Je pátek večer, ve třech lidech se scházíme v tělocvičně, abychom dodělali pár potřebných věcí směrem k utkání na Hané. Poté míříme na pivo, z kapsy tahám desetikačku, která se blyští novotou, však ani tyhle její „smutné oči“ ji nezachrání od toho, aby putovala do jukeboxu. Dalibor Janda a jeho Žít jako kaskadér, potom Kyvadlo od kapely Desmod. Za tónů druhé písně se zasním při pohledu na stěnu, kterou zdobí logo Havířovské Zvěře. Pátrám v paměti plné vzpomínek a zážitků. Kurva, jak někdy mohlo jet do Prostějova 6 autobusů s fanoušky AZetu? Neskutečné, šílené, nikdy nezapomenu. Zítra to bude jiné. A i přesto, že do Prostějova pojedu už pošestnácté, se těším. Vždyť hraje AZet. A já, na rozdíl od mnohých, nezapomínám, že to je klub, kdy zpívám o své věrnosti vůči němu…

V den utkání přicházím na sraz asi hodinu a půl před odjezdem, nabalíme potřebné věci, zbystříme, že nás ze vzdálenosti 50 metrů stále sleduje podezřelý pán, nasedneme do autobusu a uháníme směr Ostrava. Při zastávce ve třetím nejlidnatějším městě republiky nabereme 7 kamarádů z Poruby a hurá směr Prostějov, dobrou náladu nám nemůžou pokazit ani neustále telefonující policisté našemu řidiči, ani přeplněnost autobusu, kdy v uličce se skoro nelze hnout a my tak nemůžeme produkovat plánované soutěže.

Sedím vpředu, rozhlížím se, kdo s námi dnes jede. Je šílené, jak se za ty roky mění složení. Nejen kotle, ale i výjezďáků. Dnes cestuje velké množství mládeže, takových, kteří byli malými dětmi, když jsme před lety začali hromadně jezdit. Ale jo, je to super, generace se mění, pokud tu odcházející včas nenahradíš, je to v prdeli… Navíc je fajn pozorovat, že zatímco pro nás matadory je ten výjezd busem takovou už skoro rutinou, ti mladí tím žijí, užívají si každý okamžik, sálá z nich energie. I ta mě dobíjí!

Po dvou zastávkách během cesty přijíždíme k prostějovskému Tescu, kde se před i za autobus nalepí hlídka Policie, ta nás doprovází až k zimnímu stadionu. Už po cestě jsem na některé ty mladé výjezďáky nasraný za jejich chování, je znát, že těch výjezdů za sebou moc nemají, zatím to ve mě vře a tak nějak to dusím. Taky jsem byl přece mladý a neklidný…

U vstupu na zimák nás vítá ochranka, která vypadá hrozně pohodově, ve dveřích žádný problém, ani jeho náznak, šacování není nikterak přísné, několik minut před utkáním se všichni v pohodě dostáváme na sektor.

Na prostějovských mě vždy zaujme, že lidi do sektoru lákají už na 15 minut před utkáním, přitom když se dnes směrem k jejich kotli dívám, tak ještě 10 minut před zápasem ani nemají pověšeny vlajky. Nevím, každého věc, ale vypadá to divně, když na jednu stranu po lidech něco chci a na druhou stranu…

Dnes apeluji na naše fandy, abychom všichni stáli pokupě, nikdo aby nestál u mantinelu a nepozoroval hokej odtamtud, což je na místním zimáku velký nešvar a nikdy se nám naše lidi nepodařilo ze 100% ukočírovat.

Na zdejším zimáku také hned zaregistruju novinku, tou je síť, která odděluje sektor hostí od zbytku stadionu, kdy přes síť vidíte ten hokej trochu kostičkovaně. Nevím, jestli to je z hlavy místního dementa Luňáka nebo zda to vymyslela jiná chytrá hlava, ale zde se na fanoušky hostů prostě sere. Jednou se jim neotevře vstup do sektoru, příště není co jíst, nyní ta síť… Není spíše lepší, než znechutit hostujícím fandům zážitek z hokeje, dělat pořádné kontroly u vstupu, aby se to, co do sektoru hostů nebo ze sektoru hostů létalo, na zimák vůbec nedostalo? Být taková síť na našem zimáku, budu ten první, kdo bude volat po jejím okamžitém sundání…

