V týdnu před dalekou cestou do Kadaně se scházíme k výrobě optických prezentací pro blížící se Slezské derby. Ve středu, bezprostředně po utkání s Mostem, si ve dvou lidech připravíme plachtu, ve čtvrtek se nás sejde 6, v pátek 9, tohle jsou docela solidní čísla, malování jde hned více od ruky, moc děkujeme každému, kdo ji přiloží k dílu. Stále to není ideální, ale lepší než nic. Krom malůvek pro pondělní zápas si připravíme i transparent pro klan Marunů, kdy Honza je čerstvým otcem. Z páteční tvorby se někteří z nás vrátí kolem půlnoci domů, kolem půl šesté ráno už zase vstáváme, je tady sobota, ideální příležitost navštívit Kadaň a povzbudit náš milovaný klub…

Že milovaným opravdu je, to můžeme dokázat jakkoli. Můžeme si symboliku klubu vytetovat na tělo, můžeme lajkovat na Facebooku, můžeme dělat mnohé. Vybíráme si však řešení jiné, možná to nejtěžší, které každému nevoní. S otevíračkou, která je v 6 ráno, se scházíme v nádražní restauraci našeho vlakáče, využijeme nabídky zlatavých moků, kdy jiná hospoda, kde by pivo bylo takto levné, v Havířově asi není, 5 minut po sedmé pak nasedáme do vlaku a vyrážíme na Svinov. Je nás 9. Na Svinově posnídáme, většinou zase pivo, a hurá dalším vlakem až do Prahy.

V matce měst máme dvě hodinky času, vydatně poobědváme v naší oblíbené hospodě kousek od Hlaváku, náš počet se rozroste na 10 kusů, nasedneme do třetího vlaku dnešního dne a míříme do Kadaně. Před námi je ještě jeden přestup, vlakem číslo 4 už ale konečně přijíždíme na místo činu. Do zápasu chybí necelá hodinka, přesouváme se ke kadaňskému stadionu.

Vypadá podobně jako ten v nedalekém Klášterci, před zimákem je moc hezké venkovní posezení, hodně se mi tady líbí, především to okolí, kdy hned vedle zimáku je útulný stadiónek fotbalového Tatranu Kadaň, za ním kopce a lesy apod. Pro různé pozápasové pitky to tu mají domácí násosky opravdu hodně moc pěkné, často to srovnáváme s naším pitím před Plechárnou, což se srovnat vlastně nedá :-). Mít tohle u Plechárny, nehnu se odtamtud :-). Pokud si někdo vybavujete tzv. Náměstíčko, které mají před hlavní tribunou ve vršovickém Ďolíčku, tak tady v Kadani mi to Bohemku, alespoň po této stránce, hodně připomíná… Vypijeme další piva, vyzvedneme si lístky a míříme na zimák.

Sektor si uděláme kousek za naší střídačkou, vyvěsíme velkou vlajku Havířovská Zvěř, vyvěšena je i zástava Gastarbajtrů. S vyvěšením vlajek nám sekundují domácí, i když tu jejich moc nechápu, moc jí nerozumím. V kadaňských barvách, tedy ve žluté a černé verzi, je vyvěšena kopie vlajky kanadské, pěkně i s javorovým listem :-).

Začátek zápasu se blíží a ačkoli na stadion proniká spousta venkovního světla, domácí klub spouští svou klasickou předzápasovou světelnou show. Efekt nula nula mínus jedna. Přemýšlím, pro koho se to dělá. Můj tip je, že pro článek na webu hokej.cz. Článek o tom, jaká je před zdejšími zápasy parádní ledová show, článek o tom, kterak s nástupem Trhačů jde PR kadaňského klubu mílovými kroky kupředu. Hovno. Kdo v Kadani někdy byl, musí mu být jasné, že filmovým žánrem, který zde udává tempo, je komedie. I když lehce na ni útočí i mystery či sci-fi. Trapné! No nic, mezi čepele holí centrů prvních formací je vhozen puk, zápas začíná.

