Po sladkém vítězství v Litoměřicích je jasné, že si po dvou letech zopakujeme čtvrtfinálovou sérii s jihlavskou Duklou. Chvíli si pohráváme s myšlenkami na vypravení spacího autobusu, podobně jako před dvěma lety, nakonec usoudíme, že nejsme v takové výjezdové formě, abychom si jej mohli dovolit a tak začneme soustředit svou pozornost na vypravení co možná největšího počtu automobilů…

Ihned po konci série s Litoměřicemi se pouštíme do výroby choreografií pro čtvrtfinále, tvoříme především s výhledem na domácí dvojutkání, avšak bez našeho povšimnutí nezůstávají ani zápasy na Vysočině, i pro ně chystáme nějaké prezentace, i když oproti domácím mačům v daleko menším měřítku… Je jasné, že nebudeme připraveni tak kvalitně jako loni v Třebíči, kdy jsme na tvorbu měli dostatek času, jelikož hráči šli do čtvrtfinále přímo. Letos nás nepříjemně tlačí čas, toho je ukrutně málo a tak se stane, abychom vše stihli, že jeden z fanoušků tvoří také doma, prakticky celou noc před plánovaným výjezdem. Inu, aby se vše stihlo, děláme maximum.

Večer před odjezdem do Jihlavy se ještě setkává několik kluků z Mladé Zvěře se stejně starými příznivci Mory Olomouc, plesová sezóna je v plném proudu a tak i Zvířata mladšího věku jsou lačná po tanci. Na několikátý pokus kývnou Hanáci na valčík, kdy na svém území, prakticky hned za svým zimákem, nabízejí tanec ve formátu tří tanečníků na každé straně, Zvěř nabídku s radostí přijímá a po pár ladných taktech je porotou určena jako jednoznačný vítěz. To už se však odjezd do Jihlavy nezadržitelně blíží…

Mravenčí prací se pokoušíme, aby ani jedno vozidlo nejelo do Jihlavy s volným místem, plnění aut fanoušky někdy připomíná šachovou partii, leč myslím, že ji zvládáme výborně, pěšáci táhnou po svým polích, na své pozice, auta jsou plná, i když některá z nich až za minutu 12 a to doslova. Na tomto místě bych chtěl poděkovat všem, kteří jsou nápomocní ke spolupráci a svá místa nabízejí. I díky této vstřícnosti fandů můžeme jet ve větším počtu, než kdyby si hrál každý na vlastním písečku…

V den zápasu se u naší haly scházíme s dostatečným předstihem, půl hodiny před odjezdem našich hráčů jim do busu dáváme téměř 50 mávacích vlajek na tyčích, do našich aut si pak balíme další pomůcky pro naše fanouškovství. Vozidel od Plechárny vyjíždí prakticky ve stejný okamžik hned několik, přidává se k nim také jeden tranzit, který si pro výjezd půjčujeme poprvé v historii a myslím si, že né naposledy. Cesta v něm, s devítkou fanoušků na palubě, je velmi zábavná.

Většina aut přijíždí do Jihlavy s vcelku dostatečným předstihem, někteří fanoušci se jdou rovnou ubytovat, jiní se scházejí v přilehlých restauračních zařízeních a čekají na úvod zápasu. Do sektoru se přicházíme docela pozvolně, absolvujeme důkladnou osobní prohlídku, kluků z bezpečnostní agentury je v sektoru dostatek, nás se nakonec schází přesně 89, což je v naší současné situaci dobré číslo.

Jihlavský zimák, přesněji řečeno sektor pro hosty, nabízí parádní možnost pro vyvěšení většího počtu vlajek, my z Havířova přivážíme dvě velké hlavní, tedy AZ Havířov a Havířovskou Zvěř, obě jsou doplněny vlajkami skupinovými. Visí tak zástava Potěr Fans, DC, Gastarbajtrů, Abstinentů či Mladé Zvěře. Náš sektor je tedy ovlajkován více než příkladně a utkání může začít…

