V sobotu 13. května se už počtvrté v historii uskutečnil v areálu Městského fotbalového klubu Havířov velmi zajímavý turnaj v malé kopané, který už třetím rokem nese název Globus Cup, kdy právě hypermarket Globus je hlavním partnerem této parádní akce. Přečíst si o průběhu celého dne, ale také si prohlédnout řadu zajímavých fotografií, můžete právě nyní, v klasickém reportu…
Už dlouho dopředu se mnoho zainteresovaných na letošní ročník velmi těší, několik týdnů předem se skládají týmy také dvou mužstev fanoušků, kdy pokaždé v historii turnaje startovala fans skupina Rumboys, stejně tak tým Havířovské Zvěře, zastřešující fanoušky havířovského AZetu jako celek…
Tým Havířovské Zvěře měl v předběžné nominaci snad 16 borců, vinou zranění, práce a dalších komplikací však dva dny před turnajem vypadli minimálně 3 velmi kvalitní hráči, kteří měli patřit k tahounům mančaftu, což se později ukázalo jako citelná ztráta…
Proti tomu Rumboys, hrající všechny ročníky ve stejných, zeleno-černých dresech, zase výrazně posílili, po dvou posledních místech v prvních dvou ročnících turnaje jsou poslední dva oky kvalitně nabitým mančaftem plným solidní fotbalistů…
V sobotu ráno lehce mrholí, vyhlídky na počasí nejsou ideální, přesto se chvíli po osmé plní pěkné šatny v hlavní tribuně v Suché na Indiánech, jednu společně „obývají“ právě oba fanouškovské mančafty. Atmosféra je uvolněná, pohodová, ranní čištění chrupu probíhá rumem, někteří se takto dostávají do potřebné pohody, Bradka si nezbytně upravuje svou výstroj, kdy znak Baníku Ostrava na svých trenýrkách je šikovně přelepen, sparťané v areálu (Matušovič, Holzer, Říčka apod.) jsou zajisté spokojeni :-).
Před začátkem turnaje se naprosto příkladně věší vlajky. Havířovská Zvěř, AZ Havířov, Slezský Havířov, Slezští patrioti, Gastarbajtři ze Slezska a Rumboys Havířov. Vlajkosláva naprosto příkladná, hlavní tribuna je hezky ověšena, hřiště číslo 1, které se nachází před ní, tak bude mít parádní kulisy…
Terén je nasáklý, těžký, lehce podmáčený, manažer týmu Havířovské Zvěře vyhlašuje interní soutěž o největšího bojovníka týmu, který se pozná podle toho, kdo bude mít po konci turnaje nejtěžší dres a trenýrky…
První zápasy se na třech hřištích rozbíhají od deváté ranní, od prvních chvil je znatelné, jak jde úroveň turnaje rok co rok nahoru, jak se zvyšuje kvalita snad všech mančaftů. Trefně to při našem rozhovoru popisuje prezident klubu, pan Mrowiec, který přišel druhou část turnaje očíhnout a zhostí se také předávání cen. „Pamatuju si, jak jsme před těmi čtyřmi lety začínali, jak tady pobíhali kluci v teplákách a brali to spíše jako srandu a dnes to má takovou kvalitu, jde to ohromně nahoru…“
Na hřištích se dnes prohání řada velmi zajímavých jmen. Ať už je to třeba bratr Davida Pastrňáka, dále Radim Valchař, Marek Zientek či Saša Hegegy v dresu Orlové, Víťa Stránský v bráně Kopřivnice, zmíněný Miroslav Matušovič v dresu Stramis Teamu, Tomáš Matějek ml., Jan Křibík, Michal Vyčesaný, Luděk Lhotský či Marcel Petran v dresech Rumboys, mnoho AZeťáckých legend je v týmu s příznačným názvem AZ Legendy, Petr Kanko, Marek Haas, David Bahounek, David Chroboček, Lukáš Bednář a mnozí další v dresech AZ Havířov apod.
Zajímavé osobnosti jsou k vidění i na kryté a útulné tribuně či u Globus stánku s pochutinami. Honza Littner, který nyní trénuje brankáře olomoucké Mory, Kety Kotala s velmi sličným doprovodem, páni trenéři Daneček, Potěšil či Janeček, zmiňovaný prezident klubu Mrowiec, velmi početně zastoupen je rodinný fanklub Roberta Říčky, objevil se také legendární gólman Tomáš Kuča, v hledišti je Dan Holzer apod., jen ten Olin letos mezi fanoušky nezavítal…
V základních skupinách se zápasy hrají 2×10 minut, v další fázi turnaje se hraje už 2×15. Tým Havířovské Zvěře začíná porážkou s Kopřivnici, která v čele se Straňasem přijela obhajovat loňské druhé místo, hosté nás neskutečně vysoko presují, aktivně napadají ve dvou lidech, nenechají nás rozehrát, máme s tím obrovské problémy a po poločase 0:1 nakonec prohráváme 0:4, kdy právě ve druhém dějství nám hoří obrana, kluci z Kopru nás mnohokráte přečíslují.
