Třetí derby proti Frýdku-Místku tak nějak vypouštíme z hlav. Ne že bychom zapomínali kdy, kde a proti komu hrajeme, ale na derby se nijak zvlášť nepřipravujeme, dny a večery před zápasem netrávíme v tělocvičně a nemobilizujeme fanoušky AZetu. Jak se s oblibou říká, kolem týmu a celkově hokeje v Havířově nyní nepanuje dobrá nálada a tato skepse, pramenící primárně z výsledků, bohužel dostihne i nás… Není se za co schovávat a na co vymlouvat, tak to prostě je, tímto si prošla či projde každá ekipa v zemi a je jen na ní samotná, za jak dlouho se postaví zpátky na nohy… 

Velkým překvapením je pro mě předzápasové zjištění, že fanoušci hostujícího celku k nám vypraví nejen autobus, stejně jako při prvním vzájemném utkání u nás, ale také mikrobus. Mnozí mohli čekat, a já k nim patřil, že boom u sousedů opadne, zatím se však, podle těchto předběžných zpráv, které si ověříme až za několik desítek minut, tak neděje. I když jasně, je to teprve pár měsíců…

Necelou hodinu před utkáním věšíme vlajky, v kotli visí taková ta klasická čtveřice, 2 své zástavy, na rozdíl od jedné tradiční, dnes mají pánové z Rumboys, nad sektorem u Plechárny se pak objevuje vlajka 7., kterou dnes domácí příznivci věší, jedná se o vlajku Potěr Fans.

Před halou se to už hemží velkým množství automobilových fandů Frýdku-Místku, příznivci obou celků jsou před zimákem mnohdy promícháni, ale k nějakým třenicím mezi oběma tábory nedochází. Škoda, musím zmínit já a nechat tímto prostor pro klepání na čela těm, kteří tento „multi kulti miš maš fans“ mají rádi.

To už blikají majáky, klubovým autobusem Lev Porad a malinkatým tranzitem přijíždějí hosté. Za pár řádků budu psát o jejich mentalitě. To, jakým autobusem jedou, jak jsou na to ještě hrdí a mají to jako jedno z lákadel, kdy zvou lidi na výjezd, o ni jen vypovídá. Propadl bych se hanbou do země a odmítl tímto způsobem cestovat, kdybych si měl prdel vézt klubovým autobusem jiného klubu, než toho svého. Ale jak říkám, o té mentalitě podrobněji později…

Příznivci, často oděni do červených a bílých dresů, kdy nechybí takové šílenosti, jako šály třineckého hokejového klubu na krku některých Rysů, se pomalu srocují ve svém sektoru. Od své poslední návštěvy našeho stadionu vylepšují svou vlajkoslávu, to když na zábradlí pod sektorem věší 3 docela pěkné zástavy. Hned to vypadá lépe. Nevyvěšují však jen zástavy, pod sektorem se objevuje také docela velký transparent All Cops Are Bastards.

Obrovským překvapením pro mě je, kolik dnes hostů přicestovalo. Jestli minule, někdy na začátku sezóny, když ještě prožívali jakýsi svůj boom, jich u nás bylo nějakých 135, dnes svůj počet výrazně navyšují. Za tohle pro frýdecko-místecké, kteří v tabulce také zrovna nehrají první housle, velká pochvala. Fakt čumím! V sektoru pro hosty a jeho blízkém okolí se schází 213 fandů červené a bílé klubové barvy, jinde po zimáku může sedět ještě třeba dalších 10 – 15 Rysů.

Se začátkem zápasu začíná boj havířovského kotle, který je tak nějak průměrně zaplněn, s velkou přesilou těch, kteří sektoru Havířovské Zvěře stojí naproti a je jasné, že bez pomoci pravé strany to bude kotel AZetu, který dnes bude tahat za kratší konec provazu. Tyto předpoklady se naplňují.

Od úvodního buly se sice kotel Zvěře snaží, ale na hosty dnes nemá. Hosté jsou jednak velmi hluční, jednak tomu každý fanoušek AZetu, který do kotle zavítal, zřejmě primárně, aby fandil, nedává zdaleka vše. Tenhle jev bohužel není ojedinělý a já už si delší dobu říkám, proč tam ti lidé tedy chodí? Pokud proto, aby pocitově byli těmi, kdo zachraňuje atmosféru na zimáku, protože chodí do kotle, tak je to hovno platné, když v něm stojí opřeni o zábradlí nebo se dloubou v nose… Fanoušci Frýdku-Místku, dirigování spíkrem a jedním malinko více znějícím bubnem, když se do toho opřou, jsou místy opravdu velmi hluční, v repertoáru mají i několik velmi pěkných chorálů, které v jejich dnešním počtu, a díky výborné akustice naší haly, znějí velmi pěkně…

Abych nezapomněl na jednu velmi podstatnou věc, obrovským hnacím motorem jsou pro hostující fanoušky samotní hráči Frýdku-Místku na ledové ploše, kteří od první minuty mají zápas pod svou jasnou kontrolou, což, jak všichni víme, má na aktivitu fanoušků obrovský vliv. Je až deprimující, že my ani v jednom ze tří derby prakticky nikdy nevedli. Neskutečná sezóna!

