Na vsetínském Lapači hrajeme ve středu, přesto si však pohráváme s myšlenkou, že bychom i v tento výjezdově neatraktivní den zkusili vypravit autobus… Zájem o něj je však nevalný a tak tuto možnost dva dny před utkáním odpískáme a pokoušíme se výjezduchtivé nasoukat do aut. Zde bych rád poděkoval všem, kteří se hlásili s tím, že nabízejí místa ve svých vozech. Díky, fanouškům jste tím pomohli!
Do Vsetína se těším, přiznám se, že z velké části i kvůli očekávané výborné atmosféře… Výjezd pro mě začíná už v 9 ráno, kdy mám s kolegou sraz v jednom tradičním havířovském šenku, abychom jej trochu vyzdobili k obrazu svému, lépe řečeno, k obrazu AZeťáckému. Práce nám jde od ruky, kousnem nějaké to pivo, poté oběd a hurá na vlakové nádraží, kde má sraz skupinka fanoušků, která se dnes rozhodla cestovat vlakem… Hernajs, miluju výjezdy vlakem, hned bych jel s nimi, ale povinnosti velí jinak a tak tuto skupinku před jejich odjezdem opouštím a vyrážím na zimák, abych nabalil naši dnešní vlajkoslávu. Pomalu se scházejí další fanoušci, nastoupíme do aut a 100 minut před začátkem zápasu uháníme směr Vsetín. Cesta je pohodová, výborně namíchaný Gin s Tonicem, k tomu solené preclíky, no co víc si přát :-).
V blízkosti Lapače se zjevíme asi 15 minut před začátkem utkání, zaujme mě, že zde téměř není možnost parkování. Přemýšlím, jak se tu asi musí parkovat, když přijdou 4 tisíce lidí. Šílené… Moc se mi líbí, že ačkoli je dnes první listopadový den, na rohu Lapače stojí kryté stánky, ve kterých si před zápasem můžeš dát pivo. To je fajn, takhle by to mělo vypadat… Pro mnoho fanoušků totiž hokej nezačíná s jeho úvodním vhazováním, ale chtějí si ještě před zápasem pokecat s přáteli apod. A vem Rác, že už je listopad, docela zima, že je středa a nikoli sobota…
Na stadion se dostávám těsně před začátkem zápasu, u vchodu jsme lehce šacování, však nic hrozného, poté nás uměle vytvořená ulička, která mi trochu připomíná Nerudovku vedoucí na Hrad, vede do sektoru pro hosty. Mimochodem, se vstupem do sektoru hostů to zde po postupu do WSM ligy vymysleli zajímavě, dobře…
Málokdo si asi pamatuje sektor pro hostující fanoušky z dob, kdy Vsetín hrál Extraligu a chodily zde pětitisícové návštěvy… Po letech v první lize, kdy hosté stávali v sektoru domácích, v místech na sezení, se zde hostující příznivci vrací do sektoru původního, který je na stání, který je úplně v rohu Lapače. Hosté jsou zde docela utopení, s jistou dávkou nadsázky skoro odříznutí od světa a tak jsem zvědav, jak se nám zde bude fandit… Zábradlí na vlajky je malé, vhodné tak maximálně pro jednu menší zástavu a tak naše prapory věšíme na řetězy v blízkosti sektoru. Pro dnešní utkání jsme přivezli 4. Mladá Zvěř, Slezský Havířov, Slezští patrioti a výjezdovou HZ on tour.
