Druhý z vrcholů letošního hokejového léta, po výborném představení, po všech stránkách, v zápase proti Vítkovicím, se čekalo, co nabídne souboj našeho celku s týmem ze Zlína. Několik dní před zápasem se v úzké skupině lidí rozhodlo, že na utkání nebude organizovaný kotel, čili ani jakákoli optická prezentace. Jak se tyto nápady rodily a jaká debata je provázela, o tom až v druhé části reportu. Nyní zpět k utkání…

Během prázdnin jsem dostal nabídku od člověka z vedení klubu, abych převzal některou „práci“ a povinnosti po paní Karasové, po úvaze jsem tohle přijal. Proč? Odchod paní bývalé PR manažerky jsem několikrát okomentoval jako největší oslabení AZetu Havířov během tohoto léta a když jsem tak nějak tušil, že klub pro tuhle pozici nemá vhodného kandidáta, který by paní Karasovou nahradil, rozhodl jsem se, že mu budu chtít pomoci. Ruku v ruce souvisí tyhle mé povinnosti i s fanouškovstvím, na které budu mít méně času, ale už nemám sílu donekonečna někoho přemlouvat, přesvědčovat, místy skoro prosit, rád využiju nový prostor pro seberealizaci některých mých nápadů. Navíc to vypadá, že by se části mých fanouškovských úkolů a aktivit mohli zhostit mladší fanoušci, kteří už první krůčky udělali, kteří se postupně učí, tak uvidíme… Nicméně, aby to nevyznělo nepřesně, stále a prioritně jsem fanoušek, stále a jak jen to bude v mých silách, budu malovat, tvořit, fandit, fanouškovství pro mě je a snad bude na prvním místě.

Díky svým povinnostem trávím den zápasu už od brzkého dopoledne na zimáku, domů se dostanu až pozdě večer po utkání. S dvěma mladými kluky, kteří zasluhují velké poděkování za to, jak jsou mi ve věcech fanouškovských k ruce, tiskneme a poté vylepujeme více než 50 letáků, které mají nabádat fanoušky, aby dnes věnovali svůj potlesk Robertu Říčkovi. Času do zápasu je více než dost, máme v plánu vyrobit i velký a dlouhý transparent pro tohoto hráče, ale díky nedobré komunikaci mezi námi samotnými se nemůžeme dostat do skladu materiálu, tudíž tuhle prezentaci, i když mne to hodně mrzí, musíme odpískat.

Začátek zápasu se blíží, lidé se scházejí už třeba hodinu a půl před špílem, v párty stanu před zimákem si dají pivo, klobásu, zahrají Stiga hokej či zastřílí si na hokejovou bránu, je pěkné počasí, sám jsem zvědav, jaká se dnes sejde návštěva. Mnozí mne varují, tvrdí že Zlín nejsou Vítkovice, že lidé nejsou zdaleka tak natěšení, jako na úvodní přípravný duel. S návštěvou kolem dvou a půl tisíc bych byl velmi spokojen, nakonec je zahlášena návštěva těsně nad dva tisíce, to jakž takž jde…

Organizovaný kotel dnes sice není, i tak však nahoru nad tribunu věšíme 4 vlajky, dole je pak vyvěšena „Potěr Fans“, stejně jako „Rumboys“. Nikomu nenakazujeme nejít do kotle, když jej dnes oficiálně neorganizujeme, ba naopak, vyzýváme kohokoli, kdo by do míst kotle jít chtěl a rád by otevřel ústa a zatleskal, ať tak učiní, že budeme jenom rádi.

S úvodem zápasu se tak v místech, kde normálně bývá spíkrem vedený kotel, schází asi 30 hodně mladých kluků, od samého začátku zápasu se snaží fandit, díky za to, v prvních minutách se k nim velmi dobře přidávají i okolní sektory a tak je atmosféra docela sympatická. Jen jsem trochu překvapen, že stejně jako loni, tak i letos k nám nezavítal nikdo se zlínskými klubovými symboly…

Fandění se postupně vytrácí, jak z kotle tak z okolních sektorů, zavládá klasická atmosféra obyčejného přípravného zápasu. Je to velká škoda, protože dne k tomu ten potenciál rozhodně byl. Dnes jsme fandit měli. Třeba i kvůli Pasty, který se na zápas těšil a chtěl si jej vychutnat se vším všudy. Ale co chceme, to máme. Lidé se dnes na tribunách nebaví tak jako před necelým měsícem, když se fandilo proti Vítkovicím, hokej bez atmosféry je prostě příliš propečený steak, nemá to šťávu, na tvářích diváků to lze vypozorovat. K tomuto se ale ještě vrátím…

Ve druhé polovině prvního dějství, když se na světelné tabuli objeví čas 6:20, vhazujeme na ledovou plochu asi desítku konfet, důvod je jasný, chceme přerušit utkání. V přerušení si pak celá hala stoupne jako jeden muž a dlouhým potleskem dáme najevo Říčanovi, jak moc si jej stále vážíme. Rozezní se také hromové skandování jeho jména a po chvíli se hraje dál… Super!

