Po výborném výjezdu do Přerova ještě ani nestačíme vstřebat všechny ty pocity a dojmy a už se hraje znova. Letos podruhé s Prostějovem, jeden z nejatraktivnějších zápasů připadá i podruhé v sezóně na pondělí. Nebudu spekulovat, jestli to je či není náhoda, jisté však je, že to je vrchol hnusu. Ale nedá se nic dělat, povinnosti velí jít a fandit svému mančaftu…

Štenkrování mezi oběma znesvářenými rivaly začíná už v sobotu v noci, kdy několik Havířováků volí cestu z Přerova právě přes Prostějov, dostávají se až na stadion, přímo do míst, kde sídlí prostějovský kotel, ten je všemožně vyzdoben, nějakou tou sprejovánkou je vyzdobeno i okolí samotného zimáku, na závěr je odebrán transparent, který nabádá Hanáky k co největšímu výjezdu do Prahy, transparent je ještě tu noc vyvěšen na havířovském zimáku, to vše jako takové drobné škádlení našeho dnešního rivala…

Je den zápasu, ještě v poledne přemýšlíme, zda-li tahat či netahat jednu připravenou choreografii. Je však trochu těžší na přípravu a my díky pracovním a studijním povinnostem nemáme lidi na to, aby se už od 16-ti hodin mohli tomuto věnovat. Škoda. Ale prostě narážíme na problém, že vše děláme ve velmi úzkém okruhu lidí…

Někdy hodinu před zápasem se v dobrém počtu scházejí kluci z Mladé Zvěře, kluci z Poruby jim oplácejí zvířecí návštěvu vsetínského Lapače a z Ostravy dnes do Havířova přijíždějí… Motivace je jasná, z Prostějova přijede autobus fanoušků, kteří vyznávají červenou a bílou, kteří při každé možné příležitosti chtějí trestat fandy AZetu. A dnes třeba bude šance, aby se případná radikální karta obrátila…

Kolem stadionu se to hemží uniformovanými policisty, jistě tu jsou i ti tajní, za dvěma blikajícími policejními tranzity přijíždí neplný bus Prostějováků… Domácí jdou mezitím věšet vlajky, v kotli a v jeho blízkosti jich visí 6, začíná se formovat sektor pro domácí vlajkonoše.

Před začátkem zápasu si do něj nalézá cestu docela sympatické množství fanoušků. Není to nic, čím bychom se mohli chlubit, na to, že hrajeme jakoby šlágr s Prostějovem, je to počet nikterak oslňující, ale jsme v situaci, kdy si nemůžeme vyskakovat… I dnes je na zábradlí fanynka Karin, šálu přerovskou, kterou na sobě měla v sobotu, dnes vyměnila za barvy AZetu, jiné dva šaliky Prostějova jí na zábradlí dělají společnost…

Ve svém sektoru jsou už také hosté, přicestovalo jich 44, věší jednu ze svých dvou nových velkých vlajek, vlajka parádní, zde by si měli vzít příklad především fans Motoru, kterým v tomto směru dlouhodobě nerozumím. Tak silná a velká ekipa, disponující obrovským množstvím finančních prostředků a přitom Motor má už několik let stále ty stejné zástavy, bez jakési nadmíru kvalitní vlajkové lodě…

Ale to už začíná utkání, oba tábory dirigováni velmi aktivními spíkry, oba disponující jedním bubnem, přičemž však dnes lze říct, že není buben jako buben. Ten prostějovský je zvláštní, velmi zvláštní zvuk, takový jakoby cirkusový, v reportu nedokážu psaným slovem dost dobře popsat. Během utkání se ptám fanoušků AZetu, co na zvuk tohoto nástroje říkají, odpovědi jsou jako den a noc. Jedněm se hodně líbí, druzí to považují za odporné. Já názor nemám. Ano, je zvláštní, je hodně jiný, ale víc jej zaškatulkovat neumím. Bubeník nicméně „tluče“ s citem a tak nijak neruší fandění hostů, které od počátku střetnutí produkují. No, spíše zpívání… Hosté volí především chorály, některé z nich pějí několikrát po sobě, v úvodu utkání se ve své hodině hudební výchovy docela dobře baví. Navíc mají vhodného kantora právě pro zpěv, prostějovský spíkr je dlouhodobě jedním z nejlepších ve svém oboru, což dělá hrozně moc. Kor třeba dnes, když má početně omezenou třídu…

