Hurááá, tak se u nás v Havířově odehraje repre zápas. Byť to budou jen malí, zhruba 15-ti letí haranti. Přemýšlím, kolik na takový zápas může přijít lidí. Manažer klubu mi říká, že s pětistovkou bude spokojen, v ostatních městech, nutno podotknout, že tam, kde je po hokeji hlad, neboť ten mužský tam není na nějaké úrovni, chodí na tyto kluky třeba 200 – 500 lidí, neoficiálním rekordem by pak mohlo být 756 diváků v Turnově…
Hodinu před zápasem sedám na Plech, současný hráčský agent, mistr světa dvacetiletých a hráč, který nakoukl i do NHL, Michal Sivek, si spokojeně míchá svůj brusinkový čaj. Taková předvánoční bezstarostná pohoda, stejně takovou dnes čekám v naší hale…
Mladí si řekli, že pro utkání zkusí vytvořit kotel, v pár lidech se rozhodli, že si zafandí a tak by v hale ani nemuselo být takové ticho, které zápasy této věkové kategorie samozřejmě provází…
Před střetnutím zahrají hymny, u ruské vybírá Pačes tu dlouhou, téměř nekonečnou verzi, kdy i hráči ruské sborné se mírně usmívají, když hymna má další a další pokračování. Je jasné, kam Pačes politicky míří a komu leští boty…
Zápas začíná, v kotli Havířovské Zvěře se schází asi 20 velmi mladých fanoušků, je vyvěšena vlajka „Havířovská Zvěř“, k tomu nějaké vlajky národní. V sousedním sektoru visí vlajka Rumboys, kdy členové této fanouškovské skupiny navíc využili tohoto zápasu k provětrání svých reprezentačních šaliků…
Někdy v polovině první třetiny se do kotle přesouvá skupina Abstinentů Havířov a jejich několik přátel, počet se navýší na nějakých cca 30 osob a začínají se ozývat první nesmělé pokřiky, které mají povzbudit mladé české reprezentanty…
Dám si tu práci a počítám lidi v hale, nejprve tribunu B, potom přejdu a počítám áčko. Když přihlédnu k tomu, že několik lidí je na toaletě, venku pokuřuje či čeká v Plechu na pivo, vychází mi cifra 669 diváků, což je číslo velice pěkné a já osobně jsem spokojen. Mezi diváky je k vidění řada osobností českého hokeje…
Od druhé třetiny se do kotle přináší buben, rozjíždí se docela pravidelný a konstantní doping, který je na ten počet sympatický. Oživením pro fanoušky jsou i „nové bubenické metody“. Když k tomu tu a ta pomůže pravá strana, panuje v hale docela sympatická atmosféra, na kterou tyhle mladé naděje českého hokeje nejsou takřka zvyklé.
Zhruba v polovině zápasu, když je českými mladíky vstřelen gól na 1:2, se v kotli odpalují asi dva menší stroboskopy. Ihned nabíhají hasiči a asi dvojice sekuriťáků, situace se dlouze řeší, do kotle směřují pohledy mnoha lidí v hale, hokej jde malinko stranou. Roli udavačů na sebe berou dva fanoušci, kteří stojí asi dvě řady nad kotlem, klubou se z nich příznivci Vítkovic. Dochází k nepřehledné situaci, kterou končí bláznivý let jednoho Vítkovičáka, který jako slavný sovětský Sputnik letí tak 3 řady sektorem, až se zastaví o buben, ve kterém málem končí jeho hlava…
Vítkovičáci, kteří do té doby rozjížděli v kotli nesmyslné pokřiky typu „Kdo neskáče není Čech“ apod., kdy do této doby nebyla odhalena jejich klubová příslušnost, se přemisťují do chodby mezi kotel a sektor RBH, kde i po této situaci provokují a dávají najevo, komu na klubové scéně fandí. To nevydrží někteří z příznivců AZetu a přímo na zimáku dochází k menším potyčkám, kdy příznivci AZetu jsou natolik velkými sportovními historiky, že dávají vzpomenout i na slavnou bělehradskou penaltu…
Situace je mírně nepřehledná, potyčka se přesunuje za zdi stadionu, kdy vrcholí u Plechárny, Vítkovičákům je jasně řečeno, že zde není jejich teritorium a pokud už jsou na návštěvě, měli by přijet s pokorou. Je jim velmi dostatečně vyčiněno a oni se na zbytek zápasu už do haly nevrátí…
Po této zhruba pětiminutovce se opět pokračuje v hlasové podpoře českého nároďáku, pokřiky se objevují čistě reprezentační, některé jsou na našem zimáku nové, jiné jsou předělávkou z pokřiků opěvujících náš AZ Havířov…
Ve stejném duchu pokračuje i závěrečná třetina hry, support domácích fanoušků je v hale o to víc slyšet, když je v ní „jen“ těch 700 lidí, což akustice svědčí 100x víc, než když hala přijde mnohem více zaplněná…
I přes porážku mladých Čechů zůstává většina obecenstva na svých místech i po závěrečné siréně, hráčům se děkuje, vyvolává se jméno brankáře, který je vyhlášen nejlepším hráčem utkání. Hráči jsou s podporou fanoušků velmi spokojeni a pomalu objíždějí do kabin… Jejich spokojenost nám poté potvrzuje člověk, který s mladými reprezentačními výběry jezdí již řadu let napříč Evropou. Tohle je pro dnešní fandící Havířováky jistě velmi příjemná pochvala za velmi sympaticky odvedenou práci…
Mladí fanoušci z dnešního kotle se poté ještě scházejí u Plechárny, kde odpalují pyrotechniku, která z jistých důvodů nebyla odpálena s koncem střetnutí v kotli, my starší, s výbornou náladou, míříme do šenku. Běžní návštěvníci hokeje se nás zvídavě ptají, zda-li jsme vyprášili kožichy agentům pana Putina, musíme je zklamat.
Od dnešního utkání se nic nečekalo, přesto bylo nesmírně zajímavé, čili jasný vzkaz micipánům do Prahy – repre patří do Havířova! 🙂 A také jasný vzkaz těm, kteří nefandí AZetu a do Havířova přesto třeba jednou na nějaký reprezentační výběr zase zamíří – s pokorou, bez fanklubáckých manýrů a dávání najevo, pro koho bije Vaše fanouškovské srdce na klubové úrovni… Protože pak se může stát, že stejně jako fanoušci rytíře Vítka, tak i oni se se zlou potážou…
Na Plechárně lupnem jedno a asi v osmi lidech míříme do tělocvičny, kde připravujeme choreografii pro mezisváteční utkání proti Přerovu. Očekává se k nám velká invaze fanoušků z Hané, tohle bychom neměli podcenit…
Sepsal J.R. from B.K.