Stejný obrázek v hledišti pokračuje i ve druhé třetině. Domácí kotel je místy špatný, místy se snaží, když se k němu několikrát během zápasu přidá pravá strana, má to grády a i na tribuně A je solidní rachot. Ale jak říkám, žel Bohu jsou lidé trochu opařeni výsledkem a není to tak ze strany Trojbarevných takové, jaké by to být mohlo a vzhledem k tomu, jak silného soupeře v hledišti máme, také jaké by to být mělo.

Ve velmi dobrém výkonu, co se hlasového projevu týče, pokračují hosté. Ti ve svých pokřicích či chorálech často jebou do našeho kubu, což ještě přidává na atraktivitě zápasu a jsem za to rád. Ačkoli zde hosty primárně velmi chválím, je stále jasně patrné, že tamní fanouškovská scéna ještě není na zdaleka takové úrovni, jaké dosahují ty lepší české hokejové ekipy. Jen letmým pohledem do sektoru Frýdku-Místku je jasně patrné, že velká většina fanoušků jen sedí a pozoruje hokej, ono se také není čemu divit, když od první do poslední řady je v sektoru k vidění spousta pánů či žen v letech, spousta takových těch strejců a babiček, kteří prostě přijeli na hokej. Známe to. Také jsme tento boom zažívali. Ono to většinou netrvá dlouho, kdy se tohle zrno od plev oddělí… Velká většina hostů často nefandí, ani v takto euforickém stavu, kterým jim dopřávají jejich hráči. Přijet k nám zde 213 fanoušků Prostějova, Přerova, Motoru, a takto bych mohl jmenovat mnoho dalších ekip, klidně i né třeba tak silné jako je tato trojice, vypadá to v naší hale zcela jinak. Fanoušci Frýdku-Místku, ačkoli fandí dobře, nedokáží vyždímat zdaleka vše ze svého potenciálu, který jim jejich dnešní počet nabízí.

Ve druhé třetině hosté vytahují svou první choreografii dne. Pod sektorem vytahují velký nápis „Slezan Fans“, v sektoru samotném pak vytahují menší malovanou plachtu, která vypovídá cosi o Zvěřinových hodech. Snaha určitě znatelná, takové výjezdové choreo je vždy třeba ocenit, kluci si s tím dali práci. Nicméně faktem zůstává, že malování není nejsilnější stránka našich regionálních rivalů. Choreo je nepěkné, mnozí dokonce volí slova jako hnusné či ošklivé a trochu kazí dosavadní představení hostů v naší hale. Není to v této sezoně poprvé, je to spíše už tradicí, možná zamyšlení pro hosty, že když už mají snahu něco tvořit, měli by to asi vzít za jiný konec…

Na začátku závěrečného dějství je už nad slunce jasné, že ani třetí derby nedopadne dobře, čili v náš prospěch na ledové ploše. Dokonce se možná schyluje k malému výprasku, což je vodou na mlýn pro hostující sektor, který pokračuje v konstantním výkonu. Místy však slyším chorály či pokřiky, které jsou nadevše úsměvné, když vidím výbuch smíchu i v okolních AZeťáckých sektorech, je mi jasné, že to neslyším jen já. Chorál hostů o tom, že „Frýdek-Místek je město hokeje“ je fantastický! Nedávno byl městem fotbalu, kde většina těchto fanoušků, která prakticky nevěděla, co to je hokej, chodila. Děsím se, čeho bude Frýdek-Místek městem třeba za další 3 roky…

Nejen tímto marasem si hosté trochu kazí svůj dojem, další věci, které se mi na jejich pěkně vypadajícím sektoru pranic nelíbí, to je patrná nějaká taková mentalita, v pár řádcích těžko popsatelná. Jasně, „Oceláři“ mohou pod svým sektorem roztáhnout transparent o policejních bastardech, může tam třeba 7 fandů v první řadě vypadat tak, „že ví“, ale celkové působení vůdčích postav tamní scény, tak jak se projevují nejen dnes v sektoru, ale spíše dlouhodobě, mi přijde takové…

Kotel Zvěře se i v závěrečném dějství rve srdnatě s lepším soupeřem. Mnoho lidí v kotli pochopilo, že teď není čas a prostor to zabalit, zpívá se a křičí, i přes ten stav na ledě je to v kotli mnohdy dobré. Samozřejmě, dobré to není konstantně, je spousta hluchých míst, kdy hosté jasně ovládají halu, kdy jejich hráči hrají v takřka domácím prostředí, kdy na tvářích havířovských fanoušků je vidět nekonečná skepse a deprese, které nejsou zrovna dobrými společnicemi fandění… Mnohdy se fandí špatně, nedobře, lidem se nechce, mnohdy to stojí za vyliž anál… Ale jak říkám, i dobré momenty lze hledat a vždy si říkám, že díky Bohu za ně.

