Po konci sobotního domácího zápasu AZetu sedíme na Plechárně, pijeme jakousi levnou Whiskey, v tom nás napadne, že jeden z nás, díky teplému místečku své manželky, může mít lístky na hokej do Vítkovic, slovo dá slovo, ve značném stadiu opilosti se domlouváme, že nedělní zápas navštívíme. Lákadlem jsou především fans Komety Brno, zřejmě to nejlepší, co může česká hokejová scéna dlouhodobě nabídnout…

Nedělní probuzení, bolest hlavy, sušák, do Vítkovic se už netěším tak jako včera. S kamarádem se jdeme napravit, ještě před polednem sedáme k jednomu čepovanému, vidina dalších piv zdarma a také dietních párků, máčených do plnotučné, nás na výjezd přece jen natěší. Ve čtyřech lidech sedáme do auta a kolem půl třetí se vydáváme do Ostravy…

VIP klubové karty, VIP parkování, po nasazení VIP náramku si to šineme do VIP stanu, ten však pro naše choutky ještě není připraven, do utkání zbývá zhruba 40 minut, steward nás pošle do haly, sedáme na svá místa, pozorujeme rozbruslení hráčů obou mužstvem, místy spíše hledíme do blba a bilancujeme včerejší povedenou noc…

Do svého sektoru přicházejí první fans Komety Brno, odění převážně do jednotných modrých triček, vítkovičtí fanoušci ověšují celý svůj sektor vlajkami, kterých je nějakých osm nebo devět (stále nechápu, proč za dva roky nedovezli do Havířova vlajku ani jednu), jinak se však jejich kotel nějak extra neplní…

Svou show rozjíždí Lumír Mořkovský, mnozí jej znáte z rádia, ve Vítkovicích dělá stabilně moderátora utkání. Svou práci pojímá zcela jinak než třeba náš moderátor Radim, musím uznat, že decentní Radimův projev se mi líbí o dost víc, než tyhle estrády typu „a na led přijíždí tým HC Víííííítkovice Steeeeeeeeeeeeeeeeel“. Nemám tuhle show, velmi podobnou americkým sportovním doprovodným programům, moc rád, připadá mi to jako takové druhojakostní estráda…

Co mi však vadí totálně nejvíc, to jsou kamery a kameramani na každém rohu vítkovické arény, neustále snímají hlediště a záběry fanoušků jsou vysílány live na kostce nad ledem. Člověk aby se bál podlubat v nose, poškrábat na hýždích, kousat si nehty. Jasně, přeháním, je to nadnesené, ale fakt mě to neskutečně sere. Reality show Vyvolení v přímém přenosu.

Utkání začíná, přihlíží mu zhruba 5 a půl tisíce lidu, z toho tak 300 fandů dorazilo z moravské metropole. Hosté jsou v drtivé většině ve zmiňovaných modrých tričkách, kazí jim to pár fanklubáků, kteří si prostě ten bílý dres vzít musí, přes to nejede vlak. I tak je však modrá zcela dominantní barvou, vypadá to dobře. Komeťáci vyvěšují také 3 své zástavy (především pěkné vlajky fans skupin UPB a Gioventu), však na vítkovickém stadionu je to s možností vyvěšení vlajek bídné, vlajky jsou utopené za mantinelem, nejdou příliš vidět, běžný divák, který fans scénu nežere tolik co já, si jich asi ani nevšimne. Já však nejprve čumím, jaké vlajky hosté věší, až poté pokukuju, jestli hraje Hanzlík, Ton a jiní lulani :-).

Oba tábory fandů povzbuzují své hráče na ledě, sedím zhruba na červené čáře, takže k oběma kotlům to mám prakticky stejně daleko, oba kotle mi připadají hlasově dosti vyrovnané, oba jsou zhruba stejně početné, oba jsou dirigovány spíkrem s megafonem. Na sektoru domácích mě však zaujme, že lidé jsou v něm až příliš roztažení, nejdou k sobě, spíkr na tohle buď dlabe, nebo mu to je jedno, je to zbytečné mrhání potenciálem, kdyby tohle vítkovičtí zlepšili, jejich kotel by šlapal líp… Kdybych na utkání nebyl, z reportu fandů Komety bych si myslel, že Brňané byli v hledišti o dost lepší, co se fandění týče, myslím si však, že tohle tvrzení je přitaženo za vlasy, opravdu se mi ten souboj, do této chvíle, zdá 50 na 50.

Komerční přestávky, to je další zlo moderny jménem Extraliga, však jednu nespornou výhodu to má. Mnoho extraligových ekip, stejně jako obě dnešní, v těch pauzách vytahují své choreografie. Pro tuhle činnost je to ideální. Dlouho se nehraje, nikdo nemá potřebu se dívat na dění na ledové ploše, tohle můžeme závidět. U nás se často najde blb, který si do plachty propíchne otvor anální velikosti, protože běda, kdyby mu půl minutka zápasu unikla…

Domácí vytahují černobílou plachtu na které jsou vyobrazeny podobizny jejich klubových legend (fajn mají také to, že choreo je hned na kostce nad ledem, tudíž jej pěkně vidí každý návštvník haly), hosté pak vytahují plachtu modrobílou, na které je stejný motiv, který dnes mají na svých tričkách. Obě choreografie hodnotím jako povedené, Brňanům malinko škodí, že s plachtou je neustále třepáno, není nad hlavami v „klidové poloze“, čímž motiv plachty není tak pěkně vidět jako třeba na straně domácích, kteří svou prezentaci drží daleko lépe. Chápu, alkohol :-). Komeťáci to vše vyšperkují několika málo stroboskopy, čekám na reakci ochranky, protože ve vítkovické aréně je to věc takřka nevídaná, ochranka je však poměrně v klidu, strobo je uhašeno, jen mírný dým, hraje se dál, Blesk v tuto chvíli nemá o čem psát…

Úvodní dějství končí, díky svým kartám míříme do VIP stanu, žereme vše, co nám přijde pod hubu. Párky, zelňačku, sladké pečivo, chlemtáme pivo, v řadě na něj stojíme vedle Davida Moravce, plánujeme, že jej kopneme do řiti (aby si i ten Blesk dnes přišel na své), stále totiž nezapomínáme jak podlým způsobem fauloval Jirku Krisla. Dohlížejících stewardů je však dost, Moravcovy hýždě jsou uchráněny otisku tenisky značky Nike. Prevít jeden!

