Když od kamaráda dostávám nabídku, že může obstarat lístky na první finálové utkání moravské skupiny 2. ligy, neváhám ani chvíli a kývnu na účast. Není se co divit, lákadla jsou na obou stranách. Lákají mne fanoušci Vsetína, láká mne poznání, zda-li a jak se změnili fanoušci Frýdku-Místku, které jsem naživo viděl v létě při přáteláku s Třincem a ze kterých jsem celou sezónu, tak jak mám o nich zprávy, poněkud rozpačitý…

V noci před zápasem proběhne blesková anketa mezi fanoušky AZetu, hned 77% jich přeje Vsetínu, zbylých 23 pak třinecké farmě. Vyjadřuji názor většiny, v pátek odpoledne se oblékám, sedám do auta a za asistence jara vyrážíme tam, kde bychom brzy mohli vyrážet na výjezdy s AZetem. No, slovo výjezd bych asi měl dát do uvozovek, od baráku jsme za 20 minut u haly Polárka.

Do začátku utkání zbývá asi 50 minut, kolem haly postávají lidé, kteří ještě shánějí lístky, město zřejmě žije hokejem, spousta lidí kolem krku nové šály… Jdeme prakticky ihned dovnitř. Chvíli přemýšlíme, že budeme stát za bránou, abych mohl objektivně posoudit oba fandící kotle, hnusný výhled na led skrz síť nás však odradí, jdeme na místa, na která máme určeny naše vstupenky. Na velkou tribunu, prakticky na středovou čáru, do předposlední řady pod střechou. Hráči obou mančaftů přijíždí na rozbruslení, poprvé je mi smutno. Klímovi se Stývkem ten hnusný červený dres pranic nesluší. Pomalu se začíná plnit i ta část tribuny, kterou pro sebe mají rezervovánu fans Vsetína. Těch přijede maximální možný počet, od domácího klubu obdrželi jen 300 vstupenek (tohle čeká i nás až tady budeme hrát?).

Hala se plní, mezi lidmi je znát velká natěšenost, chodbami v hledišti už chodí také zdejší maskot. Nevím, jaký má město Frýdek-Místek nebo tento klub vztah k rysovi, nicméně právě rys Fredy je zdejším maskotem. Bože, za co? Během zápasu jej tu a tam pozoruji. Proč tihle maskoti existují? Ano, Bob a Bobek při MS byli dobří, okej. Ale proč nějaký rys Fredy? V něm oblečený mentál, jehož tančení při přerušené hře nikoho nezajímá. K čemu ti maskoti jsou? Mají to v NHL, buďme světoví, mějme taky maskoty? Děkuji, nechci… A když mi někdo řekne tři opravdové důvody, čím je maskot prospěšný, omluvím se všem a sám se do obleku Olina (jiný maskot v Havířově není možný) u nás přestrojím…

Polárka je hala nová, v mnoha aspektech to je jasně viditelné. Dlouhé minuty před zápas je tma, po ledové ploše krouží lasery a různé světelné efekty, kdo má tohle rád, zde si přijde na své… Čtou se sestavy obou týmů, v hledišti zatím docela klid…

Zápas začíná podobně jako v Havířově, podobně jako v Jihlavě, borci vyjíždí do ohňových efektů. Už je to ohrané, už bych se na to v Havířově možná vysral nebo spíše to posunul někam jinam, do neohrané verze. Nutno říct, že zde ve Frýdku jsou ty ohně kvalitnější, dělá to daleko lepší efekt než na našem zimáku… Hala je zcela plná, včetně zmiňovaných tří stovek hostů v kotli, zjišťuji však, že i v místech kde sedím já, je dalších x lidí, kteří fandí Vsetínu… Já mu nefandím, já nefandím ani žádné Barceloně, Juventusu, Detroitu či Bostonu, jak je v našich luzích a hájích zvykem, já fandím jen a jen AZetu, jiné to nikdy nebude, avšak přeju, moc Vsetínu přeju…

Hosté pod svým sektorem vyvěšují 5 vlajek, z toho jednu moravskou a jednu jen tak obyčejnou zeleno-žlutou, jsou bez bubnu, dirigováni spíkrem bez megafonu. Od začátku zápasu začínají fandit, otěže na tribunách berou do svých rukou a jsou jasně lepší. Frýdecko-místecký kotel, kterému dominuje jedna větší pěkná vlajka, je na úvod jakoby nějaký zaražený, to fandění není ono, já dnes čekám bouři na obou stranách. Kdy jindy? Je to finále, je vyprodaná hala, bude to rachot…