Na led vjíždí rozhodčí dnešního zápasu, ti sklidí velikánský pískot hanáckého publika, poté domácí, načež za chvíli přijíždějí i hráči našeho klubu, což je signálem pro domácí fandy, aby vytáhli připravované choreo. Horní polovina jejich tribuny je poseta mávacími vlajkami na tyčích, tu spodní část zahaluje velká igelitová plachta s ústředním nápisem „Zkurvené Havířov“, kdy na plachtě jsou také přeškrtnuty znaky našeho klubu, Havířovské Zvěře a našeho města… Choreo povedené, místní ultras umějí dělat parádní věci, k bezchybnosti chybí snad jen lepší rozmístění vlajek, ale ani tohle dojem z chorea příliš nekazí. Jak říkám – velmi dobré!

Zápas začíná, v našem sektoru se celkově schází 69 příznivců černé, bílé a modré, stojíme všichni příkladně pohromadě, před vlajkou jsou jen 3 osoby, které mají pomoci s dirigováním supportu. Právě na něm si dnes chceme dát záležet, protože po této stránce byla naše poslední představení na tomto zimáku ostudná…

Na úvod zápasu vyvěšujeme dvě vlajky, které tak akorát zaberu zábradlí, kdy jen zde jsou vlajky viditelné. K velké AZ HAVÍŘOV přidáme malou výjezdovou zástavu a od prvního buly začínáme fandit. Dnes je nám k ruce i buben, který jsme na výjezd po delší době vzali a který by nám měl pomoci… Naše fandění není zlé, ale mohlo by být i mnohem lepší, alkohol dnes u mnoha lidí hraje negativní roli. Dnes jsem zde sice už pošestnácté, ale vždy mě udiví místní šílená akustika. Je hrozná a já nezávidím domácím kotelníkům, že se s ní musí rvát každý zápas…

Hanáci se na zápas, především na aktivitu a zaplněnost kotle, docela vehementně hecovali, sektor vlajkonošů je zaplněn opravdu slušně, leč nějak extra nad poměry, které odtud znám, to není, zaplněnost je možná srovnatelná s utkáním, které jsme zde hráli naposledy, které se však hrálo ve všední den. I prostějovští samozřejmě začínají se supportem, určitě je třeba zmínit, že je dobrý, leč také tomu něco chybí, já určitě čekám mnohem víc… Co se mi naopak moc zamlouvá, to je vlajkosláva Prostějovanů, kdy nad kotlem visí 3 dlouhé zástavy. Takto by to mělo vypadat! Třeba v Budějovicích, kde ty šílené prachy co vybírají topí neznámo kde, by si tamní ultras měli vzít příklad.

O přestávce sundáváme obě naše vlajky, místo nich věšíme dvě nové, AZ HAVÍŘOV je nahrazena HAVÍŘOVSKOU ZVĚŘÍ, výjezdovou zástavu pak střídá vlajka kluků z Mladé zvěře, která je dnes doplněna zmiňovanou sedmičkou kluků z Poruby, kterým tímto patří poděkování (v pátek pak byli dva Havířováci s porubskými v Novém Jičíně).

I ve druhém dějství pokračujeme s produkcí dopingu, který je srovnatelný s naší hlasovou produkcí ze třetiny první, možná nám trochu pomůže gól v prostějovské síti, fandění se zlepší, ale opět říkám, že to může být ještě o kus lepší. Určitě lepší mohou být i domácí, těm dnes prakticky nepomáhají běžní fanoušci, tedy ti, kteří dnes nestojí v kotli… Hned si vzpomínám, jak měli plné držky keců, když prostějovský kotel bojkotoval, jak se bili v hruď, že oni teď „musí“ fandit, když kotel na to sere… Proč tedy nefandí dnes? Protože by neslízli onu pomyslnou smetanu? Moc dobře to znám z Havířova, kde jeden zápas nefandil kotel a najednou se s fanděním mohli přetrhnout ti, kteří běžně tu hubu neotevřou Tohle je tak egoisticky odporné…

Však na odpornosti dnes sereme a bavíme se. Někdy v polovině druhého dějství rozdělíme kotel na dvě fandící poloviny, kdy pomocí decibelometru soutěžíme o to, která z těch polovin je hlasitější, po této dovednostní soutěži už si nestoupneme tak příkladně dokupy jako jsme stáli doposud, kotel je tak trochu roztahaný, což je určitě škoda.

