Mám obavy, že 4. slezské hokejové derby bude ve velkém stínu tří předchozích. Důvody jsou jasné. Už ani tak neřeším to zatracené pondělí, kdy 2 ze čtyř derby se hrají právě v tento den, hlavním důvodem jsou výsledky AZetu, kdy k zápasu ve Frýdku-Místku budeme cestovat jen s minimálními šancemi na postup do elitní desítky soutěže…

Vstupenky začínáme prodávat už na sobotním domácím utkání proti Kadani a trochu s nadsázkou musím říct, že je štěstí, že si je spousta lidí kupuje už před zápasem, nebo ještě v době, kdy není jasné, že Kadani podlehneme :-). Jedna historka za všechny? U zábradlí, někdy v polovině utkání, potkám partu chlapů, chtějí lístky, zhruba 9 kusů. Dohodneme se, že vše vyřešíme po zápase na Plechu. Po prohraném utkání už chtějí lístky jenom 2 :-). Přesto se však prodej daří na výbornou, jsem docela překvapen a jelikož jsem věčný pesimista, jsem i hodně zaskočen tím, kolik lidí si vstupenky do Frýnce kupuje i den po zpackaném utkání proti Trhačům…

V den zápasu mi volá policie. Na našem webu zaregistrovali, že jedeme autobusem, chtějí po mě, abych jim nahlásil jméno a telefonní číslo na našeho řidiče. Policistovi na druhém konci drátu říkám zcela na rovinu, že žádný takový údaj mu nedám, že k tomu nevidím jediný důvod. Dokážu si totiž představit, jak by takový telefonát policistů nebohému řidiči asi vypadal… Policisté evidentně ví, v kolik a odkud jedeme, fízlovi říkám, že pokud po takových informacích prahnou, není pro ně žádný problém, aby si je sami zjistili…

Ve čtyřech lidech se scházíme dvě a půl hodiny před odjezdem, v rychlosti vyrobíme dva jednoduché transparenty, dáme oběd a hurá na Plech, kde je naplánován sraz. Jsme chvíli v nejistotě, zda-li řidič, kterého jsme nikdy neviděli a se kterým máme jen ústní domluvu, opravdu přijede, stejně nažhaveni jako my na něj čekají už i policisté… Ti sice nešli malovat transparenty, nepřišli ani obědvat, ale také se na sraz dostavili s velkým časovým předstihem. Zřejmě nevěří informacím na našem webu a tak klepou na dveře sekretáře klubu, aby se jej dotázali, odkud a v kolik to ti ulhaní a krvelační fanoušci jedou, posléze s tímto obtěžují i paní na vrátnici, která absolutně netuší, která bije… Neskutečná demence.

Po chvíli přijíždí řidič autobusu, jsme velmi mile překvapeni a nadšeni, jaký kočár na parkovišti u Kaufu přistavuje, ihned si jej odchytnou zmiňovaní policisté, berou si jej bokem za autobus. Jsem rozhodnut, že si ten jistě zajímavý monolog poslechnu, policista je však ostrý jako břitva, okamžitě mne, bez udání jakéhokoli důvodu, z tohoto veřejného místa vykáže…

Něco málo po půl páté se velký poschoďový bus dá do pohybu, směr Frýdek-Místek v něm cestuje něco málo přes 60 fandů, nálada je spíše poklidná. Koukáme z okna, protože už ani nepamatujeme, kdy jsme jeli touto cestou. S nostalgií vzpomínáme na všechny ty druholigové výjezdy, kdy cestování po dálnici byl pro nás pojem takřka neznámý… 🙂