Fanoušci Slezanu, jak se sami nazývají, si mezitím připravují a posléze vytahují i druhou choreografii. V principu bych ji přirovnal k té první. Ve svém sektoru kombinují asi 5 mávacích vlajek s několika desítkami vlaječek malých. Na první pohled to může vypadat dobře, mě však zajímá i pohled druhý. Zcela identickou prezentaci předvedli fanoušci Slezanu při derby druhém. Naprosto stejné vlaječky ve dvou zápasech se stejným soupeřem po sobě? No nevím, přijde mi to postavené na hlavu. Korunou je pak chyba, kterou jsem jim vytkl minule, kterou jim vytýkám i teď. Vlaječek málo, „mávátko“ nemá ani zdaleka každý, což pak trochu kalí dojem z tohoto reje bílých a modrých igelitů… Jasně, velká snaha se hostům upřít nedá, připravili si dvě výjezdové prezentace, což je super, což je na velkou pochvalu pro ty kluky, kteří se tam o tyhle věci starají. Však myslím si, že když už do něčeho takového jdu, dělám věci pořádně. Raději jednou stoprocentní, než dvě polovičaté. Ale jsou to prezentace jejich, já je mohu maximálně tak subjektivně okomentovat. A tak proti gustu… To všechno špatné, co na hostech kritizuji, je lepší než to, co vytahujeme my. Prakticky žádnou prezentaci nemáme, nepočítám-li vytažení více než dvacítky mávacích vlajek, které pár minut před koncem vlají v kotli. Ale jak říkám, tahle sezóna je pro nás skličující. Tak jako lidé nemají chuť chodit, fandit, natož pak jezdit na výjezdy, tak je jen velmi málo lidí, kteří jsou schopni celoročně tvořit… Ty síly, zejména psychické, totiž hrozně rychle ubývají a nám se letos nedostává takového toho dobíjení baterek. A za tím dobitím můžeme hledat cokoli, dle gusta. 

Krom vlajících zástav vidím nad hlavami lidí v obou sektorech, u domácích spíše však v sektoru mentálů, kteří sedí 2 řady nad ledem a u kterých je škoda, že tím pukem do hlavy nedostali větší šupku, spoustu zdvižených rukou. Né že by fanoušci hajlovali a oslavovali kníratého vůdce, volí gesta daleko radikálnější. Zdvižený prostředníček, který putuje na tribunu protější, je neskutečně drsný. Z toho jde strach a já nikdy nechápu dementy, ať už v řadách fanoušků Slezanu či AZetu, co je k tomuto vede. Proboha, hanbou bych se propadl do země, kdybych měl takto na dálku bojovat se svým rivalem. Jak říkám, tato gesta se objevují na obou tribunách, v kotli frýdecko-místeckých jsou však k vidění prakticky po celou dobu utkání, což je pro dojem z hostů velká škoda. Ale jak říkám a psal jsem výše, tohle přičítám takové té nevyspělosti tamní scény, třeba se to za 3 roky, pokud ještě tihle fans budou, pokud ještě Frýdek-Místek bude městem hokeje, podaří vymýtit…

Utkání končí velmi smutně pro příznivce AZetu, naopak radostně pro hosty, kteří si také užívají děkovačku se svými hráči. Do děkovačky hostů je pískáno domácími, hosté své bujaré veselí nějak extra neprotahují a jejich hráči mizí brzy do kabin. Na straně domácích dochází k velkému nedorozumění mezi hráči a fanoušky, děkovačka je velmi nemastná a neslaná, mnozí neví, co řvát či neřvat, situace to není ideální a my hned po utkání jdeme tohle faux pas řešit s jedním z našich hráčů, abychom si své postoje na tento krajně nepovedený konec sjednotili…

A zatímco stojíme na střídačce s jedním z největších borců havířovského hokeje, kapitánem Jirkou Krislem, oba kotle na sebe stále ještě pořvávají. Ano, je to jiné, ale přijde mi to podobné jako ty zdvižené prostředníčky. Kurva, proč?

