V neděli večer mi píše kamarád, že by se zašel podívat na nějaký zápas hokejového mistrovství do Ostravy. Jeho nápad se mi líbí a tak hledáme nějaký ten zápas, na který by se šlo. Jelikož se lístky prodávají už týdny a týdny,
tak na Sazka ticketu zbylo jen to nejatraktivnější (samozřejmě tam byly i jiné zápasy, ale ty kolidovaly s pracovní dobou), a tak volíme utkání mezi Slovinskem a Dánskem.
Přes internet kupujeme lístky, které si doma i sami tiskneme a na druhý den se vydáváme směr Vítkovice. Na havířovském nádraží kupujeme zvýhodněnou jízdenku ČD Hokej+ (nebo nějak tak) a nasedáme do vlaku. Štěstí stálo při nás a tak jsme si sedli do vagónu, ve kterém spolu s námi míří na zápas partička ožralých třinečáků… Takový zážitek bych nepřál ani nepříteli. Do cílové stanice dorážíme s předstihem téměř 45 minut před zápasem a tak nikam nespěcháme a pomalu míříme k místu dění.
Asi 200 metrů od ČEZ arény narazíme na krásně do dvorku zapadlý stánek s občerstvením, kde kupujeme Krušovice za solidní cenu 35 korun a pokračujeme v cestě. Po chvilce jsme narazili na stánek s Radegastem, za stejnou cenu. To už ale přicházíme až ke vstupu do fanzóny a míříme si orazit lístek na vlak pro zpáteční cestu. Všude okolo jsou spousty a spousty lidí v dresech nebo převlecích svého národního týmu. Ze všech týmů, které hrají v ostravské skupině, jsem v okolí stadionu nebo v jeho útrobách neviděl snad jen fanoušky ruské sborné.
Dopíjíme pivko se kterým dovnitř nemůžeme a směřujeme k bezpečnostní prohlídce. Ta byla rychlá, dovnitř jsme se dostali ani ne za 2 minuty (velkou roli v tom hrál zřejmě i časový předstih a fakt, že na tento zápas asi vyprodáno nebude). Usedáme a čekáme na zahájení zápasu. Po přečtení soupisek obou mužstev, představení maskotů Boba a Bobka může utkání začít.
Zápas samotný komentovat příliš nebudu. Na hráčích Slovinska bylo vidět, že vážně chtějí vyhrát a urvat aspoň ty tři body, když už sestupují z elitní skupiny. Hráli docela sympaticky. Ale teď už k nějakým těm postřehům.
První věc, která mě zaujala, byla ledová plocha. Krásně bílá, kromě středového kruhu se znakem Škoda žádné reklamy, krása. Další věcí byl buben fanoušků Slovinska. Podle mě jej používali docela s rozumem, nemlátili do něj hlava nehlava a celkově se zapojovali často za zápas s některým z jejich pokřiků. Příznivci Dánska na tom byli hodně podobně. Chvilku byli slyšet jen Dánové (i když ti mi připadali hlasitější), chvilku zase jen Slovinci. Přišlo mi, že v hledišti je více Dánů. Možná to bylo jen tím, že červená víc razí, nevím. Téměř každé přerušení se snažil moderátor nebo obsluha kostky roztleskat celou halu a trochu rozproudit atmosféru, což se jim relativně i dařilo. Fanoušci se snažili udělat mexickou vlnu, což nepřineslo téměř žádný úspěch, nakonec však vlna i byla, uměle vytvořená moderátorem za pomoci Boba a Bobka. Halou obíhala pár desítek sekund. Přístup maskotů se mi celkově docela líbil, snažili se zvedat atmosféru v hale. Na mistrovství to je fajn, na ligových zápasech jakéhokoliv týmu mi to přijde trochu ujeté. Jedna věc, která se mi na maskotech ale nelíbí, je ta, že IIHF si již pár let najímá partu kanadských artistů. Myslím, že stejně dobré účinkující by našla v každé zemi, kde se mistrovství světa pořádalo a přece jen krajan by měl k té postavě, na které vyrůstal a zná jí, docela jiný vztah. Ale to je jen můj názor.
Skupince Čechů se podaří rozeskákat skoro celou halu pokřikem „Kdo neskáče, není Čech…“. V jednu chvíli je dobrých 75 procent stadionu na nohou a poskakuje. Gesto, které fanoušci udělali i v zápase pražské skupiny mezi Švédskem a Francií.
Poslední věc, kterou bych chtěl zmínit a podle které jsem taky tento report pojmenoval, jsou vlaječky. Opět podotýkám, že se mnou třeba někdo nebude souhlasit. Přijde mi, že mnoho našich krajanů prostě musí fandit v každém zápase některému týmu. Pozor na rozdíl mezi (aktivně) fandit a přát mu to. Já třeba výhru přál Slovincům, jsou mi celkově bližší už jen tím, že jsou to taky Slované, mají podobný jazyk a tak celkově, ale nijak jsem se tím neprojevoval. Ale našli se na stadionu lidé z naší země, kteří byli pomalováni vlajkami toho či onoho státu a fandili mu aktivně celý zápas. V ruce měli jeho vlaječku, z gólu se radovali jako kdyby ten gól vstřelil Jarda Jágr ve finálovém utkání proti Kanadě. Tohle mi nepřijde úplně správné. Jsem přeci obyvatel České republiky, tak bych měl fandit výhradně jí, ne? Pokud mám nějakou jinou zemi, která je mi v nějakém ohledu sympatická, můžu jí to snad přát. Nejhorší na tom je, že v příštím zápase budou tito lidé fandit zase úplně jinému týmu. Třeba má na to někdo jiný názor, ale já tohle asi nikdy nepochopím.
Návštěva na utkání docela solidní, něco pod 7 tisíc. Zápas končí, ven se opět dostáváme velice rychle a pospícháme na vlak směr náš krásný slezský domov.
Abych to shrnul. Pokud bych měl možnost se jít opět kdykoliv podívat na takovéto utkání na mezinárodní úrovni, asi bych šel. Zážitek je to docela fajn.
Sepsal Kuba AH