Právě po tomto utkání proběhne „bouře v kabině“, slovo si berou nejzkušenější hráči, kreslí se taktika, každý hráč dostává pokyny kde stát, v jakém prostoru se pohybovat apod. Ve druhém utkání proti Panterům, loni 4. týmu turnaje, to zpočátku nese ovoce, ujímáme se vedení, soupeř posléze vyrovná a stav je dlouho 1:1. Ke konci však dostáváme gól na 1:2 a i přes velkou snahu, kdy se stravenkami na klobásu či pivo snažíme uplatit i sudího, se nám už vyrovnat nepodaří.
Panuje velká skleslost, byli jsme blízko bodu, frustrace se projeví na třetím utkání ve skupině, kdy vysoko prohráváme se Stramis Teamem, za který Míra Matušovič hrál jen první utkání, ve druhém, ani v tom třetím proti nám, už nenastoupil, protože odešel na vedlejší hlavní hřiště Indiánů, kde zrovna probíhá trénink divizního MFK…
Před zápasy v další skupině probíhá občerstvení, každý hráč má stravenku na pivo a guláš či klobásu, u stánku Globusu i ve velkém krytém stanu probíhá čilý ruch, ti nejmenší návštěvníci turnaje dovádějí na trampolínách, pakliže v Paříží na MS v ledním hokeji fanzónu nemají, my na Globus Cupu ano, právě tady… 🙂
V dalším utkání schytáme další debakl, tentokráte od Ka Clubu, který byl v očích bookmakerů největším favoritem na celkové vítězství, ale naprosto nečekaně hraje jen skupinu „útěchy“. Letos těmto borcům, kdy se jedná o nejstarší, nebo chcete-li nejzkušenější tým turnaje, nepomáhají ani branky forvarda Baranka, bratra sparťana Miroslava Baranka, v sestavě „Káčka“ chybí třeba pánové Dian či Holzer st., což byly opory v předešlých ročnících, možná i proto dopadl obhájce prvenství takto nelichotivě…
V 5. utkání narážíme ve velmi prestižním souboji na pány a chlapce z Rumboys, na hřiště se bohužel nedostane velmi limitovaný Slon, který se během prvních dvou utkání doslova odvařil a další zápasy už pouze sleduje zpoza lajny z důvodu disciplinárního trestu. V průběhu utkání vedeme 4:2, saháme po prvních bodech, chvíli před koncem je stav 4:4, schyluje se k pokutovým kopům, jenže protivník postaví kvalitní fotbalisty a skóre otáčí, my prohráváme v poměru 4:6.
Už během tohoto utkání se výrazně mění počasí, vylézá slunce, začíná být dosti teplo, některým hráčům Zvěře to začíná dělat problémy, odcházejí se proto občerstvit, usedají k čepované desítce od pivovaru Radegast, k poslednímu zápasu se jim už příliš nechce a tak zápas o 11. a 12. místo odehrajeme pouze s náhradníky, zápas s Pantery prohráváme 1:5 a poprvé v historii končíme na tomto turnaji poslední…
I když… Někteří hráči se nechají slyšet, že i poslední místo má svou cenu a váhu, spekuluje se, zda-li někteří nechtěli skončit poslední zela záměrně, protože obrovský kvádr tlačenky a velký pecen chleba je vskutku výborná cena!
Z 11-ti hráčů týmu Havířovské Zvěře podalo solidní turnajový výkon tak pětice z nich, trochu mrzí, že u některých nebyla vidět snaha a patřičné nasazení, protože borci to s míčem umí. Velmi těší naopak to, že poctivě a nadoraz bojovali papírově slabší hráči a právě svým nasazením ukázali některým kolegům, jak se to má dělat. Nejlepším hráčem týmu HZ je bezesporu brankář, San ze skupiny DC, který v každém utkání významně podržel svůj tým a byl opravdovou oporou…
I když tým Havířovské Zvěře skončil zcela poslední, v zákulisí se šušká, že nejslabším článkem celého dne byli rozhodčí. Nejen, že nekývli na mnoho nabídek na ovlivnění zápasu, odmítali velmi zajímavé úplatky, ale také chybovali třeba pozdním příchodem na zápas, nastoupené mančafty pak už příliš nezajímalo, že limitem sudího byl svižný průjem… I nadále se tak jasně ukazuje, že problém českého fotbalu je mnohem větší, než je Peltův penis, u kterého lze říct, že pro český fotbal maká a je v jednom kole…
Závěrečné dva špíly dne, to jsou zápasy o 3. místo a samozřejmě také zápas finálový. V souboji o bronz porážejí Legendy AZetu tým AZetu Havířov na penalty, ani „naganské objetí“ mladému týmu AZetu nepomáhá, právě v tomto utkání odpalují fanoušci dýmovnice v barvách klubu, městská policie, která celý turnaj příkladně monitoruje, naštěstí nijak nezasahuje :-).
