Sotva skončil náročný víkend, ve kterém jsme absolvovali výjezd do Šumperku a mnozí z nás bujaře oslavili výročí založení našeho města, tak nám nabitý program 1. ligy nedopřává oddechu a posílá nás hned v pondělí na půdu přerovských Zubrů. Upřímně se mi do Přerova zrovna 2x nechce. Ještě před dvěma dny jsem mrznul v Šumperku a navíc se dnes obávám malého počtu fanoušků slezského klubu. Hokejově naše dosavadní bilance v Přerově také neslibuje kdoví co. Povinnost však velí nastoupit do vlaku směr Haná.

Vlakem jedeme pouze ve dvou, žádné další fanoušky AZetu neregistrujeme a i proto se našeho dnešního počtu začínám obávat více a více. Ke stadionu dorážíme těsně před začátkem utkání, okolo haly sice registrujeme příslušníky PČR, ale v žádném případě zde není „přefízlováno“, jako jindy. Do přerovského stánku procházíme bez placení a míříme do sektoru hostí.  Ochranka je sice početná, ale vypadá hodně v pohodě. Všem je jasné, že dneska se nic většího dít nebude. Nakonec se nás schází ve volně průchozím sektoru celkem 17 osob fandících havířovskému AZetu. Zástavu žádnou nevyvěšujeme. Naproti nám je poměrně slušně zaplněn sektor hostí. Sice není tak narvaný jako při naší poslední návštěvě, ale zaplněn je více než obstojně. I celková návštěva 1948 diváků je velmi solidní. V ochozech je vidět hodně lidí s přerovskými symboly, zahlédnout jde však i symboly brněnské Komety a dokonce i Slovanu Bratislava. Co mě však zaráží nejvíc je absence nějaké reprezentativní flagy fanoušků Přerova.

Při příjezdu našich borců na led spouští přerovský kotel pokřik „házet lopatou, házet lopatou“. Ani nevím proč, ale přijde mi neskutečně buranský. Docela by mě zajímalo kolik z těch blbečků, kteří to řvou, dennodenně tou lopatou hází. No nic, sudí vhazuje úvodní buly a zápas začíná. Přerovští rozjíždí svůj support, z mého pohledu jsou celkem hlasití, fandí celý zápas a k některým chorálům se přidávají i okolní sektory. Atmosféra ze strany domácích je opravdu dobrá. My se snažíme fandit jen nárazově, a to zejména v hluchých místech, těch nám ale domácí publikum moc nedopřává. Domácí jsou navíc ve svém povzbuzování podpořeni brzkým gólem v naší síti. Už od začátku se hraje na ledě dost do těla a hráči si opravdu nic nedarují. V soubojích to opravdu hodně jiskří a rozhodčí tak posílá hráče na trestnou lavici jako na běžícím páse, dva jdou dokonce do sprch. Už během první třetiny domácí fans dávají sudímu hodně najevo svoji nelibost a také několikrát častují našeho nejproduktivnějšího hráče pokřikem „cikáne!“.

Asi v páté minutě druhé třetiny pak domácí vytahují své choreo. Nahoře je roztažen nápis „soubor písní a tanců“, pod ním množství rudých pěticípých hvězd a prezentaci vévodí velký transparent „AZETXANDROVCI“. Za mě, zejména tématicky, povedené choreo. Jde vidět že Přerováci pozorně sledují co se u nás děje. Následně kotel domácích spouští „zkurvené Havířov“ a „jebat Havířov“. Nezapomenou nám připomenout ani náš dnešní, přiznejme si ostudný, počet. V duchu si však říkám, že si tímto sami na sebe upletli bič. Příští zápas na našem ledě je čeká taky v pondělí, uvidíme kolik jich do Slezska zavítá.

Druhá perioda se jinak nese opět v duchu častých vyloučení na obou stranách. Naši borci se snaží, podle mě jsou i lepším celkem na ledě, dokonce se nám daří vyrovnat. V tu chvíli si mezi sebou říkáme, že další gól zřejmě utkání rozhodne. Bohužel se stáváme proroky a poté co domácí gólman Šimboch několikrát vychytá naše plejery ve vyložených šancích, tak dostáváme smolný gól na 2:1.