Ještě než zápas začne, domlouváme se, že musíme zkoušet maximálně využívat těch několika málo okamžiků, kdy nebude do zpěvu domácím, protože je jasné, že proti obrovské přesile fandících Valachů dnes nebudeme mít, i s přihlédnutím, kde se sektor pro hosty nachází, vůbec žádnou šanci…
Úvodní vhazování je minulostí, domácí začínají se svými chorály, my spouštíme Havířovskou Zvěř, kdy pomoci do rytmu si musíme rukama, protože buben jsme i přes solidní počet nechali doma… Lidé dnes nejsou leniví a ruce zapojují. Tak to má být, né stát s rukama v kapsách jak frajírek…
Po úvodních pokřicích přicházejí další a další fanoušci AZetu, kompletní jsme až někdy v 6. minutě, celkově se nás v sektoru pro hosty schází 49, většina je oděna do černé barvy. Mezi zmíněnou devětačtyřicítkou není ani jeden klasický spíkr, avšak s tímto problémem se popereme tak, jako už mnohokráte v minulosti. Pokřiky a chorály předříkává fanoušek, který má s tímto na výjezdech, na kterých spíkři chybí, bohaté zkušenosti a já vím, že to z jeho strany bude dobré… Není klasickým spíkrem, nehecuje to tak, jak to hecují stálí kluci z megafonem, však my od úvodních minut to hecování příliš nepotřebujeme, už jen samotný Lapač a velice pěkně zaplněné tribuny jsou těmi nejlepšími hecíři…
Pokud jsem před utkáním čekal, že opravdu budeme fandit jen ve slabých chvílích vsetínského publika, mýlil jsem se. Ano, párkrát, když je ten řev Valachů opravdu hurónský, se svým chorálem počkáme, tohle se však děje jen párkrát za zápas, jinak fandíme bez ohledu na domácí, první dějství si většina lidí v sektoru opravdu užívá… Na skoro všech je jasně patrné, jak rozdílná chuť do fandění je na výjezdu oproti domácímu utkání!
V sektoru jsou s námi i někteří současní či bývalí hráči AZetu, aniž by to tušili, tak perfektně dodrželi dnešní dres code a dorazili v černém :-).
O přestávce míří většina Slezanů do blízkého okénka s občerstvením, Lapač už tradičně nabízí některé pochoutky a delikatesy, nejeden z nás tak ochutnává chleba se škvarkovou pomazánkou, jiní pak sázejí na klasiku a rvou do sebe klobásy… Do toho nějaké ty piviska, aby se lépe fandilo… Tím, že s domácími fanoušky máme už 6 let přátelské vztahy, tak nedochází k žádným nepokojům či urážkám, Slezané a Valaši se mísí mezi sebou, atmosféra je naprosto pohodová, překvapí mě i docela nevelký počet ochranky, tedy především u našeho sektoru, kde stojí snad jen 2 nebo 3 mladí klučinové…
I ve druhém dějství fandíme velice odhodlaně, nemáme moc hluchých míst, fandění si mnozí patřičně užívají… Je mi jasné, že třeba na druhou stranu asi nejsme slyšet, od sektoru domácích jsme na hony vzdáleni, ale ani to nás neodradí… Když nám na naše pozdravy odpoví Ondra Bláha či střelec naší branky, nalije nám to optimismus do žil, vlastně do úst, a fandíme dál. Střídáme chorály s pokřiky, chorály dnes zazní skoro všechny, které náš repertoár nabízí. Utkání je dramatické, vedeme o jednu branku, Vsetín nás v našem obraném pásmu často mele, dalo by se čekat, že lidé budou z dění na ledové ploše nervózní a fandit se jim příliš nebude chtít, však tyto mé obavy se nenaplňují, ono je to holt jiné, když fandíš na výjezdu, kam si cestou přihneš nějakého toho alkoholu :-). Navrhuji, koupit nějaký obří barel, nebo rovnou tři, umístit je na našem zimáku u vchodů na „áčko“ a zde by si každý dle chuti čepoval víno, pivo či vodku, to by se panečku řvalo. OK, dobře, polevuji od velkých plánů, dejme tuto možnost ožírání se jen permanentkářům :-). 
