Když jsme se před několika měsíci, v době losu WSM ligy, dozvěděli, že utkání mezi AZetem a Vsetínem připadá na pátek 22. prosince, ihned se nabízelo, že právě tento špíl má obří potenciál. Tak veliký, že bychom mu bez okolků mohli dát název „Utkání pětiletky“. A tak se také stalo. Právě od tohoto zápasu se čekalo mnohé, ještě několik dní před ním byla atmosféra vyšponovaná i díky vyhlášenému konci několika osobností s AZetem spojených. Jak to celé dopadlo? O tom už vyprávějí následující řádky… 

S přípravami hlavní choreografie začínáme více než měsíc před zápasem a na vedlejší kolej tak suneme přípravy na mače jiné, které jsou na pořadu dne dříve než ten proti Vsetínu. Důvod je prostý. Víme, že v současné době se nás v tělocvičně už neschází tolik, kolik bychom si představovali, víme, že vše nám díky početním limitům trvá déle než v minulosti. I tentokrát se nám několikrát stává, že se scházíme pouze dva, rekordní počet je pak 4 a my za něj jsme rádi. Nezájem fandů o pomoc tohoto typu nás příliš nepřekvapuje, s něčím podobným se potýkají daleko větší a věhlasnější ekipy, naději v nás ale vzbuzuje myšlenka, že lidé třeba nechtějí pomoci takto, ale že vyslyší naše další výzvy, ty směřují k pomoci finanční.

Avšak ani tady se bohužel nesetkáváme s nějakým extra pochopením ze strany fandů (čest několika výjimkám!) a tak, jak se utkání pomalu blíží, podvědomě z něj tu nálepku „Utkání pětiletky“ strháváme. Podvědomě se v nás začíná probouzet frustrace z toho, že drtivé většině fanoušků AZetu je prakticky jedno, jak oni sami se prezentují. Prezentují před celou republikou, kdy právě především díky tomuto si havířovský hokejový klub získal věhlas a slávu. Né pro 5 gólů Marka Loskota v jednom utkání, né pro 3 vychytaná čistá konta Ondry Bláhy v této sezóně, né pro využití přesilovek vyšší než magických 20 %, či díky extraligové anabázi Honzy Maruny. Je škoda, že spousta fanoušků si právě tohle neuvědomuje. Nebo možná nepřipouští…

Přípravy na utkání se stupňují především v posledním týdnu, zvlášť po zjištění, že jeden z bývalých elitních spíkrů našeho hudebního tělesa, jak kotel trefně nazývá paní primátorka při předzápasové řeči, si na pomyslný stupínek pro muže s dirigentskou hůlkou stoupne oficiálně naposledy. Do karet nám nehraje nahuštěný program WSM ligy, pracovní či studijní povinnosti a mnozí z nás, z toho hloučků možná až naivních fanatiků, musíme obětovat to, co díky té frustraci už ani obětovat asi nechceme. Když necítíš zájem veřejnosti, těžko můžeš skousnout zuby, které jsi skousnul před lety… 

Ještě v den utkání to jsou pořádné nervy, „dohadujeme“ se, jak prezentovat tu kterou prezentaci, některé ty prezentace ladíme ještě několik hodin před úvodním buly, díky poruše na vozidle jednoho z nás to už vypadá, že hned dvě z nich budeme muset odpískat. Neskutečně hektické odpoledne se nakonec zvládá bez větší úhony a my se 2 a čtvrt hodiny před utkáním můžeme sejít při přípravě choreografie…

Kolik se nás schází? Asi 20. Ale sestava zajímavá. Desítka jsou staří pardálové, kteří by v této době už měli sedět v hospodě, zaslouženě si takový zápas užívat u pivka a né se po tribuně honit s kartonem v ruce, zbylá desítka jsou pak mladí fanatici, nastupující generace, která se tímto vším učí a sbírá zkušenosti. Díky Bohu za ně, protože to oni to po nás jednou převezmou. Ale i přesto mi zde chybí ta střední vrstva, chybí mi větší pomoc běžných fanoušků AZetu…