Ihned přichází to, čeho se děsím už od Prahy a před čím jsem celou cestu varoval své kolegy. Domácí Trhači začínají neskutečně bušit do bubnu. Hlava nehlava, vkus nevkus. Domácímu hlasateli, který často supluje roli spíkra, se to očividně líbí, kluky v kadaňském kotli vítá a hecuje, do mikrofonu se hlasitě raduje, že dnes je kotel plnější než minule. Stojí v něm asi 12 kadaňských příznivců, fandí stále, nepřetržitě, mnohdy je však bohužel slyšet jen ten buben…

Jasně, je moc fajn, že i v Kadani se najdou fanoušci, kteří se snaží, kteří hokej nesledují jen mlčky, kteří mu něco obětují, já tyhle kluky z kotle svým způsobem opravdu obdivuji. Ale kurva, tak mám snad nějakou sebereflexi, ne? Nebo nevnímám, že to mlácení naprosto devalvuje jakoukoli snahu fandit? Prostě a za každou cenu – bušit co to jde, hlavně ať je rachot… Když k této demenci domácích přičtu hovadiny další, mezi které patří několikeré skandování pokřiku „Peníze, peníze“, když je vyloučen domácí hráč, nebo skandování „Maruna je homosexuál“, nedělám si o domácích fans žádné iluze… Celé to dokresluje sektorová vlajka o velikosti asi 4 x 4 metrů, kterou se Trhači snaží vytáhnout a hezky rozprostřít nad hlavy po každé své vstřelené brance, ale ani na 4 pokusy se jim to pořádně nepodaří…

Když Trhači zrovna nemlátí do bubnu, pokoušíme se fandit i my. Náš počet se ustálil na 12-ti kusech, fandění není nijak skvělé, ale v souboji s vlastním počtem a především s tou popelnicí domácích se snažíme a s většími či menšími promlkami fandíme ve stejném duchu celé utkání…

Končí třetina, míříme na pivo a klobásu, tu zde mají opravdu výbornou. Mezitím co ji máčím v hořčici a žvýkám jednotlivá sousta, dám se do řeči s jedním místním starým pořadatelem, podebatujeme především o kadaňském hokeji. Lamentuje, že nejsou peníze, že na ledě není ani jeden domácí hráč, naříká, jak je v kadaňském hokeji vše špatně… Až si říkám, co jim brání, aby se na hraní této ligy konečně vysrali :-). A nejen Kadaň… Až když člověk zavítá na zimák klubů tohoto a podobného ražení, uvědomí si, že tohle je tak neskutečně špatně…

Ve druhé třetině je scénář v hledišti totožný se scénářem z dějství prvního, domácí stále buší a buší, snaží se také fandit, ale jestli jich většinou řve tak 5 – 7… Tu a tam zahulákáme i my, ale většinou se hraje spíše v komorní atmosféře…

Před závěrečnou sirénou vytáhneme a na zbytek zápasu pověsíme asi osmimetrový transparent „Matouš Maruna“, který je věnován čerstvě narozenému synovi naší modly. 

Našemu týmu se dnes nedaří ukořistit ani jeden bod, po zápase jsme dosti zklamaní, navíc za chvíli nám jede vlak a tak děkovačka téměř neprobíhá, všichni hráči však poctivě přijíždějí pod náš sektor, vzájemně si alespoň zatleskáme a pelášíme na nádraží. Stihneme to ještě vzít přes Kaufland, nakoupíme občerstvení na strastiplnou cestu domů, ve vlaku proměníme naše kupé vozy ve vozy lůžkové a až do Prahy spíme.

I ve vlaku z Prahy do Ostravy nás přepadá únava, nejsou síly pro honěnou, schovávanou či vyjednávanou s průvodčím a tak si po půlnoci poctivě dokupujeme lístky, cosi ještě vypijeme a až do Ostravy většinou spíme, Dnes je ten výjezd opravdu hodně moc náročný. Našemu stavu nepomáhá ani více než hodinové čekání na přípoj na Svinově, jsme nuceni pokousat poslední dnešní piva, zcela vyřízeni přijíždíme do Havířova kolem 5 ranní, tedy po dvaadvaceti hodinách na cestách. Mise splněna, další stadion s AZetem navštíven. Konečně domů…

Trochu se vyspíme, je nedělní večer, je potřeba finišovat s choreografií pro pondělní Slezské derby. Většina práce je hotová z předchozích dní, dnes jen malé a drobné úpravy, poslední lepení a skládání, dá se říct, že jsme téměř připraveni a ve velkém očekávání, jaké to derby bude. Hodně se jej bojím, bojím se především návštěvy, protože ta v probíhající sezóně trápí snad všechny a dokonale přebíjí jinak velmi dobré výsledky našeho mužstva. Bavím se s hráči, ani ti nejsou tak nadšeni po své výhře, když mají pocit, že by ji mělo vidět daleko více příznivců… Trápí je to!