Od samého úvodu je náš kotel pod taktovkou stálého spíkra z domácích zápasů, fandíme dobře, fandí většina fanoušků, která stojí pohromadě a celistvě. Ano, jsou i tací, kteří stojí o několik metrů dále. Je každého věc, kde si stoupne a zda fandí či nefandí, je ale velká škoda, že ta jednota, která by nám přidala na fanouškovské síle, není ještě o chlup větší… Z Havířova s sebou přivážíme buben, není však nikdo, kdo by se za něj postavil a tak v úvodní části hry je náš support doplněn jen tleskáním. Do něj se, tak jako už to většinou bývá, nezapojuje zdaleka každý…

Co říci k domácím? Pod svým sektorem vyvěšují asi tři menší vlajky, ve svém středu nemají viditelného spíkra, používají jeden buben, kterým s citem doplňují své fandění, tu a tam se slušně zaplněnou halou nese zvuk známé jihlavské trumpety, ta mnohdy roztleská i rozfandí i mnoho těch, kteří na zimáku fandí běžně, čili pro domácí je asi přínosem. Je těžko rozeznatelné, kolik je v sektoru Dukly fanoušků. Protože sektor je na samém středu tribuny, podobně jako je tomu například v Prostějově. Čili ačkoli to může vypadat, že v kotli je třeba 300 lidí, já bych to reálné číslo těch, kteří opravdu stabilně fandí, viděl někde do stovky hlav. Domácí kotel fandí nepřetržitě, docela kvalitně a velkou měrou přispívá k pěkné hokejové atmosféře. Jsou určitě mnohem lepší, než jaký výkon podali v sobotu při utkání v základní části!

Zápas se i ve druhé části nese v duchu dobré atmosféry, ke které přispívají oba tábory, ten havířovský hlavně díky dnešnímu spíkrovi. Ano, občas se nevyvaruje chorálů či pokřiků, které se v ten moment prostě nehodí, tohle je dlouhodobý nešvar našeho stabilního spíkra, na druhou stranu, bez jeho hecování by ta atmosféra byla o mnoho horší. Takže díky za to! Stejně jako díky každému, kdo se kdy této nevděčné role chopil. Každý ví, o čem mluvím a jak neskutečně náročné, stát prakticky 60 minut zády k hledišti, to je. Ale to je už obehraná písnička…

Až v závěrečném dějství seženeme kvalitního bubeníka, od té doby je naše fandění zase o trochu lepší, protože málo platné, když netleskají všichni, není to prostě ono, i v závěrečné třetině fandíme docela kvalitně, bez ohledu na stav na ledové ploše, kdy domácí vyhrávají o dvě branky. To je samozřejmě vodou na jejich fanouškovský mlýn, v těchto chvílích jsou domácí velmi hluční, fandí dobře, často si odpovídají s protilehlou tribunou…

Ve třetí třetině zkoušíme také velmi zajímavé optické vylepšení jednoho stále ještě téměř nového chorálu, na jednu sloku, zpívající polohlasem, si sedneme, na tu druhou, hurónsky řvanou, pak naopak vstáváme, fanděním se v těchto chvílích skvěle bavíme. A tak by to přece mělo být. Tento chorál zpíváme dlouhé minuty, postupem času už někteří odmítají spolupracovat, sedat se jim nechce, snažící se spíkry o jednotu sektoru neposlouchají, což je škoda, mohli bychom si to užívat ještě déle a dát víc najevo, že pro správného fanouška je fandění a bavení se víc, než láteření nad nelichotivým stavem na ledové ploše…

V závěrečné třetině by se měla zvedat první optická prezentace nad naše hlavy, nicméně kvůli smutnému extempore v našem sektoru, kdy probíhá rozepře mezi samotnými fanoušky AZetu, právě kvůli tomu nefandění, se tomu tak neděje a my jsme první čtvrtfinálový zápas bez jakékoli prezentace. Bez ní jsou i domácí dukláci, je to škoda, na prezentace při vzájemných zápasech s AZetem rezignují už poněkolikáté po sobě, což je možná jeden z mála jejich dnešních nešvarů. Jinak jak říkám, je třeba je za výkon v hledišti pochválit!

