Vsetín má mečbol, navíc v domácím prostředím, čeká se po strop naplněný Lapač, pohrávám si s myšlenkou, že bych vyjel. Hodím laso člověku, který by mohl sehnat lístky, zjišťuji, že v tomto by nebyl problém. Potíž bude s cestováním k zápasu, to se zdá býti dosti krkolomné. Ani to mě však neodradí a já při slunečném čtvrtečním odpoledni vyrážím na vlakové nádraží.

Vlakem z Havířova na Svinov, ze Svinova dalším vlakem do Studénky. Jedu sám. Ve Studénce na nádraží jsem poprvé v životě, v hale jakýsi velký houf cikánů a tak jdu před budovu. Ha, biatlonovou terminologií – na druhé hodině hostinec. Trochu fouká, cvakám dvě doleva a valím do šenku. V této hospodě, kde se cigaretový kouř dá krájet, jsem samozřejmě také prvně. Čekám na další kolegy. Pozoruji stěny šenku, na nich desítky sportovních plakátů, šál, vlajek, dresů. Po chvíli dorážejí kolegové. Je to legrační, všichni tři pocházíme z Havířova a sraz máme v hospodě ve Studénce, kde jsme všichni poprvé…

Sedáme do auta a vyrážíme směr Vsetín. Času máme dost. Vše se však mění někde mezi Valmezem a Vsetínem, na železničních přejezdech to stojí. Kamarád, který ještě lístek nemá, volá kamarádce, fanynce Valachů. Je asi 30 minut do zápasu, dívku v telefonu příliš neslyší. Ta už je na zimáku, probíhá rozbruslení, na Lapači se už fandí! K legendárnímu stadionu dorážíme asi 20 minut před zápasem. Vyzvedneme si lístky a přes vrátnici vcházím na stadion. Ačkoli jsem na Lapači byl již mnohokráte, poprvé někdy před 17-ti léty, tudy vcházím prvně. Působí to na mě honosně. Do tribuny na stání, která je 15 minut před špílem už solidně narvaná, aby každý zabral co nejlepší místo, se opírá slunce. Působí to majestátně, velkolepě, ten pohled od ledu, kdy hlavou vzhlížíte vzhůru, je zcela jiný než pohled z protější tribuny. Paráda. Hledáme svá místa. Vstupenky máme na sezení, téměř přesně na středovou čáru, do nejvyšší řady Lapače. Sedáme, koupíme pivko a čekáme na úvod zápasu. Zajímají mne tribuny. Rozhlížím se kolem sebe, moc se těším. Můj zrak samozřejmě mnohokráte míří do sektoru pro hosty, jsem na ně velmi zvědav.

Vsetín vychoval mnoho skvělých hráčů. Jeden z nich, reprezentant a mnohdy klíčový bek českého nároďáku, Ondřej Němec, přichází vhodit úvodní čestné buly. Reprezentační bek křičí do mikrofonu podporu domácím, publikum mu aplauduje, je to velká paráda. Představte si zápas s velkým Z v Havířově, po střechu narvaný stadion, kdy z ledu publikum do mikrofonu hecuje Mařka, kdy on hází čestné buly, né papaláši s třešněmi za uchem…

Z repráků hraje lidová píseň, nevím, jestli ji lze označit za klubovou hymnu, však hodí se zde jako hrnec na prdel… „Dů Valaši dů“. Moc se mi líbí, že Vsetín je součástí nějakého kraje, který je v rámci republiky svým způsobem jiný. Pokud my jsme hrdí na naše Slezsko, tady tu hrdost cítí ještě víc. Velká část publika zpívá tuhle hymnu, zní to velmi dobře. možná je skoro až škoda, že místní DJ to tu a tam nevypne a nenechá vyniknout zpívající Lapač.  Ano, i ve Frýdku hráli hymnu tamního klubu. Jakousi píseň beze slov, převzatou z nějakého filmu… Bez hlubší souvislosti, proč právě tyhle tóny. Ty souvislosti ve Frýdku chybí v mnoha věcech. Úplně to vidím… Tamní vedení si v létě sedlo na zahrádku k čepované desítce, z klobouku tahalo názvy zvířat, které bude klubovým maskotem, pak z Youtube poslechlo nějaké songy, zabodlo prst do názvu jednoho z nich s tím, že tohle prostě bude hymna a basta fidli… Mimochodem, fidla bez fidly jako žena bez ženy, nebo fidla bez fidle jako píseň? Stále se koukám do sektoru pro hosty, pár puberťáků, na pohled drsných, tam různě poskakuje a baví se. Na první pohled jich může být tak 15. Na víc to nevypadá. I když je pravda, že do těch míst špatně vidím, jelikož hosté jsou na stejné tribuně jako já, asi 30 metrů po mé pravici. Pokud jich je opravdu jen těch 15, je to ostuda jako Brno. No uvidíme…