Pokud mám silná gesta a činy, seberu se, zamaskuju si rypák a jdu hosty hledat. Ty, kterým to mohu říct do očí z 20-ti centimetrů, né na vzdálenost 60-ti metrů. Ano, takoví domácí, kteří se vydávají hostům vstříc, se dnes také najdou. Jednak jich však je málo, jednak má vše pod bedlivou kontrolou policie, které je dnes na utkání opravdu hodně moc…

Každý, kdo mé řádky dočetl až sem, si tak mohl udělat obrázek o tom, jaké to derby možná bylo. Kdybych jej měl ještě závěrem zhodnotit já, volil bych asi tato slova… Kotel Zvěře od samého začátku zápasu, díky těm, kteří do něj nepřišli a dokáží jen kritizovat, věděl, že na soupeře dnes nemá. I tohle podvědomí bylo zřejmě počátkem né zcela kvalitního výkonu. Nebo možná na hosty měl, ale pouze s výraznou pomocí okolních sektorů, která však, díky skóre na ledě, nebyla taková, abychom dnes byli konkurenceschopní. Ačkoli ano, Bradka dnes odvedl velkou spoustu poctivé práce a velký dík za ni! Leč ani on sám nedonutí ostatní k větší aktivitě. Podpora hráčů AZetu tak ze strany jejich fandů byla značně podprůměrná.

Derby s pořadovým číslem 3 vyhrál na všech frontách Frýdek-Místek. Vyhrál jej s přehledem Ano, vítězství je to dozajista opojné a budiž soupeři, především za jeho dobrý hlasový projev, přáno. Ale já se na něj dívám ještě trochu jinak, možná i díky nesmyslným reakcím, které hosté po zápase produkují. Dívám se na to podobně, jako mnozí fanoušci AZetu, kteří ty tribuny navštěvují už několik let, kteří nepijí opojný lektvar, jehož účinky jsou třeba dvouleté.

Nechme hosty, nechť se radují, nechť mají pocit, že objevili Ameriku, jen o 524 let později než Kolumbus. Podobné je to na tribunách. Frýdek-Místek objevuje něco, co… No však víte, kam mířím. Spousta fanoušků červenobílých, ale i těch havířovských, kteří čekají na sebemenší záminku ke kritice, teď jede na vlně euforie. Budiž. Však ona je pomíjivá a mnohdy jsou čísla víc vypovídající, než krátkodobé úsudky. Objevila se spousta názorů na počet hostů, na počet aktivních masochistů v kotli Zvěře. Víte, vy, kdož na tribunách působíte mnoho let, na tribunách není nic konstantní. Stejně tak si já pamatuji, kolik nás jezdilo do Frýdku-Místku a jak velký byl tehdy jejich kotel. Mnoho let jsme byli na koni my, letos jsme podcenili hadí příkop a podobné nástrahy žokeje Váni, iniciativu přebrali hosté. Až čas napoví, na jak dlouho, jestli to třeba nebyla ta pomyslná vlaštovka, která zase odletí a Frýdek-Místek bude třeba městem házené.

Pár konkrétních faktů závěrem, jako možné podtržení mých slov? Frýdek-Místek, jehož fanoušci jsou nováčci 1. ligy a zažívají euforický boom, bude ve výjezdovém koeficientu, který nádherně a objektivně ukazuje to, jak která ekipa přistupuje k výjezdům, atakovat hranici 40 000 bodů za sezónu. Ano, pěkné, dalo by se říct. Havířovská Zvěř, i přes velkou krizi, kterou si prochází, by těch bodů mohla nasbírat 120 000, tedy zhruba 3x víc, ačkoli ekipa HZ je dle mnohých na dně (kde jsou tedy příznivci Slezanu?). Loni 195 000, předloni 231 000, při naší nováčkovské sezóně pak 338 000, čili 10x víc, než na co má letos zaděláno Frýdek-Místek. O čem to svědčí? O jediném. O tom, že bychom názory dementů na našem diskuzním fóru měli brát vážně. Oni mají pravdu. Oni, kteří o tribunách ví prd…

Ano, příznivci Slezanu nás v tomto derby přejeli. Nechť slaví a veselí se, jejich fanouškovská výhra je neoddiskutovatelná. Neserme se jim do toho, takových siláckých gest našich protivníků, třeba z nedaleké Karviné, už bylo. A že těch podob tam je… Všichni víme, jak rychle to přišlo a zase odešlo. Dejme hostům čas. Mně osobně, porážka jak na ledě, tak na místech, která znamenají náš svět, velmi bolí. Je to citlivé. Však hrdost na svůj klub a tribuny to žádnému fanouškovi nemůže vzít. Ba naopak, právě nyní si každý takto přemýšlející fanoušek AZetu snad uvědomí, co je to JEHO KLUB… V neposlední řadě by si však měl uvědomit, že scéna, jejíž je součástí, je v takové krizi, že jen zodpovědné přiložení ruky k dílu zajistí to, aby frýdecko-místečtí nevyhráli na tribunách i dalších 8 derby zápasů v řadě… „Probuďme se“, volám já i kdejaký pofiderní Jehovista…

Sepsal J.R. from B.K.