Dlouho očekávaný výjezd, který dostal přívlastek výjezd desetiletí, právě nadešel. Nutno uznat, že v né moc vhodnou dobu, protože AZ se krčí na posledním místě barážové skupiny. Ale je tady naděje, že havířovští fandové ukážou, že nedobré výlsedky mužstva je od cesty neodradí…
První fanoušci se začínají scházet již o půlnoci, z pátku na sobotu, tedy necelých 6 hodin před odjezdem vlaku. Nejprve jsou 4, postupně se jejich počet narůstá, až jich z Beskydu, na ranní autobus, odchází 14. V Tescu pak nakoupení důležitých alko zásob, vlak přijíždí, nasedá 42 zvířat a může se vyjet. Vlak je bohužel plný do posledního místa, místenky nemají všichni z nás (tolik fandů opravdu nečekáme) a tak někteří stojí v uličce nebo se různě bambelají po vlaku… V Praze máme necelé 2 hodiny čas a tak mnozí volí občerstvení či siestu na Václaváku. Sparťané ani jiní příznivci pražských týnů nás nepřicházejí okouknout a tak v poklidu nasedáme na spoj směr Klášterec. To už se k nám přidávají i fanoušci, kteří přicestovali Pendolinem a tak nás závěrečným spojem cestuje asi 55.
Kolem čtvrt na 3 se zjevujeme v Klášterci, dáme společnou fotku u vlakáče a za zpěvu chorálů se vydáváme na procházku městem. Dojdeme k zámku, jeden z nás se vykoupe v Ohři, omrkneme pávy, hrdě se producírující po hlavní silnici, pojíme řízky od maminek a dělíme se na menší skupinky, z nichž každá si vybírá nějakou tu kláštereckou hospůdku…
Hodinku a něco před zápasem už posedáváme v hospůdce na fotbalovém stadionu, který sousedí s hokejovým, posrkáváme pivka a po očku sledujeme zápas mezi domácími Schalke 04 a hosty z Dortmundu (Klášterec – Baník Chomutov). Domácí hokejoví příznivci jsou zaskočeni tím, že jejich hospodu obsadil nával havířovských, postupně přijíždějí automobiloví, všude jsou vidět modrobílé symboly… Díky Robertovi Říčkovi, nechává nám 18 lístků na zápas, bylo pro mě hrozně moc těžké vybrat, komu ten lístek dát a komu ne, na všechny prostě nevyjde a já musel zohlednit, kdo jak chodí, jezdí, pomáhá apod. Takže Roberte, díky moc!
Chvíli před zápasem míříme do haly, no spíše do takové menší dřevěné stodoly. Jeden jediný vchod, snad 3 pořadatelé na celý zimák. Jaká to nádhera v porovnání s ligou, kde jsou výjezdy Havířova doplňovány o zásahové jednotky, tanky, vrtulníky a já nevím co všechno… Obsazujeme sektor hostí, který se nachází za domácí střídačkou, věšíme vlajku RBH a taky transparent „ZVĚŘ ON TOUR“, celkově je nás 69, což je fantastický počet, když vezmeme v potaz vzdálenost, která přesahuje 500 kilometrů. Prvotními pokřiky před zápasem zkoušíme akustiku haly, je jasné, že pokud do toho dáme maximum, tak se můžeme zdařile podílet na atmosféře…
Zápas začíná, je nám jasné, že největším soupeřem v hledišti nám budou domácí bubny. Opět. Bohužel… Už si začínám říkat, že čím menší a horší kotel, tím více bubnů… Viz Most a dnes ti žluto-modří… Krom bubnů totiž nejsou moc slyšet, na úvod si připravují nějaké choreo, ale dle mého dosti nepovedené. Nějaké žluté a modré kartony, ale mají jich málo a hlavně jsou hrozně malé rozměrem. Taky se nestačím divit tomu, že když běží poslední minuta zápasu, tak téměř celý zimák opouští halu a my v ní zůstáváme sami…
A naše fandění? Trochu jsme neodhadli náš počet a tak nebereme megafon. Spíkr to má tudíž o mnoho těžší, ale svou práci odvádí opět na výbornou, při rozeřvávání pokřiků mu navíc pomáhají další lidé z kotle. Fandění je velmi dobré od první minuty zápasu, s pozitivně se vyvíjejícím skóre pak nabírá na obrátkách, stále se stupňuje jeho hlasitost, zápas pak končí ve výborném fanatismu z naší strany… V polovině zápasu si také připravujeme choreografii – kotel nad hlavy zvedá modré kartony s černým křížem, pod touto prezentací je nápis „Jsme všude“.