Začíná zápas. Šup, gól, hosté vedou. Jsem vyveden z omylu, ze sektoru pro ně určeného se ozývá slušný křik, velká radost. Kolik je těch hostů? 100? Fakt nevím, takhle to nejde odhadnout… Dají gól, fandí, to je jasné. Po chvíli jsou však umlčeni domácími. Záměrně neříkám kotlem, protože fandí velká část vyprodaného Lapače…

Bum ho. 0:2. S atmosférou to vidím bledě. Škoda. Převážně kvůli ní jsem přijel. Hosté se radují, skáčou, ukazují k domácím zdvižené prostředníčky. Bum ho, třetí střela a 0:3, Klíma koupe Hromadu blafákem do bekendu. Čekám mrtvo. Pletu se. Na světelné tabuli svítí skóre 0:3, je jasné že hosté fandí nepřetržitě, i při tomto stavu však proti domácím nemají šanci. Ano, Valaši jsou zaskočeni, kdo by nebyl, i přesto fandí stále nadprůměrně. Spíkr, po jehož pravici je mladý bubeník, hecuje kotel bez megafonu. I při takovém počtu to evidentně jde. Lidi neustále nabádá k aktivitě, dělá maximum a dělá to dobře! Jde příkladem!

Před zápasem jsem v hledišti zaznamenal spoustu zelených a žlutých balónků, ty dávaly tušit, že se chystá nějaká choreografie na úvod zápasu. K mému překvapení se nic takového neudálo. Nevím proč. Škoda. Opět a zas. Vyprodaný Lapač by vizuálně působil parádně, kdyby se tribuny nějak prezentovaly. Nevím, zda-li tady není člověk s tímto myšlením nebo zda-li je (jsou) a nechce se jim, čert ví… Domácí tak aspoň v řadách nad kotlem mávají asi desítkou svých obvyklých vlajek na tyčích, pro člověka, který však léta žije tímhle ultrasáctvím a vším, co se kolem toho točí, je to však zatraceně málo…

Zpátky k utkání, šup ho tam, 0:4, za chvíli 0:5. Ve frýdecko-místeckém sektoru panuje euforie, gólman Daneček skáče na střídačce jako žabák, jeho radost je enormní, více se z gólů ocelářů neraduje snad žádný jiný hostující hráč. Je mi trochu blbě, ale chápu to. Musím to chápat.

I za stavu 0:5 však domácí publikum velmi hlasitě fandí. Jasně, není to zdaleka takové, jako na úvod zápasu, pro domácí je to zápas roku a začíná takovouto studenou sprchou, ale troufám se zeptat, kde by se za stavu 0:5 fandilo jako se dnes fandí tady? Ano, jsou výjimky. I u nás se fandilo výborně, když jsme prohrávaly 1:9 s Benátkami, zde je to však umocněno tím, že se jedná o 100 násobně důležitější zápas. Opravdu klobouk dolů za tuhle věrnou vytrvalost.

Musím také zmínit, že kolem mne sedí spousta fanoušků Vsetína. Ano, sedí, mohu je tak nazvat gaučáky, oblíbeným slovem z hokejové terminologie, které osobně moc nemám rád. Stav je 0:5, kdo jiný by měl kritizovat, láteřit a nadávat, než tihle sedící? Nic takového se však neděje. Opravdu, ani jednou za zápas nezaslechnu od lidí kolem sebe cokoli negativního. Jasně, třeba mám jen štěstí na své místo, třeba mám štěstí na fanoušky kolem sebe, ale píšu to tak, jak to je… Naopak, i gaučáci kolem mne fandí, tleskají, klub podporují, je to moc sympatické.