Ve zbytku zápasu se na tribunách už nic zajímavého neděje, o jakés takés atmosféře se dá mluvit zase až v posledních minutách hry, to když publikum žene AZet za vyrovnáním. Ozývají se nějaké ty pokřiky, zase je to docela fajn. Po nesmyslně hraném prodloužení následují nájezdy (lidé jsou z toho stálého prodlužování zápasu už možná kyselí), po nich pak klasická pozápasová Havířovská Zvěř, poslouchám ji až od vrátnice a zní to fajně. Trochu nostalgie…

Po utkání si asi 200 – 300 lidí počká na Davida Pastrňáka, ten za těch pár dní v Havířově rozdal snad 6 894 podpisů a 1 685x se s někým vyfotil. Za tohle respekt, někdy toho vážně musel mít plné zuby, přesto byl klučina vždy usměvavý, dobře naladěný a maximálně ochotný. Velký profík! Za těch několik málo dní jsem s Pastou prohodil pár slov a jsem obrovsky rád, že na Havířov, ač většinu roku tráví za Oceánem či v Praze, ani trochu nezapomněl. Hned ve třetí větě se mě vyptával na třaskavé derby s Frýdkem, kolik nás pojede, jaké to bude apod. 🙂

No nic, poslední kartičky jsou podepsány, poslední rozvrhy hodin rozdány, Honza Maruna kousne jedno rekreační, naposledy se usměje na fanoušky, kteří se už pomalu rozcházejí domů. S letním večerem to nemá nic společného, ve vzduchu je cítit podzim. I z tohoto je patrné, že už za pár dní začne liga. Kdyby nezačala, mohl bych svůj report končit. Jenže ona začne a… 

Jelikož mi situace na tribunách v Havířově není a myslím, že nikdy zcela nebude lhostejná, mám v hlavě ještě spoustu myšlenek, o které bych se rád podělil a které by měly být mnohými přečteny. I když netvrdím, že vše co píšu je směrodatné a jakoby správné, je docela možné, že se v mnoha věcech mohu mýlit, jedná se jen o mé subjektivní názory, které jsou podepřeny třeba 20-ti lety aktivního fandění na tribunách…

Zápasu s Vítkovicemi, když nyní myslím především organizaci kotle a případného chorea, které se nakonec nevytahovalo, se prioritně chopili jiní, kterým jsem pozorně naslouchal, mnohdy i poradil, kterým jsem jako zapálený fanoušek maximálně pomáhal, zároveň však nechal rozhodování o věcech fanouškovských téměř výlučně na dotyčných. Utkání proti celku z Ostravy se nám fanouškovsky a organizačně docela povedlo, proto nebyla nutnost cokoli měnit. Proto stejně jsem se zachoval i pro utkání se Zlínem, zvlášť když jsem věděl, že mám velmi mnoho povinností vůči klubu a nebylo by tak ideální, kdybych se fanouškovského scénáře chopil já. Rozhodnutí o tom, že kotel nebude, jsem proto naprosto respektoval, do velké míry s tím i souhlasil, bylo to rozhodnutí jednohlasné, ačkoli až do večera před zápasem jsme to zkoušeli zvrátit a najít různá řešení… Na tomto, že nechci mít zcela finální slovo, není nic divného, potud vše v pořádku. Velmi se však bojím a mám obavy o týdny a měsíce další. V současné době nevidím na naší fanouškovské scéně ani jednoho člověka, který by AZetu dal 100% své energie, který by tyto věci měl jako prioritu a který by to vzal na svá bedra. Potřebujeme silnou osobnost, za kterou lidé půjdou. O tyto mé obavy jsem se podělil i s těmi, kteří to nyní částečně berou na sebe a je už na nich samotných, zda-li si má slova vezmou či nevezmou k srdci.

