Ve čtvrtek kolem poledne dorazím do Budapešti a kontroluji Livesport, jestli se dnes nehraje nějaký fotbal nebo hokej. Rád bych se v Budapešti podíval hlavně na národní stadion Ference Puskáse, ten se však opravuje a není možné se na něj dostat, fotbal se ani jinde nehraje, ovšem s hokejem mám štěstí.
Zrovna dnes se hraje druhý finálový zápas mezi Budapeští a Miškovcem. Budapešť venku první zápas prohrála, druhý se hraje po dni volna zde. Trochu mě vyleká kapacita stadionu, která je pouze 2500 lidí, navíc pomocí google translatoru luštím domácí stránky, kde píší o brzkém otevření pokladen z důvodu velkého zájmu.
Začátek zápasu v 19:45 mi vyhovuje, volno mám až po sedmé hodině. Na rady Maďarů nekupuji lístek na MHD a absolvují zhruba dvacetiminutovou cestu tramvají vyhlížejíce revizora. Ten se naštěstí neobjeví, přejedu Dunaj, dostávám se z Pešti do Budy, kde se nachází místní stadion. Je viditelný už z dálky díky extravagantní blikající výzdobě na střeše. Hala z dálky vypadá moderně, jak se později dovídáme, tak není nová, ale čerstvě po rekonstrukci. Otevřená je pouze jedna pokladna, v řade zhruba 50 lidí. Za lístek zaplatíme 2000 forintů (zhruba 230 Kč) a do haly se dostáváme minutu před zahájením.
Hala je opravdu pěkně opravena a díky malé kapacitě je útulná. Utkání je zahájeno hymnou, po které se vydáváme na průzkum. Narážíme na bufet, kde za 550 forintů (cca 65 Kč) kupujeme pivo. Kromě místní značky (Arany Aszok) ještě čepují Plzeň, v lednici pak Kozel v plechu. Vyzkoušíme místní značku, pivo takové normální, chuť nijak extra, asi jako dalších několik desítek značek. Jídlo nenabízí žádné, pouze velké preclíky, kterými pohrdneme a hledáme si místo.
Celý stadion je k sezení a místa jsou už jen za brankami nebo těsně za stříkačkami. Právě tam si jdeme sednout a studujeme jména hráčů. Oba týmy mají v týmu několik cizinců, převážně Kanaďanů. Spekulujeme nad motivací hráčů ze zámoří hrát zde a kolik asi můžou brát peněz. Pod halou visí vlaječky odkazující na maďarsko – kanadskou hokejovou spolupráci, což je asi odpověď na naši otázku.
Ihned po zahájení hosté, kterých z 200 km vzdáleného Miškovce (město s cca 160 tisíci obyvateli) dojelo cca 500, spustí fandění z plných plic a v místní hale je pořádný hukot. Hosté mají na zábradlí velkou žlutou flagu a v sektoru 2 bubny, do kterých hodně buší. Díky velkému počtu fanoušků, kteří se přidávají tleskáním, to však ve výsledku nezní vůbec špatně. Domácí se snaží, ovšem vzhledem k tomu, že jich aktivně fandí zhruba 40, nemají během celého zápasu šanci. Také používají bubny, ovšem přes stadion jejich fandění spíš jen vidíme, než slyšíme. Jejich sektor je vyzdoben jednou malinkou modrou vlajkou. Ostatní lidé na stadionu se vůbec nepřidávají a tleskají pouze po gólech.
Dnešní zápas je druhým finálovým zápasem MOL ligy, kterou hraje 10 týmu. Kromě Maďarů zde hrají i Bulhaři a Rumuni. Podle Livesportu však některé týmy hrají i své národní ligy, vůbec se v tom nevyznám, zdrojů je málo a když už, tak jsou v maďarštině.
Jsme zvědaví na úroveň hokeje a čekáme zhruba zápas na úrovni první ligy. Hned po hymně však vidíme komickou vložku, kterak hostující hráč při předzápasovém kolečku upadne a zbourá vlastní branku. V tomto duchu se nese kvalita celého utkání. Hosté jsou mnohem aktivnější a vzhledem k vedení v sérii je i favorizujeme.
Po krátkém pobytu za stříkačkami, kde máme mizerný výhled, protože hráči prakticky celý zápas prostojí, se přesouváme za hostující bránu do sektoru hostů, kde sedí ti, kteří se přijeli jen dívat a nefandí. Celou první třetinu mají hosté více ze hry, ovšem vše ztroskotá na hrozné střelbě. Hráčům přeskakují puky, občas nejsou schopni pořádně přihrát, obránci na modré nezachycují přihrávky, celkově je to nehezký hokej. Úroveň se mění s pětkami, pokud jsou na ledě zahraniční hráči, dokáží předvést i pěknou akci, srazit se u mantinelu, trošku zápas oživit. Celkově jsem z play-off u nás zvyklý na úplně jiný náboj, zde nic podobného nevidíme. Co nás také zaujme, to jsou hráči ve zlaté helmě. Na každé straně jeden a na dresu místo čísla na zádech nápis „top scorer“.
Domácí díky dvěma hrubkám v obraně hostů získávají vedení, ovšem stále věříme hostům. Jejich fans jsou sympatičtí, neustále fandí a střídají různé pokřiky, tleskání s bubnem atd. Co přesně fandí díky maďarštině vůbec netušíme, ovšem většina pokřiků je na motivy melodií, které lze slyšet na všech hokejových stadionech.
Od druhé třetiny se na ledě objevují dva hlavní rozhodčí, přičemž ten, který sám pískal první třetinu, téměř nevylučoval. Nový rozhodčí trestá mnohem více a díky tomu aktivnější hosté hrají mnoho přesilovek. Během celého zápasu mají zhruba 10 přesilových her, ale nedokáží se ani dostat do pásma a paradoxně hrají mnohem lépe při hře 5 na 5. Domácí přidávají třetí branku a poslední třetina se už spíše jen dohrává bez většího vzruchu. Domácí vyhrávají, lidé zatleskají, hostující hráči poděkuji svým fanouškům a hází jim na led čokolády, Snickersky a podobné laskominy.
Nás ještě čeká cesta tramvají bez lístku, kterou i napodruhé zvládneme.
Pokud bychom měli hodnotit úroveň ligy jen podle dnešního zápasu a zařadit týmy někam do našich lig, tak by tyto nejlepší týmy v Maďarsku hrály u nás na úrovni středu druhé ligy. A ohledně fandění? Domácí fanoušci zcela propadli a v podstatě vůbec nefandí. Ohledně hostujících je otázka, kolik jich v hlavním městě pracuje a kolik jich opravdu přijelo jen na zápas. To však nic nemění na tom, že dokázali vytvořit skvělou atmosféru i přes to, že téměř celý zápas prohrávali.
P.S. Vydáváme se i na další zápas v Budapešti (za stavu 2:1 na zápasy pro hosty), který nám ukazuje, že jsme minule měli pravděpodobně smůlu na špatný zápas. Nyní se hraje v mnohem větším tempu a kvalitativně je na tom dnešní zápas o dost lépe, zhruba na úrovni horších týmů první ligy. Miškovec vyhrává dnešní zápas a litujeme, že neukončuje i celou sérii, protože bychom byli u předávání poháru. Pro zájemce i celkový výsledek série – další zápas Miškovec doma vyhrává a stává se mistrem MOL ligy.
Sepsal San DC