Stývek skrývá puk do lapačky, hosté na něj hromově křičí „Pusť, hajzle, třinecký, zkurvený, pičo!“, domácí na hostující fanoušky spíše pískají, hlasivkově se jim zatím nechce, pouštět se s Valachy do nějakého hlasivkového souboje. Po chvíli však Slezané zpívají chorál, ve kterém vyzývají, ať si stoupne každý, kdo je Frýdečák, ze sedačky se odlepí asi 50 lidí, nic moc… Ale pozor, abych byl objektivní, chorál je to pěkný, nebo spíše docela nápaditý a určitě má potenciál! Atmosféra ze strany domácích, i díky gólu v jejich síti, je velmi vlažná. Bacha, více bych čekal i od hostů. V jejich sektoru je zcela evidentně mnoho těch, kteří se spíše jen přijeli dívat na hokej, evidentně nefandí a fandit nechtějí, jsem tím trochu zklamaný. A tak ačkoli hosté vedou, z těch tří stovek nyní může fandit tak 200 lidí…

Srandovní je moderátor utkání, snaží se o šarádu. V jednu chvíli křičí do mikrofonu a vyzývá halu, aby podpořila Frýdek, odměnou mu je hromové skandování „Vsetín Vsetín“. Když se domácí ozvou a hulákají o tom, že jebou Vsetín, odměnou jim je hlasité a výborné „Zkurvený Třinec“, o chvíli později je hosté ze Vsetína častují pokřikem „Děvky Třince!“. Lidé kolem mne jsou kyselí. Super, mám radost, při gólu Vsetína se mírně raduji a povyskočím jako Jarda Bába v nejlepších letech, příjemným zjištěním je fakt, že kolem mne je x dalších takových…

Domácí otáčejí skóre, po gólu se zde pouští taková divná rychlá taneční hudba, připadám si jako na techno párty, dvě tlusté bechyně přede mnou se vlní do rytmu, hala burácí, docela rachot. Říkám si, že teď se domácí neskutečně zvednou, protože zatím to z jejich strany je dosti divné… Pletu se. Kotel Slezanu je slabý, pokud mu nepomáhají lidé z okolních míst, tak tomu chybí šťáva. Nějaký pořádný fanatismus. Zde asi může mnohem více přiložit ruku k dílu spíkr. Ze svého místa jej nevidím, možná je schovaný mezi lidmi. Vizuálně se mi zdá, že v domácím kotli mnohdy fandí třeba jen 20 – 30 lidí, občas je skoro ticho… Na to reagují Valaši, kteří ač prohrávají, spouští na domácí farmáře pokřik „Co jste tak ticho?“.

Za mnou sedí nějaká paní, podle řeči fandí žije někde v okolí, ale fandí Vsetínu. Manželovi říká cosi o tom, že tady chodila už kdysi a svého muže se táže, kde tihle lidé, kteří dnes naplnili halu, byli tenkrát? Kamarád vedle mne pokyvuje a vzpomíná na čtvrtfinálovou sérii Play-off, kdy nás na frýdecko-místeckém stadionu bylo více než domácích… Kde byli? Na fotbale. Fandili místní Lipině. Ta tehdy zažívala boom a chodilo tam 5 000 lidí. Až v příští sezóně tahle farma Třince párkrát prohraje, lidé sundají červené dresy šály a pokud Lipina zase párkrát vyhraje, vezmou na sebe dresy modré a půjdou na fotbal. Nyní se však tihle fans bijí do hrudi, oddaně skandují „Slezan do toho“ a vytahují (při minulém utkání) choreo, ve kterém odkazují na pokračující historii klubu. Ano, na tu historii, kdy před touto sezónou změnili klubové barvy, klubové znak, téměř kompletně hráčský kádr. Historie jak má být. Historie, kterou nerežíruje uznávaný Dušan Klein, jehož Hříchy pro pátera Knoxe jsem v mládí hltal, ale ocelářský gigant.

Slezané si choreografii připravují i dnes, na tribuně vedle kotle vytahují plachtu, já však sedím na stejné úrovni a tak nevím, co na ní je, k plachtě vytahují i bílé a červené balónky, je jich však žalostně málo, nevypadá to dobře. Třeba to zachránila plachta. Čert ví, jak říkám, nevidím na ni… Překvapuje mne však, že plachta je slepená jakoby z igelitových sáčků, tedy aspoň z materiálu, který igelitové sáčky připomíná. Vytahují ji spíše starší chlápci než mladí kluci, čert ví, kdo se za těmito místními dílky jako autor skrývá…

Balónky vytahují i Valaši, O těch je však známo, že na ty choreografie moc nejsou. Potvrzují to i dnes, balónky nemají zdaleka všichni, působí to divně, necelistvě. Alespoň ta snaha…

Přestávkový program je stejný jako v Havířově, občerstvení stojí za starou belu. Klobása vařená. Není nad ten náš havířovský old school, kde se griluje venku. Tyhle moderní arény s klobásou ve vodě, to mě nebaví. Jak by řekl Zdenda Pohlreich, tohle jídlo není sexy…

