Ležím v posteli, čučím na bednu, čtvrtek se mění v pátek, najednou mi pípne SMS. Prý jestli bych za pár hodin nechtěl na hokej. Do Vítkovic. Na derby s Třincem… Ale jo, co by ne, jako předkrm před naší bitvou s Prostějovem je to ideální… Vezmu kámoše, hodinu a čtvrt před zápasem vyrážíme ve třech lidech autem od havířovského vlakáče. Který zatím nezhynul a snad nezhyne!

Přijíždíme k hale, díky jakýmsi VIP kartám parkujeme na nějakým vyvýšeném parkovišti a né na tom klasickém, zrovna kolem nás prochází průvod hostů. Řvou chujoviny, jdou jak na maškarní, nula policistů s nimi. Vysedneme z auta, venku nepříjemně fouká a prší, promáčí se mi boty. I ve sněhu chodím v teniskách. Zimní bagany jsem nenasadil už dobrých 15 let, nesnáším to. Rychle do haly, i když času ještě máme víc než dost. A tak pozorujeme rozbruslení hráčů obou celků, pokukuju po Míšovi Sztefkovi, který si plní hokejový sen, kousek nad námi sedí pan trenér Daneček. Dnes máme super místa, osmá řada přesně nad červenou čárou, oba kotle budou ode mě stejně vzdáleny, takže budu moci snad objektivně posuzovat jejich výkony…

Zatímco se kotel vítkovických teprve pomalinku formuje, ten třinecký fandí snad už půl hodiny před zápasem. Ale pokřiky jsou to takové divné, ožralé a mírně dementní. Vytahují také nějaký nápis, udělaný ze dvou pruhů na jejich tradičním hnusném hnědém papíře. Vytahovat choreoa či pouhé nápisy není třineckou doménou, nedaří se jim to ani tentokráte. Ostudy!

Všímám si, že na většině sedaček v hale jsou izolepou přichyceny malé letáčky, které dělali vítkovčtí fans a kterými chtějí lidi v hledišti naučit nový chorál… Někdo si letáčky pozorně čte (později vidím, že podle nich i fandí), většina je však ihned pokrčí a vyhodí. Nápad určitě dobrý, velká pochvala, ale nejsem si jist, že tudy vede cesta…

Už se formuje i vítkovický kotel, domácí celkově věší asi 9 vlejak, super počet (hosté tuším nemají vyvěšenu ani jedinou, ale třeba se pletu), škoda jen, že ve zdejší hale jsou vlajky tak hrozně blbě vidět… Člověk jako já, který je očima záměrně hledá, si jich téměř nevšimne…

Zápas začíná, sleduje ho vyprodaná hala, 10 000 lidí. Na protilehlé velké tribuně jde nad hlavy kartoniáda domácích, tři velké sektory jdou do modré barvy pomocí fóliových kartonů, v nich jsou utvořena písmena HCV. Jednoduché, obyčejné, docea pěkné. Jen škoda, že k tomu nebyl nějaký velký pěkný nápis. Nevím také, jestli zde už kartoniáda na téma HCV nebyla v minulosti…

Třinecký sektor je plný (cca 500 lidí), ale narvaný není, ještě tak stovka lidí by se vlezla. Oba tábory začínají fandit, v hledišti je to vyrovanané, domácím kotelníkům pomáhají alespoň tleskáním přilehlé sektory…

Pokud je fandění vyrovnané (početně vyrovnané jsou i oba kotle), vidím diametrální rozdíl v organizaci celéhu supportu. Vítkovický spíkr je daleko lepší než ten třinecký, který na to spíše dlabe. Avšak výhrady mám i k tomu domácímu, spíkr by se na hokej prostě téměř neměl dívat, tečka. Zvykl jsem si, že všichni extraligoví spíkři, které jsem zatím viděl v akci, čučí na hokej nechutně moc… Oba týmy používají buben (bubny), oba s nimi umí, jejich supportu to rozhodně pomáhá. Také se názorově vyvíjím a tvrdím, že bez bubnu to na hokeji asi nejde. Ale pozor, jeden a dost! Buben nemá rámusit, jen udávat tempo a rytmus, čili jeden stačí až až…