Ještě zpátky k těm domácím normálům, abych je nepopsal tak, že jen zticha sedí, je třeba také zmínit, že někteří reagují na výzvy kotle a fandí, když jsou „požádáni“, minimálně jednou třeba proběhne parádní odpovídačka „Táhneme na hokej“, zaslechnu i jiné společné pokřiky či odpovídačky obou tribun, celkově to však, na to, jakou energii od domácího spíkra dostávají, není zdaleka ideální…

Trochu vzrušení je v našem sektoru, kdy jsme nuceni lehce profackat dva fanoušky AZetu, jejichž chování je krajně nevhodné. Pominu to, že už v autobuse mě sere, jak chlastáte s nerozmyslem a potom všechny otravujete se chcaním, pominu pičoviny, které děláte na benzince, před stadionem před kordonem fízlů apod. Ale pro mě, člověka, který si s tím dá tu práci, je neakceptovatelné, že pošlapete vlajku, choreo, roztrhnete šňůrky na vlajce apod. a to jen proto, že neumíte pít s Bosákem. Tedy s mírou. Tímto narušujete snahy několika lidí, kteří chtějí slávu Havířovské Zvěře a nemůžete se divit, že vás nemine trest… Ale. Na všem zlém je něco dobré a na tomto je dobré to, že dotyční si své chyby ihned uvědomují a třeba i díky našemu „napomenutí“ je příště neudělají…

I pro závěrečnou třetinu měníme vizáž našeho kotle, opět jdou dolů obě vlajky, místo nich věšíme téměř 12 metrový transparent „POZOR ZVĚŘ!“, který bude ústředním transparentem pro jednoduchou choreografii. Ta přichází na řadu v polovině třetiny, kdy za transparentem vlajeme mnoha vlajkami na tyčích, do toho jsou odpáleny stroboskopy, které na zimáku máme už od úvodu zápasu. Choreografie jednoduchá, avšak pěkná a efektní, v tom lese vlajek mají ty blikající strobáče své kouzlo. Potud všechno v pořádku. V rukou několika fanoušků se však objevují i petardy, které bouchají jak v sektoru, tak i na ledové ploše. Tam přiletí asi dvě, po ranách z nich jednou komicky nadskočí domácí brankář, podruhé hráči chystající se na vhazování. No nic, neplecha je započata…

Domácí fanoušci na nás přes klec mohutně pořvávají a vybízejí ochranku k tomu, aby zasáhla a vyvedla nás, ochranka se jen lehce usměje a naše hrátky vesele pozoruje. Tyhle petardy, které způsobily přerušení utkání, nebyly plánované, organizované, já sám petardy nemám rád a mladé jsem za ně jebal už od havířovského srazu, kdy je znát, že se blíží Silvestr, mladí nakupují ve velkém a v uších mi to tříská celý den… Na druhou stranu nebudu ten, kdo tento čin mladých odsoudí, mám pokřivenou mysl a tomu mému druhému já, kterému patří část mého nitra, se to moc líbí :-).

Den po utkání mě pak zaujmou někteří domácí fanoušci, kteří nám za petardy na ledě spílají. Jak říkám, petardy na led (ostatně ani na zimák) nepatří, ale to spílání domácích mě fakt překvapí, trochu rozesměje. Od těch domácích, kteří jsou těmi petardami známí, ať už z derby zápasů v Přerově nebo minimálně z jednoho měření sil právě s námi, kdy to na zimáku bouchalo snad celou první třetinu. Mnohem víc a mnohem hlasitěji. Pozor, já nikomu petardy nevyčítám, jen je zvláštní, že nám to vyčítá někdo, kdo…

Ale zpět k utkání, protože nálada na zimáku houstne. Dým ze strobáčů však pomalu mizí, bouchla poslední petarda, pomalu by se mohlo hrát. Však u dveří zimáku se srocují těžkooděnci, kteří po nutném nasazení kukel a přileb přicházejí do sektoru. „Aha, teď se tu postaví, aby byl klid a hraje se dál“, říkám si a přitom pozoruji, jak se fízlové šikují v první řadě našeho sektoru…

