První domácí zápas v novém roce 2017, soupeř po hokejové stránce velice atraktivní, po fanouškovské stránce je vždy otázka, jaká sorta příznivců jihočechů přijede. Na tribuně A visí celkem 5 fanouškovských zástav, kotel se plní jen velice pomalu a poskrovnu, utkání může začít…
Od prvních minut je to s naší podporou velice slabé, v kotli je velmi málo lidí a i těm se do fandění příliš nechce. A tak je dobře slyšet skupina fanoušků českobudějovického Motoru, která vážila nesmírně dalekou cestu, za což jim patří můj obrovský respekt. Je opravdu neskutečné, že tito lidé (z fotek je vidím skoro na každém výjezdu Motoru, ta blonďatá hříva s manželem nejde přehlédnout) cestují s Motorem prakticky všude. Dokážu to ocenit, trochu vím, co všechno tyto cesty obnáší…
Hostů se schází asi 28, čímž svým počtem SKORO vyrovnávají počet AZeťáků v kotli. Nejsou nikterak organizovaní, nevyvěšují žádnou svou zástavu, na první pohled je jasné a patrné, že se jedná o takové ty typické fanklubáky. Jen minimum z nich není oděno do barevně výrazného dresu, až si říkám, zda-li se po cestě k nám nepohádali, jelikož ti bez dresů, to jsou černé ovce trhající veselou a pestrou partu…
Hosté tu a tam zafandí, pokřiky jednoduché, chorál jsem od nich během zápasu možná neslyšel. Tedy pokud nepočítám, když si jedna část sektoru odpovídá s druhou, podle poslechu a vysokých tónů je jasné, že se rozdělili na ženy a muže… Je patrné, že spíše pozorují hru, než že by se fanděním chtěli bavit…
Aktivita domácích fanoušků se zvedá někdy od druhé třetiny, je to určitě lepší než v dějství prvním, i tak je to však daleko za nějakým průměrem, není to dobré. Ke slovíčku dobré vždy pomůže jen pomoc pravé strany, se kterou je to fandění konečně dobře slyšet. Aktivitou dnes opět oplývá Bradka, je to takový druhý nepsaný spíkr (nejen) dnešní tribuny A, často pozoruji, jak na dálku a očním kontaktem spolupracuje se spíkrem v kotli, což je super…
Většinu zápasu prohráváme, kotel se přesto snaží a není to těch pár kluků a holek, kteří by se za atmošku měli stydět. Jasně, zdaleka do toho nedávají vše, ale komu by se v takovém počtu chtělo… I jejich aktivita je přímo úměrná tomu, kolik se v kotli sejde lidí…
Ty středy (a pondělky) jsou špatné, lidé nechodí na zimák, nechodí do kotle. Často přemýšlím, proč to ty mladé, kteří spíše studují než pracují, v tu středu netáhne. Nevím. Ale jak jsem psal už před sezónou, to letošní rozlosování ligy bylo naší největší sezónní porážkou a dojíždíme na ni prakticky neustále… Mnohem lepší atmosféra je v sobotu na Benátky či Kadaň, než třeba ve středu na Motor. Pro někoho možná zvláštní zvláštní, ale je to tak, to hovoří za vše…
Když je situace na zimáku mírně zjitřená, především díky verdiktům sudích, jsou z tribuny A slyšet nějaké nadávky na jihočechy, ti odpovídají pokřikem „Tak jsme první no a co“, který tak nějak dotváří popisek těchto figur v dresech…
Oba fanouškovské tábory po zápase poděkují svým borcům, ten domácí spouští, pro mě dosti nepochopitelně, chorál Havířovská Zvěř. Kroutím hlavou, proč se to dnes řve. Mnohdy bych Vám přál, vcítit se do nálady hráčů po prohraném utkání, ani oni nemají náladu na té děkovačce „šaškovat“ déle než je nezbytně nutné, ani oni tohle nechtějí…
Ale spíkra do jisté míry chápu. Už chudák neví, co řvát či neřvat, aby se zavděčil. A to je to. Něco se zařve – je to špatně. Něco se nezařve – je to taky špatně. Kdekdo má patent na to, co kdy křičet a co ne. Myslím si, že tohle je špatně. Myslím si, že od toho by měl být spíkr, na kterého by se neměla snášet vlna veřejné kritiky poté, kdy se třeba dopustí chyby. A jelikož se té chyby, po některých zkušenostech, už skoro bojí, radši tu Zvěř dá, aby jiní neremcali. Je to tak nevděčná a těžká role, že si to málokdo dokáže představit. Proto si třeba nesmírně cením Bradky, jak to dělá a jak vystupuje. Kéž by se jím inspirovali někteří jeho kolegové v hledišti, kteří mnohem méně fandí, ale mnohem více si pak stěžují…
V sobotu, tedy 3 dny po utkání, má AZet díky změně losu volno. Jak jej vyplnit? Prodejnu McDonald´s nám v Havířově slibují už dlouho, jenže pořád nic. A tak se několik Mladých Zvířat rozhodne, že si na kuřecí pochutiny zajede do nedalekého Frýdku-Místku. Ten dnes, shodou okolností, hraje svůj domácí ligový zápas…
A než se usmaží nugetky a křidélka, než se do patřičné podoby roztaví sýr, dvojice Mladých Zvířat se na poslední minuty zápasu vydává do Polárky, aby očíhli situaci. zbylí Havířováci pak po skupinkách čekají před halou. Při výzvědech přímo nad sektorem domácích je zjištěno, že ti dnes věší pouze jedinou vlajku, po utkání asi v deseti lidech s ní opouštějí stadion, aby po rozdělení kráčela se zástavou čtveřice Young Boys (kteří stojí za sprejovánkami v Havířově). Vlajka je v tu chvíli najednou větším lákadlem než kuřecí maso ve strouhance, jedno Mladé Zvíře nabíhá, vlajku bere, domácí zkoprněle stojí, když už to vypadá, že by chtěli vlajku bránit, všimnou si přesily Havířováků, ucítí vůni cheesburgerů a dávají se na útěk právě do prodejny řetězce McDonald´s… Karta se najednou obrací. Kluci z Frýdku nejebou AZet, zůstalo jen u zpívaných chorálů, Havířováky přechází chuť na cheesburgery, těmi se naopak, možná schováni za pultem, ládují domácí. Tudíž vše je tak jak být má, dlouho to netrvalo, karta se brzy obrátila…
Sepsal J.R. from B.K.