Zatímco převážná většina fandů našeho klubu míří po konci sobotního zápasu v Jihlavě do svých domovů, čtveřice GA má v plánu podpořit AZet i další den a tak v pátek bookujeme ubytování v nádherné Telči, která je po cestě do Budějic.

Po asi půlhodinové cestě se ubytujeme v penzionu Podolí u Křížku. Starší pán nám během minuty ukáže vše podstatné a míří si to z penzionu domů. S překvapením a úžasem si myslíme, že penzion je celý jen pro nás a žádní jiní hosté kromě nás v něm nejsou, takže začíná konečně ta pravá oslava našeho dnešního vítězství. Občerstvení máme nachystáno v podání domácích klobás, parenice a uzeného masa a na pitný režim máme výbornou hruškovici a vodku. Tohle obžerství doplňujeme hlasitým poslechem hudby a zpíváním našich chorálů. Při odpovidačce kdo vyhrál zápas nás ale překvapí rozespalý pán v modrém vzorovaném pyžamu s otázkou ,“co se děje?“. Nevím, zda byl vyplašený víc on nebo my, ale protože jsme už ty rodinné tipy, tak jsme si řekli, že se uklidníme a půjdem si lehnout, jelikož nás čeká další perný den. Dáme si štamprle na dobrou noc, jednomu z nás to moc nesedne a jedním dlouhým hlasitým natáhnutím jsou ony všechny dobré pochutiny na sněhu před vchodem našeho penzionu, takže už opravdu můžeme jít v klidu spinkat…

Ráno po hygieně si musíme samozřejmě dát snídani a ta spočívá ve dvou panacích vodky (mňam). Ale pozor, dnes to rozjely ve velké parádě naše ženy. Po zabalení si věcí a cestě k autu se ještě omluvíme panu spolubydlícímu, že jsme ho v noci vylekali a jdeme se pokoukat po zamlžené Telči.

Město je nádherné, dojem mi tak trošku kazí obchody našich šikmookých podnikatelů, kterých je na malém náměstí snad pět. No nic, blíží se čas obědu, tak navštěvujeme a usedáme do nádherné zámecké restaurace U Švejka. Po nehorázně prasácky dobrém obědě a luxusní Plzínky, spláchneme vše vynikající vodkou a mažem se ještě na chvilku mrknout po městě. Po ulici s názvem Masné krámy přicházíme k jednomu z několika rybníků, které ve městě jsou, dáme foto a valíme směr České Budějovice.

Cesta utíká při kochání se krásami jihočeského kraje a něco málo před třetí hodinou už parkujeme vedle Budvar arény. Máme čas, tak vyrážíme směr náměstí, na něm si dáme punč, nějaké foto a zase se jdeme najíst. Kousek od náměstí navštěvujeme vyhlášenou budějickou restauraci s názvem totožným s ulicí v Telči, tedy „Masné krámy“. Opravdu pěkná, staročeská hospoda, plná lidí, kteří jsou minimálně z poloviny oděni v dresech a šálách tamního klubu. Opět si poručíme pivko a další prasárny do žaludku. Domácí pivní romadur, který nám pod nos zaváněl už 10 min před jeho servírováním, buřty na černém pivu až po pivní zmrzlinu v malinovém ragu. No nic 16:15 musíme frčet pro lístky, které nám zařídil J.R. a zhruba 15 minut před zápasem se snažíme dostat zadním vchodem do haly, který vždy při návštěvě arény používáme. Ten je však zavřený. Takže zase obcházíme celou halu a vstupujeme hlavním vchodem. To se nám v klídečku daří a pár minut před pátou se usazujeme v sektoru pro hosty, ve kterém potkáváme ještě jednoho fandu AZetu a náš počet se ustálí na pěti. Ženská část naší skupiny udiveně zkoumá každý roh moderního a velmi pěkně naplněného stadionu, nejvíce však oceňují příjemnou teplotu, na kterou nejsou z většiny stadionů zvyklé. Sundáme zimní bundy a hokej může začít.

Když se vrátím ke zmiňované návštěvě, která je 5837 diváků, je nám naprosto jasné, že fandit dnes určitě nebudeme, ale… Po pár chorálech z velmi dobře naplněného sektoru domácích je tu a tam hluché místo, což vyburcuje naší skupinu k aspoň jednomu hlasitému pokřiku, naše načasování bylo velmi povedené. Zmlklou arénou se nese krátký, výstižný a tak nádherný pokřik AZet !!! Důkazem, že nás aspoň trošku je slyšet, jsou upřené pohledy hráčů v modročernobílých dresech na naši pětici. Super pocit, je nám skvěle a další várku štěstí k nám posílá Pechy, jenž otevírá skóre dnešního zápasu. Co se týče našeho dalšího hlasového projevu, je už jen jeden a to při druhé trefě našich borců.

K fandění domácích asi není co vytknout. Jen asi dvakrát slyšíme, jak se ultrasáci nedohodnou s fanklubáky a snaží se křičet každý něco jiného. Ale to jen tak naokraj.

Zápas končí naší prohrou, ale na to, že naši kluci během 24 hodin hrají druhý zápas se špičkovým týmem z první ligy, tak opravdu smekáme a děkujeme jim za předvedený výkon.

V sektoru ještě malou chvilku vyčkáváme a s napětím čekáme, zda nám naši hráči aspoň mávnou. A ano, jako první mává po podání rukou střelec našeho druhého gólu Tomáš Matějek. A už se to začíná valit… Jura, Kaňour,… Přijíždí k našemu sektoru a přes hlasitý pískot domácích fanoušků si ukazujeme, že i přes prohru jsou naše jedničky, zatleskáme si a opouštíme Budvar arénu.

Nasedneme do auťáku zaparkovaného kousek od stadionu a po par minutách kroužení v budějovických uličkách toto město opouštíme a míříme směr Bonzka. Během 200 km cesty „domů“ máme čas na bilancování uplynulého víkendu a dopíjení našich alkoholových zásob. Jednotně se shodujeme, že víkend byl prostě perfektní.

Osobně jsem strašně rád, že dvoudenní trip zvládla naše děvčata s obrovským přehledem a tím pádem máme natrénováno na příští měsíc na play-off. Protože potom, co kluci v posledních zápasech ukazují, nemám pochyby, že bychom se do vyřazovacích bojů nedostali!

Sepsal Rajny GA