Celotribunová choreografie je již zmiňovanou dvackou nachystána docela rychle, tím však naše snažení a organizační věci nekončí. Musíme udělat to, tamto, támhle to a je nás na to proklatě málo. Nezájem řadového fanouška nám vše hrozně ztěžuje. Jestli nám chybějí pomocníci při tvorbě choreografií v tělocvičně, chybí nám lidé i zde. Možná mnohem víc. Protože v tělocvičně si to můžeme rozložit do více dní, tady na to máme proklatě málo času, jen jeden pokus. Chybí nám pomoc takových, kteří radši sedí v hospodě, než aby přišli pomoct, kteří si ta dvě předzápasová piva nemohou odpustit a o to víc, po dobře vykonané práci pro naši scénu, si je vychutnat po konci utkání…

Chystáme vlajky, vybíráme do kasiček, prodáváme čepky, jsme nápomocní manažeru Kučerovi, který odvádí obrovské penzum práce, do toho všeho je nutné zmínit, že poslední týden také pomáháme klubu samotnému, pro který je ten zápas neskutečně organizačně náročný. Klubu pomáhají vesměs ti stejní lidé, kteří se starají o chod scény fanouškovské. Kde je pomoc těch, kteří se pořád a donekonečna ptají na nové sponzory, nové posily a já nevím co všechno nové by chtěli… Bijete se v hruď, jak svému klubu chcete pomáhat, ale když vás k tomu lidé z vedení oficiálně vyzvou, uvědomíte si, že ta pomoc stojí nějakou námahu…

Před halou se to hemží Ovcomrdy. Ne, to není nadávka pro hostující fans, oni sami si tak s oblibou říkají. V některých fázích předzápasového programu, který je opět vkusný a příjemný, si říkám, že jich tu je momentálně více než fandů domácího klubu, veškeré naše rozhovory se točí kolem toho, zda je možné být dnes hostům alespoň trochu rovnocenným soupeřem. Zaujme mě také dav vsetínských cikánů, kdy chvíli si říkáme, že takové hejno zde určitě musel dotáhnout Jirka Čunek, právě u nich doufáme, že budou spíše přítěží vsetínského tribunového fanatismu :-)., Celkově je atmosféra před zimním stadionem více než pozitivní, na každém rohu je cítit, že lidé z obou fanouškovských táborů ctí a respektují dnešního soupeře…

To už se ale chystáme věšet vlajky, v blízkosti kotle jich visí 5, další dvě pak věší pánové z Rumboys. Celé je to však takové hektické, nejsme schopni si předem říct, kde která vlajka bude viset, hodně improvizujeme, ve finále to nevypadá tak, jak by to vypadat mohlo, vlastně mělo. Není to sice chaos jako na pražské Letné, tady není žádná Falanga šikanující ostatní :-), ale určitě máme na to, a mnohokráte v minulosti jsme to také dokázali, abychom okolí kotle vyzdobili mnohem lépe!

Ve skrytu duše „doufám“, že mnohem lépe než v těchto chvílích bude ovlajkován sektor Vsetína, do začátku zápasu zbývá asi 15 minut, avšak zatím je to pohled, když neberu v potaz počet hostů v sektoru, více než nereprezentativní. Nějaké malé hadříky a kapesníčky, žádná pořádná reprezentativní zástava…

Překvapí i členové security. Tím, že jich není moc. Když se jeden ze známých šéfa security zeptá, zda to dnes s tím počtem svalovců v reflexních bundách nepodcenil, odpověď je taková, že víc ostrých chlapíků není potřeba, neboť oba tábory spolu mají uzavřen smír. Když se tohle dovídám, lehce se pousměju. Jo, je to detail, prkotina, ale je to moc fajn, o mnohém to svědčí… Ačkoli havířovská securitka vypadá opticky hodně dobře, nepamatuju si za poslední roky zápas, kdy by hosty zbytečně provokovala nebo situaci řešila nějakým šikanováním fans. Jsem za to rád!

