Domácímu zápasu proti Slavii, který se hraje kdy jindy než ve středu, předchází jakási mobilizace starých harcovníků kotelníků, kteří se v nejhlučnějším sektoru našeho zimního stadionu objevují už spíše zřídka. Vyrážím tak na hokej s nadějí a pocitem, že by to dnes mohlo být lepší, než jak tomu bývá v ty proklaté dny, tedy ve středy, zvykem…

Mé tužby se vyplňují, od začátku utkání se v kotli schází solidní počet lidí. Chybí však stabilní spíkr a tak jsem zvědav, jak se na nás tahle dnešní absence projeví. Megafon do ruky si bere jeho náhradník, který s tímto už zkušenosti má, ale zatím jen pramalé, situace se zhostí na výbornou a fanoušky v kotli velmi dobře hecuje. Pomáhají nám i hráči, ti se brzy dostávají do vedení, díky čemuž je atmosféra velmi dobrá. Často zapojujeme pravou stranu, ta dnes k výrazné podpoře nepotřebuje ani nějaký ten alkohol, kdy s ním v krvi se vždy fandí lépe, právě góly jsou dokonalou náhražkou… 

V sektoru hostí se objevuje asi 5 fanoušků, chtělo by se říct, že spíše diváků. Sedí, pozorují hru, čili dnes o hostech nevíme…

A tak pokračujeme bez protivníka v hledišti, což nám však absolutně nevadí, lidé se fanděním baví, pravou stranu zapojujeme čím dál tím víc, tihle fanoušci nám výborně pomáhají. Učit od nich by se mohli ti „odnaproti“, protože je to právě tribuna B, která na naše úvodní výzvy, aby také začala fandit, nereaguje. Škoda!

Stále velmi dobrá atmosféra panuje i v závěrečném dějství, kdy opět fandíme velmi dobře, tu a tam posazeni na sedačky, abychom následně vestoje řvali jako tuři, volíme mnoho různých chorálů, vzpomínáme i na ty, které jsem na našem zimáku neslyšel třeba 10 let. Moc dobré to je dneska!

Na posledních asi 7 minut zápasu náš kotel opouští i tento spíkr (holt práce je práce), na pomyslný stupínek si stoupne klučina, který má s tímto téměř nulové zkušenosti, ale ani tohle nás už nezastaví… Lidé jsou dnes naladěni na tu správnou strunu, poslední minuty zápasu si moc užíváme, „praváky“ vybízíme ke vstávání už dlouho před koncem… No nakonec nám i to zasrané Béčko odpoví :-).

Po skončení utkání si užijeme fajnou děkovačku, na kterou je v kotli konečně důstojný počet lidí a valíme bilancovat tenhle, po všech stránkách výborný, zápas na pár piv do Plechárny a dalších hospod, které nyní nahrazují kultovní Jitřenku, jejíž (prozatímní) konec mnozí oplakávají stejně jako konec všech těch Najdků, Stránských či Prokopů tehdy v AZetu…

Anabáze v Brně se mi chýlí pomalu ke konci a zatím jsem ani jednou nenavštívil utkání Komety. Ale sehnat lístky v termínu, který mi vyhovuje, je složitý úkol. Ovšem díky Robertu Říčkovi, který nám nechá na vrátnici 2 lístky, se na zápas se Zlínem dostaneme, za což mu moc děkujeme.

Chvíli se motáme, než najdeme naše místa. Přicházíme chvíli před začátkem, takže před zápasem, ale ani pak později se nedostávám k žádnému občerstvení, takže příznivce klobáskových poločasů a podobných zpráv zklamu, neochutnal jsem nic. Stadion je vyprodaný a říkám si, být u nás takové sektory na stání, tak máme kapacitu snad 10 000. Dle oficiálních údajů je míst na stání 3000, lidi jsou opravdu namačkaní, vypadá to parádně.

