Se začátkem WSM ligy přichází pro několik obyvatel pražských dlouho očekávaná výjezdová sezóna a s ní i příležitost zavýletovat si na hokej do přilehlých měst a podpořit svůj domácí klub AZ Havířov.

Po pár absolvovaných „pražských“ výjezdech z loňské sezony vím, že parta je fajn, a tak se směle na Facebooku přidávám ke skupince organizující jazdu na Ústí. Na nádraží se scházíme 4 a nastupujeme do poměrně naplněného vlaku. Sedáme tedy do kupéčka k jednomu chronickému alkoholikovi, jak se později sám označil, a necháme ho s pivem v ruce polemizovat nad nebezpečností hokejových fanoušků, jakože nás čtyř. Podotýkám jen, že jazdujeme 2 holky a 2 kluci a při pohledu na našeho nového kámoše s obřím zatočeným knírem se ptám, kdo z nás je tady opravdu nebezpečný.

Po cestě, která rychle utíká, vyzvedáváme na vrátnici lístky, hážem dvacku do čapky a připojujeme se k našim dalším fanouškům, kteří už čekají před stadionem. Jedno rychlé pivo na stojáka a míříme do chladné haly do sektoru hostů.

Za zástavou Gastarbajtrů se scházíme v osmi lidech. Opodál stojí ještě dva přihlížející s Baníkovskou šálou, kteří fandí s námi. No, ono se vlastně moc nefandí. Jednou se pokusíme o společný AZet a řveme po prvním gólu. Kdo však jde v hale spolehlivě slyšet, je ústecký moderátor s ambicemi moderovat nejméně extraligu před vyprodaným stadionem, který se vybranými frázemi snaží vyburcovat přítomné diváky k fandění.

O přestávce vybíháme ven na pivo a párek, kde za námi přichází již známá firma z loňských let a chce po nás koupit pivo.. nebo aspoň kukuřici. Se slušností odmítáme a dál se věnujeme popíjení piva, že si ani nevšimneme, že se venku vylidnilo a ze stadionu se ozývá bouřlivé fandění. To jsme asi dostali gól. A další. Nic se nedá dělat, s pivem nás dovnitř nepustí, tak dopíjíme zbytky a spěcháme do našeho sektoru se přesvědčit o tom nepříznivém výsledku. Ještě podpoříme Matyho před nájezdem, a pak už se s náma ty góly vezou.

Dobrá nálada nás však neopouští ani za stavu 6:1. Bavíme se nad nevšedními animacemi a hudbou při přerušení. O druhé přestávce nás upoutá známá celebrita z nejmenovaného pořadu o vaření a zarytý fanoušek Ústí známý jako kluk s řetízkem. Soutěž v oblíkání hokejové výstroje a střelbu na branku sice nevyhrál, ale zaručeně pobavil svým osobitým přístupem k soutěži.

Fanoušci Ústí fandí po celý zápas. Po každém domácím gólu se už tradičně rozdává sponzorská lahvinka vodky a zdá se, že se dneska sponzor rozdá. Poslední třetinu však i my dostáváme prostor k fandění a párkrát si zařvem po gólu. Po konci utkání se ještě loučíme s hráči, kteří za zpěvu Vždycky jsme s vámi, odjíždí do kabiny. Vrací se k nám už jenom Kaňour, který nám daruje obdrženou lahvinku za nejlepšího hráče hostujícího celku, a my odcházíme směrem na nádr.

Vodka padne na cestu zpět, kdy se zase ve stejné sestavě vracíme do Prahy. Odvážnější z nás ještě pokračují do nočních podniků, pracující se odebírají do svých domovů. Už to pomalu zní jako klišé, ale tak.. třeba to příště v tom Ústí vyjde.

Sepsala Sandra

Někteří fanoušci stihnou sotva rozdýchat porážku ze severu Čech a je tady zápas další, další šance na výhru a vyvolání jakési dobré nálady, která je po výhrách patrná i v době, kdy to na tribunách není úplně tak ono. Výhry našich chlapců jsou pro mnohé balzámem na duši a tak na hokej míříme s čistou hlavou a nadějemi…

Ještě než začne hokej, přichází však tradiční problém – 4 hodiny před špílem nemáme spíkra ani člověka za buben. Pořád dokola, ohraná písnička, opět propadám depresím, nadávám, nemám náladu na nic! Opět se skoro nikdo nestará o to, jestli se vyvěsí nějaká vlajka, po dvou třech dnech snahy je to opět vše ve starých kolejích. Když k tomu připočtu fakt, že mimo Organizační skupinu se na možnost pomoci s choreem přihlásí JEDEN člověk, je mi do pláče. OKej, do kotle nechceme chodit, ale už nechceme tvořit ani na výjezdy nebo na ně aspoň jezdit? Kde je to „v dobrém ve zlém“?