Ke konci zápasu se oba kotle vzájemně urážejí, těch urážek je rozhodně více ze strany Slezanů, ti své soky, kteří v urážkách však nezůstávají pozadu, vybízejí k půlnočnímu dostaveníčku na jihlavském náměstí, aby si oba tábory mohli své nesympatie vyjádřit lépe a konkrétněji, než pouhým křičením na sebe přes šířku ledové plochy…

Zápas končí, my jej i přes usilovnou snahu o vyrovnání v poslední minutě prohráváme, následuje taková děkovačka neděkovačka, kdy pod sektor přijíždí hlavně Petr Kanko. Ač původem Příbramák, jde svým vztahem k fanouškům AZetu příkladem ostatním, kdo by to do něj před třemi lety třeba řekl? Nyní však musím uznat, že právě jeho vztah k AZeťákům je naprosto příkladný a pokud by fanoušky AZetu takhle bral a respektoval jakýkoli jiný „cizák“, ztratil by pojem cizák či přeběhlík vlastně smysl. Protože Kaňour se už dlouho chová jako Havířovák! Opravdu smekám a nezastírám, že mne to udivuje…

Po utkání se asi 25 AZeťáků vydává směrem ke své ubytovně, ještě u zimáku se dostávají do menšího konfliktu s domácími, na frekventované silnici padne pár políčků na obou stranách, bleskurychle však přijíždí policie, opravdu ve velkém počtu, hrozící potyčka větších rozměrů je zmařena a obě strany pokračují dále…

Trochu sněží, trochu prší, počasí, že by psa ani jihlavského Vlka ven nevyhnal, většina nocujících Slezanů však kráčí městem, hledá vhodné hospody, někde se před námi zamykají, třeba na našem oblíbeném Bowlingu, jinde nás nepouštějí a tak konzumujeme v různých netradičních podnicích. Třeba v nóbl vinárně na náměstí, na kterém samozřejmě s příchodem půlnoci ani stopa po domácích, kdy hostů na ně čeká něco kolem dvaceti, po nějaké době přijíždí do vinárny Policie, všichni účastníci jsou opsáni a od této chvíle se už nezbaví policejního dozoru… Někteří Slezané ještě hledají další bary a nonstopy, většina jich však už konzumuje na pokojích své ubytovny… Zde se velmi zdařile pije a hoduje až do ranních hodin, probíhá velká párty, kdy je celá zábava ukončena jedním nepříjemným okamžikem…

To z hospody dorážejí, kolem šesté ranní, poslední mohykáni pijící ve městě, ne a ne najít klíče od svého pokoje a tak jsou dveře vyraženy hasícím přístrojem, spánek je prostě a bohužel silnější motiv než případný nález klíčů. Chvíli na to jsou už všichni Slezané, kdy někteří mají naspány 2, 3, 4 nebo pět hodin, buzeni majitelem ubytovny, přijíždí policie, jsme na ubytovně zamčeni a řeší se nastalý problém. Po chvíli je většina výjezďáků propuštěna a vyráží tak do ulic. Je zima, drobně sněží, fouká nepříjemný víte a do začátku druhého utkání zbývá dobrých 8 hodin…

Chlapci, kteří nuceně zůstávají na ubytovně, mají na starosti jinou zábavu. Tam a zpět jezdí do OBI pro nové dveře, jedou i napodruhé, protože ty první jsou příliš dlouhé, jedou i napotřetí, protože nemají jakési destičky do futer, nové dveře jsou nakonec nasazeny, majitel ubytovny dostane i nějaký finanční obnos jako omluvu za chování Slezanů, no když už se zdá, že všemu špatnému je konec, je auto „dveřníků“ zastaveno policií, řidič nadýchá 0.83 promile…

Ostatní Zvířata mezitím obědvají a aby trochu krátila čas do začátku utkání, chodí z jedné hospody do druhé, den se neskutečně vleče, nálada není bůhvíjaká a v tuto chvíli by snad každý z nich byl raději doma než aby ještě několik dlouhých hodin čekal do dalšího utkání. Únava mnohých je opravdu velká a tak je asi jasné, jak bude vypadat a hlavně znít dnešní doping Slezanů…

Necelou hodinu před zápasem míří první fanoušci z hospody příznačného názvu, z Pivního ráje, na stadion. Mně se na utkání ani příliš nechce, není nálada, mé prvotní myšlenky jsou na přečkání utkání v hospodě, nakonec však podlehnu svodům přátel z Boris Gangu a společně s nimi se na zápas vydávám. Přicházíme trochu pozdě, asi v desáté minutě první třetiny…