Po propité noci se nám zpět do hlediště příliš nechce, hokej docela nezáživný, obrany neskutečně propracované, málo šancí, musím přiznat, že nejvíce mě zpět do hlediště lákají příznivci obou celků, představení v hledišti je dnes pro mě víc, než hokej na ledě, který pro mě samotného nemá náboj, když nehraje klub, kterému fandím. Zápasy všech dalších světových či evropských klubů nikdy nebudu nějak žrát, když u toho není ta citová vazba… Také je přece rozdíl osouložovat svou velkou životní lásku nebo placenou společnici…

I ve druhé části hry povzbuzují oba tábory fandů docela vyrovnaně, Kometa navíc disponuje výborným bubeníkem (není to ten cikán Čert, který kdysi bubnoval na zápase Technika vs. AZet? 🙂 ) a skvěle znějícím bubnem. Domácí těch bubnů mají víc (proč? Kometa dokazuje, že jeden stačí!), na druhou stranu je potřeba říct, že také je využívají tak nějak akorát. Největší demencí je totiž si myslet, že čím víc mám bubnů a čím víc do nich valím, tím více povzbuzuju… 🙂

I ve druhé přestávce míříme vyžrat vše, co ve stanech ještě zůstalo, jako obtloustlé kuličky se dokutálíme zpět na závěrečnou třetinu, v té mají herně i gólově navrch Vítkovice, avšak v hledišti je to stále maximálně vyrovnané, komeťáci se fanděním parádně baví a při letmém pohledu do hlediště není patrné, kdo na ledě vlastně vede. Otázkou je, zda-li stejné by to bylo, kdyby byl stav opačný. Snad na to dostanu odpověď při některé příští návštěvě Vítkovic, zatím se při mých návštěvách totiž domácím výsledkově daří :-).

Ostravský kotel občas parádně roztleská halu, kdy opravdu velká většina příznivců zvedá ruce nad hlavy, což dává parádní efekt, v kotli pak tu a tam mávají tak 15-kou vlajek na tyčích. Mnozí hosté jdou ke konci utkání do půl těla, neustále a fanaticky fandí (i když je pravda, že někteří lidé v jejich sektoru – spíše však takoví civilisté – už do jisté míry rezignovali), poskakují a baví se po svém…

Zápas končí, následují děkovačky. Z Havířova jsem na něco zvyklý a proto mi obě poděkování přijdou jako docela strohé. Jak domácí, tak hosté. Ti svým fandům na dálku jen zatleskají, asi bych požadoval víc, když v takovém počtu fandím příkladně celý zápas, i když můj tým prohrává…

Z hlediště odcházíme jako jedni z posledních, i tak však se svým vozem skončíme v zácpě, co čert nechtěl, jsme obklopeni takřka stovkou fandů Komety, kteří se lepí na naše auto, přemýšlím, zda-li některými hosty nebudu rozpoznán a naše auto nebude rozhoupáno jako nějaký mořský koráb :-). Krom dívky, která nám do okýnka vozu cpe svá vemena a šálu, si nás však nikdo nějak více nevšímá, i když pětiminutové čekání v obklopení Brňanů se mi zdá nekonečné :-). Nevšímají si nás možná i proto, že Brňané se i dlouhé minuty po utkání, a přes prohru svých barev, stále baví fanděním, nějak podobně se u nás prezentovali hoši z Budějovic. Palec hore. Kolik z nás tohle umí? Kolik z nás na výjezdech brblá, že se prohrálo? Opouštíme Ostravu a valíme domů. Kousek u baráku ještě kousneme pivo s hodně zvláštním názvem – Hatatitla – a tím náš den končí…

Jaký zápas to byl? Ani jeden tábor fandů určitě nezklamal. I když je pravda, že od Komety, díky jejich potenciálu, jsem čekal něco málo víc. Doteď jsem je v akci nikdy neviděl, asi jsem byl příliš namlsaný tím, co o jejich potenciálu vím. Na větší charakteristiku modrobílých si však ještě počkám. Minimálně do té doby, než prvně v kariéře navštívím jejich domácí zápas. Maluju si na zeď, že to bude asi největší můj zážitek ze všech extraligových návštěv, snad mám pravdu. Nutno však bez jakýchkoli okolků říct, že Kometa je tím nejlepším, co česká hokejová scéna nabízí. A můžou si procházet jakoukoli krizí. Není umění být rychlokvaškou, fandit a tvořit, když se mému klubu daří, když vyhrává nebo když postoupil o ligu výše. Kometa svůj neskutečný nadstandart drží několik let, to je to, oč tu běží… Z Havířova sami víme, jak moc je to složité. Česká fans scéna může děkovat, že právě Kometu má. Na druhou stranu, i Kometa může děkovat Budějovicím, Prostějovům a já nevím komu všemu. Vzájemné soupeření je totiž největším hnacím motorem. Zatím však na Kometu nikdo nemá, po mnoha stránkách.

Sepsal J.R. from B.K.