Přicházím se čtvrtým dílem svých dojmů, dojmů jednoho fanouška jednoho hokejového klubu. Nejlepší fanoušek zdaleka nejsem, ten klub však nejlepší je. A zatímco jsem v prvním díle opíjel Ondru Holomka, beka hokejového klubu z Ústí, ve druhém díle jsem se podivoval tomu, proč jsou lidé vagíny, ve třetím díle jsem byl šťastný jako malý kluk, že jsem po dlouhých měsících konečně zavítal na trénink A mužstva, tak ve čtvrtém díle, který přináším nyní, jde legrace stranou. I když, sám vlastně nevím, zda-li umím žít život a psát o něm bez legrace… 

Před dvěma dny jsem měl telefonát. Volal mi pan Tokarčík, hlavní policista na havířovském obvodním oddělení, mající na starost divácké násilí a extremismus. Proč mi volal? Nabídl mi neformální schůzku, ať už na policejní stanici, nebo třeba v kavárně v centru města, na které by se se mnou, jakožto s člověkem, majícím nějakým způsobem pod palcem místní hokejovou scénu, chtěl dohodnout na určitých věcech. Tuším, kam míří. Policie chce informace o tom, kdy a kam jedeme na výjezd, kolik nás tam jede, v kolik hodin odkud vyjíždíme apod. Na popud tohoto rozhovoru jsem se rozhodl zveřejnit určitá fakta. S tím, zda-li zveřejnit nebo ne, jsem se vnitřně pral téměř 3 měsíce…

Jestřábi Prostějov vs. AZ Havířov. Pamatujete na ten nedohraný zápas z prosince loňského roku? Určitě ano. Utkání se hrálo 21.12., staly se výtržnosti v hledišti a bylo otázkou času, kdy začne policie konat a spustí pátrání po případných výtržnících…

K mému překvapení to nějakou dobu trvalo. 17. února jsem byl jako první fanoušek AZetu (pokud nepočítám ty, kteří byli předvoláni na základě zprávy o ošetření v nemocnici) předvolán na havířovskou policejní stanici, k panu Tokarčíkovi, k podání vysvětlení. Na stanici mi bylo oznámeno, že jsem měl 2x píchnout tyčí člena ochranky, byl jsem také dotazován na rozbité záchody na stadionu. Cokoli takového jsem vyloučil. Bylo mi odpovězeno, že mé jednání má policie na videozáznamu, ať jejich podezření potvrdím. Opakovaně jsem se odmítl přiznat k tomu, co mi bylo kladeno za vinu, odmítl jsem dále vypovídat, panu policistovi jsem také sdělil, že samozřejmě neznám nikoho z těch, kteří na hokeji sváděli tuhé boje s provokující ochrankou. Jak bych také mohl? Po asi půl hodině jsem z policejní stanice odešel a další den odjel na dvoudenní výjezd do Třebíče. Nutno podotknout, že pan Tokarčík se ke mě choval naprosto korektně a já proti způsobu vedení „výslechu“ nemám jedinou námitku.

Čas plynul, asi po třech týdnech byl na policejní stanici pozván další fanoušek, který je takovým „známým číslem“, proto policie zřejmě usoudila, že když jej skřípnou, raději jim vše řekne, hlavně aby si zachránil svou prdel… Fanouška si vzali do parády jiní policisté. Na co se jej ptali? Co jsem měl toho dne v Prostějově já na sobě, zda-li já jsem organizoval výtržnosti, zda-li já jsem rozdával pyrotechniku, zda-li já to či ono… Kam svým výslechem dotyčného mladíka policie mířila, je asi každému jasné…

Tohle všechno se stalo v únoru či na počátku března, od té doby, až do dnešního dne, nic…

Přišel červen, do Kulturního domu Radost zavítal znalec na extremismus a náš starý známý, pan R. Ch., aby zdravotním sestrám a lékařům přednášel na téma extremismus. Tento policista je znám tím, že rád mluví o lidech, kteří se lžím nemohou bránit. Živě si pamatuji, když před lety přednášel učňům na škole Lidická, velice rád si tehdy bral do úst přezdívku Proktor (záměrně používal přezdívku, neboť to není žalovatelné pro pomluvu) a učně varoval, aby nikdy nedopadli jako on, protože blá blá blá. Lži, pomluvy…

