Už při prvoligovém losu, někdy v červenci, panuje u fanoušků AZetu velké nadšení. 5. kolo, do Přerova, navíc v sobotu. Přerovská destinace nám ohledně sobot nebyla nikdy moc nakloněna, výjezd na Hanou je právem neoficiálně brán jako výjezd podzimu, je jen velká škoda, že postavení našeho klubu v tabulce je takové jaké je, bohužel to zřejmě odradí několik výjezďáků, kteří by jeli, kdybychom měli o 5 bodů víc. Ale… 

Asi měsíc před výjezdem máme smělé plány ohledně jednotných triček, ve kterých k utkání vyjedeme a ve kterých celé utkání i strávíme. Plán se nejprve zdá jako příliš smělý, nakonec si však triko kupuje velké množství lidí (cenu máme více než lidovou, bez nároku na jakýkoli zisk z triček), i dost takových, kteří se do Přerova nechystají.

Co se však chystá, to je plánovaná choreografie u které natřikrát strávíme několik hodin, díky moc každému, kdo přiložil ruku k dílu a prezentace HZ mu tak není lhostejná… Pracujeme vždy od 19-ti či 20:00 do noci, kdyby kdokoli kdykoli chtěl, rádi Tě vezmeme mezi sebe, i když jsme Zvěř, tak nekoušem :-). 

Den před zápasem vydáváme dlouhé hodiny trika, automobilovým výjezďákům nabalíme hlavní choreografii do vozu, v den zápasu se první odvážlivci scházejí v nádražní restauraci více než 3 hodiny před odjezdem vlaku. Už nyní lovíme, spíše koušeme, první Zubry, prozatím jen jedenáctistupňové… Ve skvělých počtech se na výjezd chystají mnohé fanouškovské skupiny, téměř kompletní jedou postavičky Boris Gangu, DC, mám dojem že zcela kompletní pak Abstinenti (viz foto), malinko zklamáním je jen slabší počet RBH, kteří dnes nevezou ani jednu ze svých vlajek. Tuším však, že své dnešní slabší představení plně vynahradí někdy příště. Vůbec se dnes neobjevují Gastarbajtři, což je pro mě obrovské překvapení, ale ti zas byli schváceni jakousi nemocí… Počet vlakových výjezďáků předčí naše očekávání, na nádraží se schází kolem stovky fanoušků, kteří se sjednotí k fotografii jak v nádražní hale tak na nástupišti, efekt mimořádný, jednotné výjezdové triko má na sobě drtivá většina Zvířat. Velká paráda! Musíme poděkovat i tomu nahoře, že nám pro trika připravil vcelku příjemné počasí. Mohlo pršet, mohla být zima, efekt mohl být ten tam… Pozitivním překvapením je také fakt, že našemu odjezdu neasistují desítky policistů, jako tomu bývalo ještě v době nedávno minulé, zřejmě i jim už konečně došlo, že trafiku na našem nádraží opravdu před odjezdem nechceme vyrabovat a ani rozbíjení neskutečně páchnoucích nádražních toalet nás nijak neláká…

Cesta vlakem do Ostravy je pohodová a poklidná, tolik známý zvuk jakým je otevírání prvních lahví na sebe nenechává dlouho čekat, při přestupu na Svinově si poprvé zafandíme v nádražním podchodu a hurá do druhého vlaku. Nervózní průvodčí je až v tomto spoji, kterým ze Svinova jedeme do Přerova. Ve vlaku propuká velká zábava, z jedné strany se na nás žene nazlobená průvodčí, která jančí a jančí, z druhé strany přichází průvodčí druhá, pohodová, která vše bere s nadhledem a humorem. Každý si cestu náležitě užívá, my se snažíme dbát na to, aby byl ve vlaku pořádek a relativní klid, všem škůdcům je vždy a rázně vyhubováno.