Předzápasový program, který se z prostor před zimákem přenesl do haly, je moc povedený. Líbí se mi. Ačkoli si to né každý uvědomuje, je vidět, že dotyční si s tím dali spoustu práce. A další prkotinu zmíním. Ačkoli by hosté mohli, a ve svém počtu by se jim to zdařilo velmi jednoduše, tak náš předzápasový program nikterak nenarušují, nepískají na sestavu domácích, dokonce zatleskají členům AZeťácké Síně slávy, v tuto chvíli se mi jejich chování hodně moc líbí, připadá mi fanouškovsky vyspělé (samozřejmě, velkou roli hrají ty „mírové“ vztahy mezi oběma ekipami). Ano, jak říkám, je to pitomina a detail, ale já mám z toho v tuto chvíli radost, protože není kalena práce těch, kteří na ni neskutečně moc makali…

Blíží se úvodní vhazování, blíží se vytažení naší celotribunové choreografie. Ta vznikala narychlo, shodli jsme se na ní prakticky jen 24 hodin před utkáním a materiál kupovali jen před pár hodinami, do poslední chvíle jsme si nebyli jisti návštěvou, která na zimák dorazí. Šijeme horkou jehlou a trochu se bojíme o výsledek.

Vhazování je minulostí, po delší době je ke spolupráci vyzvána skoro celá horní část tribuny A, ačkoli se nejedná o nic složitého čí závratně propracovaného, choreo se nám daří a my jím tak otevíráme začátek dnešního zápasu. K choreu zní z úst Slezanů už tradiční Havířovská Zvěř, ta však nemá takové grády jaké by mít měla, protože do našeho nejznámějšího chorálu nám huláká také přeplněný sektor hostů…

Ty vole, těch je! Je jich tu nejvíc od začátku devadesátých let, kdy se hrály památné mače proti TŽ Třinec? Kolik jich může být? Těžko říct. Třeba 400? Zaplňují téměř celý sektor pro hosty, celou řadu pod sektorem, téměř plný Valachů je i menší sektor u zdi tribuny A či druhý vedlejší menší sektor. Hosté na poslední chvíli zachraňují dojem ze své vlajkoslávy, škoda že ty hezčí vlajky nevisí na zábradlí, ale jsou jen přehozeny přes sedačky, protože prostě není místo. Mám za to, že některé kapesníky měly těm lepším kouskům svá místa uvolnit… Vyvěšení tuším devíti vlajek je na výjezdu parádní počin, však když nepočítám legendární vlajku FOREVER VSETÍN, chybí mi zde pořádná velká reprezentativní zástava, kterou Vsetín momentálně nemá…
Vsetínští začínají od prvních minut s ohlušujícím dopingem, dirigováni jsou spíkrem, ten je v tom davu sice trochu ztracený a ještě lepším dirigentem by byl, kdyby stál vyvýšen na zábradlí, ale i takto to hostům bohatě stačí, jsou nabuzení, od prvních minut je to z jejich strany velký hukot. Neméně důležitou osobou vedle spíkra je také bubeník, ten vsetínský je dnes od úvodních minut výborný a celkově tak dotváří parádní podporu ze strany žluto-zelených… Pro bubeníka velká pochvala!

Jsem ve velkém očekávání, jak se s tímto vyrovnají domácí, protože z tribuny B k nim míří ohlušující hlasová podpora Valachů, která by nejednoho Slezana mohla od fandění odradit. A já nechci malovat Romana Ráce na zeď, ale dokážu si představit, že s jinými spíkry bychom byli ustrašení, jako když za dob Petra Macha ve fotbalové Spartě jezdili na Letnou její soupeři a už v Průhonicích prohrávali 2:0. Však především právě díky dnešnímu spíkrovi, který má spoustu zkušeností a který se s tím srdnatě rve a kotel burcuje k obrovské aktivitě, je to i ze strany domácích fanoušků velmi dobré! Kotel je takřka kompletně zaplněn, od úvodních minut se k němu často přidávají okolní sektory. V tuto chvíli si myslím, že se rozhodně nemáme za co stydět. Razítkem na tyto mé řádky jsou slova od jednoho z nezávislých pozorovatelů (těch je dnes na zimáku velká spousta), jehož názoru si za jeho letité aktivity obrovsky vážím. Ten nám sděluje, že především v první třetině je to od havířovských výborné, parádní představení, zatímco on osobně čeká daleko víc od vsetínských… Jeho slova o hostech musím korigovat, ti jsou skvělí, ale dotyčný holt sedí na „jejich“ tribuně a to je to, o čem mnohokráte píšu. Když jsi sám v kotli nebo kousek od něj, je to mnohonásobně slabší, než když sedíš naproti a krásně slyšíš, jak se to fandění parádně rozléhá.