Ve třetí třetině je k vidění opět množství vyloučení na obou stranách. V rozmezí necelé půlminuty jsou vyloučeni dva naši obránci do konce zápasu, včetně kapitána Jirky Krisla. Naše šance vidíme tedy bledě, někteří se již více soustředí na popíjení Zubra z místního bufetu, někteří se snaží dát zbytky sil do fandění. Rozhodčí Dědek pokračuje v nastoleném trendu a k vidění je tak i hra 3 na 3. Tři minuty před koncem inkasujeme gól na 3:1, výsledek je zpečetěn gólem do prázdné branky. Hráči přijíždějí pod sektor, krátce jim zatleskáme a připomeneme, že vždycky jsme s nimi. Krátce na to opouštíme zimák, přičemž domácí publikum si užívá děkovačku s vítězným týmem. V pohodě dojdeme až k autům a vydáváme se různými směry z Vepřova.

Další výjezd je za mnou, další prohra AZetu na ledě a tentokrát i v hledišti. Je jasné, že ne každý může odjezdit 10 výjezdů za sezónu, ale destinace jako Přerov bychom měli vždy navštěvovat v reprezentativním počtu! Kdyby alespoň desetina z těch, co se 20. 12. v Orlové budou bít v hruď, jací jsou AZeťáci, občas zvedla prdel a vyjela, mohlo to (nejen) dnes v Přerově vypadat úplně jinak. Holt v pár lidech ta chuť do fandění není kdovíjaká. Snad se nás brzy v sektoru hostí sejde opět větší počet, vánoční výjezd na Slavii k tomu přímo vybízí!

Sepsal Prokop DC

Už dva dny po venkovním utkání s Přerovem hrajeme zase doma, ten ligový kolotoč je neskutečně rychlý a já bych raději třeba 40 kol než dvaapadesát. Jasně, čím více zápasů, tím víc peněz ze vstupného proč náš klub atd., ale to tempo je prostě šílené a jen málokdo stíhá vše, co by stíhat chtěl.

Přijede Kladno a jsem proto hodně zvědavý, jaká návštěva zavítá do ochozů. Ty se plní velmi pozvolna, třeba v kotli je naprosté minimum lidí ještě 5 minut před začátkem. Škoda těch mnoha porážek z poslední doby, protože tento zápas by si rozhodně zasloužil důstojnější počet diváků v hledišti.

Před samotným utkáním vybíráme čapku pro zápas v Orlové, abychom lidem nabídli tzv. něco za něco, nabízíme jim za symbolickou cenu malé kalendáříky. I zde je patrné, že ta nálada kolem AZetu je v poslední době mizerná, lidé o kalendáříky moc zájmu nejeví, podle toho vypadá i vybraná částka, která je bohužel hodně špatná. Mohu to porovnat třeba se situací před dvěma roky, kdy se kalendáříky prodaly prakticky na počkání. Škoda.

Kolem kotle dnes věšíme 4 vlajky, s dvěmi svými přispěchají Rumboys, těšíme se na navrátilce Davida Klimšu a utkání může začít. Mrknu také do sektoru hostí, v něm je celkově 15 osob. Záměrně používám slovo osoba, protože k fanouškům to má docela daleko. Nebo spíše jinak – jako fandové se dnes hosté prakticky neprojevují. Téměř všichni stojí v prvních dvou řadách navlečeni do dresů, ozvou se v průměru tak 2x za třetinu, z té zmíněné 15-ky však fandí tak 5 lidí, tedy pokud se to fanděním dá nazvat. Kladeňáci předvádějí v hledišti stejný výkon jako při své poslední návštěvě u nás, nevím jak přesně to popsat, ale jsou prostě nějací divní. Vrcholem celé té divnosti je žena, která spolu se středočechy stojí v jejich sektoru a celá je kompletně navlečená do symbolů HC Vítkovice. To už asi víc nepotřebuje komentáře…