O přestávce jdu pro pivo, dám si klobásu a pozoruji drobnou potyčku mezi hostujícími fanoušky a ochrankou. Ochranka je tady na jiné úrovni. Na pohled vypadají jako policejní těžkooděnci a vzbuzují opravdu respekt. Jaká je reakce vsetínských na rozmíšky mezi ochrankou a hosty? Lapač skanduje „Nechte fanoušky“. Sázím gatě, a opravdu bych nerad chodil v trenýrkách, čili natolik věřím svému tvrzení, že Polárka by řvala obligátní české morální „Bijte je.“ Když čekám v řadě na klobásu, huláká po mně nějaký fotřík se šálou Frýdku, myslíc si, že jsem fanda Vsetína. Cosi brble, že „to máte za to, ten debakl, že jste po našich hráčích lili pivo“. Nechci s ním ztrácet čas. Odvětím mu, že frýdecko-místecký klub nemá fanoušky, čili jakákoli diskuze je bezpředmětná a čekám ve frontě dál, s tužbou, že chléb ke klobáse bude dnešní…

Ve druhé periodě Vsetín snižuje na 1:5. Hala vstává, bouří, až to skoro vypadá, že je to jen 1:2. Lidé se radují, točí šálami, jakoby bylo skoro vyrovnáno. Tenhle gól je pro tribuny velkým impulsem. Lapač fandí parádně, čumím na to s otevřenou hubou. Ano, neustále fandí i hosté, ale jak už jsem říkal dříve, proti Valachům jsou bez šance. Možná jsou sami udiveni tím, co se v hledišti odehrává. Nechci si ani představovat, co by se za tohoto stavu pro hosty odehrávalo v Polárce…

Na ledě se to přiostřuje, řada tvrdých zákroků. Hostům se dění na ledě nelíbí, nasazují korunu své demenci a skandují „Peníze, peníze“. Ano, právě hosté z Frýnce, kteří jen díky peněz hrají tohle finále… Značná část tribuny na sezení si stoupne a hostům za tuhle imbecilitu aplauduje dlouhým potleskem. Výborné. Jako dezert k této lahodné chvíli pak domácí spouštějí hromový pokřik „My máme srdce“, na což už hosté nijak nereagují.

Vsetínští hráči, i za stavu 1:5, téměř žerou led. Není se co divit, tahle atmosféra jim nedovolí vypustit jediný souboj. Bojují jako lvi, leč hokejová kvalita je na straně hostů. Šimboch parádní, překvapuje mne, kolik prostoru na ledě dostávají hráči jako Piecha či Klíma, odchovanci AZetu! Chmielewski, ten je tady omylem, ten tuhle ligovou soutěž přerůstá o dvě třídy. Tomáš Franek, výborný. Zapamatujte si tohle jméno. I přesto gól na 2:5, euforie, hala bouří. Fakt neskutečné. Nepřeháním…

Další z pokřiků, při jejichž volbě asi hosté nepřemýšlí, se line právě z rohu haly, který okupují Slezané. Ti se domácích ptají „Co jste tak ticho?“. Pane Bože, ach jo, kdo tyhle zrůdoviny z řad farmářů vymýšlí? Není umění být na Lapači tím slabším v hledišti. Je však možná uměním, zvlášť pro dnešní hosty, to tak nějak přijmout, respektovat, strčit ocas mezi nohy a raději jen fandit svému klubu. Slezané pak ještě vyvolají Jirku Dopitu, místní legendu a v současné době trenéra Třince, tady přesně nechápu proč, třeba to někdo z nich objasní…

