Je úterý 18.8. a již pár dní předem se dotazuji na fóru fanouškovského webu, zda-li se ke mě někdo z Olomouce přidá na cestu do nedaleké dědiny Prostějov. Nedošlo mi, že i tam už mají internetové připojení, načež mi bylo jedním havířovským fanouškem sděleno, že není moc dobrý nápad sdělovat, že se na cestu chystám. No co už, třeba si toho nikdo nevšimnul :-). Zpátky tedy k úterku. Váhám mezi cestou automobilem a vlakem. Na poslední chvíli zjišťuji, že do Prostějova byla nedávno přivedena železniční trať a tak tedy volím cestu vlakem.
Pár minut před výstupem mi bylo ve zprávě jedním kamarádem oznámeno, že místní vidláci zřejmě mají v plánu ukázat mi za každou cenu malebné venkovské prostředí a ať jsem tedy obezřetný, velkou výhodou mi bylo, že nikdo z nich nevěděl jak ve skutečnosti vypadám. Vystoupil jsem tedy z vlaku a nějakou cestou jsem se vydal k zimáku. Pravda, že jsem záměrně šel cestou asi o 15 minut delší, což možná bylo nad věcí, avšak k mé smůle, vzhledem k tomu, že nehorázně lilo, na prd.
K zimáku přicházím něco málo po šesté hodině, kupuji si vstupenku (50 kč), procházím turniketem a mé první kroky vedou ke stánku s pivem. Litovel za 25 kč mi přijde dosti v pohodě. Beru pivko a přemisťuji se na tribunu, která je naproti té, kde mají sektor domácí. Nechcu a nebudu tady uvádět svoji přesnou pozici a ani nepřidám žádné foto se zimáku, jelikož by se na základě mnou pořízených fotek dalo snadněji určit má podoba. Co se hokeje týče, tak AZ měl v první třetině mnohem více navrch než jestřábi, ale opravdu jen v první třetině. Začátkem třetiny druhé ( to už si pochutnávám na opravdu výborné klobásce s dvěma rohlíky za krásných 40 kč, nutno podotknout, že občerstvení na straně domácích je ve srovnání s tím, co servírují hostům rozdílné minimálně tří cennových skupin ) jakoby na led vyjely úplně jiné týmy, k naší smůle, my byli tím týmem horším. Prostějovští nás neustále točili a skoro nic nám nedovolili, takže z pohledu fanouška Azetu nekoukatelný hokej. Né jinak tomu bylo i v třetině třetí. Tu jsem shlédl pouze do minuty desáté a poté jsem se vydal směr vlakové nádraží. Ještě než popíši cestu zpět (samozřejmě to nebylo jen tak, jak jinak..) tak bych se jen v rychlosti vrátil a možná i trochu vypíchl support domácích… No co k tomu říci. Na to, kolik jsem po celém zimáku potkával vidláků v klubových symbolech jestřábů (hodně teď v PV frčí mikiny) či v klubových symbolech Sigmy Olomouc, tak to stálo totálně za pochvu… „Ativně“ fandících (pojmem aktivně myslím, že když už se čas od času „zařval“ nějaký ten pokřik) mohlo být maximálně tak do dvaceti (pokuď lichotím, omlouvám se) .. no zkrátka.. ostuda. Mezi domácími jsem si o přestávce chodil jak jsem chtěl, dokonce jsem si od jednoho (a nemám teď namysli fanouška typu věk 40, džínová bunda, klobásu s pivem v rukách) nechal podpálit cigáro. Ano uznávám, že kdyby mě někdo „prokoukl“, tak by mi hodně rychle sklapla prdel, ale nestalo se tak, tudíž jsem jsem si mohl v pohodě dál užívat svou anonymitu.