S první třetinou tak může být kotel Havířovské Zvěře nadmíru spokojen, zvlášť když mnohokráte řve pravá strana. Ano, přímo řve, v těchto chvílích je ta podpora „praváků“ opravdu příkladná, jako už hódně dlouho ne, je znát, že i oni si uvědomují, že proti Valachům musíme předvést 120%.

To už však naše zraky míří právě do sektoru Vsetína, kdy hosté si chystají a také prezentují první ze svých dnešních choreografií. Touto se opírají do mužů zákona, kdy ke zmiňovanému choreu si zakřičí i jednu známou odpovídačku, která naším zimákem léta nezněla, však poslední týdny si to dosytosti vynahrazuje…

Při zmiňované prezentaci vsetínských je jimi, již nyní, v první třetině zápasu, zapálena i nějaká ta pyrotechnika, kuráž tím zřejmě získávají i kotelníci AZetu, i v jejich sektoru blikají první stroboskopy, security ani na jedné straně nezasahuje, jediným protestantem je tak fanoušek sedící nedaleko od sektoru domácích, ten neváhá slovně urážet kotelníky HZ, těch se zastává jeden starý fanda z kotle a po krátké slovní rozepři se zmiňovaným kritikem ten odchází a zbytek zápasu sleduje na tribuně za bránou… Do toho všeho se náramně baví hosté, mávají několika vlajkami na tyčích, příkladně vytahují šály, atmosféra v hale je parádní, pro hokejistu musí být radost v tomto pekle hrát…

První třetina, která tak snese ta nejpřísnější měřítka, je u svého konce, Valaši však zvuku závěrečného klaksonu nedbají, mnoho z nich vesele zpívá i během přestávky… Laťka je neuvěřitelně vysoko, oba tábory budou mít co dělat, aby ji překonaly i v dalším pokračováním této parádní bitvy, kterou sleduji mnohem víc na tribunách než na ledě… 

Druhá perioda začíná stále stejně výbornou produkcí ze strany hostů, kdy místy se mi zdá, že přitápějí pod kotel a svůj fanatismus stupňují, podpora havířovských je tím jakoby lehce omámena a trochu slábne. Už to není ta rovnocenná partie ze třetiny první, hosté berou otěže zápasu do svých rukou, domácím jakoby chybí trocha sil, které možná vyčerpaly v úvodním dějství. A tak ačkoli se spíkr stále maximálně snaží a několikrát kotli HZ stále pomáhají okolní sektory, čím dál víc fandů AZetu si možná i trochu frustrovaně uvědomuje, že dnes je prakticky nemožné být odhodlaným hostům vyrovnaným soupeřem…

V polovině prostřední periody vlaje v sektoru domácích vlajkonošů několik vlajek na tyčích, tuto vlajkoslávu produkují Zvířata dostatečně dlouho. Tohle se mi líbí. Nikdo si nestěžuje, že nevidí část ledové plochy, nikdo svému kolegovi nenadává, že mu mává před očima, že neviděl bodyček, přihrávku, možný faul… Ano, je to užívání si atmosféry! Když chceš sám sebe nějak prezentovat, musíš snášet i některé drobné oběti… Výrazným transparentem se pak prezentují hosté, to když přicházejí s přáním vše nejlepšího své legendární fans skupině, která se na Vsetíně léta letoucí starala o slávu tamních fanoušků… Možná i právě proto se nechává slyšet domácí kotel a ten hostující vyzývá ke společnému skandování. Oba aktivně a neúnavně fandící sektory pak rázem křičí známou protipolicejní odpovídačku, k sektoru domácích se přidává i mnoho fandů ze sektorů okolních, větší hukot jsem na našem zimáku už hodně dlouho neslyšel. Hala se otřásá v základech, policistům ty betonové vibrace způsobují padání služebních čepic, autor tohoto pokřiku, dnes stojící v domácím kotli, musí být patřičně hrdý… Parádní zážitek!
Pro závěrečnou třetinu sundáváme hlavní vlajku pod kotlem, místo ní věšíme transparent s „vyvýšeným“ srdcem pro dva končící srdcaře v kabině havířovského AZetu, potají pak do útrob zimního stadionu pronášíme pyrotechniku, kdy pro dnešek jsme zvolili jiný model než kdykoli předtím, dnes jsme o svých záměrech pálit pyro nikoho z klubu předem neinformovali, protože dnes, v takovém utkání, nechceme slyšet NE. A je jasné, že ANO by to po prostějovské pokutě nebylo… 