No a finále? To je soubojem dvou týmů, které do Havířova musely přicestovat, což je pro havířovské mančafty malinko ostudné. Kopřivnice poráží Orlovou a po loňském stříbru si letos odváží pohár pro vítěze!
Po odehrání všech zápasů následuje vyhlášení těch nejhorších i nejlepších, za srdce mne chytí, když pohár pro absolutního vítěze přebírá kopřivnický kapitán a můj obrovský oblíbenec, Vít Stránský. Krásné je to, že pro pohár si jde i se svým malým synem, kterému jsme kdysi věnovali jeden hodně emotivní transparent. Vzpomínáte? Víťo, super!
Vítězný tým: Vít Stránský, Ondřej Sluštík, Jan Sluštík, Jiří Pargač, Petr Merenda, René Bartošák, Patrik Bartošák, Jakub Teper, Jiří Trupka, Jakub Mach, Adam Kofroň
Následuje párty ve velkém stanu, krájíme tlačenku, rozebíráme turnaj, jehož hlavním tahounem byl bezesporu Slon z RBH, v závěrečných hodinách turnaje mu však solidně sekundoval také Marcel Petran.
Poté následuje přesun několika posledních pařmenů do nové hospody, která se nachází v hlavní tribuně fotbalového stadionu, zde se pije, divoce zpívá, a některé kroky lze nazvat i tancem dotyčných… Nejhlasitějšími zpěváky jsou Marcel Petral a především Marek Sikora, který v hospodě pronáší slavností řeč ohledně svého příchodu do AZetu Havířov, oba společně pak během večera snad 30x zazpívají nejznámější chorál fanoušků AZetu…
Kdo byl na turnaji největší ostudou? I takoví by se našli a já se za jejich činy opravdu styděl… Největšími ostudami jsou ti, kteří mají na svědomí výzdobu oné nové zmiňované hospody na stadionu. Nevím, jestli to na svá bedra vezme vedení fotbalových Indiánů nebo někdo jiný… Jo, ok, respektuju, že stěny hospody jsou pomalované názvy světových fotbalových klubů, i když vysrat se na cizí velkokluby a udělat hospodu ve stylu MFK Havířov by bylo 100x lepší. Ale hlava mi nebere, čím uvažoval ten, který na zeď ty nápisy „instaloval“. Takového člověka bohužel musím nazvat oslem a dementem… CHELSA, BORUSSIA DORTMOUND apod., to je opravdu nekonečná šílenost a ostuda. Styďte se!
Víte však, co na turnaji bylo naopak nejbáječnější a co šlo v plné polní vidět až poté, kdy každý vypil nějaké to pivo či štamprličku? Že ten náš slavný AZet Havířov není jen klub. Je to taková rodina. Rodina hráčů, fanoušků, funkcionářů, sponzorů. Jasně, v nejedné rodině vzniknou problémy, kdy jeden člen se s druhým hádá, třeba chvíli nebaví a vzájemně jsou na sebe naštvaní. Však posléze si k sobě cestu stejně najdou, protože… Protože rodina. A každá rodina by, i při svých problémech, měla vždy táhnout za jeden provaz! A právě přívlastkem RODINNÁ bych nazval závěrečnou afterparty po turnaji. Byla skvělá!
Co bych chtěl říct úplným závěrem? Sám vím, jak těžké je něco zorganizovat, zařídit, vhodně zaúkolovat své kamarády, kteří s organizací pomáhají apod. Možná i proto dokážu ocenit, když tohle dělá někdo druhý a já mám navíc dojem, že to dělá velmi dobře. Proto bych chtěl na tomto místě poděkovat Robinu Pavlasovi za to, jak se o turnaj každoročně stará, věci organizuje a zařizuje. Musí to být opravdu velmi náročné, proto – Pačes, díky!
Tak snad zase za rok na viděnou. Letos to, stejně jako předchozí roky, bylo moc fajn a nyní už tuším, že příští ročník bude zase o chlup lepší a větší.
Sepsal J.R. from B.K.
(zde si můžete prohlédnou další zajímavé fotografii, brzy pak přineseme i video dokument z této fajnové soboty)