Po vylodění se v Přerově se šikujeme, počkáváme, až se do průvodu zařadí i největší opozdilci, kteří už jsou značně opilí a já mám obavu, zda-li budou vpuštěni do hlediště, roztáhneme před sebou hlavní vlajku a za asistence nebuzerující policie si to šineme průvodem až na zimní stadion. Cesta, která trvá asi 15 minut, je orámována naším skandováním, při průchodu kolem domů, které obývají především cikáni, je pokřiky ženeme do práce, přejeme si i bílou Evropu, k tomu všemu je neustále máváno asi dvacítkou vlajek na tyčích… Samozřejmě, že nechybí ani pokřiky oslavující náš klub, ty hrají prim. 

Když všech 108 HZ, kteří k zápasu přijeli vlakem, prochází kolem přerovského zimáku, vidí nás z okna kabiny trenér Mikeš, ten je průvodem Havířováků nadšen. Tento pocit nesdílí asi někteří domácí, kteří nás u zimáku míjejí, dojde však jen na nějaké posunky a legrácky, policie je totiž maximálně bdělá, k žádným konfliktům nedochází…

Překvapí přístup přerovské ochranky. Ta u vstupu nedělá problémy, fanoušky téměř nešacuje, dnes, kdybychom chtěli, bychom pronesli veškerou pyrotechniku. Tu však na dnešní utkání nebereme, docela si i vážíme férového jednání a domluvy s přerovským manažerem, který nás 3 dny před utkáním informuje o tom, že sám domluví ochrance, aby se chovala maximálně profesionálně. Jak říkám, zatím se tak děje, dovnitř zimáku není vpuštěn jen jeden fanoušek AZ, zcela po právu. Pokud na výjezd jede někdo, kdo se ožere tak, že téměř nemůže stát na nohou, nemá na zimáku co dělat. Nutno zmínit, že někteří další, kteří i přes značnou opilost byli vpuštěni, se pak celý zápas povalují po sektoru, spí během hry apod. Přemýšlím, proč lidé s takovým přístupem na ty výjezdy vlastně jezdí. I když – pokud mají zastrašit naše protivníky, tak tedy dobrá. Někteří totiž připomínají neskutečné stvůry a opilá monstra :-).

Po příchodu do sektoru ihned věšíme desetimetrový transparent „Na lovu Zubra“, prodáváme zbytek černých triček a pomalu si chystáme nádobíčko na první choreografii. Hala se plní pozvolna, návštěva je sice výborná, leč já osobně čekal vyprodáno. Jsem také hodně zvědav na přerovskou atmosféru, na kterou jsem v poslední době slyšel docela chvalozpěvy.

S příchodem hráčů na ledovou plochu vytahují domácí svou hlavní prezentaci dne. Nevím, jak moc je vhodné, že ji vytahují už nyní, kdy v hledišti ještě spousta fanoušků není, ale to je jejich věc. Přerovští reagují na pojmenování našeho výjezdu, jejich choreo je trefné a nutno uznat, že hlavní plachta je parádně namalována, ta zaslouží velkou pochvalu. Nedávno se mě kamarád ptal, kdo že nyní ty plachty v Přerově kreslí, když to porovnáme s díly z doby nedávno minulé, třeba s tím namalovaným brankářem před zdí, nebo co to tehdy bylo, je to nebe a dudy. Efekt plachty trochu degradují žluté a modré kartony, kterých je málo, některé z nich lidé vůbec nezvedají, tenhle doplněk plachty se určitě mohl zvolit jiný, se kterým by výborná plachta vypadala ještě mnohem lépe. Ale když se to vezme dohromady, je třeba úvodní přerovské choreo označit jako pěkné a povedené, to bez debat…  Havířovští spouští, a během celého ještě mnohokrát, pokřik „Na lovu Zubra, Havířov na lovu Zubra“ a zápas může začít. Přerovský kotel je výborně zaplněn, jsem velmi zvědav na jejich představení. Obě ekipy fandí od první bully, atmosféra na zimáku panuje jak jinak než hlučná…

Zhruba v polovině první periody si svou hlavní prezentaci připravujeme také my. Nejprve jde nad hlavu téměř 200 zelených balónků dvou barev, které mají imitovat trávu, les či jiné křoviny, ihned na balónky pak navazuje plachta o rozměrech 10 x 5 metrů.