I v závěrečné periodě bychom rádi fandili na 110%, ale je to ohromně těžké. Jasně, mnoho kotelníku jede na maximum celý zápas, hosté nás však velmi obtížně pouštějí ke slovu, které by bylo pořádně slyšet a pokud kotli nepomůže pravá strana, kdy ta pomoc už není taková jako ve druhé či především v úvodní třetině, tak je to takový trochu souboj s větrnými mlýny. Přesto se mi však neskutečně líbí, že náš spíkr nerezignuje, bojuje, k boji proti žluto-zelené lavině stále maximálně aktivně vyzývá všechny kotelníky…

Ke transparentu pro oba Tomáše si připravujeme drobnou optickou prezentaci, nad hlavami kotelníků se objevují bílé a modré balónky, kterými čeříme vzduch a stejně jako u vlajek na tyčích se jimi prezentujeme dostatečně dlouho…

To mě ale nepřestávají udivovat ultras ze Vsetína. Ti, kteří na tyto choreo hrátky většinou dlabou, i oni totiž tasí další optickou prezentaci, kdy právě na prezentace tohoto typu nejsem u Valachů zvyklý, tohle je právě to, co jim chybí, aby se mohli řadit mezi špičku české scény v ultras produkcích… Na dnešek se však připravili parádně, s trochou nadsázky musím říct, že dnes se prezentují více než v posledních třech sezónách dohromady… Klobouk dolů! Velká malovaná plachta vytažená na výjezdovém utkání je vždy velké pozitivum!  A aby nebyl vzduch v hale čeřen je našimi nafouknutými balónky, čeří je fandové z Valašska ještě trochu jinak. Pokud v první třetině povedeně provokovali strážce zákona, nyní transparentem provokují toho, kdo v očích fandů stojí za mnohdy nesmyslnými pokutami, kdo o jejích výši možná bude rozhodovat i za dnešní zápas… Vsetínští se s tím neserou, podle nich je prostě Řezníček piča. Oba tábory si pak mnohokráte zakřičí o českém hokeji pro fanoušky či o čurácích ze Svazu, dnešní protesty na různá témata jsou velmi výživné a já jsem zvědav, jakou cifru budou oba kluby platit tentokrát…
Zápas se pomalu blíží do svého finiše, my jej ztrácíme v samostatných nájezdech a je tak jasné, že při děkovačce budou mít jasně navrch hosté. Kromě toho zdravého jádra domácích totiž nejsou příznivci týmu, který dnešní utkání prohrál, schopni zůstat na svých místech jen o trochu déle, než jim devítka, šestnáctka či čtyřka pojedou na Šumbark, takto rychlý odchod si nezaslouží ti, pro které to dnes bylo naposled… Zábava v hale nekončí, oba mančafty nastoupeny pod svými kotli si dopřávají závěrečné chorály svých fandů, v obou sektorech bliká či svítí další pyrotechnika. Děkovačka AZetu je lehce dojemná, před nastoupené hráči míří tolikráte zmiňovaní Tomášové, po chvíli mezi sebe berou pana M., kterému musíme poděkovat za vše, co pro support našich tribun v minulosti udělal. Kotel mnohokráte skanduje jméno loučícího se spíkra, zklamané hráče nenecháme odjet z ledu a spolu se spíkrem, který stojí prakticky s nimi, zpíváme několik dlouhých chorálů. Nejsme tu od toho, abychom smutnili po  porážce a ačkoli mnozí jsou v těch čtyřkách, šestnáctkách či třináctkách už na Podloubí, my se hodláme bavit.