Totálně znechucen jdu na hokej, u zimáku postávám více než hodinu před zápasem, najednou je kolem mě hejno dětí 15 let a méně, ti ještě tu snahu a elán mají. Předávám jim své klíče od ultras skladu, říkám, kde co je a že ať vytáhnou a vyvěsí to, co uznají za vhodné. Nikdo se o nic nestará, tak to dnes nechme na těchto dětech…

S úvodem zápasu visí v kotli a jeho okolí 5 vlajek, celkově na zimáku jich je 7. Na stupínek pro spíkra si stoupne naše spíkrovská trojka a i přes zdravotní indispozici spíkruje celý zápas. Na to, v jakých jsme sračkách, tak ten počet lidí v kotli je ještě ucházející. Pozor, jasně, je špatný, já to však nyní hodnotím v kontextu posledních zápasů. Od úvodu zápasu se utkání nevyvíjí ideálně, prohráváme, několik lidí se však stále snaží fandit, povzbuzuje se téměř nonstop, i když je jasné, že žádná sláva to není.

Hosté ze Šumperka překvapili tím, že nedorazili, alespoň jedno auto fanoušků jsem čekal, místo toho si Moravané připisují výjezdovou nulu. Tu jsme my nezaznamenali zatím ani jednou v celé historii novodobého klubu, ale stejně jako Vinnetou slyšel zvony v Santa Fe a věděl, že se to blíží, slyším podobnou předzvěst naší první výjezdové nuly i já…

Ve třetí periodě krize vrcholí, v kotli je méně lidí než v prvních dvou třetinách, někteří fanoušci už to nevydrželi a kotel opustili. Nedivím se jim, nic jim nevyčítám. Ba naopak, smekám před těmi, kteří poctivě fandili. Nebylo jich mnoho, ale i takoví byli. Opravdu chovám neskutečný respekt k těm, kteří v těchto časech do toho kotle přijdou, ještě větší respekt mám ke každému, kdo se rozhodne spíkrovat. Ano, jsou spíkři lepší a horší, ale každý z nich odvádí obrovské penzum práce. Pokud na ně někdy nadáváte a víte, jak to dělat a lépe, nadávejte prosím potichu a raději o pauze dejte spíkrovi dvě cíga a kupte mu pivo. Bez těchto lidí by tu bylo ticho jak v kostele. Záměrně nepíši, jak v hrobě, té deprese je tu i bez hrobů až až…

Celou třetí třetinu se kotel snaží fandit a fandí téměř bez prodlev. Jasně, není to žádný ohromující řev, ale jak říkám, ti kluci dělají v tom počtu co mohou! Přecházím na tribunu B vyřídit s některými lidmi výjezd, na béčku to fandění není v žádném případě tak hrozné, jak se nám samotným zdá, když v tom kotli přímo stojíme. Stále máme potenciál a stále jej v sobě můžeme probudit… I v sektoru RBH je plno fandů, kteří povzbuzují i za stavu 1:5, v tomto vidím obrovské pozitivum dnešního dne, ve kterém je jinak snad všechno špatně…

Zápas končí, nezapomeneme sdělit hráčům, že na jedné lodi s nimi jsme vždy. Příště na tom zimáku snad budeme zas a zase budeme věřit. Zdá se to jako obehraná písnička. Ne, nesmí být obehraná. Nesmíme sedět se založenýma rukama a čekat, až se něco změní. Musíme tomu jít naproti. První krok naproti, jak hecnout společnost, udělám už brzy, snad bude ku prospěchu věci. Naznačím jen, že všichni musíme jít do sebe a táhnout za jeden provaz. Žabomyší spory klukům nepomůžou! Myslím, že hodně brzy bychom si měli jít všichni sednout a promluvit na pivo. A je jedno, jestli sedíš na RBH, na Béčku, za bránou nebo stojíš v kotli. Musíme být jednotní více než kdy dřív!

Pojeďme v sobotu ukázat, že nejsme fanoušci výher a úspěchu! Všichni do Přerova! Uvidíte, že když tam necháme hlasivky, VYHRAJEME! Já, skeptik a pesimista, tomu věřím! Jedeme fandit AZetu !!!

Sepsal J.R. from B.K.