Proč zde píši o přednášce v Radosti? Posuďte sami…Když jsem od kamaráda četl tyhle řádky, nestačil jsem se divit. Dobře, jsem hlavním představitelem extremistické skupiny. Zda-li je extrémní, organizovat na hokeji choreografie, fandění, psát reporty, prodávat trička, mikiny, čepice, zajišťovat výjezdy, chodit na schůzky s vedením klubu apod., potom ano. Možná je známka extremismu i to, že jsem 4x do roka prodával pěnové míčky pro soutěž o vyhraný automobil na víkend. Možná je známka extremismu, že rád pokukuji po děvčatech v legínách. Ale jak a proč je do toho vtáhnut Baník Ostrava, na který jsem za posledních x let zavítal už jen párkrát a i vždy předtím jsem tam byl jen obyčejným řadovým fandou, to mi také hlava nebere. Ale tuto taktiku chápu. Pokud máme někoho označit za špatného, uděláme z něj baníkovce, na to přece veřejnost ráda slyší. A pokud na to veřejnost ráda slyší, pak média jakbysmet.

Víte co je smutné? Jako Džejára (ze strany policisty opět chytře uvedena jen přezdívka) mne zná spousta lidí, mnohem víc než pod mým občasným jménem. A jsou jim servírovány tyhle lži, aniž byste se prakticky mohli bránit. Za celou novodobou historii AZetu jsem nespáchal jediný trestný čin, ba dokonce si myslím, že ani přestupek. V čem tedy spočívá ten extremismus? Poradí mi někdo?

Ano, jsem trnem v oku těchto lidí, protože otevřeně píši o tom, co se děje. Připadám si jako za komunismu, to se o některých věcech také nemohlo psát a pokud jste o tom psal, zakázali Vám to. V dnešní době to naštěstí zakázat nejde a tak budeme lidi pomlouvat, házet na ně špínu, veřejně je urážet, když se nasereme, tak se na ně pokusíme něco hodit, nějaký ten trestný čin. Hlavně udělat maximum, abychom tyhle lidi odstavili od možnost informovat veřejnost.

Stejný pan policista, který přednášel v KD Radost, také, dle neoficiálních zpráv od dobrého zdroje, stál za nátlakem na náš klub, aby byl z oficiálního webu klubu odstraněn odkaz na fanouškovské stránky, jak HZ tak RBH. Proč? Klubu bylo vyčítáno, že tímto podporuje výtržníky z řad fanoušků a dostatečně se vůči nim nevymezuje…

Ten stejný policista byl také přítomen na letní předsezónní schůzce (na schůzce opět padaly přezdívky typu Proktor, Kyby – nic nového, nic překvapivého, opět stará dobrá taktika), o které jste si na našem webu mohli přečíst, stejný policista mi před pár dny telefonoval a pod hrozbou trestního oznámení jsem byl vyzván, abych ihned odstranil fotky zúčastněných osob ve svém článku z inkriminované schůzky. Stejný policista mne také informoval o tom, že pokud nebudu spolupracovat s panem Tokarčíkem, najdou si policisté jiného člověka z řad fanklubu, který s nimi spolupracovat bude. Ano, Z ŘAD FANKLUBU, takto to bylo doslova řečeno.

A poté Vám (mně) zavolá pan Tokarčík, nabídne pomyslnou kostku cukru a myslí se, že s nimi (s PČR) budete spolupracovat. S těmi lidmi, kteří Vás tlačí do přiznání se za údajné výtržnictví a poškození cizí věci. S těmi lidmi, kteří o Vás mluví veřejně na různých besedách, kteří Vás označují za extremistu, kteří Vás shazují v očích těch, kteří o těchto věcech ví jen z těch povídaček na přednáškách a já nevím kde všude ještě apod.

