Po mnoha měsících bez hokeje je čekání u konce, je tady den zahajovacího přáteláku, vedení si pro nás opět nachystalo bonbónek v podobě příjezdu extraligového celku, okořeněno tím, že se jedná o rivala z nedalekých Vítkovic. Letos mám však pocit, že to nebude ten TOP přátelák, jelikož lidé budou více slyšet na Zlín, který k nám zavítá o měsíc později…

Zatímco loni jsme s propagací utkání začali už 30 dní předem, letos si dáváme na čas. Ze svého okolí tak nějak necítím nadrženost na tento špíl, podobnou té, která v době dvou týdnů před zápasem panovala loni. Letos ani zdaleka nečekám tak skvělou návštěvu, která na zimák zavítala loni. Tentokrát tedy začneme propagovat mnohem později, ať už utkání jako takové, nebo fakt, že i po roce se sejdeme opět všichni oděni do bílé barvy. Při této příležitosti jsme oslovili i redakci oficiálního klubového webu, zda-li nám s propagací této akce může pomoci. Po prvotních zádrhelích a nedorozuměních nám nakonec vychází vstříc, nutno říct, že v některých věcech si vstříc vycházejí obě strany a je tedy na místě poděkovat určitým osobám z redakce. Díky!

Týden před samotným špílem pak také začínáme s tvorbou optické propagace. Nejprve musíme zajistit prostory pro výrobu, opět nám vychází vstříc vedení klubu, domluvíme se na určitých podmínkách, plácneme si, i letos můžeme tvořit v klubové tělocvičně, za což je potřeba opět poděkovat, především člověku s nejvyšší „hodností“ v našem klubu, tohoto přístupu si neskutečně vážíme. Trochu na sebe i pleteme bič, tím, že vedení nám tyto prostory k dispozici dává, jsme nuceni tvořit, aby naše práce byla vidět. Tenhle bičík, podobný tomu, kterým jsme dle médií švihali fanoušky Nového Jičína, nám možná i pomůže…

Ke konci minulé sezóny nás velmi trápila skutečnost, že o tvorbu choreografií nemá zájem takový počet lidí, jaký bychom si představovali. Na utkání play off s Třebíčí, což byl vrchol sezóny, nás na výrobu chorea chodilo velmi málo, často jsme tvořili ve třech nebo čtyřech lidech, to se pak práce hrozně protáhne, než když se dobrovolníků sejde ucházející počet. Letos jsme se proto rozhodli, že k pomoci s tvorbou prezentací vyzveme veřejnost prostřednictvím Facebooku, tahle skutečnost opravdu zabrala. Tvorba chorea pro utkání s rivalem z Ostravy zabírá asi 5 dní, kdy pokaždé tvoříme 2 až 4 hodiny, počet fanoušků, který chodí pomáhat, se pohybuje od pěti až po patnáct, s tímto přístupem jsme velmi spokojeni, snad lidem vydrží, je potřeba uzavřít hattrick a poděkovat i potřetí. Díky! Speciální poděkování pak míří mladým AZeťákům, kteří hrají za 4. třídu a kteří nám jeden večer přišli také pomoci. Jakkoli to byla pomoc užitečná nebo ne :-), je tahle aktivita moc fajn, tohle propojení fanoušků s hráči, jakéhokoli věku, se mi moc líbí a jen potvrzuje naši propojenou komunitu… 

Dva dny před utkáním se 3 fanoušci zúčastní předsezónní schůzky, kterou snad se všemi subjekty, které se kolem hokeje motají, svolává vedení klubu. I tahle schůzka, o které se ještě podrobněji dočtete, nás ubezpečí v tom, že právě ta prezentace, kterou máme na čtvrtek připravenu, má svůj smysl a je šitá takřka na míru…

V den zápasu se k finálním přípravám scházíme 2 hodiny před úvodním vhazováním, téměř na celou tribunu A rozmísťujeme stovky vlaječek, stovky balónků, dva obří nápisy a také velkou plachtu. Kolem zimáku už postávají první nedočkaví fanoušci, jejich počet s přibývajícími minutami rychle roste, je parádní, že drtivá většina je opravdu, stejně jako loni, oděna do bílé…

Choreo nachystáno, vydáváme bílá trika netrpělivým fanouškům, dvěma sty korunami a koupí trička nám na „naše věci“ přispěje i moderátor Radim, stejně jako 160 dalších příznivců. Poděkovat i počtvrté? 🙂 Samozřejmě, díky! Jen díky zájmu fanoušků o nová trička a také samolepky, máme dostačující finanční prostředky k tomu, aby dnešní choreo mohlo spatřit světlo světa. A nejen dnešní, v zásobě máme prostředky na všechna přípravná utkání…