První třetina končí, jak říkám, v hedišti vyrovnaná, díky VIP kartičkám jdeme ven do jakéhosi vyhřívaného stanu, kde máme k dispozici párky, polívku, nějaké sladké pečivo, nealko i pivo zdarma, cpeme to do sebe jak urvaní z řetězu, kamarád mne nabádá, že na druhou třetinu se už ani nebudeme vracet a zůstaneme u zdroje piva. Zajímají mne však oba kotle (jsem tu kvůli nich, hokej mám na párku) a tak se na tribunu včas vracím… A vracím se rád, dneska mě to fakt baví! Když k tomu přidáte fakt, že druhou třetinu stojí na schodech roztleskávačky, asi 3 metry od nás, nabírá zápas další a další obrátky. Až do 7. minuty třetiny se hádáme a sázíme o dvacku, zda-li má ta dívka s třásněmi tanga. Dvacku vyhrávám, má bombardýry, že se nestydí… Ale aspoň je to kus ženy. To naše roztleskávačky na Azetu měly maximálně tak 13 let. No, i když, ani to nemusí být pro některé „fajnšmekry“ k zahození… 🙂

Trochu navrch začínají mít domácí fans, předvádějí několik pěkných dlouhých chorálů, jejich fandění se mi dnes velice líbí. To třinecké je špatné. Nebo ne, vyloženě špatné není, to bych jim křivdil, ale… Asi mám na ně averzi. Nemám je rád, nemají tu správnou mentalitu. Tu si nekoupíš tím, že Tvůj tým vede tabulku. Jeďte se učit třeba do Prostějova, do Vsetína nebo k těm správným Budějovičákům. Ale né k těm oslům v těch žlutých dresech, kteří vypadají, jako když se s příchodem jara vyrojí včely…  Záměrně nenapíšu, ať se jezdí učit mentalitu k nám, to by zas mnozí hudrali, že se vychloubáme :-). Třinčané mají jednoduché pokřiky, chorálů mnohem méně než domácí, předvádějí také pár dememtní pokřiků… „Už to říkám posté, dnes vyhrají hosté“ je pochvovina, kterou řve kdejaký tábor, mám na to alergii, nesnáším to… Pak také pokřik ve stylu „Věčně druhé – Vítkovice“ mi od třineckých, kteří před pár lety hráli kdesi na zamrzlém rybníku za železárnama, moc nesedí… Fanklubácká dementalita. Postrádám u nich větší pestrost. Je to ohrané, omšelé, nudí mě to.

Oba tábory také roztrahují choreo. No, jinak… Choreo je roztaženo v obou kotlích, leč v tom třineckém ho vytahují infiltrovaní příznivci domácích, hosty svým choreem urážejí. Hosté, mající choreo vysmívající se sami sobě nad svými hlavami, to ani nezaregistrují… Od vítkovíčáků super akce a palec nahoru těm odvážným, kteří se dostali mezi hosty… Vítkovické choreo ve vítkovickém sektoru je slabší, až moc jednoduché, škoda… Ale jak říkám, jejich obyčejné choreo vyvažují výše zmíněnou akcí.