Pozadu nezůstávají ani domácí, i když jsou tribuny na havířovské poměry velmi prořídlé, což je především dneska velká škoda, produkuje kotel Zvěře, s občasnou pomocí pravé strany, velmi solidní doping. Atmosféra v první části utkání je fajná, je hokejová, je hlučná.

Vítr fouká do plachet slezských, to když jde AZet do vedení, což by měla být voda na trojbarevný mlýn. Ano, několik minut to tak opravdu je, hosté však i nadále vytrvale zpívají… V posledních dnech jsem od „jiných“ fanoušků Prostějova četl výtky, že prostějovský kotel až moc zpívá a téměř rezignuje na jednodušší a úderné pokřiky, dnes se na to chci speciálně zaměřit. Jo, jasně, jsem možná ovlivněn tím, že o tomto vím a možná si to podvědomě připomínám, ale musím opravdu uznat, že na tom něco je… Tím však neříkám, že fandění jestřábů je zlé, to v žádném případě, v první třetině je určitě dobré, avšak já také bych mnohé pěkné a zpěvné chorály prokládal nějakými údernými pokřiky…

Od druhé třetiny je kotel Zvěře o něco méně početnější, známý jev se projevuje i dnes, Nobelovu cenu tomu, kdo tento nešvar jednoho dne odstraní. Snad vyměnit spíkra za spíkryni (ano, uznávám, je to zvláštní patvar slova) a odhalit její velká vemena, která by byla viditelná jen z kotle. Jiné řešení já nemám. I přesto se lidé v kotli snaží, místy je to ok, na můj vkus je však příliš mnoho míst, kdy kotel fandí jenom z povinnosti. Je to divné. Jsou lidé, kteří fandí doma i na výjezdech. Ale zatímco na výjezdech se řve, doma se fandí, mnohdy jen na půl huby… Proč to tak je? Nevím, ptám se…

Ve svém supportu výrazně polevují i hosté, projevuje se na nich, že přichází další výsledková zkáza pro tým, který se ještě před několika dny hřál na tabulkovém výsluní, spíkr z Hané se sice snaží, ale už to není takové, jaké to bylo v úvodní části hry…

Když zápas vstupuje do své druhé poloviny, tak Hanáci zvedají nad hlavu svou choreografii. Ta je vyvedena ve velmi pěkném westernovém motivu, zajímavě je vyřešen transparent, který je zdá se připevněn napevno k velké plachtě, která zakrývá podstatnou část sektoru. Smysl choreografie mi je hned jasný, stejně mi je však jasné také to, že mnoho fanoušků AZetu si jej velmi špatně vyloží… Ne, choreo není namířeno proti žádnému konkrétnímu fotografovi, je, když o něm budeme přemýšlet dál a do důsledku, namířeno proti nám všem, kteří rezignujeme na fandovství a odmítáme našemu týmu fandit přímo z kotle. Choreo se vysmívá nám všem, kteří zápas co zápas necháváme naše vytrvalé a věrné kotelníky na holičkách… Že mluvím trochu v šifrách? Věřím, že každý má slova brzy správně pochopí…

Choreo je, stejně jako drtivá většina všech prostějovských, velmi pěkně a precizně namalováno, za tohle nejde volit jinou školní známku než jedničku, v tomto, a hlavně v počtu malůvek a všemožných prezentací, je Prostějov nyní možná nejlepší na české hokejové scéně. Teda né možná, ale určitě. Mně osobně se ale nelíbí ten smysl, ten nápad. Přijde mi to divné a… Nevím, jak přesně vyjádřit. Hloupé je silné slovo, to ne, ale… Za nápad nemůžu udělit pětku, spíše bych to přirovnal jakoby k diskvalifikaci, jako když Usain ulije start nebo Zeman si ulije až příliš… Mně osobně to příliš neosloví, třeba i tím, že drtivá většina domácích, proti kterým je choreografie namířena, ji nechápe… Ale jak už to tak bývá, proti gustu…