Asi půl hodiny před utkáním mířím do Kauflandu, před kterým potkávám partičku mladých Zvířat, která už čenichá příjezd hostujících fandů. Pozor, nemusím souhlasit se vším, o čem ve svých reportech píšu, ale chci psát souhrnné dění hokejového dne. Vždy, nejen dnes. Ano, mnozí chytráci z řad policie si i díky těmto reportům myslí, že za skutečnostmi, o kterých píšu, stojím z velké části já. I proto bývám na různých besedách nazýván extremistou apod. Je to legrační. Bavil jsem se s jedním bývalým hráčem AZetu, dal mi jednu radu. No, radu, spíše upozornění… Řekl mi, že největší zodpovědnost, když se pak stane nějaký průser, má vždy ten, který nejvíc hlásá. Asi to tak v tomto státě bohužel bude, leč stále jsem asi snílek a proto doufám, že zodpovědnost za činy, které se stanou, by měli mít především ti, kteří konají, nikoli jen hlásají. Tudíž o určitých skutcích budu hlásat i dnes, ve svém reportu, oklikou se tedy vracím ke skupině mladých Zvířat, která se poflakuje u Kauflandu… Hned mě informují, že už odchytili první hosty z Vítkovic, padaly nějaké rány, hosté přišly o nějaké symboly. Dostávám info, že ukořistěné šaliky by chtěli spálit přímo v sektoru, načež je od těchto skutků odrazuji, kor po úterní schůzce, kdy bude policie bedlivě sledovat, zda-li se někdo proti zákonu neproviní byť jen upuštěním nevonícího plynu z dutiny řitní… Snad si mladí vyvrhelové dají říct, dnes by bylo fajn, kdyby vše proběhlo bez těchto excesů… Cestou z Kaufu potkávám skupinu asi 15-ti lidí, všichni v modrém, čili je zřejmé, že se jedná o fanoušky hostů, postávají před halou, bez jediného klubového symbolu. Já mířím na zimák, finální přípravy s choreografií na sebe nenechají čekat…

Při čtení soupisky vyjíždí hráči na led, dochází však ke zmatkům, kdy lidem není přesně vysvětleno, kdy jde choreo nahoru. A tak se stává, že část tribuny zvedá dříve než část jiná, levá ruka dost dobře neví, co a kdy dělá pravá, tady jsme trochu zaváhali a situaci podcenili. Je škoda, že právě dnes, kdy je teprve potřetí za posledních 5 let zapojena do choreografických hrátek i spodní část tribuny! Za trestnými lavicemi jsou parádně vytaženy dva velké nápisy (13 x 2 metru) tvořící heslo MĚSTO HOKEJE, na sektoru RBH je vytaženo velké vystřižené srdce se znakem AZetu uvnitř, okolní sektory jsou vybaveny vlaječkami a balónky. Je více důvodů, proč prezentace nevychází tak jak má, některé jsou velmi překvapivé, třeba ten, že sektor RBH není plný jako obvykle, až po důvody, které neovlivníme a které byly nejhorší pro naše fotografy, kteří tak neměli možnost, zachytit choreo v co nejlepší kvalitě. Ostré sluníčko dělí tribunu na dvě poloviny, jednu hodně osvícenou, druhou díky stínu velmi tmavou, holt tohle dnes nemáme možnost ovlivnit. Loni bylo škaredě, během utkání pršelo, z tohoto důvodu to však bylo mnohem příznivější počasí pro havířovské ultras… No nic, nevyšlo podle plánu dnes, vyjde příště, hlavy svěšené nemáme, zápas začíná, jdeme fandit!

Kotel je od úvodní minuty velmi dobře zaplněn, téměř ze 100% oděn do bílých trikotů, vyvěšeny jsou vlajky Brumm Kreisel, Havířovská Zvěř, Gastarbajtři a Abstinenti, své dvě vlajky pod svým sektorem věší Rumboys, o dva sektory dál, na svém tradičním místě, pak visí vlajka Potěr Fans. Spíkr na zábradlí kotel burcuje, lidé jsou na fandění natěšení, od úvodu je to parádní! Zápas z hlediště sledují například Lukáš Daneček či David Klimša, kteří se přijeli podívat na svůj zimák, na své bývalé spoluhráče. Snad jim jejich návštěvu někdy oplatíme v nějakém zajímavém počtu… 

Kouknu do sektoru hostů, jsem zklamán. Na svých místech je asi 70 vítkovických, snaží se je taktéž dirigovat spíkr s megafonem, lidí z Ostravy však fandí nějakých 30, což mi přijde jako trapné, až ostudné. Ani druhý rok po sobě nepřivezli do Havířova vlajku. Tedy, nevyvěsili, ale přivezli, ale o tom až za chvíli…

V polovině třetiny vytahují hosté svou prezentaci. Na zábradlí pod sektorem mají hodně pěkně udělaný, asi 9-ti metrový, nápis „Vítkovice do toho“, zbylé věci, které k prezentaci vytahují, ji však bohužel spíše kazí. Nějaké pruhy igelitu, k tomu kartony, v tom dnešním počtu to bohužel (pro ně) nevypadá vůbec dobře. Zklamání… Hosté se celou první třetinu snaží nepřetržitě fandit, i díky výborné akustice naší haly jsou slyšet, leč proti velké přesile Zvěře nemají moc šancí. A tak se mnozí z nich zmůžou po utkání na dementní a 100x ohranou písničku o tom, že jsou lepší, protože jejich Burgři a Oleszi vyhráli 6:3. Stupidita na entou, podobné té, že „dáme Vé“… 