Nabuzení z té zápasové odpovídačky s Ovcomrdy si ji nyní dáme ještě jednou, to už však definitivně zvoní ten smutný zvonec a naši hrdinové končí v útrobách kabiny. Mezi těmi, kteří tam hltají první Tullamorky je i pan M., ten si lepší konec nemohl přát, tohle musí být sen každého, kdo slávu klubu, kterému mnohé obětoval, někam posunul…

Stadion opouštějí poslední fanatici v obou kotlech, rychlým krokem se přemisťujeme do Hospůdky, pardon, vlastně Lékárny U Lenina, tam se po chvíli přemisťuje i část TfH bandy, která to dnes všechno monitorovala z radikálního sektoru A1 a podruhé ze tří posledních domácích zápasů se sešla ve velice kvalitním a reprezentativním počtu…

Co říct úplným závěrem? Něco, co ještě nebylo vyřčeno? Kdyby se ty nájezdy vyhrály, děkovačka by byla vítězná, zůstalo na ni jednou tolik lidí než kolik jich zůstalo po prohře, všechny ty čtyřky by k Tenasu jely poloprázdné a v havířovských hospodách by se každý bil v hruď, jaký je AZeťák. Řadový fanda by z takového utkání byl nadšený, vše by sluncem bylo zalité, harmonie, pohoda, nadšení, všeobecné veselí. Krom té výhry trojbarevných to totiž mělo takřka vše, co divák na takovém utkání hledá. Však pro mne, fandu s jiným myšlením, a chápu, že pro mnohé pokřiveným, by ani ta výhra nic neznamenala. Vůbec nic. Zápas proti Vsetínu pro mne začal více než měsíc před úvodním vhazováním a tak jako vy často spíláte hráčům, že do utkání nedali vše a možná jej i odflákli, já to teď vnímám u nás fanoušků… Je ostudné, že mnoho z vás zůstalo mimo kotel, kdy loučila se v něm jedna z legend naší fanouškovské scény. Je ostudné, že ani tenhle fakt vás nedonutí jít fandit. Je ostudné, že vám je ukradená prezentace havířovských tribun. Havířovský fanda, když nepočítám několik málo jedinců, kteří se starají kompletně o všechno, už na vše krom výsledků rezignoval. Nezájem… Je otázka, jestli navždy nebo je to jen jev dočasný, jestli to v havířovském fandovi dokáže probudit někdo jiný…

Mísí se ve mě frustrace, naštvanost, zloba či smutek. Odstartoval to Tomáš Rosickej, pokračovali další dva Tomášové, přidal se pan M., všechno báječní lidé, jejichž konec dosavadní kariéry (i když bych nyní vsadil vše, že ještě minimálně jeden zápas pan M. odspíkruje, byť to třeba bude za rok, za dva) je pro mě obrovsky smutný. Mít myšlení pozitivní, chtělo by se říct, že jedna legenda končí proto, aby zrodila se druhá. Ano, když končili všichni ti Potoční, Říčkové PačesGólové a mnozí další, havířovský fanoušek takto uvažoval. Havířovský fanoušek, ten tuctový, je však v tuto chvíli mrtvý. A pokud jsme na tribunách dělali maximum právě pro jeho popularitu a slávu, nyní přemýšlím, jestli to ještě máme pro koho dělat… Asi ne. Asi to musí vzít někdo, komu nezájem havířovského publika ještě nevzal veškeré nadšení a iluze… Asi to musí vzít nějaký kouzelník, který v havířovském fandovi probudí to, co v něm je, ale o co nyní nemá zájem. Tuším, že to naše jádro si potřebuje odpočinout. Jestli na dva dny, týdny, měsíce či dva roky, než kult jménem HAVÍŘOVSKÁ ZVĚŘ oslaví 10 let, to netuším. Mnoho zdaru každému, kdo se nás pokusí zastoupit v té přestávce, srdečné a nekonečné poděkování těm několika málo jedincům, kteří se stále vzpírají pohřbu havířovských hokejových tribun.

Sepsal J.R. from B.K.