Je škoda, že potenciál slezského hokejového derby je snížen hned někdy v květnu, to když úvodní utkání připadne na termín z nejhorších, tedy na pondělí. U takových zápasů je absence soboty škodou hned dvojnásobnou! Přesto se chceme pečlivě nachystat, přesto chceme být na tribunách opět před soky z Frýdku-Místku připraveni. Když hráčům se to loni dlouhodobě nedařilo, nám zaplaťpánbůh ano…

Lidem v hledišti se to možná nezdá, ale zápasu předchází pečlivá příprava z naší strany. Zajišťování autobusu, cesta do Polárky pro vstupenky na zápas pro ty, kteří busem pojedou, nakupování materiálu v Ostravě, v neposlední řadě pak 2x sraz kvůli výroby choreografie… A furt nás to baví. 

Autobus se nám daří plnit jen velmi obtížně, tyhle blízké výjezdy lidi do busu nelákají, i kvůli práci volí většina pohodlnou cestu autem, zhruba hodinku před začátkem zápasu tak vyjíždí z Havířově nějakých 44 osob, cesta je až překvapivě klidná, jako bychom jeli někam na vernisáž.

Po příjezdu k Polárce nás vítají docela početné stavy policie, kolem vchodu na naši tribunu se to už hemží mnoha Havířováky. Vybalujeme věci z busu a dnes je bez jediného problému pronášíme dovnitř stadionu. Trochu jsem se toho bál, protože už loni byla ochranka ohledně chorea trochu přísná, my tu navíc loni zapálili nějaké to pyro, ale jak říkám, dnes všechno v pohodě…

Tyhle krátké výjezdy nemám rád. Člověk si v autobuse ani pořádně nesedne, natož aby si stihl otevřít pivo a už aby vystupoval. Vždyť já do Frýdku-Místku jedu skoro stejně dlouho, jako když jsem jezdíval na náš zimák „trojkou“, která to objížděla kolem špitálu. Často přemýšlím, proč tyhle blízké výjezdy nejsou pro hosty povinností. Mrzí mě to u nás, ještě více to však nechápu třeba v Praze. Často nad tímto přemýšlím… Když na fotbalovou Spartu proti Dukle přijde 10 000 lidí, proč když hraje Dukla se Spartou doma, proč na Julisce není třeba 8 000 Sparťanů? Je to asi blbost, ale tohle mi dlouhodobě nejde do hlavy. Jestli jedu třeba z Vysočan na Letnou nebo jestli jedu směrem na Dejvice, Praha jako Praha, ne? Proto, jako extrémista v tomto směru, přemýšlím, proč do Frýdku-Místku nejede drtivá většina těch, kteří by na něj přišli u nás… Pohodlnost?

Konec hypotéz, protože míříme do hlediště haly, kterou mám docela rád a líbí se mi tu, lidí se v sektoru pro hosty neschází tolik co minule, jednak je pondělí, jednak ty poslední výkony mančaftu nebyly ideální, spousta lidí z Havířova pak také bere zavděk sektory jinými… Věšíme dvě velké vlajky, menší zástavy věší Rumboys a Mladá Zvěř, v sektoru a na přilehlém balkóně je nás přesně 172.

Hala se také bůhví jak neplní domácími fanoušky, na to, že soupeř vede tabulku a vítá rivala z největších, tak necelých 1900 diváků je lehké zklamání. Holt euforie už je asi pryč, na Kladno zde přišlo 1400 lidí, na Litoměřice pak lehce nad tisícovku. A bude hůř, jen co si lidé začnou víc a víc uvědomovat, že celý tenhle klub je řízen z Třince…