Dost bylo řečí o parádně namalované plachtě, zápas pokračuje dál, bohužel už né v takové atmosféře, kterou by si právě duel těchto dvou ekip zasluhoval. Od ani jedné ekipy to v těchto chvílích není ideální, k ideálu mnohdy hodně chybí… A nepomáhá ani fakt, že se snaží pravá strana. Za podporu velké poděkování, ale i sektor, který v jeho nejspodnější části obývají Rumboys, je dnes tragicky „vylidněný“. Pamatujete, kdy se lidé téměř prali o to, aby si v tomto sektoru našli místo? Kde jsou ti lidé dnes? To jako fakt nechodí kvůli porážkám? Smutné…

V poslední části hry je v kotli havířovských fanoušků ještě menší počet fandících než ve třetině druhé, za následek to má nyní fakt, že mnoho radikálně smýšlejících fanoušků se přemisťuje pod kotel, aby pozorně hlídali hosty, na kterých je vidět chuť ke spáchání nějaké neplechy… Dva Hanáci se například vydávají ze svého sektoru jakoby za bránu, po chvíli je však ochranka zbystří, chytí a zadrží… Nutno podotknout, že kdyby se druhý Hanák nechoval podezřele a nepoutal na sebe pozornost, ten první by se možná dostal hodně daleko, možná na dostřel sektoru Zvěře. Jak by však pokračovalo jeho počínání a co jím vlastně sledoval, to ví jen on sám… Krátkého zmatku kolem sektoru hostí však využije minimálně jeden fanda jestřábů, který se ze sektoru potají vytratí a celou závěrečnou část hry sedí za střídačkou svého týmu… Havířovští raubíři o něm moc dobře ví, celou třetí část jej bedlivě sledují a tak je jasné, že pokud by se Prostějovák o něco pokusil, asi s velmi zlou by se potázal…

V závěrečné části, tak jak jej často velmi chválím, musím malinko kritizovat spíkrův výběr pokřiků a chorálů. Zápas je velkým dramatem, je to o gól, lidé jsou zažraní do děje hokeje, my v tuto chvíli nemůžeme volit chorál o tom, že „jsi nebrala prášky“. To je pičovina. Tohle, a mnoho jiných, je chorál na odlehčení, když hodně prohráváme nebo hodně vedeme, neřvěme jej prosím za takto vyhroceného stavu, pár minut před koncem… Stejné je to s chorálem o Plechárnách, Jitřenkách, mohl bych pokračovat dál a dál. Tohle se občas děje, ten cit pro správný výběr repertoáru někdy pokulhává. A je to škoda. Protože lidé by se třeba chytli, třeba chtějí řvát, když vidí, že klukům na ledě teče do bot. Ale nebudou řvát tohle. Tak to prostě je. Ale jasně, chápu, to je v pohodě, chybujeme každý, každý se z toho můžeme poučit a příště být lepší…

Mnohem lepší mohou být v závěrečné části i hosté, jejich kotel už nyní nepůsobí kompaktně, jsou trochu více roztahaní než je zdrávo, někteří lidé už na fandění trochu či více rezignují. A tak, v jak dobré atmosféře utkání začalo, tak ve stejně dobré bohužel nekončí. Jsem z toho trochu zklamaný. Vlastně trochu víc… Ale nedá se nic dělat, tenhle špíl nezastihl v dobré formě ani jeden tábor fanoušků, větší průšvih je to samozřejmě pro domácí, kteří dnes mají diktovat tempo…

Alespoň tedy v kotli rozdáváme nějakých 30 mávaček, ty pak dlouhé minuty vlají nad hlavami kotelníků, tohle je dnes po hříchu jediná naše optická prezentace.

