Protože poslední dobou trávím v Rakousku pracovně dost času, především víkendy, dlouho jsem plánoval, že se půjdu podívat na EBEL ligu v Linci, když tam bude hrát Znojmo, ovšem stále mi to časově nevycházelo. Ve čtvrtek jsem už věděl, že budu opět víkend stát s kamionem poblíž Lince, tak jsem přemýšlel, jestli jet vlakem v sobotu na AZ do Přerova nebo zajít v neděli na EBEL. Jelikož spojení z Přerova zpět do Rakouska bylo špatné, tak jsem se rozhodl pro druhou možnost.

Když jsem se rozhodoval, tak jsem si zjistil, že momentálně vede ligu Salcburk o bod, druhé a třetí místo patřilo Linci a Vídni, což bylo zárukou snad kvalitního hokeje.V neděli v 15 hod. jsem po 20-ti minutách vlakem dorazil na hlavní nádraží v Linci, zápas začínal až v 17:30, takže jsem měl spoustu času.

Z nádraží na zimák to je zhruba 3 km centrem města, prošel jsem park kde byly vánoční trhy, kde jeden z prodavačů měl na hlavě turban, i to je bohužel dnešní Rakousko. Hodinu před začátkem utkání jsem došel před stadion, který je kousek od Dunaje. Zaujalo mě, že za stadionem byly hned 3 sanitky, ovšem šok mě čekal před stadionem, hodina před začátkem a fronty u pokladen a opravdu hodně lidí, až jsem se lekl, jestli zápas opravdu začíná až ve 17.30. Každý druhý, třetí fanoušek měl na sobě dres, koupil jsem si lístek na stání za 17 euro, vstup přes turnikety, ochranka tam byla, ale žádná důkladná kontrola se nekonala. Zimní stadion byl po rekonstrukci, byly zde 2 ledové plochy a venku ještě jedna. Při vstupu na stadion koukám jako blázen, 45 minut před zápasem a všechna místa na stání jsou vlastně
již obsazena, tak proto tam jsou všichni tak brzo.

Tak 60 procent stadionu bylo na stání 40 na sezení, každý sektor byl takto rozdělen. Pivo značky Kaiser, sponzor místního klubu, bylo 0.5l za 4 eura plus 2 éčka záloha za sklenici, pivo moc dobré i když úplně jiné než České. Jdu se projít po zimáku, který tak trochu připomíná Karvinou, nízký strop i sektory jsou podobné. Okolo stadionu byla průchozí chodba, kde byly wc a bufety a taky televize, kde se dalo koukat na přímý přenos hokeje. O přestávkách tam šel záznam toho nejzajímavějšího, protože to natáčely dvě televizní kamery. Nejdříve jsem si myslel, že to natáčí nějaká televize, ovšem spíše to vypadalo že ne, živý přenos se záběry šel i na kostce nad ledem.

Po konci rozbruslení koukám jak blázen, protože puky nesbíral nikdo z hráčů, ale ledař. No nic, jiný kraj…10 minut do začátku zápasu a drtivá většina míst k sezení je prázdná, říkám si v duchu, že to je dost pitomé teda, že sektor na stání je plný až to pěkné není a na sezení nikdo. Ovšem 5 minut před začátkem byly v mžiku všechny místa zaplněny, na ledě se objevily 4 zřejmě fanoušci v dresech (které měla na sobě skoro celá hala, šály tam naopak moc nefrčí), začli v půlkruhu mávat vlajkami a z repráku šla hudba od AC/DC Hells bells. Šlo úplně cítit, jak to celou halu nabudilo. Potom začalo představování soupisky, ovšem trošku jak na wrestlingu. „Johhaaaaaannnnn“ a jeho příjmení doplňovali diváci. Dvě třetiny jsem stál tak 3 metry od sektoru hostů, který je tady opravdu maličký, vleze tam maximálně jeden zájezdový autobus.