Když domácí vedou a pomáhá jim zbytek haly, je atmosféra dobrá. Celá velká tribuna tleská, tohle je moc fajn. Ta pomoc však není nijak častá, není to souhra kotle s dalšími tribunami jako u nás kotel a RBH sektor. I když, abych červeným nekřivdil, i mimo kotel se najde několik fandů, kteří se sedící diváky snaží rozfandit, tu a tam se jim to daří. Někteří sedící mimo kotel to hecují mnohdy více než Bradka u nás, za tohle pochvala! Teď už jen, aby tihle stejní lidé pořád neukazovali zdvižené prostředníčky na hostující kotel, od starých capů to vypadá divně. Vsetínský pokřik „My vás dneska stejně zabijem“ pak sedí jak hrnec na prdel… Od samotného frýdecko-místeckého sektoru aktivních fans bych dnes čekal mnohem víc. Kotlem domácích jsem opravdu zklamán a to se opravdu snažím o objektivitu. Nevidím, jak moc je ten kotel narvaný, ale já bych prostě na finále čekal mnohem víc. Mnohem více řevu, entuziasmu, nadšení, fanatismu.. Nevím, prostě mi to od skalních fanoušků Slezanů přijde jako polévka bez soli a pepře, taková mdlá. Zasytí, ale 20 minut po jídle už v ledničce hledáš něco na zub. Na to, v jakém počtu dnes domácí jsou… Lépe na mě určitě působí fans Vsetína, ale i ti zůstávají dost za očekáváním. Znám je loni z Poruby, kdy jsem na ně ódu pěl a tam byly opravdu mnohem lepší… Vsetínský kotel dnes značně mrhá potenciálem, je to škoda.

Ve třetí části vytahují Valaši svou druhou prezentaci, vytahují žluté a zelené lesklé fólie, tohle, ačkoli plno žlutých drží zelenou a naopak, ačkoli někteří ožralci drží stříbrnou místo zelené či žluté barvy směrem k ledu, vypadá docela pěkně, oproti balónkům má choreo materiál už konečně každý. Choreo však hosté znehodnocují špatně vytaženými nápisy, které jsou jen těžce čitelné, vytahují je pozdě, drží je nakřivo, celkově se ani tahle prezentace moc nevyvedla. Ale u Vsetína, kde by dnes asi každý nadýchal více než jednu promile, se to tak nějak už čeká :-). Pozor, není to žádná omluva, ultras scéna hochů z Lapače není x let prakticky žádná, což je na tak kvalitní tábor velká škoda. Po stránce optických prezentací je prostě Vsetín žalostný. Alespoň, že to dlouhodobě trochu (trochu víc, jak kdy) vynahrazují fanděním… To jejich, především díky old school pokřikům, které mnohdy nemá žádná jiná ekipa v republice, kdy vsetínští nemají touhu jako mnozí jiní, neustále sedět u Youtube a kopírovat v chorálech různé zahraniční věhlasné ekipy, je maximálně originální. Pokřiky a chorály, ačkoli mnohé z nich pamatují Gustava Husáka na obrazech v základních školách, jsou jejich a patří k nim jako dvacítka k Davidu Klimšovi nebo jako Bureš k Babišovi…

Domácí mávají vlajkami na tyčích, kterých mají asi 10, je jasné, že kotel se snaží. Snaha se jim rozhodně upřít nedá. S dalšími góly v hostující brance fandí čím dál lépe, tento progres však mají na svědomí fanoušci mimo kotel, kteří se fanděním konečně začínají trochu bavit. Při chorálu o tom, ať vstane každý, kdo je Frýdečák, už nevstává „jen“ 50 lidí, ale třeba 150, už to vypadá o moc líp. Celá tribuna zase a často tleská, je mi trochu blbě, jak kdybych něco hnusného snědl, něco blbého vstřebal… Stále samozřejmě fandí i Valaši, ale už je to horší a horší, z těch tří stovek jich nyní může fandit třeba jen 70 – 100, ačkoli spíkr se dnes může přetrhnout a i na tu dálku, kterou od něj sedím, si všímám, jak celý kotel hecuje. Tohle je možná to, co by z plného kotle Frýdku udělalo fandící mašinu, co by z Elefantu bez oken udělalo černý Leo Express, kterým cestovat je moc príma. Škoda, že déle nevydržel stav 3:3, tam hosté buráceli a nadechovali se k parádně znějícím chorálům, které mohly zcela ovládnout halu. Ale je to jen kdyby a na to se nehraje… Frýdek-Místek je hokejově asi jinde, hráči jako Chmielewski či například Franek, který se mi moc moc líbí, jsou hráči rozdíloví. Navíc Steve v brance je nanejvýš jistý, zase se mi oživují vzpomínky na tu oporu Stývka, který nám sám vyhrál x prvoligových zápasů…