Pokud říkám, že jsme připraveni téměř, tak úplně poslední práci si necháváme na zápasové odpoledne, 4 hodiny před špílem ještě doděláme transparent, chceme si na něm dát záležet, protože jak jsem řekl už nejednou, žádná plachta není kvalitní, pokud k ní není pěkně udělaný transparent. Plachta bez transparentu je jako hezká podprsenka bez koz…

K zimáku začínají davy lidí proudit už dlouho před zápasem, do velké míry jsou to fanoušci Frýdku-Místku, kteří například obsadí provizorní bufet před halou, drtivá většina hostů přijela v červeném, vypadá to dobře, i pro nás je to fajn, alespoň víme, kdo komu fandí :-).

Začínáme věšet vlajky, těch dnes visí 8, do haly se pomalu začínají trousit fanoušci Třince. Pardon, Frýdku-Místku. Dnes od nich příliš nečekám, myslím si, že plno jich bude rozesetých po celém stadionu. Pozor, pletu se! Jsou pro mne, po této stránce, příjemným překvapením. Naprosto drtivá většina frýdecko-místeckých míří do sektoru, v tomto jsou dnes hosté jednotní, jaký to třeba rozdíl oproti letnímu přáteláku s Vítkovicemi, kdy ti byli prakticky po celé tribuně B. Jasně, tohle není přátelák, tohle je vyhrocená liga, ale i tak…

V hale se s úvodem zápasu sejde výborná návštěva, kterou jsem nečekal ani v těch nejtajnějších snech, na naše poměry je velice slušně zaplněn také domácí kotel, v tom hostujícím se může nacházet, když vycházím z toho, kolik je v něm volných míst a kolik je kapacita sektoru, odhadem 150 – 170 fanoušků (mimo sektor pak jen jedinci), vesměs do červena laděni. Velká škoda pro ně, že na zábradlí mají vyvěšenu jen jednu vlajku, působí to totiž malinko prázdně, opuštěně. Přitom v Havířově je možná nejlepší možnost na vyvěšení vlajek pro hosty ze všech prvoligových stadionů.

Hosté jsou evidentně natěšení, fandí a skandují už mnoho minut před začátkem utkání, kotel Zvěře si tohle nechává na samotný zápas. Ten začíná, tribuna A dává klasický úvodní chorál, ten zní báječně, jde se na to!

Atmosféra v první třetině je velmi dobrá, přispívají k ní oba fanouškovské tábory, hodně mne překvapuje, že velkou měrou i dobře zaplněný frýdecko-místecký kotel. Ten se úvodními výbornými chorály od domácích nenechá zaskočit ani vykolejit, zpívá a skanduje od první minuty, jsou organizováni spíkrem, který se snaží a dle mého svou práci dělá velmi dobře. Od hostů jsem takto dobrý doping nečekal, v tomto jsem určitě velmi překvapen. Jasně, může to být od nich ještě lepší, né každý je v tom sektoru zapáleným fanouškem, všichni hosté ani zdaleka nestojí pohromadě, takřka přilepeni k sobě, někteří dokonce sedí a jen sledují hokej, ale jak říkám, uznání určitě zaslouží…

Trochu za svým očekáváním je dnes atmosféra ze strany domácích. Samozřejmě, že ji nemůžeme označit za špatnou, to v žádném případě, co by za ni na většině českých zimních stadionech dali, ale… Ale my prostě víme, že máme daleko na víc. Pamatuji si, co jsme jen před pár dny dokázali v utkání s Kladnem. Dnes se tomu ani zdaleka nedokážeme přiblížit. Nevím čím to je. Lidé jsou nějací zaražení, zakřiknutí, jakoby nám dnes někdo vzal vítr z plachet. A tak se aspoň soustředíme na nějakou optickou produkci. Někdy v polovině druhé části hry tak vytahujeme více než 30 vlajek na tyčích a trochu jimi pročísneme vzduch haly, který by se nervozitou dal krájet…

Chvíli na to se také rozhodneme vytáhnout naši hlavní choreografii pro dnešní zápas. V tomto směru nenávidím, když je v hale tolik lidí, protože na všechno je strašně málo místa, lidé zavazí, někteří nespolupracují, no jsou to nervy. Jsou to nervy i dnes, naštěstí se vše povede a my nad hlavy lidí v kotli dostáváme plachtu o velikosti 10 x 11 metrů, kterou doplňuje všeříkající transparent. Když k tomu spouštíme chorál „Olé olé děvky Třince“, hosté si jej pobrukují s námi… Demence.Pokud je chválím za dnešní fandění, jejich mentalita je tím, za co je chválit určitě nebudu. Ba naopak. Já vždy, krom fandění, optických prezentací apod., hodně beru i mentalitu fanoušků. A ta frýdecko-místecká, no… Počínaje tímto chorálem, což mi přijde laciné, neskutečně ohrané a okoukané, konče mnohými dalšími předzápasovými činy, které na mě působí dětinsky, místy hodně trapně… Je znát, že ve frýdecko-místecké fans scéně nemají prsty tamní fanoušci Baníku Ostrava, protože mít je tam, mentalita fandů hokejových je zcela jiná, o několik levelů vyšší…