Naše místa jsou téměř u ledu, hokej tedy vidíme úplně z jiné perspektivy, než když člověk sedí nahoře. Hrozně mě baví sledovat pohyb gólmanů, souboje o puk, každou chvíli se kolem nás prožene Očko nebo Říčan, oba jsou hodně vidět.
Hostů se v maličkém sektoru tísní zhruba kolem té stovky. Jsou odděleni od domácích mříží, ovšem prakticky stojí vedle sebe, žádné „nárazové zóny“, jak to my známe z některých stadionů. Poprvé je slyšíme v desáté minutě, pak už jen asi dvakrát během zápasu. Občas jsme viděli, že něco fandí, ale slyšet je nebylo, proti domácím dnes neměli šanci, to by jich muselo být o mnoho více.

dav

dav

Domácí kotel, řádně ověšen zástavami, je v sektoru za bránou, kde by oficiálně mělo být 1 500 lidí. Lidé jsou různého věku a pohlaví, nonstop fandí zhruba třetina, kraje z obou stran jsou spíše neaktivní. Když se však přidají i oni a potleskem celý stadion, je to pořádný hukot. Jádro fandí opravdu neustále a ve vysokém tempu, domácí mají hodně vlastních pokřiků a prakticky neslyšíme takové ty klasické hokejové pokřiky, které zní v mírných modifikacích na každém stadionu. Proto se však některé chorály opakují častěji, přijde mi to, jako bychom dávali Zvěř 5x za zápas. Co mi přijde hodně zvláštní, je neustálý déšť kelímků od piva, mnohdy i s pivem, a u mantinelu je to pak jak na smetišti. Další věcí jsou pak neustálé výkřiky pomalu po každém zapískání rozhodčího, občas i hromové pískání.

dav

V zápase má Kometa navrch, hodně prostoru dostávají mladí hráči, Zlín se spoléhá hlavně na rychlé protiútoky. Kometa dává první branku utkání, k naší radosti vyrovnává právě Říčka. Ten je na ledě opravdu hodně často, i v závěru dostává hodně času. Zlín odskakuje v přesilovce a poté po hrubce na modré z brejku zvyšuje. V závěru si pak i přes snížení a tlak Zlín výhru pojistí gólem do prázdné.

dav

Okolo nás slyšíme jednak nadávky na trenéra Zábranského, ale i řeči o krizi a podobně. Chápu, nikdo není spokojený, když je šňůra proher, ovšem být na vrchu extraligy, atakovat nejvyšší příčky… To pak nevím, o jaké hyperkrizi bychom pak měli hovořit my, kteří prožíváme euforii, že máme na dostřel desítku. Je mi jasné, že drtivá většina začala chodit až na úspěšnou Kometu a ne na tu, která před 12 lety měla sestupové starosti i v 1. lize. Je vidět, že lidé jsou všude stejní, na jádro, které bude chodit vždy, se v případě úspěchu nabalí ostatní a ani v Brně se tím neliší. Všude po městě na autech vlaječky a nálepky Komety, o fotbale, který neprožívá růžové časy, nikde ani vidu.

Abych tak dnešní dojmy shrnul – hokej byl na jiné úrovni, než jsme zvyklí z 1. ligy, vše je mnohem rychlejší, přesnější, hráči si dávají obrovský pozor, aby nefaulovali. Domácí fandí neustále, i za nepříznivého stavu. V Brně je hodně škoda, že zde není úplně jiný stadion, alespoň pro 12 000 lidí. I ten návrh, který existuje, mi přijde hodně mizerný. Brno má jedinečnou pozici, v okruhu zhruba 60 – 80 kilometrů není žádné větší město, Kometa tak oslovuje přes půl milionu lidí. O tom my si s Vítkovicemi na jedné a s Třincem – Frýdkem na druhé straně můžeme jen nechat zdát.

dav

Po středečním vysokém vítězství, kdy nám tam napadalo všechno, nás čekal další přední celek tabulky. Já do Jihlavy a také do Českých Budějovic jezdím velmi nerad. Vždy se těmto dvěma destinacím obloukem vyhýbám. Nicméně i zkouškové období vyhlásilo „reprezentační pauzu“ a abstinenční příznaky jsou znát. Navíc spoj, který mě má odvézt z pražského Florence k jihlavskému zimáku, je mi šitý na míru.