Co říci k domácím? Je to těžké… Začnu asi tím, že vyvěšují několik menších vlajek, jednu trochu větší, však i u této ekipy mi chybí jedna pořádná a velká reprezentativní zástava… Pod kotlem také mají vyvěšen transparent zvoucí na jejich výjezd roku do Českých Budějovic, který proběhne už v sobotu, během zápasu pak nad hlavami vlají několika prapory na tyčích. Těchto vlajek však nepoužívají moc, proto to nedává ten patřičný efekt… Ostatně, Vsetín nikdy nebyl a asi ani nebude silný v optických prezentacích, v tomto, na rozdíl od hlasové podpory, jsou Lapači už několik dlouhých let docela na štíru…
No a co ta dnešní hlasová podpora vsetínských? Je třeba říct hned úvodem, že je naprosto nemožné, pohledem z našeho sektoru rozeznat, co ještě je a co už není kotel vsetínských, kdy ti jej mají prakticky uprostřed tribuny, kdy kolem nějak jsou nabalení „obyčejní“ lidé a tak těžko říct, zda v kotli je 100, 200, 300 nebo kolik lidí… Je třeba také říct, že každý hostující fanoušek, který přijede do Vsetína, má velká, mnohdy možná až přehnaná očekávání. to pak to hodnocení vsetínské hlasové podpory může působit zkresleným dojmem. A právě tomuto dojmu nechci podlehnout já, protože i já od domácích Valachů čekám divy… Divy nepřichází. Dnešní fandění žluto-zelených čekám lepší než jaké během utkání slyším. Jasně, místy jsou pasáže, kdy rachot je to velký, kdy dlouhé desítky vteřin drží jednotlivé chorály, ale místy jsou také pasáže, kdy fandí jen „pár“ lidí uprostřed kotle… Ano, samozřejmě, vsetínským nepomáhá to, že prakticky celý zápasy prohrávají, ale… Určitě jim nepomáhá ani to, že hokej se dnes opět hraje ve všední den, kdy právě o publiku na Lapači kolují báje, jak skvěle fandí posilněno místními destiláty, kdy však středa příliš nevybízí k jejich konzumaci… Sečteno a podtrženo, na pověst, která vsetínské publikum provází, jsem dnes od místních fanatiků čekal daleko víc. 
V závěrečné části hry se náš support stupňuje, po druhém puku ve vsetínské síti propukáme v místy solidní fanatismus a poslední minuty utkání si náležitě užíváme. V sektoru panuje parádní nálada a ten pocit hrdosti na náš tým je vidět snad na každém… Hráči přijíždějí na děkovačku, tu si užijeme, ale zbytečně ji neprotahujeme, po odjezdu hráčů do kabin a odchodu většiny obecenstva zůstávají na svých místech jen oba kotle, přichází čas si cosi zakřičet s domácími… Nejprve o českém hokeji pro fanoušky, poté, stejně jako při prvním utkání ve Slezsku, pak hulákáme cosi o čurácích ze Svazu… Tohle je to poslední, čím naše hrdla vsetínský Lapač obohatí, pomalu opouštíme stadion… Nálada je opojná a tak zatímco většina Havířováků mizí ve vlaku či v autech, my v sedmi lidech ještě navštěvujeme hospodu přímo na Lapači, kde dáme jedno vítězné… Šenk vsetínských v rohu stadionu se mi léta letoucí hodně líbí, dostatečně velký, přímo v tribuně. Tohle je super a já s nostalgií vzpomínám na bájné pitky na Plechárně…
Poslední vítězné je dopito a i my se odebíráme na cestu domů… V autě si přehrávám zápas. Odjíždím nadšený. Nejen tím, že kluci na ledě urvali všechny body, ale především tím, jak pozitivní byly výrazy Slezanů v kotli, s jakým entuziasmem si to lidé užívali. Ano, vyhlídky nebyly růžové, protože my byli utopeni v sektoru na samém okraji haly, leč jak se říká – tonoucí se stébla chytá. A my se dnes chytli nejen onoho stébla, my se dnes chytli našich hrdel, kterými jsme kluky hnali vpřed. A vem Rác, že jsme naším fanděním příliš nezapůsobili na domácí, kteří stáli daleko od nás a nedali jim tak pocit, že se hraje utkání dvou tradičních hokejových ekip, které by se mělo hrát v elektrizující atmosféře. Sami se sebou, a to je pro nás podstatné, však můžeme být naprosto spokojeni. A příště bude líp. Příště to bude sobota, kdy náš tým na Lapači hraje. Mnohem lepší budou domácí a nás bude, nebo být musí, minimálně jednou tolik. Lapač nabízí genius loci, který Tě nutí řvát…
Sepsal J.R. from B.K.