Zápas směřuje do svého finiše, posledních pár minut jde atmosféra zase nahoru, lidé cítí, že klukům musí pomoci, po hříchu je to však pozdě, už nedoženeme to, co jsme od druhé třetiny dosti zanedbávali… Ano, body nám to zachrání, ale zápas fanouškovský už ne. A také to není chybou spíkra, kterého dnes můžeme přirovnat k trenérovi. Spíkr se snaží, často dělá co může, ale když jsou lemry hráči, které dnes v našem utkání zastupujeme my, trenér s tím neudělá nic… Nebo jo? Vyměnit trenéra a příště to bude lepší? Jo, po nějakém impulsu dlouho jo, ale dlouhodobě? Nevím… Tím nenarážím na žádné konkrétní situace, tím říkám, že vždy musí každý začít sám u sebe. 

Chuť si napravujeme až při děkovačce. Nejdříve proběhne i malá hostující, kdy hráči v bílém si podpory svých fanoušků váží a příjezdem pod kotel jim to dají najevo, pak už ale následují ta slezská… V hlavní roli „cikánský baron“ Kanko. Na tohle lidé čekají. Na tohle. Mnozí už mají „plné zuby“ toho „hej hej“ zvedání rukou a tleskání nad hlavou. Hala burácí, je to super! Po Kaňourovi jsou vyvoláváni i další hráči, všemožně jim děkujeme, na závěr děkovačky pak přichází chvíle, která je hodně kontroverzní a rozporuplná. Kotel chce, ať hráči odpovídají, kdo že je ZKURVENÝ. Ano, z úst hráčů se ozývá, že PROSTĚJOV, ale je jasné, že mnohým plejerům se do toho nechce. A já je chápu! Nikdy totiž nevíte, kdy Vás hokejový osud jménem trejd pošle hrát právě do Prostějova… Ano, tuhle rivalitu na jednu stranu milují fanoušci, ale pro hráče je to nesmírně těžké. Nevím, jestli tohle řvát do budoucna… Jasně, kdyby bylo po mém, tak klidně furt, i když porazíme Benátky :-), na druhou stranu se dokážu vcítit do pocitů těch plejerů… Je to pro ně fakt nezáviděníhodné a chápu ty, kterým tohle třeba příliš nevoní…

Děkovačka končí, lidé opouštějí halu, minimálně jeden Prostějovák však neopouští hostující sektor společně s dalšími fanoušky hanáckého týmu a stále se motá kdesi u rolby. Jeho chování je minimálně podezřelé a tak pod kotlem AZetu a v jeho okolí čeká asi 20 lidí, zatím neodnášíme vlajky ani jiné propriety do našeho skladu a čekáme, zda-li hosté neplánují nějaké skopičiny. Jestřáb je nakonec odchycen ochrankou, nutno podotknout, že k jeho velkému štěstí, po utkání se totiž dovídáme, že údajně to měl být bratr jednoho z prostějovských hokejistů…

I tak jsou po utkání Slezané hodně obezřetní a v dobrém počtu hlídkují několik desítek minut v okolí stadionu, kdyby se přeci jen hosté, třeba automobiloví, o něco pokusili… Avšak kde nic, tu nic, mrazivý večer žene do svých příbytků nakonec i tyhle vytrvalé raubíře a za dnešním ligovým šlágrem lze udělat tečku…

I když možná bychom místo tečky měli volit vykřičník. Né proto, abychom těmto řádkům dali váhu, ale abychom zvedli varovný prst. Dnešní zápas, který pro nás měl být šlágrem, jsme nezvládli tak, abychom si svou známku nemuseli příště opravit. Je to jako ve škole. Dnes to nebylo ono, měli bychom příště požádat o přezkoušení, abychom paní učitelce dokázali, že když ve šlágru chceme, umíme toho ukázat víc. Příští šlágr nás za nějakých 10 dní čeká další. Přijede Kladno a hlavně, JE TO SOBOTA. Tak uvidíme, jak u té tabule dopadnem…

Sepsal J.R. from B.K.