Před závěrečnou periodou jdu navštívit toalety, překvapuje mne po zuby nastoupená ochranka i policie, která ze sektoru pro hosty nespustí oči… Na ledě se prohánějí malí Vsetíňáci, přestávkový program jako u nás. Jedno je však jiné. Je to asi tím, že hala je narvaná a tak se moc nevyplácí odcházet z tribuny na stání, protože při návratu už nemáš své místo, i proto se těmto malým hokejistům fandí, protože kotel je prakticky stejně plný, jako když se hraje zápas. Tohle dnes domácím závidím! A není to fandění jednotlivců, fandí se opravdu parádně. O přestávce! Po této exhibici si malí kloučci sedají na zem a následuje děkovačka. Dobrá děkovačka! Taková, které jsem se třeba nedočkal po extraligovém zápase mezi Vítkovicemi a Třincem. Fakt čumím!

I v závěrečné třetině je obrázek v hledišti stále stejný. Hosté se snaží, fandí často, možná skoro až nepřetržitě. Moc je však není slyšet. Fandí především mladší spodní část sektoru, ta část, ve které může být těch zmiňovaných 20 lidí. Ano, vršek sektoru se k nim připojuje, často si vzájemně odpovídají, docela příkladně používají ruce k tleskání, protože dnes nedisponují bubnem, ale celkově to prostě ono. Je jasné, že hostům nepomáhá ani poměrně malá rozmanitost pokřiků. Značně jim chybí také spíkr, který by všechny lidi hecoval, nabádal k jednotě a k o kus větší aktivitě, zvlášť za tohoto stavu. Jedno s druhým, je to takový průměr, možná nadprůměr. Na druhou stranu, já před utkáním čekal od třinečáků spíše ostudu, takže vlastně mne pozitivně překvapili…

Neustále fandí i domácí, je to velmi dobré, výborné, místy parádní. Fanděním se především baví. Lidové popěvky valašské, to je něco, co jim strašně závidím. Něco, co symbolizuje jejich kraj, věrnost jejich kraji, tohle je fakt velká paráda! Jen škoda, že dnes nezazní „Vysoký jalovec“. Však i další chorály stojí za zmínku. Hala zpívá o tom, že „není nutno aby bylo přímo veselo“, o tom že „My tu ligu stejně propijem“, nechybí ani legrační „V sobotu vás stejně zabijem…“.

Zápas pomalu končí, hosté vyhrávají, v jejich sektoru propuká velké veselí. Děkovačku si pořádně neužívá ani jeden tábor fanoušků, v Play-off se to holt nenosí. Ucpanými východy mířím ven z haly. Před ní početné zástupy všemožných represivních složek, aby oddělily hosty a domácí. Mířím k autu. Když už v něm sedím a auto stojí v koloně, zpoza okna sleduji obličeje domácích fandů. Jsou smutné, přešlé, zklamané. Bylo to blízko a já to Valachům moc přál… Je mi jich upřímně líto.

Vsetínští dnes na mě udělali velký dojem. Až se vkrádá otázka, jaké by to bylo, kdyby v zápase vedli, nedej Bože jej vyhráli. Takto musím posuzovat atmosféru z utkání, ve kterém tahali za setsakramentsky krátký kus provázku. Víte co je na Valaších jiné? Je doba internetová, ekipy skládají nové chorály. Po stadionech jezdím hodně často. Neskutečně mnohokráte se mi však zdá, že jsem pořád na tom jednom stejném. Proč? Mnoho fanouškovských táborů si moc neláme hlavy, mnoho těchto táborů skládá nové chorály na ty melodie, které zrovna frčí, které znějí dobře u rivala. Mnoho melodií se stává ohranými. Pořád dokola to stejné… I v Havířově chci dávat bacha na to, aby nový chorál nebyl tuctový, proto jsem si třeba ťukal na čelo, když Abstinenti přišli s nápadem na nový popěvek, který 60 minut zápasu zpívá fotbalová Sparta. Máme to zapotřebí? Ale zpět ke Vsetínu. Nevím přesně, jak to popsat, abych byl pochopen, ale tenhle tábor mi přijde takový old schoolový. Snad nejvíc ze všech táborů. Mnoho melodií, které se zpívaly před dvaceti lety. Ostatní ekipy už tohle nezpívají, na Lapači to jede stále. Má to cosi do sebe. Repertoár Valachů mi i díky tomuto přijde hodně rozmanitý, neohraný, neomšelý. Možná jsem právě tohle dříve dokonce i kritizoval, že zde jsou 30 let za opicemi. Ale právě s tím, jak jde doba a chorály jiných táborů se podobají jako vejce vejci nebo Syřan Syřanovi, se vyvíjí můj názor. Tohle se mi prostě líbí… Když to porovnám třeba s dnešními hosty, ti znějí, jako bych si pustil utkání polské fotbalové ligy. A pozor, teď nechci hanit frýdecko-místecké, u jiných táborů by to bylo podobné… V tomto mne prostě Vsetín baví!