První naši lidé začínají sektor pomalu opouštět, situace je lehce zmatená a já si tak myslím, že jej opouštějí pouze na protest proti policejnímu zásahu, ihned proto nabádám všechny odchozí, aby se vrátili zpět. Situace se má však jinak, za chvíli je i mně těžkooděncem přikázáno, abych opustil stadion, s napřaženým teleskopem mi ukazuje, kudy vede cesta ven… Na sedačkách v sektoru sedí slečna od Radka Pořízka a tak apeluji na policisty, aby na stadionu nechali alespoň ji, že by bylo smutné, kdyby i ona musela odejít. Policisté tohle neakceptují a i Pořezovu partnerku vybízejí k odchodu. Ta se však vzpírá a říká, že nikam nejde, zaslouží si můj respekt, tohle se mi líbí! Však nevím, jaké je pokračování této situace, protože to už jsme definitivně hnán ven…

U dveří ještě proběhne menší strkanice, po chvíli jsou však téměř všichni fanoušci AZetu venku, obstoupeni kordonem těžkooděnců. Na zimáku zůstává jen 6 fandů Havířova, jednou z nich je i Pořezova partnerka… Aspoň že tak!

Před stadionem se ptám velitele zásahu, kdo jim k tomu dal pokyn, protože si myslím, že se mohlo hrát normálně dál, policistou je mi odpovězeno, že pan Luňák, jakožto pořadatel akce, si nepřeje, abychom byli na stadionu… Ještě k tomu policejnímu zásahu. Není to tak, že policisté jsou na sportovištích venku a na požádání majitele jdou zasahovat až poté, co situaci nezvládá ochranka, která za pořádek primárně odpovídá? Až poté, kdy ochranka vyhodnotí, že fanoušky nezklidní? Nic to na situaci nemění, vem to čert, ale prostějovská ochranka se o žádnou nápravu situace ani nepokusila, kluci tam stáli a chechtali se, jako by se jim naše představení ještě líbilo :-).

Se zábavou pokračujeme venku, kde si vesele prozpěvujeme a odpalujeme další pyrotechniku, máme v plánu vyčkat za dveřmi stadionu do konce utkání a pokud se zadaří, absolvovat s hráči případnou děkovačku venku. Po nějaké chvíli se však policisté rozhodnou, že se jim tohle nelíbí a jsme vybídnuti, abychom nastoupili do autobusu a opustili místo. Když se ptám policistů, proč zde nemůžeme vyčkat do konce utkání, je vidět, že ani oni sami neví, každý přichází s jinou verzí… Když jim sdělujeme naše záměry, je jejich vybídnutí nahrazeno příkazem ve jménu zákona. Fanouškům se však do autobusu příliš nechce, přístup policistů je liknavý, situace je divná. Každý lichý policajt nás žene do busu, těm sudým je to jedno a tak je z toho takový kočkopes…

Situace se přiostřuje až po chvíli, kdy fízlové pomocí pendreků a štítů ženou do busu i holky, tohle se některým fandům nelíbí a tak u dveří autobusu začíná trochu šťouchaná, při ní jeden z fandů tratí botu, kterou policista bere jako kořist, s tímto se však smířit nehodláme a tak botu, i když za cenu rány tonfou do žeber, získáváme zpět a v této dovedností soutěži nenecháme policisty zvítězit.

Po několika minutách se za mohutného policejního doprovodu autobus rozjíždí a my se dovídáme, že naši hráči prohrávají v prodloužení. Fízlové nás vedou místy, které z mnoha návštěv tohoto města neznám, když nás policejní auto už nechává jet dál bez dozoru, je nám policistou přes okno ukázán ještě zvednutý prostředníček na znamení šťastné cesty. My dojedeme na první benzínku, kde odpalujeme další a další pyrotechniku, fotíme se, veselíme, pijeme piva, nálada panuje opravdu výborná, to i přesto, že na ledě se prohrálo a my neviděli posledních 12 minut hry… Jak často říkám, výjezdy nejsou jen o hokeji a já jsem rád, že dnes busem cestuje drtivá většina těch, kteří uvažují jako já…

Ještě jedna zastávka nás cestou do Havířova čeká, lehce pohostíme kamarády z Poruby, se kterými se o pár kiláků dál loučíme na Rudné, po příjezdu do Havířova pořádně uklidíme autobus, sbalíme saky paky a hurá do ulic, posléze do šenku. A furt ty petardy bouchají… Den zdaleka nekončí, s výbornou náladou se jdeme bavit, protože dnes to stálo za to! A to i přesto, že jak my, tak i domácí, nepředvedli to, na co dnes svými počty měli. Především však ten dnešní výjezd nebyl tuctový a o tom to přeci je, když tam jedeš pošestnácté…

Sepsal J.R. from B.K.