Po devadesáti minutové jízdě po D1 jsem na místě. Mířím vyzvednout lístky (díky TM!) a jdu čekat před sektor na zbytek HZ. Jelikož jsem u schodů k sektoru předčasně, vidím místní pořadatelskou službu, jak se připravuje na příjezd minimálně jednoho autobusu. Staví ploty, bariéry a já nevím co ještě. Po chvilce pozorování se ke mně blíží skupinka, která dorazila podpořit AZ autem z Brna. Venku ještě chvíli postávám, abych počkal na jeden havířovský automobil, který ještě v průběhu sobotního oběda neměl tušení, že někde vyjede. Prodáváme si lístky a míříme ke vstupu.

Ačkoliv u vstupu není potřeba vykládat obsah svých kapes do plastových krabiček, jako tomu bývalo kdysi, kontroly jsou víc než důkladné. Odchytí se mě asi šéf místní sekuritky a táže se mě „Kolik vás ještě bude? Jsou ještě nějaké autobusy na cestě?“ Bohužel jejich představa o našem dnešní počtu je asi tak mimo, jako stojka Adama Václavíka v sobotní biatlonové štafetě. V sektoru se nás schází 10 ks HZ, kteří přijeli podpořit AZ ze všech koutů republiky, tedy ze Slezska, Moravy a Čech. Co říct k počtu 10 v našem sektoru? Asi jsem čekal více aut z Havířova. Bojujeme o Play – Off, sobota, co víc si přát. Trošku mi to občas přijde jako alibismus. Víc výjezdových sobot už nikdy mít nebudeme. Bojím se, jak počty budou vypadat, až to zase budou středy a pondělky.

Utkání začíná a my začínáme mrznout za malou zástavou RBH. Chvilinku se osmělujeme a začínáme fandit. V první části utkání máme mezi fanděním větší intervaly, kdy vyčkáváme na pobyt našich hráčů v útočném pásmu. Navíc si říkáme, že na takový počet domácích nemáme šanci. Jenže omyl se stává skutečnosti. Domácí „kotel“ má sice na tribuně, který připomíná nudli zastoupení odhadem 300 ks, fandí ovšem maximálně 10 lidí, kteří stojí v blízkosti bubnu. Bubeník, který s citem používá svůj nástroj, působí i jako jakýsi spíkr. Dle jeho rytmu začíná většina pokřiků. Občas v roli spíkra zapůsobí i někdo jiný. Ačkoliv většinu zápasu je pod tlakem AZ, překvapuje mě, že za celý zápas jihlavští fanoušci nevytvoří tu správnou vřavu, ve které fandí celá hala. Repertoár pokřiků obsahuje pořád to samé. Trumpetista dnes na hokej bohudíky nezavítal. Abych jen nehanil, nutno říct, že ta desítka jihlavských fandí vcelku vytrvale a hluchých míst je minimum.

Kvůli nízkému počtu HZ, jsou uzavřeny naše WC, a tedy musíme chodit na toalety k domácím. Náš sektoru je průchozí, a tak je v něm během přestávek poněkud rušno. Ve třetí třetině již fandíme vytrvale, v roli „předříkávačů“ působí dva z nás. Pan rozhodčí má dnes velmi zvláštní metr. Má slova potvrzuje v 57. minutě, kdy nefaul jihlavského hráče ohodnocuje menším trestem. Naše dvacetšestka ovšem sportovně přiznává, že se o faul nejednalo. Říká se, že pánem na hřišti musí být rozhodčí, akorát dnes je ten pán trochu tvrdohlavý, a tak přiznání našeho plejera sudí nereflektuje a vylučuje jihlavského. Když to neumožnil hlavní sudí, umožním to já. RESPEKT JUROVI, ZA FAIR PLAY, RESPEKT, ŽE 3 MINUTY PŘED KONCEM ODMÍTNE HRÁT PŘESILOVKU!

Už si skoro píšeme do tabulky jeden bod, když domácí rozhodují. V domácí nudli propuká nadšení a rozsvítí se tam jeden menší ohýnek. Po zápase jsme měli připravenou Zvěř, ale je nám jasné, že nálada ke zpěvu moc není. Zatleskáme jim a vzkazujeme, že i po porážce jsme s nimi. Domácí vyčkávají, až se s hráči rozloučíme, poté začíná jejich děkovačka. Tu už nesledujeme, jsme promrzlí na kost, a tak se loučíme a vyrážíme třemi různými směry domů.

Sepsali J.R. from B.K., San DC a Host DC