Nám od úvodu zápasu docela chybí buben, který jsme dnes nechali doma, to je to, proč zaostáváme za domácími. Buben nepomáhá jen zvukem, ale třeba i rytmem apod., lidé se na něj mnohdy chytí. A ačkoli se náš náhradní spíkr snaží sebevíc, není to fanatismus, který bychom všichni chtěli. Fandění není zlé, místy je velmi solidní, leč domácí tahají v první periodě za delší konec špagátu, několikrát si i odpoví s tribunou, fanoušci mimo kotel se často zapojují alespoň potleskem… Až mě překvapuje, že třeba více než v Prostějově. V Polárce je hodně velké množství Security, překvapí mě, že i hodně velké množství policie. Jak to vlastně je? Není to náhodou tak, že Policie „smí“ dovnitř, až když ji o to pořadatel utkání požádá? Já jen, že v Prostějově nám fízlové říkali, že dovnitř „nesmí“, tady jsou policisté na hokeji od jeho první minuty…

Úvodní dějství je krom velice dobrého domácího supportu také prostorem pro prezentaci těch, kteří ctí červenou a bílou, ti vytahují svou jedinou prezentaci dnešního dne. Nad hlavy lidí v kotli jde malovaná plachta, kterou odkazují na svou oddanost staré hale. Od domácích jsem zvyklý na hrůzostrašné malovánky, ty loňské nás mnohdy rozesmívaly, tohle je namalováno solidně, však starý frýdecko-místecký zimák v tom každý rozhodně nevidí…

Ve druhé třetině přichází k našemu spíkrovi „nápověda“, chceme více využít různých příležitostí k fandění, protože ono se to nezdá, ale cit pro výběr pokřiku či chorálu v tu pravou chvíli je hrozně důležitý, někteří spíkři, když si situace žádá, aby řvala celá hala, protože je to pro její řev jako dělané, místo toho dlouze vyzývají fandy aby dali ruce nahoru apod. a tu správnou chvíli pro hukot zakecají. Jasně, není to nic snadného, vycítit ten pravý moment, ale tohle právě dělí výborné a ty další spíkry…

Od druhé třetiny je naše fandění mnohem lepší, zní to možná jako bláznovina, ale vliv má i ten faktor, že útočíme na bránu, které jsme mnohem blíž. Mnohdy je fandění výborné a snese přísná měřítka, škoda jen té absence bubnu, kdy lidé dnes nepoužívají ruce tak, jak by používat mohli. Štve mě to, já když fandím, neumím si téměř představit, že budu jen křičet a netleskat, proto mi tenhle nešvar nejde na rozum…

Po naší brance exploduje kotel nadšením, radost je obrovská, následující vteřiny řveme jak tuři a já se moc těším, že se konečně ukáže, jaká bude atmoška, když v derby vedeme my a né soupeř. Protože loni jsme prakticky ve všech čtyřech zápasech neustále prohrávali a je i volovi jasné, že vliv má na fandění v drtivé většině stav na ledové ploše. Čest výjimkám, vlastně těm výjimečným spíkrům, kteří z hovna dokáží uplést bič…

Jenže mé natěšení z toho, jak teď budou křičet domácí netrvá dlouho, červení brzy vyrovnávají a naše radost se přenáší na jejich tribunu. Domácí tak nestačí být zakřiknutí a opět se dávají do zpěvu. Za tohle je musím pochválit, kotel mají solidně zaplněn, dobře používají buben, mají několik pěkných chorálů, navíc je neštěkají a zpívají hezky pomalu. jejich fandění je za remízového stavu velmi dobré, mnohdy velice nadprůměrné… Možná jen škoda, že si víc nedají záležet na vlajkoslávě, která tak nějak opticky prezentuje sektor… 

Závěrečná část hry začíná tím, že chystáme choreografii, rozdávání balónků vždy nenávidím, jednak to dlouho trvá a lidé se tak příliš nevěnují fandění, jednak mají „plné ruce“ a nemohou tleskat, právě těmito nešvary je provázena část třetí periody z naší strany…

Balónky jsou konečně rozdány, nad 15 metrovým transparentem COLOURS OF HAVÍŘOV se objevují balónky v barvách našeho klubu, v první řadě pak zvedáme 6 velkých kartonů, které dávají nápis AZ 1928, u tohoto chorea zpíváme Havířovskou Zvěř, na její druhou sloku se kartony otáčí, aby se původní nápis změnil v HZ 2010, toto se děje ještě dvakrát. Choreo se nám povedlo, je pěkně „pohyblivé“, což sladit není žádný med a myslím si, že jelikož se jedná o choreo výjezdové, tak můžeme být maximálně spokojeni. Díky všem za pomoc.

