Středa bez zápasu AZetu je středou divnou, pustou a prázdnou a tak si několik fanoušků AZetu řeklo, že se vydají do nedalekého Frýdku. Lákadel je víc, ať už nová hala nebo výrazné slevy v blízkém McDonaldu. Hodinu před zápasem tak desítka fanoušků nastupuje do dvou aut a valí směr Frýdek-Místek. V nové hale ve Frýdku jsem ještě nebyl, bude to 37. hokejový zimák, který za účelem hokejového utkání navštívím…

Když si dnes opět uvědomím, jak krátká je to vzdálenost a rychlá to cesta, přijde mi úsměvné, že jsme zde jezdili na výjezdy. Výjezd, ze kterého jsem byl doma dřív  než z mnohých domácích zápasů…

Před začátkem špílu máme poměrně dost času a tak se vyvalíme do pohodlných křesílek v Mekáči a cosi sníme. Ještě že tuhle vymoženost nemáme v blízkosti našeho zimáku, dovedu si předtavit, že i v průběhu hry by byl Mekáč narvanější než některé sektory v hale…

10 minut před zápasem kupujeme lístky za 40,- (3 lístky máme zdarma od hráče Frýdku a tak si je mezi sebou rozprodáváme a výtěžek dáváme do čapky) a míříme do haly. Ta páchne novotou, avšak udělá na mě velmi příjemný dojem. Ať už chodby za tribunami nebo i samotné tribuny. Menší, útulné, docela pěkné… Dovedu si představit, že kdyby zde Třinec jednoho dne opravdu koupil licenci pro svou prvoligovou farmou, celá jedna tribuna by byla naše a hala by pod návalem decibelů padala…

První třetinu trávíme za bránou, ihned se rozhlížím po hledišti. Hosté z Karviné nepřijeli, ani Medvěd a jeho dvorní pomocník, zřejmě i na ně už je poslední místo až příliš, v kotli Frýdku je cca 35 lidí. Před sebou mají vyvěšenu jednu pěknou vlajku, fandí od první minuty, fandí celou třetinu, místy je jejich podpora solidní, místy slabší…

O přestávce jdu očíhnout občerstvení. Je to největší zklamání celého dne… Párek v rohlíku za 25,. (u nás za 15,- ?), pivo 26,-, obluha pomalá, zmatkující, divná, fronty dlouhé. Jak říkám, tady je zklamání…

Na druhou třetinu si sedáme do nejvrchnější řady jedné z tribun, takhle vysoko jsem už leta neseděl ani v Havířově, takhle vysoko už nelozím proto, že celou polovinu druhé periody funím, těch schodů bylo požehnaně. Vedle nás sedí partička asi pěti místních pankáčů, dohromady mají tak 14 a půl promile, pořád cosi vyřvávají, vymýšlejí nové chorály, zpívají dvojhlas, někdy i trojhlas, no o zábavu máme postaráno… Ve svém fandění trochu polevil domácí kotel, ve druhé třetině je atmosféra slabší…

Na závěrečnou část hry se přesouváme za střídačku Karviné, po chvíli přichází karvinské vedení, které na těch místech dvě třetiny sedělo, sdělují nám, že na těchto místech seděli oni, my jsme však neoblomní, svá místa neopustíme, pánové Zemánek a Boniatti kroutí hlavou, mírně se rozčilují, leč nakonec musí vzít zavděk jinými místy… Holt Zvěř je doma všude :-). Chvíli na to si ještě vyslechneme poznámky na naši adresu, že „to se jim to chodí na třetí třetinu, když ta je zadarmo“, tihle dva pseudomafiáni karvinského hokeje by se spíš měli zamýšlet, proč karvinských hokej už dluhá léta vedou od deseti k pěti…

Třetí část hry je možná opravdu zadarmo, neboť frýdecký kotel se mi zdá opticky opravdu trochu plnější, v poslední třetině fandí asi nejlépe z celého utkání, připravují si i nějakou tu prezentaci, nad hlavami mávají asi osmičkou vlajek na tyčích… Frýdecký hokejový kotel, i díyk tomu, že se o své místo na výsluní musí „rvát“ s kotlem fotbalovým, mi přijde sympatický, i když je jasné, že lidé chodí i kvůli nové hale. Uvidíme za rok… Ale přál bych jim, ať jim to vydrží, dnes jsou mi docela sympatičtí. Celý záas jsou vedeni spíkrem (bez megafon) a i když opakují jen máulo pokřiků a chorálů, snaží se… Hokej katastrofa, s 1. ligou se to absolutně nedá srovnat. Neskutečně pomalé, obrany prakticky neexistující, spousta šancí… Samozřejmě, kdybychom byli nuceni hrát 2. ligu, chodil bych tam, ale už bych to opravdu nechtěl… Na ledě se místy odehrávaly velice komické situace, no hnůj, co Vám budu povídat…

A tak spíše koukám do hlediště, vidím spoustu známých tváří z řad fanoušků AZetu, těch je tu dnes několikanásobně víc než fanoušků Karviné… Výlet do Frýdku si udělali i naši hráči, v hledišti možnost spatřit Stýva, Matyho, Pechyho, Štefiho, Juru Krisla či Arona Chmielewského…

Utkání končí, Frýdek vyhrává, očíhneme strohou děkovačku, v báchorech kručí a tak ještě na chvíli do Mekáče… Když čekám, až kolega dolíže jakousi jejich zmrzku, přichází mi zpráva z daleka. Zpoza moře, z Bostonu…

„Ahoj, posílám Ti číslo na moji mamku, dá Vám do čapky ty peníze, zavolej jí, ví o Tobě…“

Celou cestu domů přemýšlím nad tím, že mi asi bude trapně, že to bude divné, nemám tyhle situace rád, nesnáším je, ale snad to nějak zvládnu… Dnes to byl pohodový den, pohodový podvečer a fajn odereagování. Protože vidět po letech na vlastní oči, prohánět se po ledě se svou tradiční čtrnáctkou (myšleno číslo na dresu!), Víťu Stránského, mého velkého oblíbence a dovolil bych si říct, že ikonu AZetu, je zážitkem parádním! A že jsem nestihl Ulici? Pche, neva, za pár minut začíná repríza…

P.S. Asi tři hodiny před zápasem mi zvoní telefon. Neznámé číslo. Ač nerad, zvedám to… „Ahoj Džejáre, tady Víťa Stránský. Dostal jsem echo, že dneska jedete k nám na hokej. Víš, já se tu trochu starám i o tu novou halu, tak se chci zeptat, jestli bude všechno v pohodě…“ 🙂