Jsou vyvěšeny totožné vlajky jako včera, jen prostě na zábradlí visí v jiném pořadí, v sektoru je podobný počet fanoušků jako v prvním utkání, dnes je nás přesně 85, což opět hodnotím jako velice pěkné číslo! Kromě vlajek je na zábradlí i Karin. Ano, další Karin, už druhá po té litoměřické. Byla ukořistěna během noci v nějaké hospodě, ve které proběhly menší potyčky s  domácími, odtud také pochází šála, kterou má Karin na krku.

Chvíli po „vyvěšení“ Kariny (doufám, že se jednou, ve férovém souboji formátu jedna na jednu, utká s prostějovskou Sierrou) je zde pokus o získání zpět jihlavské šály, kterou se Karin hřeje před opravdu velkou zimou, která v místní hale panuje. Mladík v mikině Ultras Dukla nabíhá na náš sektor, jde po „své“ šále, docela odvážný a hrdinský čin, nicméně hned v zárodku je zpacifikován početnou a opticky kvalitní ochrankou, je mu mírně naloženo a je odveden. Domácí ochranka nás dokonce nabádá k tomu, abychom jihlavskou šálu na naší figuríně nechali, že „své“ domácí fanoušky nemají rádi, dosti nepěkně o nich mluví… Zní to divně, ale takovéto jednání ochranky, kdy se možná i zastávají hostů na úkor svých domácích, sleduji už poněkolikáté, na několika různých stadionech… Proč tomu tak je? Je to jednoduché. Místní ochranka má vždy pocit, že domácí, a je jedno, jestli si říkají ultras, Zvěř, fans či jakkoli jinak, jim přidělávají zbytečnou práci, že je obtěžují a zaměstnávají. Tohle myšlení sekuritek je samozřejmě hodně špatně.

Dnes máme od první minuty dobrého bubeníka za bubnem, tím dnes doplňujeme fandění během celého střetnutí, mnohem horší je to však s fanděním. To je dnes, až na malé výjimky, spíše slabé. Ono se možná ani není čemu divit, jak už jsem zmínil, únava je hodně velká a tak nás ke kvalitnějšímu výkonu neprobudí ani první gól zápasu, který vsítí Vašek Meidl.

Chybí nám také včerejší spíkr, kterému včera totálně odešel hlas, megafon do ruky si bere klučina, který už jednou spíkroval na domácím utkání, má s tím tak nějaké zkušenosti. Sice pramalé, ale aspoň něco. A když jsem jej po té jeho domácí megafonové chvíli chválil a viděl v něm potenciál, dnes musím i pokárat. Dnes to od něj není dobrý výkon a já to svedu, i když se třeba mohu plést, na jeho opilost. Je to můj názor, neberte to prosím jako kritiku, prostě dle mého názoru nedonutíš člověka ke kvalitnějšímu dopingu tím, že na něj hlasitě řveš (dnes místy až neúnosně moc) a 100x během deseti minut křičíš „Všichni kurva“, „Ruce kurva“ apod. Ano, vím, možná to vůči tomu člověku, který nám tím, že si megafon vzal, vytrhl trn z paty, není fér. Chci však popsat situaci tak jak ji vidím já, vy ostatní to třeba vidíte jinak… A i když dnes spíkra spíše kritizuji, děkuji mu tímto, že ten megafon vzal…

Opět kvalitně fandí domácí, jsou hluční a dobří, mají řadu zpěvných chorálů, k jejich zábavě jim opět dopomáhá trumpetista se svým nástrojem, jen je škoda, že i dnes je na domácí straně absence jakýchkoli optických prezentací. Tak jako se domácí představují dobře co se fandění týče, tím více nepříjemně mne překvapili tímto… Ale jak říkám, mám z jejich výkonů v obou dnech dobrý pocit, myšleno tím, že dobří jsou jako fanoušci, pro mne docela příjemné překvapení, osobně jsem toho od nich tolik, po této stránce, nečekal…

