry píše svou nejméně pátou historku, to nikdy nepochopím. A nevymlouvejte se prosím, že Vás tak zdrží ta cigareta. Jste jen lemry, které ten hokej až tak nebaví… A díky takovým je na začátku třetiny v sektoru 20 lidí, díky takovým je prvních několik minut ticho, díky takovým pak berou za otěže atmoféry hosté a na zimáku jsou slyšet. ne dnes, ale kdykoli jindy, když přijedou… Takhle to chcete i za 10 dní, až přijede Prostějov? Vzpamatujte se už!

Zde bych mohl report klidně ukončit. Až do konce zápasu se už nic zajímavého neděje, probíhá klasická děkovačka, hosté nedojeli žádní, potěšila aspoň návštěva, kdy si cestu na zimák našlo více než 2000 lidí, což je na nudný Most dobré…

Za pár dní tu máme Prostějov a já bych chtěl k tomuto zápasu přistoupit co nejzodpovědněji. Na 90% to bude poslední domácí zápas v této sezóně v sobotu, bude to velký zápas! Větší letos nebyl a už ani nebude. Máme poslední šanci ze sebe vymáčknout maximum… Už nyní vím, že bude jeden z hlavních spíkrů připraven, čili první pozitivní věc. Zda-li můžeme nabídnout další pozitiva, to už je jen na nás… Chtěl bych na tento zápas pozvat za nás fanoušky Martina Potočného, který dva dny před špílem oslaví své narozeniny, chtěl bych, abychom mu v hledišti předali dárek od nás všech, na který se složíme (průběžně skládáme) a zaplatíme jej z čapky. Chtěl bych několik důstojných prezentací, které snad vytáhneme správně, chtěl bych plný sektor, chtěl bych fanatismus, nenávist, chtěl bych… Chtěl bych toho spoustu. Chtěl bych, abychom, až si po zápase sedneme do Plechu a otřeme z horního rtu pivní pěnu, si mohli říct, že konečně to zase bylo jak za starých dobrých časů…

Ovšem pozor, je zde jedno velké ale. Já si nyní nejsem jist toho, že tohle všechno ještě umíme, že tohle všechno ještě zvládneme a dokážeme. Kolik reportů jsem končil s přáním, ať je to příště lepší a kolikrát se mi má přání splnila? Říkám to zcela na rovinu, pokud bych alespoň tušil, že i s Prostějovem to od nás nebude TOP, ani bych toho Potoka nezval. Potok je ze své éry, když ještě oblékal náš dres, zvyklý na jiné tóčo v hledišti a já bych se styděl, kdybychom mu příští sobotu nabídli tohle…

Pro sobotní zápas nabídnu své řešení, jak naposled resuscitovat náš domácí kotel. Řešení nebude dobré, ale bude nejlepší možné které máme, protože nikdo jiný s jakýmkoli jiným řešením nepříšel, všem ostatním je asi jedno, jak to momentálně vypadá. Pokud ani tahle resuscitace nevyjde a lidé budou proti ní, vzdávám své aktivity… Ne, není to zbabělé. Kdybych se přirovnal k trenérovi, který s kolegy trénuje své mužstvo, to mužstvo nemá výsledky a trenér u svých hráčů nevidí bojovnost, odejde sám a nechá místo jiným, kteří týmu třeba dají nový impulz… Každá série porážek musí jednou skončit a my tu sérii máme poměrně dlouhou. A nejsmutnější na tom všem je, že kolem sebe vidím jen pramálo lidí, kterým to vadí a kteří ještě dokážou pomoci…

Svůj návrh sdělím na diskuzním fóru našeho webu během středečního dne, ještě si jej nechám přes noc projít hlavou, ačkoli už vím, jak by vše mělo vypadat, se vším už jsem seznámil lidi z organizační skupiny. Vím, že na Prostějov se dokážeme hecnout, ale tohle je málo. Pokud se nedokážeme hecnout i proti Ústí a ukázat tak, že do kotle nejdeme primárně kvůli soupeře, nevidím už žádný svůj přínos pro místní hokejovou scénu, třeba se najdou tací, kteří tu reasuscitaci zvládnou lépe… Já propadl depresím.