Příjezd k Polárce je poklidný, žádná mračna ochranky či policistů. Vystoupíme u sektoru hostů, odchytne si mě hlavní člen ochranky oděn do civilu a předává mi nějaké pokyny, podle kterých bychom dnes měli postupovat. Zima jako v Rusku, někteří upalují do Mekáče, možná i proto, aby se podívali, zda-li tam za pultem jsou ještě schovaní ti, kteří nedávno tratili vlajku, jiní míří do přilehlých hospod na jedno pomalé či dvě rychlé, my před halou prodáváme zbylé vstupenky do našeho sektoru. To už mládežníci z Mladé Zvěře šmejdí na druhé straně Polárky, tedy v místech, kde se začínají scházet první fanoušci domácích Rysů…

Chvíli před začátkem zápasu se už všichni srocujeme v našem sektoru, celkem se v něm schází 229 Havířovských Zvířat, náš sektor je vyprodán, zavítali do něj i ti, kteří si lístky museli koupit na jiné sektory. Krom nás, kteří tedy v sektoru jsme, je v Polárce ještě dalších cca 70 fanoušků AZetu, ale ti už sedí různě rozmístěni po hale. Z počtu mám obrovskou radost, nečekal jsem to. V naší situaci.

Zápas začíná, oba tábory spouštějí svůj support, ten je z obou stran dobrý a tak derby se hraje v atmosféře, která takovému zápasu sluší. Jasně, v našem sektoru nefandí zdaleka všichni, je mezi námi spousta diváků, ale to je tak vždycky, když nějaký tábor v takovém počtu přijede k venkovnímu derby utkání. Jasně, je to škoda, ale zvykám si, nečekám zázraky… Ve chvíli u piva pak přemýšlím, jak velké divy s těmito nefandícími jedinci by udělali jiní spíkři. Zda-li tihle diváci jsou schopní fandit, když se to z nich vymáčkne, nebo zda-li by s nimi prostě nehnul nikdo…

Náš sektor je parádně ovlajkovaný. Kromě dvou hlavních a největších vlajek, tedy „Havířovská Zvěř“ a „AZ Havířov“ visí i malá zástava výjezdová, visí flagy „Slezští patrioti“ a „Slezský Havířov“, na svém místě je i zástava Mladé Zvěře, kdy kluci ze skupiny dnes vyjeli ve velmi pěkném počtu, poslední 7 fanglou, která dnes zkrášluje náš sektor, je malá výjezdová vlajka skupiny RBH.

Jasně, počet vlajek nevypovídá o něčem světoborném. Podle mnohých je jedno, kolik vlajek visí. Já to mám jinak. Vlajky, to jsou svým způsobem vizitky skupiny, vizitky daného tábora. Proto je trochu smutné, že my jich ven přivezli 7, zatímco domácí věší jednu jedinou…

Naši hráči na ledě brzy prohrávají 2:0 a tak je jasné, že s naším supportem to půjde dolů. Přesto se však spíkr snaží a i dnes velmi hecuje dav před sebou, k ruce je mu také bubeník. Sice nováček na tomto postu a občas je to znát, celkově však svou dnešní úlohu zvládá a support hodně doplňuje. Doplňovat jej musí, protože lidi si na buben bohužel zvykli natolik, že ruce mají v kapsách nebo kdesi v prdeli. Nenávidím to, ale nic s tím nenadělám. To musí spíkr. Ten musí ty ruce všech z těch kapes vyndávat, ten je musí v dobrém slova smyslu jebat, ten musí s chorálem či pokřikem počkat, až i ten poslední pár rukou je z tepla kapes vytažen. Lenoší líní!