Ve třetí části atmosféra graduje, nemám ani pomyšlení zůstat ve stanu u zelňačky a piva. Hosté ještě víc uvadají, domácí jdou nahoru. Víc a víc jim pomáhají přilehlé sektory. Z lidí v těchto sektorech mám pocit, že si atmosféry, kterou kotel dělá, váží a jsou za tyhle fanoušky rádi. Né všude to tak je. Tady se mi to propojení líbí… Vítkovičtí ovládají tribuny. nejen akusticky, ale i opticky. Nad hlavy jde spousta modrých větších vlajek, vypadá to parádně. jen škoda, že domácí zapomněli na svou druhou klubovou barvu nebo opět na nějaký pěkný nápis k tomu. Vypadalo by to ještě líp! Ale jak říkám, efekt je i tak moc pěkný…

Třinečáci si krom obyčejného nápisu na hnědém papíře, který roztahují před zápasem a který vlastně ani neroztáhnou, nepřipravují nic. Velká škoda pro ně samotné. TOP zápas, v pátek, u největšího rivala a oni se na to takhle vybodnou… Hlavně, že jsou rádi, jak se jejich kádr hemží hvězdami… Nesnáším tenhle typ fandů… V hledišti jsou slabí jak čaj, ale internet je jich plný, protože „my jsme přece první, my jsme nejlepší“. Ne, nejlepší jsou možná vaši hráči, ale vy jste hovna. Hovna a fanouškovské ostudy. Pokřik „Tak jsme první no a co“, znějící snad 10x za zápas, ve mě vyvolává pocit, že dívce přede mnou grcnu na záda ty párky, které jsem do sebe o puaze tak horlivě tlačil…

4 minuty před koncem vsítí domácí krásný gól, v hale to graduje, vře. Přistihnul jsem se, že u gólu jsem se trochu zaradoval i já sám. Sakra! Ale jo, tomu Třinci prostě nepřeju… Mají peněz, že si mohou koupit každého, fanoušci jsou ostudou, takovému klubu nelze přát… Musím i uznat, že jsem během zápasu přál Vítkovicím, ať jdou do vedení, ať ukáží, jaký mají fandící potenciál. Protože když jsem na ně byl několik posledních zápasů, vždy prohrávaly… Dnes vedou až poslední 4 minuty, ale stojí to za to… I když by mě zajímalo, zda-li by fanouškovské tempo z posledních čtyř minut dokázali držet třeba 40 minut. Kdo ví…

Chorál střídá chorál, tleská celá hala, atmosféra opravdu parádní, ohlušující, baví mě to. Je vidět, že i v této hale, která atmosféře nepřeje, to jde… Hledištěm obíhá mexická vlna, je dobrá, lepší než u nás v Havířově… Nám ji kazí kenanové, rohellové, fandové 49 a podobní dementi z diskuzních fór, kteří na hokej nechodí kvůli svému klubu, ale kvůli svým mindrákům. Chcípněte!

Zápas končí, rád bych zůstal na děkovačku, která dnes může být hodně dobrá, avšak kolega spěchá. Ať se autem rychle vymotáme… Přeci jen, 10 000 lidí je 10 000 lidí. Ve 20:00 přijíždím do Havířova, mám sice mokré ponožky, ale domů nejedu… Valím na zimák, jdeme dělat choeo na zítřek…

Mám v sobě dobrý pocit, zápas ve Vítkách byl parádní. Nějakou dobu na něj budu vzpomínat… Ale nejspíš že jen do zítřka. Zítra náš AZet hostí Prostějov a i když nás nepřijde 10 000, ale „jen“ 4x méně, bude to pro mě stejně víc. 100x srdečně víc je víc než 4x matematicky míň! Miluju jen jeden klub…

P.S. Od Vítkovic velmi dobré představení! Třinec? Pokud se tam toho někdo neujme, nedá tomu řád a organizovanost, budou tamní fanoušci stále jen kupou hoven, kteří jdou za úspěchem. A půjdou za ním klidně i mlčky a vsedě, hlavně že se vyhrává… To není kritika, abych někoho nasral, takhle jsme ten zápas viděl já… Doufám, že až ho uvidím příště, budu moci pochválit i hochy z pod Javorového… Ať jde tahle scéna nahoru. Celá. Čím lepší totiž bude náš rival, tím lepší budeme chtít být i my…