Při své klubové práci na tomto utkání jsem si uvědomil, jak je vše organizačně náročné. Zvlášť v klubu, ve kterém většina práce stojí na čtyřech lidech, přitom ideální rozvržení by mělo být třeba mezi 7 lidí. Ale tohle není kritika, prostě pracujeme v možnostech, které máme. Mnoho fanoušků si nedovede představit, kolik úsilí stojí za skutky, které se na první pohled zdají jako nicotné, jen dobrou souhrou všech zainteresovaných lidí, kdy každý splní svůj part, se ve výsledku vše podaří. Ze svého místa bych proto chtěl poděkovat všem, kteří se na organizačním chodu, z pohledu klubu, podíleli a jistě budou podílet i nadále. Ať už Patrik Rimmel, který té práce odvedl neskutečné penzum, přitom být my bohatším klubem, stará se „jen“ o hráče a tyhle jeho povinnosti navíc dělají jiní, rád bych moc poděkoval trenéru Littnerovi, vedoucímu mužstva Matějkovi, mladým hráčům jako je například gólman Matoušek či útočník Potočný, kteří mi svým způsobem byli k ruce… Velké díky zasluhuje i Dalibor Durčák, který mi pomáhal na dálku s grafikou, venkovní moderátor Rosťa, který ze své pozice vůbec nemusel, přesto zmínil prodej fanouškovských nálepek, což mi udělalo nesmírnou radost. No a speciální a největší poděkování pak hlavnímu moderátorovi Radimovi. Kdo by to byl před léty, když jsme vybulali poslední dvě hodiny výuky a pili pivo v baru Pavouk, řekl, že se naše cesty takto sejdou… 🙂 Ano, vím, vypadá jako jako trapná a kýčovitá děkovné scéna při předávání amerických Oscarů, ale jak už jsem zmínil, až když do něčeho nahlédnete víc, uvědomíte si.

Byla to pro mě první zkušenost tohoto druhu, každému bych přál, aby si tím jednou prošel, aby alespoň trochu nahlédl na spoustu věcí a získal tím jiný názor. Jsem za to rád. Na druhou stranu – bylo to pro mě zvláštní. Hodně zvláštní. Poprvé po šesti letech jsem své nápady, nápady z hlavy fanouška, neprezentoval fandům samotným, ale lidem z klubu, se kterými jsem pro tento den spolupracoval. Nápad s rozvrhem hodin pro děti tak rázem nebyl fanouškovským, ale nápadem jakoby klubovým. Moc rád budu své nápady přenášet tam, kde je o ně zájem.

Ještě k něčemu se přiznám. Skoro polovinu zápasu jsem neviděl. Ano, část jsem neviděl díky svým povinnostem, když jsem v průběhu závěrečného dějství zápasu třeba stavěl „pódium“ pro hráče nebo s Radimem ladil přestávkovou soutěž, avšak větší dobu té části zápasu, kterou jsem neviděl, jsem neviděl dobrovolně. Ano, budete si ťukat na čelo, protože pro mnoho z Vás je to důvod neskutečně hloupý a malicherný, ale já to tak prostě cítím a mám. Přátelé, mně bylo trapně. Trapně za neatmosféru, která na zimáku panovala. Ano, my ji předem deklarovali, ale i tak. Ano, většina z Vás to třeba nevnímá, protože se řeklo, že nebude kotel a basta fidli a tak nikdo nemohl s nějakým hurónským řevem počítat, ale… Mnozí to mají na párku, svědčí o tom jejich aktivita vůči naší scéně, ale mně prostě bylo, no, tak nějak… Mix studu, trapnosti, smutku, lítosti, bezradnosti. Dění na ledové ploše s děním na tribunách pro mě souvisí víc, než si kdokoli jiný může jen připustit či představit. Hokej bez atmosféry mě nebaví. A pokud ta atmosféra není, beru to jako chybu. Chybu nás všech, kteří pro to můžeme něco udělat. Postával jsem u vrátnice, koukal se na ten zmar. Místy mě to tak vzalo, že jsem se sebral a šel se projít k pokladnám. Ano, v tomto směru jsem cíťa. Vzalo mě to i proto, neboť mám velké obavy nad vyhlídkami do budoucna. Vy to třeba neřešíte, zařvete si gól, vidíte výhru našeho týmu, dáte párek a pivo a jdete domů. Já to beru jinak. Bez atmosféry pro mě neexistuje výhra mého klubu, i kdyby 6:0 zvítězil. Po takovém utkání půjdu domů zklamaný! Bijeme se v hruď, jaká je mezi týmem a fanoušky symbióza. No, nyní ji malinko postrádám, nyní se stydím, nyní nemám právo se radovat, že naši gólmani mají na masce logo Zvěře, protože co se hlasité podpory z tribun týče, prdlajs pro ni děláme!