Na plachtě je vyobrazeno hledí lovce, která má Zubra na mušce, po stranách jsou dva všeříkající nápisy „Bang!“, vyobrazeny ve stylu komiksu. To vše je samozřejmě doplněno již zmiňovaným všeříkajícím transparentem… Než však náš lovec stihne pořádně zamířit a vystřelit, vypálí domácí hráč a my už zase prohráváme. O víkendu mě na internetu zaujalo množství komentářů, ve kterém se odpůrci AZetu pozastavují nad tím, že jsme poslední, že jsme gól dostali při choreografii apod. Je to legrační. Mnozí stále nechápou, že hokej na ledě a fanouškovství na tribunách jsou dva jiné světy, dvě jiné ligy. Ano, naši hráči jsou poslední. Zmůžeme s tím něco? Každý ovlivní to, co dělá… Já neovlivním naši čtveřici hráčů, která nechá jet domácí 2 na 0 a ti z toho dají gól, já ovlivním to, jak se v hledišti představíme my, Havířovská Zvěř! Dementi, nepřivlastňujte si něco, na čem máte vliv tak setinu procenta a raději makejte, ať Vaše/naše scéna roste do větší a větší krásy… 

Po této choregorafii jde transparent dolů, na zbylých 10 minut první třetiny je vyvěšena vlajka Havířovská Zvěř, zbylé volné místo na zábradlí pak zaplníme malou výjezdovou HZ on tour.

Sektor HZ je dirigován dvěma hlavními spíkry, občas jim pomáhá ještě třetí osoba. I přes nepříznivý stav fandíme nepřetržitě, spíkři se snaží seč jim síly stačí, jenže je jasné, že pro domácí nejsme nijak ohlušujícím sektorem (navíc nám chybí buben). Téměř nikdy a na žádném stadionu nejsou hosté slyšet přímo v sektoru domácích, pokud ten fandí, navíc v Přerově se spousta decibelů našeho fandění ztrácí na plexiskle, za kterým prakticky stojíme… A tak stejně jako domácí hodně špatně slyší hosty, my stejně špatně slyšíme domácí. Že dneska můžeme fandit mnohem líp je jasné, první gól mnohé rozesmutní a i když by to tak být nemělo a na fandění by se to nemělo promítnout, dokážu si představit, že kdybychom vedli my, je to o 100% jiné. Leč na kdyby se nehraje, tudíž nemá smysl se na to vymlouvat. I domácí jsou dirigováni svým klasickým hlavním spíkrem, musím se však přiznat, že nejen já jsem od nich čekal mnohem více. Neskutečně ohlušující buben mající prazvláštní zvuk je tím hlavním, co od nich slyším, často přehluší fandění. Když jsem psal, že nedávno používali Vítkovičtí i Komeťáci buben s citem, dnes to opravdu napsat nemohu… Ano, domácí jsou hluční, jsou hluční velmi moc, ale to především díky tomu bubnu a pak také díky novodobému fandícímu nástroji, který pohltil Extraligu, díky tzv. tleskátkům… Hnus. A já přemýšlím, proč to lidé používají. Pokud by s tím tleskali zdravotně postižení, kteří nemohou tleskat svýma rukama, okej. Ale takhle? Vy nemáte ruce? Tohle fakt nepochopím a věřím bezmezně, že kdyby se s něčím podobným přišlo v Havířově, tak maximálně aktivně bychom proti tomu bojovali… Tohle na hokej nepatří, je to trapná estráda! Už chybí jen ty vuvuzely…