Když běží poslední minuta, z repráků hraje Maxim Turbulenc a jejich šlágr „Okolo Frýdku cestička“, zvedám se a opouštím halu. Proč tak brzo? Proč nepočkám na děkovačky, na které čekám vždy, když navštívím zápas jako nezaujatý divák? Právě proto, že Klímu a Stýva mám pořád moc rád a nechci je vidět, jak se radují s místními fans. Bylo by mi to líto, bylo by mi smutno. Tak to prostě cítím. Pořád je beru a vnímám jako AZeťáky a tak si je chci také pamatovat. Nechci vidět Stývka, jak se tady na děkovačce vyblbuje stejným způsobem, jako se vyblboval u nás… Ano, je mi smutno, nechci to vidět, vadí mi to, ale na druhou stranu jej, i když to je pro mnohé z nás těžké, naprosto chápu! Holt koho chleba jíš, toho píseň zpívej…

Sedám do auta, opouštíme tohle město. Už tady na hokej jít nechci. Až tady půjdu příště, budu mít na krku šálu klubu, který miluju a budu svému klubu i fandit. V hlavě si znova přehrávám zápas. Do toho mi píše fanoušek jednoho moravského klubu, a ptá se, jaké to dnes bylo. Kdybych měl obě ekipy zhodnotit maximálně stručně, tak Vsetín, na to, v jakém počtu přijeli, byl podprůměrný, Frdek-Místek, pokud nepomohla celá hala, byl slabý.

Cestou domů napíšu SMS Klímovi. V jeho kariéře mu moc přeju, stále je to pro mě jeden z nejoblíbenějších AZeťáků! Popřeju mu k vítězství, k jeho pěknému ice timu, kdy často dnes chodil i na přesilovky, v poslední větě však dodám, že co si budeme povídat, že ten Frýdek je stejně hnůj… Odpověď je rychlá, nechybí ani argument, že ve všech směrech to zas takový hnůj není. Je mi jasné, kam míří a kdybychom se podívali na výpisy z jeho bankovních účtů, pochopíme to ještě víc… Zase se nabízí ta věta z písně od pomateného Žita 44, že „peníze peníze hejbou světem…“. Ano, frýdecko-místecký farmářský klub, díky gigantovi, který mu stojí za zády, díky Ocelářům z Třince, má spoustu peněz. Bojím se, že mohou ukázat na jakéhokoli hráče AZetu a nabídnou mu tolik, že náš hráč nebude mít možnost váhat. Na srdíčko se dneska nehraje, 90% hráčům bychom to nemohli zazlívat, i když nás to může sebevíc mrzet… Ale zpět k těm penězům. Oni je mají, my jich máme méně. Mnohem méně. Jeden den je máš, druhý den se ti rozkutálí. Tohle všechno se může stát. Peněženky jsou děravé. Ale ze dne na den neztratíš značku. Tu, kterou jsi pracně budoval. Frýdek-Místek, zdejší hokejový klub a především fanoušky, čeká ještě dlouhá cesta k vybudování té značky. Aby díky ní byl tento oddíl známý, né díky maskotovi Fredymu. My tu značku máme, my ji vybudovali, tak buďme na ni hrdí. AZ Havířov, to je víc, než kdejaký rys či zlaťák ocelí páchnoucí…

I proto v této finálové sérii moc přeju Vsetínu. I když, i kdyby ji nějakým zázračným způsobem vyhrál, myslím si, že Frýdek-Místek bude v příští sezóně naším prvoligovým soupeřem. Když prostě postoupit chceš, tak postoupíš. Nechápu ale ty, kteří přejí slezskému klubu. Ano, rozumím Honzům Danečkům, dalším rodinným příslušníkům či kamarádům Klímy, Piešky či Stývka. Naprosto jim rozumím… Však postup, vlastně už samotná existence třineckého béčka, je přímým ohrožením našeho klubu. Nemůžu přece fandit Slezanu jen proto, že tam mám kamarády. Až tento klub přijede k nám, budeme mu fandit, protože chytá Steve a radovat se z gólů červených? Klub jako celek, ta značka AZ a láska k němu, pokud není facebooková či falešná, přece musí přebít všechny naše sympatie k jedincům… Zvláště, když tým těchto jedinců je rizikem pro ten náš…

P.S. Abych nezapomněl závěrem. Ačkoli by si to někteří přáli a já je nechápu a nikdy nepochopím, pokud by se někdy měl AZ Havířov stát plnohodnotnou farmou jakékoli extraligové mašiny, nikdy na tento klub nepřijdu. Zajeďte si někdy do Frýdku, třeba se nadechnete a pochopíte víc. Páchne to tam Třincem. Pokřik „Děvky Třince“, kdy hala byla kyselá a já Valachům tleskal, budu mít dlouho na paměti…

Sepsal J.R. from B.K.