Přípravy na utkání začínají již v sobotu večer, kdy se po návratu z Bazalů (někteří) pouštíme do tvorby plachty, na které bude vyobrazen ústřední motiv chorea. Tradiční díky patří všem, kteří přiložili ruku k dílu. Kralovat lize neznamená žvanit o tom, ale plazit se po kolenou jako děvka z laciného bordelu… V den utkání pak vše doplníme o nakreslené transparenty a můžeme se těšit na třetí finálový mejdan…
Sraz na Plechu 2 hodiny před začátkem je už pomalu samozřejmostí, rozdávání čehokoli na sedačky také. Už nám z toho hrabe, nemáme čas na jiné své zájmy, ale nám to neva. Tyhle chvíle nejsou tuctové a my si je neskutečně užíváme!
Hala se zaplní více než při prvním finálovém večeru, tentokrát si našlo cestu téměř 4 700 příznivců. Raději si vezmu hosty na paškál hned ze startu, abych to měl rychle za sebou. Dorazilo jich stejně, možná malinko více než minule. 
Aktivně fandící lidé zabírají místo ve spodní části sektoru. Tentokrát vypadají opticky mnohem lépe. Jejich kotli už nedominují bílý s modrým, ale spousta mladších fanoušků, kteří i mnohem častěji organizují support, než pán s bubnem pod pažou. Prvních 15 minut jdou velice dobře slyšet, pak odpadávají díky skóre na ledě. Vyvěsili 2 své vlajky, z nichž jedna mění majitele a putuje na havířovskou stranu, vytáhli balónky, které jim asi zůstaly po domácím utkání, no a hlavní program večera si nechávají těsně před konec utkání. Vytahují modré igelity, tohle choreo už nebudu dále komentovat, obrázek si udělejte každý sám…
Čím odpověděli domácí? S příjezdem sedmašedesátky jde v sektoru RBH nad hlavy obří plachta s vyobrazeným horníkem, vedlejší sektory jsou zasypány zelenými balonky, ve velkých sektorech je pak ještě svislý pruh z balónků žlutých. Jen pro některé, kteří neví – tyto barvy jsou tradiční barvy hornické. Pod tím vším se pak vyjímají dva transparetny – „Hornická tradice v obou městech“, „Fanoušci jen v jednom!“. Choreo vypadá opravdu skvěle, spousta lidí se shodla na tom, že jedna z top prezentací, kterou jsme se kdy mohli pyšnit… 
Zápas začíná, pod sektorem nevisí žádná vlajka, protože své místo tam později zaujme jiná „věc“, TfH flaga je nad sektorem. Ten je zaplněn tak nějak klasicky „playoffovsky“, atmosféra solidní. Žádná nezapomenutelná pekla, ale ani žádná nuda. Prostě taková, ze které by se kdekoli jinde (čest výjimce do Brna) připosrali :-). Po vstřelené brance pak zkusíme jednu zcela novou věc, která se daří téměř na jedničku. Kotel předeřve křesní jméno střelce, pravá strana pak doplní příjmení. Výborné!
Zápas se vyvýjí dobře pro naše barvy, které směřují za druhým vítězstvím. V závěrečné části hry jde pod sektor transparent, narážející na karvinské pokřiky „Baník, Baník“. Je na něm zmínka o tom, že tímto názvem se plnohodnotně může honosit jen jeden klub… Hala odpočítá posledních 10 sekund utkání, kotel se závěrečnou sirénou vhodí veliké množství konfet a můžeme si užít další děkovačku… 
Závěrem bych se ještě chtěl zmínit o dvou, vlastně možná více, hráčích našeho týmu… Tím prvním je Robin Pavlas. Plejer, který nedostává tolik prostoru na ledě, plejer, který nesbírá body jak na běžícím pásu. Zároveň však plejer, kterého havířovské publikum miluje. Za vše, co pro svůj (náš) klub dělá! A tak za všechny fanoušky snad jen 2 slova – Robine, díky!
Tím druhým je pak hráč, se kterým jsem si den po utkání četl rozhovor v zápasovém programu. U otázky, jak dlouhá kariéra je ještě před ním, mě tak nějak zasáhl smutek. Stejně jako Říčan je pro mě Lemieux, tak tohle je pro mě nestárnoucí legenda, pan Chris Chelios :-). Je jasné, že pro některé hráče našeho týmu jsou tyhle zápasy poslední. Pro někoho poslední v životě, pro někoho poslední v dresu s logem AZetu na hrudi. Proto, fanoušci, buďme u toho a žeňme ty kluky v cestě za vítězstvím… Na některé z nich už budeme jen nostalgicky vzpomínat :-(.
No nic, zítra si jedeme pro pohár, neváhejte a stále se hlaste do busů https://az-fans.net/vyjezdy/. Bude to velké, bude to nezapomenutelné, budeme na to dlouho vzpomínat. Jsme AZ HAVÍŘOV. Od nuly až na výsluní !!! Na tribunách i na zmrzlé vodě…