Od domácích mi chybí také více zpěvných chorálů, mám pocit, že neuvěřitelně často dokola se opakují jednoduché pokřiky. Pokud v Havířově zazní během zápasu 2x opakovačka s pravou stranou o tom, kdo že vyhraje zápas, zdejší opakovačku „MEO – MEO“ slyším během celého utkání tak 20x. Prostějovské „Táhneme na hokej“ je proti tomu balzámem na fanouškovu duši. Při tomhle pokřiku je to opravdu velmi dobré, ale tohle je, dle mého, málo. Na takovou návštěvu a takovou euforii, která zde už několik měsíců panuje… Jak říkám, chybí mi zde mnohem větší rozmanitost a kreativita, bouchat do bubnu či tleskátek, při plné hale, by dokázali v Kadani, Benátkách, Pelhřimově.

O první pauze měníme téměř kompletně vlajkoslávu našeho sektoru, hlavní zástava jde dolů, místo ní je vyvěšeno hned 5 nových vlajek – Abstinenti, Slezský Havířov, Slezští patrioti, Mladá Zvěř, DC, jako šestá pak z první třetiny zůstává HZ on tour. Během zápasu tak vyvěsíme hned 7 vlajek, což je na výjezd parádní, domácí kontrují jen dvojicí vlajek, přičemž druhá (malý hadřík) téměř nestojí za zmínku… O přestávce jsme také mírně bedliví, protože už jednou jsme zde o vlajku přišli, leč tehdy to nebylo zásluhou hochů z Přerova, ale chlapce z olomoucké Sigmy. Navíc zlobiví kluci z Přerova, hned v pětici, dnes tráví utkání na policejní služebně, takto se zápas co zápas budou hlásit dvě nebo tři sezóny, pykají tak za své výtržnosti v Porubě. Alespoň takto na dálku bych jim rád vyjádřil svou podporu, i ve svém středu jsme takové fandy měli a není to nic příjemného. Když pro svůj klub žijete prakticky celý život a pak musíte takhle pykat. Ano, může to znít jako klišé a hloupá fráze, neboť každý fanoušek si odpovědnost za své činy nese sám, ale mnohdy neprávem. Kamarád pozlobil na utkání MFK Havířov a rok nemohl chodit na zápasy Baníku Ostrava. Souvislost? Marně ji hledám… Ale zpět k utkání, i ve druhé třetině pokračuje hlučná atmosféra z třetiny úvodní, náš sektor si mnohokráte zazpívá sny o bílé Evropě, domácí pak pokračují v předchozím představení, na zimáku je velký hluk, pro mnohé je to důkaz výborné atmosféry, o které se v souvislosti s přerovskou Meoptou tak často referuje, však celé je to spíše za cenu jednoduchých pokřiků a zvuku bubnu, ale to už se opakuji. V polovině třetiny je v našem sektoru vyvěšen transparent „Šafarčíku, táhni z Baníku“, jehož znění je snad každému jasné, ale četl jsem mnoho nepřesných teorií, proč tento transparent, proč dnes, proč v našem sektoru…

V týdnu před utkáním jsem byl požádán hlavním člověkem z Ultras Baník, zda-li, když se cítíme jako fanklub Baníku a mnoho z nás zápasy tohoto celku navštěvuje a aktivně mu fandí, jsme schopní vyvěsit tento transparent na nějakou část utkání. Transparent nepochází z dílny HZ, sami jej sice vyrobili lidé z Havířova, pro které je však na prvním místě FCB. Díky pánovi, který je na transparentu zmíněn a který Baníku už nějaký ten měsíc kope hrob, dnes tihle fandové zvolili cestu do Přerova, místo toho, aby se vydali na domácí zápas Baníku.