Pokud fanoušci AZetu mnohokráte během zápasu urážejí hosty, v drtivé většině především za jejich farmaření, tak ti hostující, poněkud hodně překvapivě, téměř neurážejí fanoušky AZetu. Čekám, zda-li jim tohle vydrží celý zápas a světe div se, opravdu ano, vydrží…

V dějství závěrečném je atmosféra totožná jako dvě periody předtím, můžeme být daleko lepší, ale jak říkám, moc to nechápu, dnes nám jakoby není souzeno. Ani spolupráce s pravou stranou už ve třetím dějství není taková, jakou bychom si přáli, na druhou stranu – je to právě pravá strana, která několikráte v utkání spouští sama své pokřiky, což zní klasicky výborně.  Není se čemu divit, když zařvou staří chlapi…

Fanoušci v červeném se ještě více na koně dostanou poté, co vstřelí gól na 2:1, od této chvíle jsou v hledišti jasně lepší. My reagujeme další menší optickou prezentací, v kotli jdou nad hlavy dva transparenty, které věnujeme našim bývalým hráčům, se kterými jsme zažili neskutečné roky, neskutečné časy, neskutečné zážitky a jsem moc rád, že na ně nezapomínáme…

Během utkání si všímám, že jakoby složenou choreografii dnes s sebou mají i hosté, čekám, kdy s čím přijdou a s čím se vytasí, ale během šedesáti minut se nedočkám, po zápase vidím, že stejnou věc si hosté zase odnášejí… A tak si na jejich díla budeme muset počkat, minimálně do 5. listopadu, kdy nás přivítají ve své hale…

Derby je u konce, naši hráči jej bohužel výsledkově nezvládnou, zápas prohrávají. Škoda je to o to větší, že jsme na pozápasové chvíle měli připraveno jedno velké překvapení, po porážce však od něj raději upouštíme. Třeba příště…

Oba týmy se staví pod kotle svých fanoušků, následují děkovačky. Stýv, Kíma ani Kaňour nijak neblbnou, ba naopak, jsou vyvoláni domácím publikem, které opět dává najevo, že nezapomíná. Výše zmíněná trojice poděkuje, načež však ihned následuje náš chorál o děvkách z Třince… Jaké tedy bylo to první letošní Slezské hokejové derby? Hrálo se před výbornou návštěvou, leč možná paradoxně, ta atmosféra nebyla ani zdaleka taková, jako když přišlo o 1500 lidí méně na Kladno. Čím to? Co myslíte? Máte na to názor? Nebo jsem až příliš kritický? Kotel Havířovské Zvěře, ač byl velmi dobře naplněn, nepředvedl zdaleka to, na co má, stejně by se dala popsat aktivita pravé strany, aktivitou nulovou dnes (ne)hýřilo béčko. Prostě něco bylo špatně, někde byla chyba. Frýdecko-místečtí? Hosté mne, především po hlasové stránce, pozitivně překvapili. To je třeba uznat. Pěkné, zvučné, chytlavé, melodické chorály, mnohdy patrný rukopis třineckých Ocelářů. Ale proti gustu… Neříkám, že byli super, do ideálu toho hodně moc chybělo, spíše tím chci naznačit, že jsem je hodně podceňoval. Na druhou stranu – přijet v jejich počtu opravdu dobrá ekipa typu Motoru či Prostějova, byla by to zcela jiná káva. I tak však byli kluci, šlapající pro Móderovce, dost dobří na to, aby nás na tribunách trochu předčili. I když, ruku na srdce, na výjezdu, v takovém počtu, to nějak velkým a neřešitelným problémem není. Představení Frýdku-Místku na havířovských tribunách tak definitivně ohodnoťme až poté, co se karta obrátí. Ty karty se budou za pár týdnů rozdávat. A je na nás samotných, jestli budeme hrát s králem, jestli budeme tím esem, po kterém ty červené nepustíme ke slovu, protože po esu se stojí…

Sepsal J.R. from B.K.