Letošní dovolená mne zavála do USA. Při této příležitosti jsem chtěl navštívit nějaké z typických amerických sportovních klání, prioritní byl hokej. Jelikož jsme první část cesty trávili v New Yorku, zaměřil jsem se na utkání mých oblíbených Rangers. Bohužel v daném termínu nehráli žádné domácí utkání. Zkusil jsem tak druhý NY team – Islanders. Tady jsem měl větší štěstí, na programu bylo malé derby s New Jersey Devils.
Po překvapivě rychlé domluvě s přítelkyní jsem přes net koupil lístky. Podařilo se mi je sehnat v jakémsi předprodeji za cenu 17 USD / lístek. Normální cena do sektoru byla kolem 35 USD, tak jsem měl z koupě docela radost. Nicméně mě stále hlodala myšlenka, jaký bude z daného místa výhled. Další lístky byly v cenách od 14 USD pod stropem až po 150 USD u ledu.
Match začíná v 19:00 v Barclays Centre v Brooklynu. Jedná se o novou multifunkční halu, postavenou v roce 2010 za neuvěřitelnou miliardu dolarů. Kromě Islanders v ní hrají basket i NY Nets, dále se v ní konají různé koncerty a další eventy… Pro hokejové utkání dokáže pojmout něco málo pod 16 000 diváků a ostrované v ní budou hrát teprve druhou sezonu. Jelikož nedokážu odhadnout, jak rychle trvá odbavení při vstupu do haly, přijíždíme s hodinovým předstihem.
Hala z venčí vypadá opravdu supermoderně. Má zvědavost, co nás čeká uvnitř, se zvyšuje. Už také začínají přicházet první fanoušci v různých proprietách – dresy, tleskátka, plyšové ruce… No máme se na co „těšit“. Vstup do haly je rychlý, žádná fronta, jen průchod bezpečnostním rámem. Ihned se dostáváš do nultého patra, které je osázeno různými bufety, avšak s podobnou nabídkou, fan shopy, popcorn standy a hajzly (btw. fakt luxusní).
Naše místa se nachází v horním prstenci, do dalšího patra se dostáváme eskalátorem. Zázemí je zde stejné, jako v patře předchozím. Kupujem popcorn a jakási „uvaděčka“ nás posazuje na místa. Schody jsou celkem příkré, skoro jak u nás (spodní patro mi připomíná plýtkostí vítkovickou arenu). Sedíme nad brankovou čarou a výhled je vskutku parádní, mé obavy tak byly liché.
Při rozbruslení se usazují i ostatní diváci a jsem zvědav, kolik jich nakonec dorazí. Na kostce se začínají objevovat sestavy obou mužstev. Jelikož se jedná o přátelák, nenastupují v nejsilnějších sestavách ale zkouší mnoho borců z nižších soutěží, škoda. Po nástupu úvodních pětek zaznívá US hymna a hned poté je vhozeno úvodní buly.
V té době může být v hledišti cca 2000 diváků, což je tristní. Ti začínají řvát Let’s go Islanders, což jim vydrží přesně 32 vteřin. Od té doby můžeme téměř slyšet pokyny trenérů na střídačce – tak je akustika parádní a diváci mrtví. K mému údivu se u stropu haly zformoval i mini kotel o cca 30ti hlavách, jedním bubnem a dvěmi kapesními vlajkami. Na atmosféru ale mají minimální vliv. Diváci o sobě dají vědět jen v pár případech – po střele, strkanici, gólu a když jsou na kostce vyzváni k nějaké aktivitě. Jsme tak svědky různých tanečních kreací při Let’s Dance nebo jekotu při Make some Noice. Ach jo…
Po hokejové stránce jsou v první třetině lepší Devils, kterým také dorazilo pár fanoušků. Milovníky statistik by pak potěšila informace na kostce, která ukazovala aktuální formaci na ledě. Každý hráč měl pak u svého čísla a jména informaci o počtu střel, asistencí, gólů a celkový čas strávený na ledě. Povedená věc.
O první přestávce jdeme okusit místní občerstvení, ať nejsme jen na kukuřici. Místní bufety nabízí především hambáče (10 USD), hot dogy (6,5 USD), hranolky (4,5 USD), nealko nápoje (6 USD) a další drobnosti. Co mě však nasírá je místní pivo za 12 USD a imported za 13 USD. No nic, nedám tři jak je zvykem, ale jen jedno. Dále berem hot dog a hrany. Výhodou bylo, že sis mohl nandat zeleniny, kečupu a hořčice kolik si chtěl.
Druhá třetina je ze strany diváků stejná bída jako ta první. Nebudu naivní a zlepšení od nich nečekám. Vrcholem místní demence jsou pak dva borci chodící s diváckým kameramanem, kteří lidem ukazují, že jsou na kostce a co mají dělat. Diváků pak dle mého velmi hrubého odhadu doráží asi 4000 (počet nehlásili a ani jsem ho nenašel na netu), těžko říct. Toto je pro mě docela zklamání, neboť jsem čekal většinově zaplněné hlediště. Islanders na ledě srovnávají krok, padají nějaké branky. Třetí třetina se nese v podobném duchu. Islanders přežívají power play Devils a vítězí 4:3. O nějaké děkovačce nemůže být řeč.
Co říci závěrem? Pokud se dokážeš oprostit od všudypřítomné americké stupidyty a komerce a budeš mít možnost, určitě NHL navštiv. Byl to sice jen přátelák, ale kvalitnější než naše e-liga. Cena 17 USD za lístek je ospraveditelná. Víc než 30 USD bych za to ale na druhou stranu nedal. V plné sezoně musí být zážitek z předváděné hry ještě intenzivnější. Už se ale těším až zase uvidím náš AZet, kdy to zase bude plné emocí, radosti a zklamání. A o tom to především je.
Sepsal Ondra