Co říct k sektoru domácích? V místech, kde se nachází kotel, může být nějakých 100, možná 150 lidí. Jsou vedení spíkrem, velmi dobře a citlivě používají buben. Od začátku zápasu fandí velmi dobře, mnohdy jsou velmi hluční, čas od času i pěkně zpěvní, často se snaží zapojovat celou velkou tribunu, na které kotel sídlí, mnohdy jde tohle výborně. Tohle by jim třeba v Jihlavě či Třebíči mohli jen a jen závidět… Ano, na druhou stranu, některé chorály jsou malinko úsměvné, třeba „Povstaň, jsi-li Komeťák“ a další, kdy bez jediné změny kopírují nápady druhých… Docela mě překvapí, že si dnes nepřipravují absolutně žádnou prezentaci…O první přestávce zjišťujeme, že mladí kluci, kteří to měli na starost, zapomněli v Havířově některé věci k plánované menší prezentaci a tak od ní dnes upustíme. Jdeme se občerstvit, u klobás a na záchodech se to hemží jak havířovskými, tak i frýdecko-místeckými fandy, k nějakým rozbrojům či nepokojům však nedochází. Jednak jsou všude v hale kamery, jednak je v sektoru i jeho okolí velké množství jak sekuriťáků, tak i dobře přichystaných policistů… Ale to neznamená, že nezažívám zajímavé situace. Močím do mušle, v tom pánovi vedle mě zvoní mobil. Vyzváněcí melodie? „Ó du a lájne, fázole su fájne, ó du a lájne a Třinec je náš“. Mám chuť svůj dočůrávající penis oklepat o display pánova Samsungu, ale nakonec se jen usměju a jdu dál. A za chvíli projdu kolem pána jiného, který kolem krku hrdě nese šálu Oceláři Třinec. Kde to jsem? Ha, na ceduli nabídka občerstvení. Klobása FARMÁŘSKÁ. Aha, jsem tu  správně :-).

Ve druhé třetině naši hráči otáčejí stav a je jasné, že to zapůsobí jako přímá úměra na výkony obou kotlů v hledišti. Zatímco ten havířovský jde nahoru a začínají fandit i ti, pro které to za nepříznivého stavu byl problém, kotel lidí v červených a bílých barvách je trochu opařen a nějakou dobu jim trvá, než se z toho vzpamatuje. Přesto, možná právě proto, se oba tábory více či méně po celou dobu zápasu urážejí, domácí opět jebou AZet. Je škoda, že jej jebou vždy jen na tribuně, když od Zvířat jsou na hony daleko, protože mnohem lepší by bylo, kdyby jej jebali, když mají příležitost. A že jich měli nebo mít mohli…

Na začátku závěrečného dějství se kolem osoby spíkra srocují schopní lidé. Tu schopnost nemyslím takovou, že nějak lépe fandí, že mají kvalitnější matematické schopnosti či dovednosti kulinářské. Kolem spíkra se staví kluci z Mladé Zvěře a další, kteří by se nebáli přiložit „ruku k dílu“ , svou strategickou pozici mění i několik málo starých TfH. Důvodem je prezentace, kterou se chystáme vytáhnout a neradi bychom, aby nám ji ochranka pokazila…

Ale než se k popisu událostí, kdy prezentaci zvedáme nad hlavy, dostanu, ztratím pár slov právě ke klukům z Mladé Zvěře. Ačkoli se s některými jejich činy nemusím ztotožňovat nebo nemusím s nimi souhlasit, jsem rád, že jsou součástí naší ekipy. Ano, můžete mít proti jejich způsobu fanouškovského života x výhrad, ale vzpomeňte, až Vám někdy zachrání prdel či fanouškovskou hrdost… Každý silná ekipa by měla mít kluky s radikálním myšlením. A zatímco dříve si na tyhle vlastnosti někteří třeba jen hráli, dnes tihle kluci jsou a stojí nyní kousek ode mě a každý tábor soupeře s nimi musí počítat…

No nic, vytahujeme dva transparenty, na kterých je více než vístižný text… „KAŽDÝ HRAJEM NA SVÉM HŘIŠTI“, „FRÝNEC-MÍSTEK VS. AZ HAVÍŘOV 0:1“. Jasně, jsou tací z řad domácích, kteří tohle nikdy nepochopí, jsou tací, kteří to pochopit nechtějí, jsou však i tací, kteří moc dobře ví, která bije. A právě těm je tahle menší prezentace věnována. Protože k těmto nápisům je vytažena vlajka mladých radikálních frýdecko-místeckých fandů, kterou tratili právě na úkor nás, jebaných AZeťáků… Domácí pískají, ukazují zdvižené prostředníčky, cosi pořvávají, my se jich na oplátku ptáme, kde svou zástavu mají…