Choreografii si na druhou část připravuje sektor Havířovské Zvěře, pod sektorem je vytažen velmi pěkný desetimentrový transparent UltrAZ, asi padesátka fanoušků pak dostává do rukou velké barevné obrazce, ty jsou oboustranné a podle slok chorálu se různě otáčejí… Někteří fanoušci sice neví, jak se karton otočí nebo jej třeba nechtějí otočit už jen z principu, nakonec nám však tato výjezdová prezentace vychází docela dobře…

Náš tým dostává další a další branky, zápas je téměř ztracen a velmi výrazně se to projevuje na našem supportu, Ten slábne a slábne, už fandí prakticky jen jádro sektoru. Ten je dnes roztažen mnohem více než včera, vůbec nepůsobíme jednotně, mnoho fandů si raději stoupá až k bufetu. Škoda… Ani nevím, proč to dnes nejde, když to včera šlo. Ve třetí části hry, kdy prohráváme 1:3, jsou pak voleny i mnohé nevhodné chorály, lidé nereflektují snahy spíkra a tak lze fandění v poslední části hry označit za špatné. Aspektů, které na support působí, je víc. není dobrá nálada, je příliš velká únava, ta je možná hlavním viníkem, daleko větším, než skóre na světelné tabuli, protože to fandění není dobré ani když v první třetině vedeme.

Jako taková z nouze ctnost se vytahuje další prezentace, ta měla být původně úplně jiná, měla být doplněna padesátkou velkých vlajek na tyčích, ty však na oba dny zůstávají v autobuse hráčů a my nejsme schopni, i když pracně zajišťujeme jejich odvoz tady, je vytáhnout… Proto se jen rozdává asi 60 malých vlaječek a dosti krkolomně se s nimi mává… Ne, tohle není dobře. To raději nic, než tohle… Toto se nám hrubě nepovedlo, tahle prezentace je ostudná. Já však nemám chuť to měnit, nemám chuť se do toho dnes vložit, zápas je pro mě spíše utrpením, dnes tady vlastně ani nechci být, mé psychické rozpoložení je takové, že stadion opouštím asi 10 minut před koncem a jdu do auta… Posledních deset minut či případnou děkovačku tak musí popsat jiní…

Po zápase jsou sbaleny všechny věci a všechny vlajky a kolem velmi početného kordonu policistů u našeho sektoru jdeme k vozidlům. Vše naložíme, celí promrzlí nasedneme do aut a opouštíme Jihlavu, mnoho z nás může zvolat KONEČNĚ. Naše pocity netřeba popisovat. Dvakrát jsme prohráli, dnes to navíc byla bída z naší strany, myšleno samozřejmě pohledem na tribunu, do sektoru pro hosty…

Celé dvojutkání v Jihlavě tak působí, z naší fanouškovské strany, dosti rozporuplně. Přípravám jsme věnovali dost času, snažili jsme se maximálně o co nejvyšší počet fandů v Jihlavě, ale krom fandění v prvním utkání a krom prezentace z toho druhého, jsme spíše zklamali. Co si budeme povídat, každý asi čekal víc… Ano, to výjezdové gró, ta noční zábava, kvůli které mnozí vyjeli, bylo fajn a mnozí se bavili, ale naším hřištěm jsou přeci jen pořád tribuny a tam jsme zůstali hodně za očekáváním. Je to škoda a kdoví, zda-li je ještě letos v našich silách ji napravit… Především druhý zápas byl z naší strany, na to v jakém počtu jsme byli, hodně špatný… Férově pak musím, jako jsem to udělal už mnohokráte v tomto reportu, pochválit za fandění domácí… Nevím, jestli si své sympatické představení neprzní hloupými kecy na diskuzních fórech, poslední 2 dny jsem žádné nečetl a ještě nějakou dobu řádné číst nebudu, nevyhledávám masochismus, dnes ve svém reportu tudíž na nic nereaguji a neobjasňuji…

No nic, dva dny v Jihlavě musíme hodit za hlavu a v pátek hurá na domácí zápas. A pak hned v sobotu. Domácí doma dobře fandili, napodobíme je? Slezanů do Jihlavy dost přijelo, napodobí nás jihlavští? Uvidíme. Protože veškeré kecy na internetu přebijí činy v pátek a v sobotu, Tak hurá do boje, na všech polích…

Sepsal J.R. from B.K.