Připadá mi normální, správné a možná i samozřejmé, pomoci v tomto boji. Všichni chceme kvalitní fans scénu, lajkujeme fotky a líbí se nám představení mnohých ekip. Ale právě síla ekipy Baníku, u jehož fotek honí mnozí fandové napříč republikou, je díky tomuto hrobaři značně omezována a boj fanoušků Baníku by měl být bojem mnohých z nás. A když né bojem aktivním, tak alespoň jakousi podporou na dálku. V takových chvílích by fanoušci měli držet při sobě… Neříkám, že náš boj je založen na podpoře na dálku, i proto tento transparent, protože mnozí z nás, kteří jsou dnes v sektoru, jsou také velkými příznivci FCB. Né všichni, ale mnozí…

Během zápasu vznikají mírně rozepře uvnitř kotle Zvěře, to když se handrkují nějací opilci mezi sebou, opět však musím zmínit, že ačkoli ochranka vypadá velmi přísně, chová se naprosto profesionálně. Sami jsme vyzváni, ať si s těmito lidmi uděláme pořádek sami, že jedině až poté ochranka zakročí… A tak některé opilé voly mírně vyfackáme, aby si uvědomili kde a proč jsou a jdeme opět fandit. Druhá třetina končí, my opět po očku hlídáme všechny vyvěšené zástavy, hážeme do sebe ucházející Zubry (ano, lov stále pokračuje) a solidně chutnající párky v rohlíku, i když je jasné, že klobáska by bodla. Leč poslední klobásu jsem v Přerově měl v prosinci 2010, chvíli předtím, než jsem letěl hlavou napřed přes zábradlí. Zda-li se to více podobalo pytli brambor nebo olympioničce Věře Čáslavské, nedokážu posoudit. Dnes však něco takového zřejmě nehrozí (myslím si, že i kvůli té možné hrozbě nejelo několik fandů AZetu), utkání probíhá v naprosté pohodě, po něm samotném mi za naše chování děkují i mnozí lidé z našeho klubu, kteří se našich výtržností velmi báli…

Skrz nepříznivý stav svítící na světelné tabuli fandíme neustále i ve třetí třetině, ve které si také připravujeme ještě jednu prezentaci. Sektor je pomocí 150-ti vlaječek rozdělen na černou, modrou a bílou část, nad sektorem pak zavlaje téměř 20 vlajek na tyčích… Špejle na vlaječky po choreografie lámeme, mnohým je jasné proč…  Díky moc klukům, kteří se s krabicí plnou vlajek a velkými vlajkami táhli až z Havířova vlakem, pochodem apod. Své vlajky na tyčích vytahují také domácí, ale vlajek je málo, připadá mi to takové nijak neorganizované, kdy každý si mává jak chce, kdy vlajku do ruky si vezme každý kdo chce, spíše však nechce… Ze svých „tyčovek“ mohli určitě vyždímat mnohem víc. 

