Probouzím se s mírnou kocovinou, včera jsem kousnul 8 piv. Po půl desáté dopoledne mi volá kamarád, že by se zajel podívat na první trénink A mužstva na ledě. „Jasnačka, vyzvedni mě, jedeme“, odvětím mu do telefonu a těším se, že zas uvidím to nejlepší mužstvo planety skoro v akci… Rychle uvařím a sním dva párky máčené v kremžské hořčici, která je TOP a plnotučná ať se jde zahrabat, do kapes strkám telefon, nějaké drobné na sladkost z automatu, sluchátka, nazouvám boty a jdu vyhlížet kamaráda před barák…
Za chvíli je tu, nasedám, příjemně chladí klima (škoda, že na tréninku nebude Klíma!), hurá na zimák. Když vystupujeme z auta, slyším už puky dunící po střelách do mantinelu, miluju ten zvuk, ještě víc však tu vůni ledové plochy. Ta se otevřenými dveřmi vrátnice šine ven, vůně neskutečná, kam se hrabou drahé parfémy světových značek. AZ je značka! Po mnoha měsících bez ledu je to konečně zpět… Vcházíme na zimák, po ledě už se prohání zhruba 25 hráčů, polovina v bílých a polovina v modrých dresech, opodál postávají 3 gólmani. „Ty vole, Stýv“, říkám si v duchu a koukám na něj jako z jara. Až po chvíli si říkám, že Stývek přece není až tak malý. Až za okamžik si uvědomím, že Stývkovu masku z minulé sezóny má dneska Maty. Na chvíli mě to zmátlo, nostalgie jako kráva! Když to spojím s faktem, že před zimákem stálo auto Davida Klimši, připadám si jako kdybych se vrátil v čase :-).
Sedáme na béčko, jakoby naproti RBH sektoru, hned do první řady. Bradu si položím na zábradlí a sleduju ten rej na ledové ploše. Nesleduji jej sám, v hale je, na to, že je to trénink, docela rušno… Na tribuně Patrik Rimmel, na chvíli se ukáže Jarda Mrowiec, na střídačce pak další lidé z vedení, Matějda nesmí chybět, stejně jako dobře naladěný Pačes, zásoby bandasek doplňuje i nový kustod, nebo jak jeho post nazvat, všimnu si, že je to kámoš, s radostí na něj mávnu… Na tribunách je dalších asi 15 lidí, nechybí náctileté slečny s památníčky na podpisy, nezapomeňme ani na 4 slečny uklízečky, které pucují každou sedačku. No, pucují, no… Posedávají a využívají vymoženosti wifi připojení. Takže spíše pucují Facebook, klasika dnešní doby… Na tribuně sedí i pan Říčka, otec Roberta, který je na ledové ploše také. Od minulého setkání mu dlužím ještě 3 piva, svůj dluh splatím příště. Je to hokejový nadšenec a fanatik, nebudu jej rušit při sledování syna v akci, na kterého je právem hrdý. Robert je jedním ze dvou hráčů, kteří vyjeli ve žluté přilbě, tím druhým je Ondra Slováček ze Vsetína, který je v Havířově na zkoušce. Krom žluté zlínské přilby má Říčan i zlínské kalhoty, možná i nějaké další věci svého nového zaměstnavatele, vypadá v tom divně, nemůžu si zvyknout. Ale po pár jeho tradičních pohybech a finesách jej opět poznávám :-).
Trénink začíná zvolna, hráči jen tak krouží po ledě, trenéři je bedlivě sledují, tu a tam s hráči něco prohodí, písknou do píšťalky, vybídnou k dalšímu cvičení, intenzita tréninku se stupňuje, nabírá na obrátkách, kustod má co dělat, aby včas doplňoval tekutiny do bandasek. Když si po chvíli bere slovo hlavní trenér, jeho slovenština je slyšet až na tribunu, v hale je ticho, trenér zvyšuje hlas, nabádá hráče k větší tréninkové aktivitě, vysvětluje další a další cvičení, snaživě je sám předvádí… Nechci jej slyšet, až jeho hluboký hlas bude uveden do křiku při nějakém nepříznivém výsledku :-).
Náš tým fanoušků sledujících trénink se rozrůstá o dalšího zvědavce. V polovině tréninku přichází pauza, odpočinek, led upraví rolba a jde se znova na věc… Já těch pár minut využiju také, chvátám k automatu, hážu 11 kaček, namačkám 6D, vypadne mi bílý Flint. Neobviňujte mne prosím z rasismu, ale modrý Flint tomu bílému nesahá ani po kotníky! Kolem nás prochází Patrik Rimmel a s úsměvem na tváři s námi prohodí pár slov, přikyvuje, že dnešní tréninková jednotka je opravdu hodně náročná, možná až nezvykle… „To je dobře, jen ať dostanou pořádně do těla, však večer to jistojistě spláchnou“, říkám si v duchu a na moment zapřemýšlím o velkolepé akci, která se uskuteční za pár hodin a které se zúčastní mnozí z těch, kteří jsou teď na ledě…
Trénink trvá nezvykle dlouho, dvě hodiny. Sleduju pečlivě každou minutu, každý pohyb jednotlivého hráče, díky svému plnovousu je nejvíc na očích Kaňour. Vypadá trochu jako Rumcajs. Už jen Manka a Cypísek a máme útočné trio jako hrom. Dnes svým způsobem jiný a dobře viditelný je i Jirka Krisl, přilba bez plexi, které na léto tradičně sundává, z něj dělá hotového zlého muže. Po konci tréninku se hráči sjedou do středového kruhu, trenér pronese pár bilancujících věc a padla. Omyl. Hráčům se z ledu nechce, po mnoha měsících jsou natěšeni, v jedné útočné třetině si dají bago 5 na 5, v druhé útočné třetině si pilují střelbu na Karla Němce. Jiní si pak u středového kruhu jen tak přihrávají nebo různě blbnou s pukem… Zežmoulám obal od Flinta, strčím do kapsy a pomalu opouštím zimák. Byly to příjemné dvě hodiny, parádní chládek, který je balzámem na ta venkovní vedra… Uklízečky „dočekovaly“ Facebook, nasazují rukavice, dají se konečně do práce. Jim práce začíná, našim hráčům pro dnešek končí… Zimák je pro mě druhým domovem!
Sepsal J.R. from B.K.
Předchozí díly Dojmů fanouška:
1. https://az-fans.net/2015/03/30/dojmy-fanouska-cast-2-lide-jsou-divni/
2. https://az-fans.net/2015/01/26/dojmy-fanouska-cast-1-kterak-jsem-opijel-hrace-a-chtel-pomoci-tymu/