To už ale pálí naši hráči do černého, během chvíle odskakujeme soupeři na rozdíl dvou branek a naše nadšení je obrovské. Euforie! Konečně! Od této chvíle je fandění výborné, místy fanatické, od této chvíle se také začínají urážet oba fanouškovské tábory… A že těch urážek je! My mnohokráte za zápas spíláme domácím za to, že se nechali prodat a stali se děvkou, domácí řvou cosi o děvkách pana Bakaly, my se na oplátku ptáme, co by byl domácí klub bez Třince, kotel frýdecko-místeckých spouští chorál „Vítkovice Vítkovice, heja heja Vítkovice“, což je razítko na jejich demenci. Lehce nás rozesměje pokřik „Jebat AZ“, na který domácím vkazujeme, ať nás prosím nebijí, protože… Protože byli to vlastně oni, kdo ještě nedávno tratil vlajku a prchal na svém území… Atmosféra je v tuto chvíli více než výborná! Jiskří to. 

U demence domácích, o které píši, bych se chtěl chvíli zastavit. Myslím si, že fanouškovskou scénu ve Frýdku-Místku vedou buď děti nebo dementi. Protože jako dementi se mnohdy chovají a vystupují… Nemusím uvádět mnoho příkladů, každý ví. A není to jen o dění na tribunách, ale prostě celkově, jak to tihle kluci vedou, jak vedou svou oficiální fanouškovskou stránku na Facebooku apod.

Dnes vytáhnou choreo (na jejich poměry nakreslené solidně, lépe než všechny předchozí, které byly ostudné), které odkazuje na fakt, že stará hala bude navždy v jejich srdcích. Kurva, v jakých srdcích? Většina z vás, kteří nyní stojíte v kotli, tu starou halu nikdy nezažila, protože do hlediště jste přišli, až když vás tam třinecký pasák nalákal. Stará hala bude navždy ve vašich srdcích? V kolika srdcích? V těch 20ti, kteří chodili do kotle nebo v těch čtyřech stovkách, kteří zápas co zápas chodili na tehdejší Slezan? Nyní opěvujete Slezan, který už dávno nemáte, však když jste jej měli, mrdali jste na něj. Moc se mi líbí, ironicky řečeno, jak se fanoušci Frýdku-Místu snaží mnohdy odkazovat na tradice, přitom svým chováním a náklonností k Třinci ty tradice definitivně pohřbívají… Když na domácí prostitutky křičíme z plných plic, aby věděli, že těmi prostitutkami opravdu jsou, jejich chorál velebící rivala z Vítkovic je legrační. Ano, hrají za nás hráči Vítkovic, stejně jako hrají za Přerov hráči ze Zlína apod. Ale ty Vítkovice nám nediktují, kdo náš mančaft má trénovat, ty Vítkovice nám nediktují změnu klubového znaku, ty Vítkovice nám nediktují změnu barev dresů apod. Ty vítkovické fanoušky my tu a tam liskáme, protože v našich srdcích je náš AZet, zatímco vy se hrdě fotíte, jak jezdíte fandit Třinci, tolerujete na svém zimáku třinecké symboly a s mastnou hubou od farmářské klobásy si lebedíte, jak jste nám to nandali… Leda tak hovno. Ale chápu, když na vlastní zaprodanost nemáš argument, je to pak těžké…

Fanoušci Frýdku-Místku by stále měli těžit z euforie. Pamatuji si, jaká byla u nás, když jsme byli na vrcholu druhým rokem. Nyní tu káru táhneme rokem osmým a ačkoli to k ideálu má ohromně daleko, pořád jedeme, pořád se snažíme, pořád zažíváme slastné chvíle, při kterých jsme na náš klub a na naši scénu patřičně hrdí. Fanouškům Frýdku-Místku prorokuji, že za 5 let už nebudou. Nebo jich bude tolik, kolik jich chodilo do té staré haly… Fanoušci Frýdku-Místku si totiž brzy uvědomí, že fandí cizímu klubu.