Opouštím tedy útroby stadiónu a vydávám se ku nádraží,vlak má jet přesně ve 20:00, ale nestává se tak z důvodu toho, že pár kilometrů před Prostějovem se nějaký vyznavač adrenalinových sportů vrhá na dráhu a tím zastavuje dopravu na trase Olomouc-Prostějov a opačně. Podle informační tabule má být kolem čtvrt na devět přistaven náhradní autobus. Ten přijíždí až kolem 20:45, nabírá cestující a jedeme do Vrbátek, kde na nás má čekat vlak. Po cestě řidič tak trochu zabloudí a když dorazíme do místní vlakové stanice, tak se od výpravčího dozvídáme, že souprava již dávno odjela, protože nikdo nedostal žadné informace o tom, že by na nás měl čekat. No nic, musíme se tedy vrátit do Prostějova, abychom nabrali další cestující, kteří přicestovali do Prostějova z druhé strany. Po příjezdu do PV všechny vytočí, když zjistí, že tam nikdo nečeká… No nic, vyrážíme tedy už konečně směr Olomouc, avšak dalším zklamáním je to, že náhradní spoj byl zaveden za osobní vlak, nikoli rychlík, takže musíme autobusem projet veškeré vlakové stanice po trase… Do Olomouce se dostávám něco málo po čtvrt na jedenáct, takže trasu 20 km jsem cestoval hodinu a půl. Celkově byl tento den pro mě zklamáním, snad příští zápas, na který se chystám, o týden později do Šumperku, bude o něco lepší.
Týden utekl jako voda a je tady opět další přípravné utkání, které se dnes odehraje na ledě šumperských draků, venku je hezky, mám volno v práci a tak už se nemůžu dočkat odpoledne. Po čtvrté hodině odpolední se opět vydávám na olomoucké vlakové nádraží, kupuji jízdenku, usedám do motoráčku a vydávám se směr Šumperk. Cesta ubíhá v pohodě. Cestuji necelou hodinku. Šumperk nepatří mezi tábor fanoušků, se kterými jsme v nějaké extremní rivalitě a tak se zde pohybuji absolutně v pohodě bez toho aniž bych musel být furt v pozoru, jak to bývá při návštěvě jiných měst. K zimáku přicházím asi deset minut před začátkem utkání, kupuji si vstupenku (40 kč ) a jen tak ze zvědavosti pokukuju po okolí. Fanoušků v klubových symbolech (když nepočítám děti, ženy a „normální“ fanoušky) moc nepotkávám, daleko více potkávám kluky se symboly Baníku Ostrava, což je vcelku milé překvapení. Dávám si pivko a klobásku (ta byla za stejnou cenu jako v Prostějově, ale mnohokráte chutnější a to jsem se nad tou prostějovskou rozplýval) a odcházím do sektoru hostů. Jsou tu nějací lidé, ale jak se následně ukázalo po vstřeleném gólu havířovských, nikdo z nich nebyl zřejmě fanouškem Azetu. Hokej je svižný, hraje se nahoru dolů, Havířovští hráči mají v první třetině mírně navrch, ale jinak je utkání po celou dobu vesměs vyrovnané. Domácích fandů, kteří se čas od času ozvali, jsem napočítal přibližně 15. V průměru fandili tak pětkrát za třetinu a také, když měli domácí výhodu početní převahy.
Hodně mě překvapilo, když jsem viděl, jak vypadají toalety vedle sektoru hostů. Mezi námi – docela špatná investice, když si uvědomím, kolik „zlých“ fanoušků z ostatních táborů zde bude v nadcházející sezóně vykonávat potřebu. Jsem velice rád, že my patříme mezi ty, kteří se všude chovají příkladně, zvěstují mír a lásku a jsou vzorem ostatním fans.
Na poslední třetinu se rozhoduji jít si stoupnout za bránu domácích, s domněním, že uvidím nějaké další góly z holí našich borců a to ve full HD rozlišení. Dočkávám se dvou. Super. Mimo super výhled do obranného pásma domácích mám i další super výhled. No posuďte sami.
Zápas končí vítězstvím Azetu v poměru 3:1 a prohře na nájezdy 1:2 (všechny čtyři nájezdy Havířovských jsem zaznamenal a odkaz na ně přidám na facebookové stranky AZ-FANS.net ). Oproti předešlému utkání v Prostějově byl toto nadmíru vydařený den a byl jsem s ním moc spokojen. Odebírám se na vlak, něco kolem půl desáté jsem v Olomouci, glgnu ještě nějaký ten škopek a valím spát.
sepsal Casper