A dost, každá karta má rub i líc. Dnes vynáším Vsetín do nebes. Ano, dnes si to zaslouží, udělali na mne dojem. Však pozor, abych zde jen nechrlil pochvaly. Fanouškovskou scénu sleduji u mnoha soupeřů. Zajímá mne to, žeru to, pitvám… Vím, že v základní části byly na Lapači zápasy, kdy bylo téměř ticho. Kdy nebyl na zábradlí dnešní spíkr, jiného nyní zeleno-žlutí nemají a atmosféra byla žalostná. Možná to někteří z Vás ani neví, ale je, vlastně bylo, to tak… Však na utkáních s různými Karvinými, Hodoníny, ani na semifinále s Technikou jsem nebyl, hodnotím tedy převážně dnešek. Až je s podivem, jakou kouzelnou hůlkou dnes domácí mávali. Každopádně repatár složen. Nadmíru úspěšně.

Rád bych se ještě pustil do dvou témat. Víte, trochu mě zklamala jedna facebooková reakce jednoho frýdecko-místeckého hráče, který ještě nedávno oblékal dres AZetu. Ano, reakci psal v emocích, po prohraném třetím utkáním, ale i tak… Zklamalo mě to. Prosím Vás, řekněte mi někdo, proč bych měl Třinci, pardon – Frýdku-Místku, fandit? Protože tam hrají Steve a Klíma? Jen proto? Tudíž fanda Baníku měl na přelomu století fandit i Spartě, jen proto, že do ní přestoupily tehdejší modly Bazalů jako třeba Slončík, Čížek, Bolf či Sionko? Hloupost… Nebo mám fandit Frýdku-Místku, protože leží ve stejném kraji jako Havířov? Kurva, všichni děláte z takovýchto zápasů derby. A o čem je derby? Přece právě o rivalitě, nevraživosti! Nebo myslíte, že Sparťan přeje Slavii, protože oba kluby jsou z Prahy? Že Prostějovák přeje Přerovu, protože oba kluby jsou z Hané? Druhá hloupost… Z jakých dalších důvodů bych tomu Frýnci měl tedy fandit? Poraďte.

Závěrem, ačkoli Frýdek-Místek spíše haním, v obou svých finálových reportech, v jedné věci se jich musím zastat. Nebo né zastat, to je nesprávná interpretace. Musím si rýpnout do mnoha z Vás, kteří… Frýnci se smějete, smějete se, jak nefandí, jak mají hloupé choreografie apod. Víte co, nechci to moc pitvat, ale ruku na srdce. Jak moc fandíte Vy? Kdy naposledy jste byli pomoci s nějakou tvorbou? Co děláte pro fanouškovskou scénu v Havířově či ve svém městě, co děláte pro atmosféru, pro cokoli, co náš nebo Váš tábor bude posouvat kupředu? Ano, těch lidí, které teď nepřímo zmiňuji, není nějaká velká spousta. Však přesto jsou… Jasně, kritizujme diváky toho ocelářského paskvilu. Ale kritizujme s čistým svědomím. Žijme pro AZet a posouvejme jej dál, jen tak můžeme být kritičtí vůči těm, kteří nám nyní nesahají ani po kolena. Jen poctivou prací v reálném fanouškovském prostředí však na kritiku, jakkoli věcnou, máme jakési právo. Vysmívající, urážlivé či pohrdavé komenty na Facebooku z nás nedělají fanoušky…

Sepsal J.R. from B.K.