Během první přestávky jsou ukořistěny nějaké symboly domácím, vím o šaliku a klobrcu. O druhé přestávce si jedna havířovačka netakticky nasazuje tento klobrc na hlavu, domácí to vyprovokuje k útoku a tak začíná menší mela, kdy domácí začínají bít havířovské dívky, které jsou zpočátku nejaktivnější :-). Poté přibíhají další a další lidé z Havířova, na menší melu pořadatelé jen koukají, zasahují až policisté. Celá tahle situace ovliňuje fandní hostí, kteří prvních pár minut třetiny nejsou ve svém sektoru kompletní…
Zápas pomalu končí, zvířata doženou kluky ke třem bodům, na závěrečnou děkovačku je zažehnuta spousta pyra, což dává opravdu moc hezký efekt. Děkovačka je dlouhá a podařená, hráči podruhé vyjíždějí z kabiny. Na všech je vidět velké nadšení, mnoho fanoušků je moc rádo, že vidělo tolik chtěnou bojovnost… Na ledové ploše už čekají nějací místní amatéři, kteří by už chtěli hrát, avšak děkovačka je opravdu nekonečná, pořád hoří nějaké ohně, je skandován i hráč, kterého skandujeme jinak doma a jinak venku, to aby kvůli naší vulgaritě nemusel navštívit partnerskou poradnu :-).
Nutno zmínit, že během závěrečné třetiny se stává asi největší nepřijemnost dne, to když se jeden z fanoušků (řádně posilněn alkoholem, ostatně tak jako mnoho dalších) ztrácí. Ano, ztrácí. Telefony nebere… Spojení s ním navázáno až když jsme ve vlaku na cestě domů a on je stále v Klášterci. Tam také tráví celou noc, zima ho vyhání do vlaku na opačnou stranu, dojíždí do Karlových Varů, odtamtud do Prahy, v Havířově je až odpoledne. To je cestovatel :-). Ale byl a to je hlavní… Ostatní fanoušci jedou vlakem do Ústí nad Labem, asi 8 jich jede s hráči do Prahy, aby stihli spoj, někteří pak jedou z Klášterce do Prahy taxíkem. Ale jak říkám, hlavní skupina asi 40-ti lidí jede absolvovat náročnou noc… V Ústí nad Labem více než 5 hodin času, usedáme v jednom non stopu, kde to zpočáku solidně rozpijem, časem však téměř všichni ležíme na stolech a spíme… Jen tu a tam se někdo zajde provětrat do města, aby malinko zabil ten stereotyp a depresi :-). Nutno dodat, že v centru města potkáváme v tuto noc jen havířovské… Od tří rána se již poflakujeme na nádru, z fanoušků se stávají holubi… Protože právě tento druh ptáka chodí od ničeho nikam a tváři se jak blb. Přesně jako my… Zima veliká a tak vždy nastoupíme do nějakého vlaku, který na nádru stojí, abychom se aspoň chvíli ohřáli… 4:40 už sedíme ve vlaku směr Praha, v Praze hned přestup směr Ostrava my konečně frčíme směr domovina… Téměř celou cestu všichni prospí, v kupéčkách to neskutečně smrdí – no jo no, holt více než 30 hodin na cestách. Dojíždíme do Ovy, přestoupíme na Havířov v 11 jsme doma. Je třeba také podotknout, že 2 nejodvážnější kaskadéři ani nejeli domů, v Praze si dali siestu a poté pokračovali v cestě do Hradce, kde pro důležité body přijel Baník…
Závěrem je třeba dodat, že i přes nekonečné čekání v Ústí či přes dlouhé hodiny ve vlaku to byl parádní výjezd, respekt před všemi, kteří vyjeli. A že nás bylo! Kdyby se mě teď někdo zeptal, zda-li bych chtěl podobný výjezd absolvovat i příští víkend, bez váhání bych mu řekl, že ANO… Byl jeden z nejlepších letos. Většinou se stává, že když se na něco člověk hodně těší, tak je pak mírně zklamán. O tomto výjezdu to však říct nemůžu… Nezapomeňte, už za pár hodin opět na tribuny. Očekává se, že přijede spousta opilých hodoníňáků s karabáčema a tak nám v té atmosféře pomožte! Byli jsme doma včera, budeme i zítra!