Ale zpět na tribuny, protože do konce zápasu chybí pár minut a konečně přichází chvíle, kterou jsem chtěl zažít. Chvíle, kdy v derby vedeme. O to pozorněji vnímám domácí sektor, jehož fandění je už nyní velmi slabé a ačkoli minulost nezměníš, tak opakuji, že je velká škoda, že loni jim vše hrálo do karet. Teď se však ukazuje, jak se hraje, když ti nepřijde eso nebo král. Blbě. Zle, nedobře… A domácí to nyní ukazují… Zato nám je do zpěvu, to je jasné! A možná je do zpěvu i těm hráčům, kteří vinou zranění nemohou hrát, kteří si mohli sednout kdekoli na zimáku, však oni jsou v sektoru s námi. Pochvala takovým!

Zápas končí, tribuny se bleskurychle vylidňují, je pro mě překvapením, že hodně se vylidní i kotel domácích, že spousta fandů v něm na děkovačku nečeká… U nás je taková radost, že se mi to obtížně popisuje. Je to možná i tím neskutečně vypjatým a dramatickým koncem utkání, ty pohledy do tváře lidí kolem mě bych vám přál vidět…

Hráči přijíždějí na děkovačku, my s nimi křičíme a hulákáme, někteří hráči nám i vzkazují, čí děvky jsou ti, kteří už dávno odjeli z ledu a odešli z tribun. Dnes si to užíváme. Všichni. My na ledě, borci na hřišti. Tohle derby se sakra povedlo. A jsem primárně rád, že i nám, kteří jsme hráli svůj zápas… Nemám rád, když si fanoušci přivlastňují úspěchy hráčů a říkají že „my jsme vyhráli“ poté, kdy vyhraje jejich tým. Beru to jinak, jsem fanoušek a hraju svůj zápas. To já mám ve svých hrdlech a v rukou tu moc jej ovlivnit. Neovlivním to, co se děje na ledě, ovlivním to, co se odehrává na tribunách… Jak to na nich dnes dopadlo? Nechci moc hodnotit, jak jsem řekl, frýdecko-místečtí byli v hledišti, co se supportu týče, dobří, musím je pochválit. Mnohem více bych se, být jimi, však zamýšlel nad jejich myšlením. O něm vypovídá i havířovská vlajka na tyči (nyní už bez tyče), kterou ke konci zápasu vytahují a s neskutečnou radostí ji trhají… Oni ví, jak hrdinský čin udělali.Budu však domácím přát, ať neumírají. Protože každý nás soupeř je pro nás fajn. Tak jako je důležitá Sparta pro Slavii a naopak, je důležitý Frýdek-Místek pro nás. Že se máme komu smát a z koho si dělat legraci. Tyhle zjitřené derby se mi líbí. A že bylo zjitřené jsem zaznamenal už před zápasem, to když kousek ode mne stáli dva mlaí kluci v čepicích Rysů a dali se do řeči s klukem se šálou AZetu. Všem třem mohlo být tak 5 – 6 let. Nevím, jestli se ti prďolové nějak znali, jestli se třeba znali jejich otcové apod., ale jeden ten Frýdečák říká tomu Havířovákovi: „A ty fandíš AZetu?“. Načež kluk od nás mu hrdě odpověděl že ano a vrstevníkovi z Frýdku-Místku vlepil lívanec, chcete-li facana. Ještě hodinu jsem se smál. Tak jako se nyní směju novotou svého klubu opojeným domácím, jak naivní jsou fanoušci Slezanu. Pardon, fanoušci jakéhosi rysa…

Sepsal J.R. from B.K.