I náš výkon v hledišti je však žalostný, v kotli se schází velmi málo lidí, co nás však limituje mnohem víc, to je absence stálých bubeníků. V první třetině si tak k hlasivkám pomáháme jen rukama, není nikdo, kdo by se za buben posadil a nás to neskutečně sráží. I přes senzační vedení 2:0 je náš výkon v hledišti špatný, ospalý, lidem se nechce tleskat, absence bubnu pak ovlivňuje, že se ke kotli jen minimálně přidávají ostatní sektory. Když vezmu poměr vedení našich hráčů na ledě a atmosféra v hledišti, je to jeden z nejhorších zážitků za poslední léta…

Od druhé třetiny už náhradního bubeníka seženeme, i tak to však má aspoň k nějakému standartu hodně moc daleko, pokračujeme v ospalosti z úvodní třetiny, dnes se ani pravé straně příliš nechce, celé je to nějaké divné, až mi to skoro připadá a já je malinko podezřívám, že nás do té divnosti zakleli stejně divní hosté. Krucipísek!

Když to nejde v hledišti a při chvílích před vhazováním to z tribun nebouří, měla by být alespoň pouštěna hudba. Chápu, lidé obsluhující tyhle mašinky to mají náročné, i tak je tahle absence velkou chybou. Když to šlo kdysi, musí to jít i teď. Není totiž nic horšího, než když v tom tichu slyšíte, kterak se centři obou mančaftů dohadují s rozhodčím, který se mezi jejich čepele chystá vhodit touš.

Mé srdce plesá alespoň o přestávce, to když na led nastoupí úspěšní žáčci 4. třídy, kteří náš klub výborně reprezentovali na mezinárodním turnaji v Maďarsku. Když si stoupnou do středového kruhu a vzorně spustí Havířovskou Zvěř, cítím sentiment a nostalgii, vzpomínám na naše začátky, na to, kterak tento chorál vznikl před mnoha a mnoha lety, když jsme se s Baníkem vraceli z Teplic. Je z těch slov kult, kterého si málo ceníme. Jestlipak jej ještě někdy doceníme? Srát nyní na sentiment, vem jej čert, začíná poslední část zápasu.

I ta je prakticky totožná, co se týče představení obou fanouškovských ekip v hledišti. Kladeňáky neprobudí ani změna skóre, mírně probuzeni jsou lidé sedící na středovém sektoru na tribuně A, díky hecování některých členů RBH se sektor asi 2x nebo 3x ozývá, když se k tomu připojí lidé v kotli, má to konečně nějaké parametry, ale dnes nás to bohužel nevytrhne. Hráči prohrávají na ledě, i když díky pěti brankám lze říct, že se vztyčenými hlavami, my prohráváme v hledišti (né se soupeřem z Kladna, ale sami se sebou), dnes jsme možná ani ty hlavy nevztyčili. Dnes to bylo fakt hodně špatné.

A tak jak my kritizujeme mančaft nebo jednotlivé hráče na ledě, tak mohou právě hráči kritizovat nás. Právem. Bylo by zajímavé sledovat, kdyby i oni měli své diskuzní fórum a tam rozebírali nás, stejně jako my rozebíráme je. Pozor, tím netvrdím, že bychom neměli glosovat, hodnotit, třeba i kritizovat. Ano, tohle vše ano. Ale zkusme se vžít do těch pocitů, jak by třeba po takovém utkání s Kladnem bylo nám, kdybychom o sobě četli to či ono. Moc příjemně ne. A teď je otázka, zda-li by nás kritika nakopla nebo zda-li bychom ještě víc rezignovali.

Já myslím, že kritika nás nakopnout musí. Když nepočítám výjezd do Benátek, budou totiž příští dva duely veledůležité. V pátek přivítáme doma Prostějov, který zde zřejmě vyšle početnou družinu svých fans, no a o dva dny později jedeme do Orlové! Tak pojďme se předvánočně vymáčknout, kurva už, protože poslední dva zápasy, které tvoří tento psaný fanouškovský report, můžeme se se sklopenou hlavou svorně tázat „co nás tak málo?“.

Sepsal J.R. from B.K.