Ke konci zápasu je odpálena jedna červená světlice (akt jednotlivce), k alespoň vytouženému bodu se nám kluky nepodaří dotlačit, přesto však kotel Zvěře, ve kterém je dnes přesně 134 lidí, zůstává i dlouho po utkání, kdy hráčům dáváme jasně najevo, že jsme s nimi na jedné lodi neustále. Hráči přijíždějí pod kotel, zpíváme náš nejznámější chorál, nevidím všechny hráče, nevím, zda-li se k němu ještě někdo přidal, ale i přes viditelné zklamání je to právě Honza Maruna, kdo Havířovskou Zvěř celou a poctivě odzpívá. Jak říkám, nejen v jeho tváři jde vidět obrovské zklamání, možná i beznaděj, ale i v takové chvíli prostě nezapomene. Už nyní je to nesmrtelná osobnost havířovského hokeje a kdyby každý klub měl více takových Marunů, Svěrkošů či Švancarů, nebylo by to na škodu… Respekt! Honzu jsem pak potkal ještě po příjezdu do Havířova. Neskutečně psychicky zničený, zlomený, mluvilo se mu těžce, bral to jako svou obrovskou hokejovou katastrofu, že náš klub je na tom tak jak je… I tohle se odráží na výkonu našich klubů. Třeba i ta atmosféra, která kolem klubu panuje, ty neustále se opakující dementní dotazy na vedení, manažera apod. Zrušte to, pomůžete tím jak hráčům, tak fandům!  Výbornou a dlouhou děkovačku si užívají také domácí, je to velký paradox, ale až po utkání spouštějí písničku nebo chorál (nevím, jak oni sami to berou), která je parádní, zpěvná, kterou mám hodně rád a na kterou jsem dlouho čekal a asi se i těšil. Jejich „Pihovatá dívka“ se mi dlouhodobě hodně líbí, i po zápase zní skvěle, je škoda, že Meofans ji do svého repertoáru nezařadí mnohem častěji. Dát alespoň na chvíli vydechnout bubnu a tleskátkám a zařadit tohle, znělo by to výborně, zvlášť když jich v této době chodí na hokej tolik… Jak představení Zubrů na tribunách uzavřít? Ve městě je hokejový boom, kotel je plný i na neatraktivní soupeře. V hale hluk, domácí plejery to neskutečně žene vpřed, v Přerově se hostům bude těžko vyhrávat. Myslím si však, že potenciál mají ještě mnohem větší, než nyní ukazují. Teď je jen otázka, jestli do toho půjdou a zařadí vyšší rychlostní stupeň nebo jestli jim i tahle super jízda stačí. Mně, který těch zimáků objel mnoho a na hokeji mnohé zažil, to spíše nestačilo, leč pochválit musím.  

Několik Zvířat se začíná pohybovat v prostorách mimo svůj sektor, ochranka si začíná nasazovat bojové rukavice, ale vše je zažehnáno v zárodku, HZ v poklidu opouštějí stadion a za asistence policie se vydávají na cestu na vlakové nádraží. Seč nám síly stačí se staráme o ty největší opilce, zuby nehty mnohé z nich dotáhneme na vlakáč, jsou však i takoví, kteří jsou i hodinu po zápase absolutně nepoužitelní, ti zůstávají ležet bezvládně v trávě a jsou vydáni napospas noci a domácím. Zda-li ti toho jakkoli využívají, mi není známo…

I když jsou fanoušci jistě zcela vyčerpaní z celozápasového dopingu, místy se fandí ještě i cestou zpět na nádraží, ta cikánská obydlí jsou holt jako červená na býka :-). Na vlakáči si kupujeme jídlo a pití, nasedneme do vlaku a hurá směr Ostrava. Mnozí cestující z nás vypadají neskutečně vyděšeně, ruský průvodčí se před nájezdem Zvěře, která si v plném vlaku nemá kam sednout, zamyká v lehátkovém voze a kopy a lá Karel Poborský nás zahání zpět…

Mnohem větší chlív pak nastává až ve vlaku z Ostravy do Havířova, k vidění jsou věci takřka nevídané, o tom zde ale příliš psát nechci… Se svým humorem, ironií a nadsázkou bych vše zveličil, leč mnozí rýpalové by se toho velmi rádi chytli a své dojmy, i když ve vlaku sami nebyli, by nám předhazovali ještě několik měsíců.V Havířově se odebíráme do všemožných hospod, těm všem vévodí Jitřenka, ve které pije na 30 fandů, mnozí z nich až do rána. Ano, prohráli jsme, však je co zapíjet. Výjezd si téměř všichni maximálně užili, byl to výjezd parádní a o tom ty naše výlety přeci jsou. Pobavit se! Myslím, že jsme se představili ve velmi dobrém světle a ty hodiny a dny příprav nepřišly vniveč… Tak zase někdy. Nyní však zpět do kruté reality. Tím je poslední místo v tabulce našich hráčů a špatná prezentace HZ na vlastním stadionu. Máme co napravovat, musíme se z toho sobotního přerovského snu brzy probudit. Už jen týden a přijede více než 100 fandů Prostějova…

Sepsal J.R. from B.K.