Miluju hokej, miluju AZ Havířov, miluju to, co děláme a jak fanouškovsky žijeme. Ano, uznávám, několikrát jsme balancovali na hraně zákona, několikrát jsme ji jako celek i překročili. Záměrně píši, že jako celek. Nevím totiž, kdo co má konkrétně na svědomí. Několikrát jsme se postarali o přerušení či úplné ukončení zápasu, několikrát jsme prohnali hosty a vytahali je za límec. Babička by o nás řekla, že jsme čísla… Já o tom vždy napsal a informoval tak veřejnost. Jako píšu o fandění, o choreografii, o Říčkovi, přijde mi zcela normální, psát i o tomto. K tomu hokeji to ten den prostě patřilo, odpárat to nelze. Pokud se to někomu nelíbí, prosím, uznávám, ať mé řádky nečte… Mé reporty jsem nikdy nikomu nenutil, pokud lidi baví, dobře, nemám námitek, rád napíšu další… Ale proto, že o něčem píšu a že mám na současné hokejové scéně nějaké postavení, o mne informovat takto? A je jasné, že určitě nevím o všem. Znovu opakuji, ačkoli schvaluji některé činy, které jsou mnohým proti srsti, za celou novodobou historii AZetu Havířov jsem v souvislosti s hokejem a děním kolem něj nebyl ani jednou soudně trestán, ani jednou jsem nebyl pozván k přestupkové komisi na Magistrát města… Mám dojem, že jsem ani jednou nebyl pokutován, i když zde si jist nejsem. Skončil jsem na policejní stanici v Třebíči, neboť jsem pomočil tamní zimák, ale jestli jsem byl za tento akt i pokutován, to už bohužel nevím. Jeden velmi chytrý člověk mi radil, abych v některých svých prohlášením polevil, že mnozí čekají právě na tohle. Já odvětil, že stíháni a trestáni, když už, by měli být lidé, kteří konají, ne ti, kteří o tom posléze hlásají. Nebo se pletu? Jo, je možné, že se pletu. Je sice čtvrt století po pádu komunismu, ale některé praktiky přetrvávají dodnes. Bodejť by ne, když u koryt se stále drží i bývalí komunističtí fízlové, agenti, udavači apod. Asi si kladete otázku, proč tohle říkám, proč se obhajuji. Proč? Lidé jsou ovce. Ne všichni, ale spousta. Bohužel. Mnozí lidé jsou bez názoru a tupě věří tomu, co je jim naservírováno. Pojídají to jako krupicovou kaši, chutná jim to, zní to bulvárně, nepřemýšlejí už ale o tom, z jakých přísad ta kaše byla uvařena… V dnešní době je neskutečně jednoduché, pomluvit někoho před veřejností, naházet na něj špínu, prakticky jej zdiskreditovat. V dnešní době je špatný celý systém… Přesto však věřím, že ačkoli to jsou větrné mlýny, které porazit vlastně ani nejde, člověk se nesmí vzdát. Protože to je to, oč těm druhým jde. Účelově zničit nebo alespoň znechutit… Znechucen jsem, to ale tak vše… 1.3.1.2.!

No a abych se vrátil k tomu panu Tokarčíkovi a mému pozvání na policejní rande. Jak k tomu přistoupit? Přemýšlel jsem, že bych se zúčastnil a že bych tu možnost nabídl každému fanouškovi AZetu. Vidím to úplně živě… Cukrárna Italka, dobré kafe, lahodný zákusek a vyslechnutí si policejní nabídky mé osobě. Připadal bych si jako pan Bab.., vlastně Bureš. Půjdete se mnou? Nebo mám jít sám a pořídit zvukový záznam? 🙂

Dovolím si ještě jednu radu závěrem svým přátelům či kamarádům, Pokud se se mnou budete chtít bavit o úchylárnách a věcech podobných, nevolejte mi, po telefonu ne. Oni to poslouchají… 🙂 

Disident [dysident], (latinsky odpůrce), odštěpenec, odpadlík (zvláště náboženský nebo politický), odmítající oficiálně proklamované názory, je v politickém slova smyslu člověkodlišně smýšlející, aktivní odpůrce establishmentu (zpravidla nenásilnou formou). Komunita disidentů bývá nazývána disent. Disidenti často bývají (zejména v nedemokratických státech) za své přesvědčení různě postihováni a trestáni, a to i odnětím svobody či smrtí.

Předchozí díly dojmů fanouška:
1. Opíjel jsem hráče soupeře
2. Lidé jsou divní
3. Já na tréninku