Po utkání, když pro mě ještě zdaleka nekončily mé povinnosti pro dnešní den, jsem stál opřený o zábradlí v hale, ze které se trousili poslední návštěvníci. V tu chvíli ke mne přistoupily rodiče jednoho z hráčů. Otec našeho útočníka mi říká: „Prosím Tě, udělej něco s tím kotlem“. Bylo na něm vidět, jak i jeho to mrzí, že AZet nehraje v takové kulise, kterou si zaslouží a kterou si vybudoval pověst po celé republice. Říkám pánovi: „Já vím, ale musel byste mne naklonovat. Když budu za tři, udělám to a rád“. Jsem skleslý… Mohu ovlivnit náš fanouškovský web, který, ač to zní šíleně, je nejnavštěvovanějším hokejovým fanouškovským webem v republice, mohu vymyslet a udělat akci ohledně masek pro našeho brankáře, mohu udělat to či ono. Mohu a strašně rád udělám vše, co mohu udělat sám či s velmi úzkým okruhem lidí. Můžeme změnit myšlení fanoušků. My ho vlastně už změnili. Až se mě někdo za 20 let zeptá, na co jsem z let 2010 – 2020 nejvíc hrdý, zmíním právě to myšlení. V tomto jsme dle mého téměř na vrcholu celé české fanouškovské scény… Nezměním však to, k čemu potřebuji pomoc druhých. Nezměním třeba Tipovačku, když mnou navrhovaný ideální kandidát nepřijal mou nabídku (chuj s tím, to je prkotina, jen to uvádím jako příklad), nezměním však především to, jestli lidé na hokeji chtějí fandit. A že jsem těch návrhů a iniciativ už měl a maximum pro to dělal. Nápady a inovace, třeba i s podporou klubu, mám i nyní, ale už mi chybí síla… Proto velmi vážně varuji ty, kterým není stav naší hokejové fanouškovské scény lhostejný, aby se na sebou samými vážně a pořádně zamysleli. Sorry, ale já nyní nejsem přesvědčen o tom, že to vzali za ten správný konec (a oni to ví).

Někoho to bavilo rok, někoho dva, někoho 4. Fanouškovství mě baví už 20 let a až se děsím toho, jak dlouho ještě bavit bude. Máme klub, kterému patří naše srdce a je mi jedno, že nyní více frčí to či ono, že nyní to není takové posvícení, jaké nabízejí jinde. Pokud budeme žít tím, co je zrovna in a budeme zapomínat na to, čemu a komu patří už mnoho let naše zmiňované srdce, nikdy to nebude dobré. Na druhou stranu – jako kritiku to neberte. Také nás po čase přestanou bavit naše ženy a chceme si píchnout jinde. OKej, tak píchněme, ale ať se to nikdo nedozví a vraťme se domů… 🙂 Protože může se stát, že ta, kterou máme doma a kterou nyní, ošáleni vagínou či já nevím čím té druhé, zanedbáváme, už na nás příště nebude čekat a nadobro ji ztratíme. Teprve pak pochopíme a zalitujeme. Pro jednu pitomou holku, pro pár nocí touhy, jak by Honza Nedvěd řekl…

Název reportu je zvláštní, možná trochu tajuplný. Porovnávám dva zápasy. V jednom jsme hráli proti Vítkovicím a i když jsme také prohrávali, lidi to neskutečně bavilo. Bavilo je to stejně tak i v úterý proti Zlínu? Odpověz si a hned potom uvažuj proč, co byl ten hlavní rozdíl. Buďme nadále lhostejní vůči tomu, co se nyní děje. A potom vzpomeňte na má slova, až někdy v listopadu, pokud se klukům na ledě nebude výrazně dařit, nás bude chodit 1 200. Najde se totiž hodně moc těch fanoušků, které hokej bez pořádné kulisy nebude bavit. Potom nadávejte na fóru, v hospodách, na dotazech vedení. Jsou věci, které strašně dlouho buduješ a neskutečně rychle je ztratíš. Tak bacha, aby nebylo pozdě… Zahodit ega a začít makat. Spojit na mnoha frontách těch několik málo nadšenců, kteří uvažují stejně jako já v těchto řádcích. Pokud tak uvažuji sám a jsem až příliš skeptický, serte na má slova, zaťukejte si na čelo mějte hezký den…

Sepsal J.R. from B.K.