Ve druhé třetiny jde atmosféra mírně dolů, a to z obou fanouškovských sektorů, do jisté míry se není čemu divit. Jednak je tempo pokřiků a chorálů, v tom vedru, vražedné, jednak stav na světelné tabuli není zrovna příznivý… Zaujme tak skupina fandů v černých mikinách, která se na zimáku mihne, nejedná se ani o fandy AZetu, ani o fandy Vítkovic. Je to skupina radikálně smýšlejících jedinců z Poruby, která dnešního zápasu využívá k tomu, aby si odchytli skupinu stejně smýšlejících Vítkovičáků. Pokouší se o to už před zápasem, leč neúspěšně. Má to však za následek to, že vítkovičtí, ačkoli pro dnešek svou vlajku přivezli, tak ji raději nechávají v autě, čímž dokládají pomyslnou porážku na tomto poli… Porubských je dnes celkem 9, na zápas míří ve trojici, opět pokukují po hostech ze svého města, malinko jim trhají choreografii, hledají soupeře, leč ten pro dnešek neexistuje a tak opouštějí zimák a jedou zpět do Poruby. V nahánění hostů pokračují také mládenci ze Zvěře, během zápasu berou další šaliky hostům, ti to dnes mají opravdu hodně těžké, valí se to na ně ze všech stran…  Jeden ze šaliků je zapálen během hry přímo v sektoru domácích, leč Security je dnes připravena, včas zasahuje, dotyčný žhář je ze stadionu vyveden. I tak je však ve vzduchu cítit nevraživost a místy nenávistná atmosféra, „Jebat Vítek jebat“ skanduje mnohokráte za zápas celá tribuna! Takhle to má být, když se jedná o souboj rivalů, souboj měst, která jsou od sebe vzdálena 20 kiláků. Je to tak všude ve světě, od Jižní Ameriky, přes celou Evropu, až po Austrálii. Všude. Jen pánové od policie a dementi z řad extraligových fanklubů to vidí jinak a budou radit, jak se to má dělat… Dle jejich morální příručky o zásadách fandění bychom se 60 minut měli urážet, po utkání na to zapomenout, vyměnit si odznáčky z džínových vest a spláchnout to jedním oroseným. Ne, děkujeme, tohle bez nás… Připadá mi to podobné, jako kdyby mi „kolega“ vošoustal přítelkyni a po zmíněném aktu bychom společně probrali, „jakou ji má“… 

Ale zpět k zápasu, probíhá závěrečné dějství, v kotli vlají nad hlavami fanoušků vlajky na tyčích, to už se drtivá většina AZeťáků baví parádně atmosférou, která v hale panuje. Paráda, fakt že jo. Chvíli zírám, jak si to dnes lidé užívají a pohledem na světelnou tabuli se ubezpečuji, kdo že vede 5:2. Zda-li hosté, kteří ve svém sektoru prakticky mlčí, nebo domácí, které tribuny neustále ženou dopředu. Skvělá atmosféra. Na lidech je vidět, jak si to užívají, jak se baví, jak jim ten hokej chyběl. Pokud takto potáhneme za jeden provaz, porazíme i ty největší soupeře. Kteří paradoxně nenazují brusle, kteří útočí v přesile, útočí z kanceláří…

Utkání končí. Hru jako takovou jsem krom úvodní třetiny moc nevnímal, vydával jsem trika, nálepky, odrážel nové zájemce o trika, s megafonem v ruce spílal kurvám, nechť pískají apod., čili hrátky na ledě nehodnotím. Mám však uši a tak mohu hodnotit atmosféru. Ta byla celý zápas výborná, v 1. a 3. třetině bych se ji nebál nazvat parádní. Bylo sice znát, že po mnoha měsících jsou i nějaké mouchy, ale ty vychytáme stejně bravurně, jako dnes Maty čaroval v první třetině. Právem je ústy fanoušků hnán na děkovačku, ta je dnes zase výborná, spousta lidí i přes jasnou porážku zůstává na svých místech, závěrečný chorál je ohlušující. Mnohým vyprahlo a sprintují do Plechu a jiných šenků. Věřte tomu nebo ne, ale to pivo po hokeji stejně chutná jinak a nejlíp. 5 měsíců jsem na tu chuť čekal :-).

Blíží se další domácí špíly, blíží se pohár Globusu, kdy zde tři zápasy ve třech dnech sehrají i vepři z Přerova. Pozor! Choďme na každý zápas turnaje, krom našeho milovaného klubu i na ten zmiňovaný Přerov! Pokud k nám hosté z Moravy zavítají, je nemyslitelné, aby se roztahovali na našich tribunách či dokonce v našich hospodách. Tady jsme doma my a musíme jim to dát najevo! Takže neváhejme, dejme si maratónek, 6 hokejů ve třech dnech. Máme tu hru a věci kolem toho rádi, užijeme si to :-). Sepsal J.R. from B.K.