Zápas začal, hala se pořádně rozsvítila a totálně plná začala s fanděním. Bylo to neuvěřitelné, hala se skvělou akustikou a ten nízký strop, první minuty byly parádní, v 5. minutě domácí vstřelili gol, ovšem zbytek první třetiny už to od domácích v hledišti tak skvělé nebylo. Hosté, i když v malém počtu, tak mě překvapili – 1 buben, ale jen kvůli rytmu, žádné mlácení do něj hlava nehlava. V hledišti bylo asi 8 rakouských policajtů, u každého sektoru po dvou. Domácí kotel byl na druhé straně haly, takže do kříže s hostujícím sektorem, čili se vlastně ani jeden pořádně neslyšel. Domácí kotel měl malý buben, ovšem počet v kotli nezjistím, protože dresy měli fakt skoro všichni, ale fakt fandilo tak 20 lidí neustále.

Začala druhá třetina a domácí v rychlém sledu dvakrát inkasovali, stadion zcela ztichl, po zbytek třetiny domácí nešli pořádně slyšet, což když je na stadionu okolo 5000 domácích fandů, je škoda. O přestávce, když během doprovodného programu se proháněly dva vozíky, úplně stejné jako před časem na Azetu, jsem přemýšlel, jestli je Ebel liga taková, jak jsem předpokládal. Věděl jsem, že v této lize hraje spousta hráčů ze Severní Ameriky a tak jsem si myslel, že to bude velice tvrdý hokej s hity, bitkami atd. Realita je jiná aspoň tedy v tomto zápase, nárazů na mantinel tak 4 za celý zápas, žádná bitka, jedno pošťuchování, toť vše. Rozdíl oproti WSM lize je rychlost, ta je na opravdu někde jinde, možná že i víc než v ELH. Není zde moc kombinací, tým vyhraje buly či se dostane ke kotouči a obránce  okamžitě střílí na branku, kde je už připraven spoluhráč na teč nebo clonění a to i při přesilovce, při ní si ani jeden tým nepřihrávali obránci mezi sebou. Za celý zápas si ani jeden tým nevypracoval pořádnou šanci jinak než z dorážek, všecko bylo upracované, ale na druhou stranu se mi líbilo, že jsem neviděl takové ty drobné háčky, které vidíme snad v každé lize u nás a málokdy se trestají a pak se naši hráči na mezinárodní scéně diví, že jsou za to vyloučeni. Vídeňský hráč jel sám na branku, domácí hráč ho stíhal a čistě ho připravil o kotouč, u nás by hráč určitě spadl a lá mistr Klimša, ale tady ne, hráč to ustál, i když to nebylo jednoduché a ani si nestěžoval u rozhodčího, prostě hrál dál, což se mi velice líbilo.

Třetí třetina začala, domácí samozřejmě se snažili o vyrovnání, ale jejich fanoušci ne a ne udělat peklo v hledišti, zato hostující fanoušci bez přestání fandili celý zápas a měli můj obdiv. Pět minut do konce domácí vyrovnávají na 2:2, stadion se probudil, ale určitě by to šlo lépe, ke konci zápasu jdu k domácímu kotli, ovšem i když to bylo 2:2, tak fandí tak 30 procent lidí.

3. třetina končí, domácí odmění hráče potleskem. Začíná prodloužení, v něm hosté po tlaku dávají gol a skoro celý stadion odchází, jako by jejich tým prohrál tak 0-6. Divné… Po podání rukou hráči Vídně jen na dálku mávnou jednotlivě rukou směrem k hostujícímu kotli což mě osobně by asi naštvalo, protože byli opravdu skvělí. Domácí hráči se dočkali 10-ti sekundovému potlesku a šlus, všichni domů.

No nic, nejsem fanoušek Black Wings Linz ale AZetu a jsem za to rád. Hokej mě moc nebavil, na druhou stranu stadion jsem jim záviděl, je to takový kompromis mezi starým a supermoderním stadionem. Příště se budu chtít mrknout na zápas Péti Matouška či Ondreje Šedivého, uvidíme, kdy a zda se mi to podaří.

Sepsal Radek 83