Poslední minuty zápasu patři třineckým hráčům na ledové ploše, díky čemuž domácí solidně řvou a zpívají, produkovaná atmosféra je v jejich podání opravdu dobrá. Ani my nebalíme saky paky a snažíme se, fandíme až do samého konce utkání, i když i dnes je to frustrace, neboť ze čtyř vzájemných derby utkání jsme všeho všudy vedli snad 15 minut. Ach jo…

Ano, domácí náš support výkon sice chválí, chválí jej i Havířováci, kteří sedí na druhé straně, já však i po druhém derby v Polárce vím, že jsme mohli předvést mnohem lepší výkon. Nebylo to takové, jaké to být mohlo, umíme daleko větší zvěrstva!

Na závěr utkání je v našem sektoru zapáleno několik žlutých ohňů, jeden z nich je vhozen na led směrem k našim hráčům. Domácí obecenstvo hromadně píská, v sektoru zažehají další a další žluťáky, od ohně vzplane ona odcizená vlajka domácích „radikálů“. Nabíhají sekuriťáci i zmatení hasiči, ti hasí i zbytky transparentu, který od ohňů vzplál. To už jsou však naši hráči nastoupeni pod sektorem a čekají na „děkovačku“. I přes porážku je ujistíme, že jsme vždycky s nimi, borci odjíždějí, my se dále věnujeme urážkám domácího publika… Urážíme naslepo, přes hustý dým z pyrotechniky na je domácí kotle už jen obtížně vidět…

Když pomalu opouštíme sektor a míříme ven z haly, sekuritka si vybere snad nejmenšího fanouška vzrůstem a pro podezření, že je jedním z pyromanů, jej bere a kamsi vleče. To se nelíbí nažhaveným Havířovákům, trochu se to s vestaři požduchá. Však nic velkého, sekuritky je hodně. Na druhou stranu je otázkou, jak moc si proti davu Zvířat věří, protože přivolávají policisty, těžkooděnci tak po chvíli nastupují a je klid. Záhy je sebrán ještě druhý fanda, na oba pak venku před autobusem čekáme… Dva trojbarevní jsou po 20-ti minutách propuštěni, jiní jsou pak venku ještě preventivně opsáni a vyfoceni policejními mobily, nasedáme do vyhřátého busu a odjíždíme od Polárky.

Tak tedy, jaké to letošní 4. slezské hokejové derby bylo? Nenadchlo, nezklamalo. Pondělí… Oba tábory se prezentovaly velmi solidním supportem, však co se optických prezentací týče, neudálo se nic, na co by se vzpomínalo… Domácí žijí výhrami, přejme jim to… Až výhry nebudou, až opadne euforie, musí každou fanouškovskou scénu zachraňovat myšlení lidí. Takové myšlení, aby scéna, i když se dostane do sebevětší krize, nepadla. Já to myšlení u domácích zatím trochu postrádám a tak je otázkou, jací budou za rok, za dva, byť třeba nyní zpívají o tom, že „Frýdek-Místek je městem hokeje“. Sami se o tom přesvědčíme… A já budu tajně snít, že do té doby navýšíme své vedení a při některém z dalších derby zápasů to nebude 1, ale už 2:0. A nemusí jít zrovna u vlajku. Může to být jiný čin. Jakýkoli, však aby dokazoval, že lehce se jebe hlasovým projevem, hůře pak činy… Aby dokazoval, že stále si s příznivci toho paskvilu, který nazývají Slezanem, můžeme mimo klávesnice vytřít prdel…

Sepsal J.R. from B.K.